Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235353/bmid_hotylek-blc-235353.jpg
4
5247
5247
Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš pánům za protektorátu a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. (Dotisk v roce 2017)... celý text
Přidat komentář
moc krásně napsaná knížka.Druhá knížka,co jsem od autorky přečetla a udělala na mě veliký dojem.
Tady v komentářích jsem četla, že Hotýlek ve vás nezanechá hlubší dojem, nebo že knihy paní Mornštajnové jsou na jedno brdo. A já se právě chystala napsat jak jsou její knihy každá jiná. Mně se Hotýlek líbil. Určitě ve mně hlubší dojem zanechal, zrovna tak jako Slepá mapa i Hana. A jak už jsem psala v komentáři na Hanu, pro mne je těžké rozhodnout, která kniha je lepší, Hana? nebo Slepá mapa? A teď se ještě přidal Hotýlek. Tady přesně vidím jak jsme každý čtenář jiný. Mluvíme o stejné knize, o stejné autorce a jako by jsme mluvili každý jinou řečí. Ale to je právě dobře. Vždyť jak by to vypadalo, kdyby se nám líbily všem stejné knihy. To by potom vycházely ty, které by byly opravdu na jedno brdo.
Jak plyne čas / od doby co jsem četla Slepou mapu a Hanu/, tak mám stále větší pocit, že se mně víc líbila Slepá mapa. Ale je možné, že už zítra to bude úplně naopak. A kam si zařadím Hotýlek?
I za tohle dilema Vám díky, paní Mornštajnová
Já jsem od paní Mornštajnové ani nečekala, že by tahle kniha stála za starou bačkoru.. Jasně, že jsem měla pravdu.. Hotýlek (ačkoli děj v této knize nebyl nějak napínavý nebo zajímavý) byl zase úžasňákový.. Neskutečně příjemná knížka, se kterou se mi těžce loučilo. Mám doma ještě Slepé mapy, ale ty si budu šetřit.. :))
Paní Mornštajnová umí psát krásné romány. Líbí se mi styl psaní, i postavy, které líčí tak opravdově, se svými klady a zápory. Co oceňuji, je jakým nenásilným způsobem umí čtenáře vtáhnout do knihy a do poslední strany nepustit.
Ohledně knihy jsem nadšená jako ze všech, které napsala. Příběh točící se kolem jednoho malého hotýlku, který zažil tolik životních příběhů několika generací. Oceňuji taktéž, jakým způsobem nenásilně zvládá nastínit a vystihnout atmosféru doby a všechny problémy s ní spojené. Kdo si zamiloval Hanu nebo Slepou mapu, nemůže být zklamán! :)
Ani tahle knížka mě nezklamala. Bavila mě stejně jako Slepá mapa i Hana. Tak snad se brzy dočkáme další knížky od této autorky.
Nezklamala. Velmi mi vyhovuje styl psaní této spisovatelky a jsem moc pyšná, že je to češka. A co se příběhu týče - závist dokáže napáchat hodně zla a nespravedlnosti.
Tenhle titul jsem četla hned po jeho vydání, ale nějak jsem opomněla jej zanést do Databáze. Mně se styl paní Mornštajnové líbí a těším se na další knihu.
Trošku cestopis minulým stoletím, taková cesta " od císaře po Havla". Občas psychoromán, občas jsem se musela nutit, abych nepřeskočila stránku. Jako mnoho dalších jsem se do Hotýlku pustila po Haně a to je asi ten problém- Hana je prostě nedostižná. To není nic proti paní Mornštajnové- nemůže být přece každé dílo TOP.
V knize jsem nenašel kladnou postavu a přitom jich tam nebylo malo.Zadna hitparáda
Jedná se o druhou knihu, kterou jsem přečetl od této autorky. Knihu bych ohodnotil jako lepší průměr (70 %). Když porovnám knihu Hana s touto knihou, tak rozhodně čtivější byla Hana. U této knihy jsem se místy nutil do čtení, kniha neupoutala moji pozornost natolik, abych ji ohodnotil na 5 hvězdiček.
Život během komunismu nebyl pro některé lidi jednoduchý a mnohdy se lidé rozhodli vstoupit do KSČ z důvodu, aby si udrželi své pracovní pozice, nebo vstoupili z důvodu, že chtěli získat lepší práci. Někteří lidé vstoupili do komunistické strany proto, aby se jejich děti dostaly na střední nebo vysokou školu. Bez členství ve straně to bylo téměř nemožné. Václav, hlavní postava v knize, vstoupil do KSČ a v tomto období jeho života zažil různé události a jedna z nich ho velmi zasáhla.. Líbilo se mi, že bojoval za pravdu, obdivuhodné bylo, že nezapomněl na lásku svého života a pravidelně ji navštěvoval. Má trápení a tajemství..
