Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235353/bmid_hotylek-blc-235353.jpg
4
5248
5248
Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš pánům za protektorátu a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. (Dotisk v roce 2017)... celý text
Přidat komentář
Opět krásná kniha od paní Morstajnove. Možná ne tak strhující, jako ty dvě předešlé, ale tato má kouzlo. Moc se mi líbí styl, jakým autorka píše a řadím ji k mým něj spisovatelkam. Ač Hotýlek na začátku působí jednoduše tak věřte, že se děj pěkně vyostri a ukáže svou druhou stránku a někdy i smutnou. Po přečtení jsem si první stránku musela přečíst znovu. Děkuji paní Morstajnove za další krásný příběh.
Tlieskam. Výborne napísaná kniha, prepracované charaktery, dobre vypointovaný záver, ... vlastne ani nemám čo vytknúť. Nevedela som sa od nej odtrhnúť a je mi trochu ľúto, že som ju dočítala.
Po Slepé mapě musím opět hodnotit celkem vysoko. Více se mi líbilo: průřez dobou mnoha let, vývoj vztahů napříč generacemi, i o trochu zajímavější postavy a zápletky. Naopak mě nepřesvědčil závěr, přišel mi až moc otevřený. I tak mám autorku moc ráda, čte se velice svižně.
Trochu me matlo preskakovani v case, kdy nejdříve postava umrela a na dalsi straně/v dalsim odstavci se o ni mluvilo, jakoby by tu byla...
Skvělé. Široká a barevná paleta postav, ze které si každý může vybrat, kdo je největší viník a kdo je největší oběť.
Knihu jsem četla skoro 14 dní, což se mi nestává. To že nebyl čas opomenu, ale kniha mě úplně neoslovila. Styl typu televizního seriálu "Vyprávěj" mi přišel nezáživný, že jsem měla problém dočíst.
Upřímně, po Slepé mapě a Haně se mi do Hotýlku moc nechtělo . . ., a to byla chyba!!!! Co oceňuji, je to, že je prostě jinej :-). . . .Poznáte rukopis autorky, ale rozhodně nemáte pocit, že je to furt stejné (což se u některých jiných stává :-))). . . Je mi jasné, že vše je již napsáno níže (komentáře jdu číst až teď, ať se neovlivňuju :-)))). . . .tak aspoň něco za mou osobu:
Na začátku mile překvapila trocha čermého humoru a pak už to šlo hladce, přirozeně, nenásilně, vypravěčsky, prostě Mornštajnovky :-). . . . .a měla jsem v určité pasáži dojem, že se tu zrodil nápad na Hanu. . . ., má doměnka :-). . Hotýlek si prostě budu pamatovat a jsem z něj mile rozvrkočena, smutná i pobavená. . ., hold takový je život :).
Každopádně prodavačka v knihkupectví měla pravdu, když jsem váhala, zda koupit, nekoupit. . ."S Mornštajnovou nesáhnete vedle, každá kniha je jiná.". .a o tom to je!!!! :-)
Autorky styl psaní jsem si zamilovala už při čtení Hany a ani u Hotýlku mě nezklamal. Kniha je skvělá, dobře se čte, děj utíká a čtenář hltá příběh každé jednotlivé postavy. Líbí se mi jak vše do sebe zapadá a postupně se rýsuje celá podstata příběhu. Opravdu je nesmysl srovnávat Hanu, Slepou mapu a Hotýlek. Každá kniha vykresluje útrapy jiné doby...a u mě Hotýlek také zabodoval.
Já smekám. Zas jednou kniha, kterou stálo za to otevřít i na dvě minuty. Opravdu příběhy ze života, o tom, že stačí jeden okamžik a celý život se změní, k horšímu, k lepšímu. O tom, že štěstí jedněch může být neštěstí druhých. O tom, že vždy může být hůř a paradoxně i lépe. Paní Mornštajnová prostě umí a moc se těším na prosincovou besedu s ní. Ke knize se jednou určitě vrátím. :-)
Libi se mi styl psaní paní Mornštajnové. A ačkoliv to není žádné převratné dílo, ani chvíli jsem se nenudila.
Moc se mi nelíbí porovnávání Hotýlku a Slepé mapy s Hanou, vždyť jsou to příběhy jiných lidí.
•
Paní Mornštajnová umí dokonale vykreslit charaktery postav, navíc je umí skvěle odvyprávět.
Její knihy nejsou pohádkové příběhy s dobrým koncem, ale osudy obyčejných lidí, v případě Hotýlku za komunismu.
•
Dnes může být spisovatelem opravdu každý, ale záleží, jak literárně kvalitní jeho díla budou.
Alena Mornštajnová umí pracovat jak s jazykem, tak s dojmy a pocity čtenáře. Všechno v jejích knihách mi přijde naprosto uvěřitelné a reálné.
Za mě opravdu kvalitní četba, doporučuji!
Není fér srovnávat dílo s Hanou a není fér čekat od Hotýlku něco jí podobného. Sám za sebe je román vydařený a mně se autorka strašně příjemně čte... Rozhodně nezaměnitelný styl! Doporučuji.
V Hotýlku je pěkně propracovaná tématika komunismu a života, který byl komunismem nalinkován. Čtenář se setká se situacemi, které možná zná z vyprávění svých rodičů, či prarodičů. Nelehké osudy si s postavami pohrávají, ale ony se nehroutí a naopak se s danou situací snaží poprat - a to nejspíš tak, jak nejlépe dovedou. Za mě ano. :-)
Měl jsem jeden základní problém. Hanu jsem četl jako první.
Četl jsem a četl jsem.. ale nějak to za mě nebylo ono.
Věrný popis všeho toho, co se tu dělo. Dávno nám nepřísluší soudit druhé - když nežijeme jejich životy ... Moc pěkná kniha.
Štítky knihy
láska smrt česká literatura Československo tajemství komunismus radost smutek prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságyAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Četl jsem až po Haně a sešup v kvalitě je šílený. Aby to jó byl román, tak jsou tam dějiny, je tam smrt, ale je to hlavně snůška drbů o nadměrném množství propletených postav bez vůně a zápachu. Ten s tou, ta s tím... On takový, ona onaká... Měl jsem vážné problémy dočíst.