Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235353/bmid_hotylek-blc-235353.jpg
4
5248
5248
Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš pánům za protektorátu a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. (Dotisk v roce 2017)... celý text
Přidat komentář
Alena Mornštajnová by opravdu mohla napsat úplně cokoli a stejně bych si to musela pořídit a přečíst. To bylo zase tak moc dobrý. Krásný příběh, během kterého se čtenář nemá šanci nudit. Stále se tam něco děje a je to krásně popsané. Paní Alena Mornštajnová je opravdu paní spisovatelka.
Souhlasím, že Hana byla lepší, ale proč je srovnávat? Každá kniha je o něčem jiném a skvěle napsaná. Baví mě, jak paní Morštajnová dokáže provázat postavy a jejich činy. Každopádně je Hotýlek čtivý a poutavý. A zdá se mi, že každá nová kniha od paní Morštajnové je lepší a lepší... tak už teď se těším na její další novinku.
Mornštajnová se stává jednou z mých nejoblíbenějších českých spisovatelek. Hlavní postava se mi zároveň protivila a zároveň jsem s ní soucítila, což se mi asi nikdy nestalo. Autorka rozvíjí život jedné rodiny, několika generací kolem zvláštního Hotýlku na pozadí českých dějin. Knihu jsem přečetla jedním dechem.
Těšil jsem se na tuto knihu, ale... To já nemám dělat. Ze začátku mi to připadalo, jako kdybych četl, Obsluhoval jsem anglického krále. To mě trochu mátlo. Že by ta kniha byla tak dobrá? Ale proč mě tak nezaujala? Proč jsem ji četl jen z musu? Až poslední třetina byla zajímavější, kdy už jsem přemýšlel (znovu) o věcech, které jsem znal z našeho života, a věděl, jak asi dopadnou. Bylo to napsáno, ale jen tak povrchně, ne tak dobře jako v Haně. Byla to dobrá kniha. Dobrá je za ***. Ona ta doba taky nebyla (není) úžasná. Lidi se chovali a chovají, tak jak se chovali a chovají. Ale to je asi na jinou knihu. Možná ji někdo napíše... To ovšem bude až mooooc později. Na to ještě neuzrál čas.
Krásná kniha, ale četla jsem ji jako poslední (po Haně a Slepé mapě) a musím říct, že se mi líbila nejméně. Možná je to tím, že mi žádná postava nepřirostla k srdci. Ale 5 hvězdiček si určitě zaslouží.
Zbývající kniha, která mi chyběla od autorky přečíst a možná to bylo tím, že jsem je četla hnedka po sobě, ale pro mě byla "nejslabší" i když skvělá. Baví mě příběhy rodin několika generací, a i to jak se autorka zpětně vrací k popsání osudného okamžiku nějaké postavy z knihy. Doufám, že Alena Mornštajnová toho napíše ještě hodně a kvalita knih bude stále stejně dobrá.
Neobyčejný obyčejný příběh čtyř generací jedné rodiny. Na jejich osudech sledujeme i dění v naší zemi. Každá postava je jiná, ale všechny jsou uvěřitelné. Jsou jako tisíce jiných lidí, prožívají své všední i mimořádné dny, mají své plány a sny, dokážou milovat i nenávidět, nevyhnou se jim ani tragédie a jeden zmařený život.
Psáno s lehkostí, osudy postav nás vtáhnou, i přes poklidné tempo příběh upoutá.
Po "Haně" a "Slepé mapě" další autorčina skvělá kniha, od které jsem se nemohla odtrhnout. Příběh o "obyčejných" lidských životech, tak mnohovrstevnatý, pojímající několik generací v rozmezí těch nejdramatičtějších období uplynulé doby... I já považuji Alenu Mornštajnovou za jednu z nejlepších českých spisovatelek současnosti a velmi se těším na její další knihu... PS. Oldřichův příběh mě rozplakal...