Myslím si, že autorka věrohodně popsala události v období komunismu, se kterými se setkala řada lidí, kteří v té době žili. Častokrát byli vystaveni před rozhodnutími, která nebyla pro ně jednoduchá. Mnohdy přivírali oči, aby se nedostali do problémů, které by jim mohli zkomplikovat život včetně jejich rodin. Někdy je vhodné si položit otázku, jak bychom se zachovali, pokud bychom se ocitli na pozici hlavního hrdiny, jako v případě Václava v této knize. Bojovali bychom za pravdu za každou cenu?!
Možná jsem udělala chybu, že jsem knihu četla hned po Slepé mapě...je to ve stejném duchu, ale emocionálně slabší...trošku mě ten úplně stejný styl už nebavil, řekla bych, že celkově mi kniha přišla slabší...v porovnání s některým literárním hnojem, kterého je všude dost, je to ale pořád velmi dobře napsána kniha...
Hotýlek, že je z těch tří knih nejslabší? Nemyslím si. Je stejně skvělý jako ostatní knihy od paní Mornštajnové. Z mého pohledu se hodně podobá Slepé mapě. Ale ten vypravěčský um autorky je prostě úžasný. Nemám co vytknout a jedině doporučuji.
Hotýlek byl v mé knihovně dosud nepřečtenou knihou. Ani jsem netušila, že se mi bude tolik líbit. Těšila jsem se na každičkou chvilku strávenou s rodinou dědu Leopolda. Hotýlek je parádní rodinná sága, čtivá, napsaná skvělým vypravěčským stylem. Ano, tak nějak to bylo, takoví jsme byli....
Po Haně a Slepé mapě jsem si dala trochu oddech a asi jsem dobře udělala, protože mě kniha teda opět nadchla a jsem naprosto spokojená. Moc se mi líbilo, že jde v podstatě o rodinnou ságu, která řekne vše podstatné a to je na 300 stránkách. Podle mě nám tím autorka chtěla říci, že život je kolikrát pěkně zamotaný a že ideální řešení pro všechny někdy prostě neexistuje. A že každé naše rozhodnutí může mít fatální dopad nejen na nás, ale i na naše okolí.
Měla jsem veliké očekávání. Bohužel mě trochu zklamala absence pozitivních prvků, na které jsem u Mornštajnových knih zvyklá... Ale zase to bylo něco jiného:)
Kniha Hotýlek byla pro mě trošku zklamáním. Po psychologickém masakru v Haně či Slepé mapě se za mě v Hotýlku vlastně nic moc neudálo. Doba, do které byla kniha zasazena přitom skýtala tolik možností. Dočetla jsem, ale vracet se ke knize nebudu. Postavy zde nebyly tolik vykreslené, vztahy byly podivné a celkově nevím, co nám kniha měla sdělit.
Úchvatné a milé vypravení o několika generací jedné rodiny proudem času.Pro mne oddych.Moc se mi líbil čistý styl vypravění.
Četla jsem po nejlepší Haně a dobré Slepé mapě. Hotýlek je nejslabší. Takový ponurý, bez vyloženě pozitivních postav. V Hotýlku se děje všechno a nic. Je v něm prožitý život celé rodiny, ale bohužel jsem už v první třetině knihy došla k závěru, že mě ten jejich život ani moc nezajímá. Ano, byly tam zvraty a pořád se něco dělo (jak už to tak v životě bývá), ale právě díky četnému množství postav není možné vytvořit si k nim hlubší vztah. Každému z aktérů je šablonovitě přidělen určitý prostor, a pak už je na čtenáři, jaký k nim zaujme postoj. Právě proto je Hana u mě pořád Top. Její komornost je mi bližší, než vyprávění o spoustě osudů, které se mi nedokážou dostat pod kůži. Vypravěčský styl je jediným důvodem, proč jsem knihu dočetla.
Štítky knihy
láska smrt česká literatura Československo tajemství komunismus radost smutek prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságyAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Dokonalost!! Opravdu smekám klobouk před spisovatelkou Alenou Mornštajnovou , její knihy jsou báječné. Ať už se jedná o knihu Hana, Slepá mapa či Hotýlek. Každá je čtivá a baví..