Podobně, jako tomu bylo se Slepou mapou, jsem i druhou polovinu Hotýlku přečetla na jeden zátah. Velmi mi vyhovuje autorčin styl psaní, má neobyčejný dar popsat nemnoha slovy - a přesto přesně - lidskou povahu ve všech jejích složitostech a dilematech. Mám ráda příběhy o několika generacích jedné rodiny, takže i tématem mi kniha sedla. Alena Mornštajnová se definitivně stala jednou z mých nejoblíbenějších spisovatelek. P. S. Hana - třebaže mi byl nesympatický ten boom kolem ní - už na mě čeká doma na poličce :).
Paní Mornštajnová umí napsat velmi čtivý příbeh. O tom jsem se už přesvedčila 2x a nyní po třetí. Skvělá kniha.
Kdyby stěny hotelu mohly promluvit, asi bychom se divili :))
Doporučuji
Bože, tohle jsem přesně potřebovala... Paní Mornštajnová je dle mého názoru skvělá spisovatelka. Někde jsem četla, že Hotýlek je z jejích knih nejslabší. To já však tvrdit nemohu. Mě se kniha neskutečně moc líbila. Jako vždy jsem zde zhltla stránku za stránkou a nechtěla přestat číst. To je to co u knihu musím mít aby se mi opravdu líbila. Takové ty obyčejné neobyčejné příběh napříč různou časovou linii já můžu. Tady se mi u knihy dostalo vše a i nad rámec. Teď jsem jen smutná, že již mám vše od spisovatelky načteno a musím počkat až vydá novou knihu. Snad nebudu čekat dlouho...
Přirozené vyprávění, plyne jako voda, jako zdánlivě klidná řeka, po které jedete na loďce, čas od času zavadíte o kámen a zpětně se dozvíte o podvodních vírech, které se cestou všude nacházely. Líbí se mi, že děj obsahuje téměř celé 20. století, u každého se autorka zdrží chvíli, ale vždycky zmíní to stěžejní a dokáže navodit tu pravou atmosféru. Kniha se mi moc líbila.
Alenu Mornštajnovou považuju za jednu z nejlepších současných českých autorek. Oceňuju u ní lehkost psaní a schopnost popsat životní peripetie hlavních hrdinů, které Vás zároveň dojímají k slzám a zároveň víte, že tyhle věci se zkrátka dějí.
Hana bola výborná návnada. ale Hotýlek mi veľmi nešmakoval, začal som sa v tom strácať, chvíľami mi to pripadalo ako prvá liga - každý s každým, dvojkolovo, každý proti všetkým, všetci proti všetkým, chvíľami to nadobúdalo dramatickosť dedinského telefónneho zoznamu, lebo všetci so všetkými sú v príbuzenskom vzťahu, že ani nie je komu dať po papuli.
odhliadnuc od zmiešaných dojmov - posledných 60 strán považujem za heroický výkon, už ma to vôbec nezaujímalo, len som to chcel dočítať - klobúk dole pred profesionálnym remeslom.
lenže toto je presne ten spôsob písania, ktorý som nikdy nemal veľmi rád - všetko dopredu naplánované, holé myšlienky zabalené do svalov, šliach a kože zo slov, z množstva slov, zo záplavy slov. také písanie ma vždy nudilo.
pre mňa je dôležité, aby sa mi ako autorovi vymkli postavy z ruky už po pár stranách a sám som nevedel, ako sa budú správať a čo ich na ceste príbehom stretne. literatúra musí byť dobrodružstvom aj pre autora, ak nie je, je to iba vykalkulovaná zmes situácií, emócií. predžutý a natrávený hamburger. televízny seriál...
škoda.
Štítky knihy
láska smrt česká literatura Československo tajemství komunismus radost smutek prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságyAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Autorka přiložila třísku k třísce a najednou stál celý les, krásně propletený větvičkami osudů. Moc se mi líbila, ač ani jednu z postav jsem si nedokázala oblíbit.