Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235353/bmid_hotylek-blc-235353.jpg
4
5235
5235
Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš pánům za protektorátu a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. (Dotisk v roce 2017)... celý text
Přidat komentář
Paní spisovatelka je skvělá vypravěčka. Její styl psaní se mi vždycky líbil a dobře se mi četl. Stejně tak v knize Hotýlek. Osudy jednotlivých postav jsou zde chytře propojeny. Všechno do sebe zapadá, ale někdy jsem měla při čtení dojem, že zapadá až moc. Některé postavy mně byly nesympatické, některé bych chtěla poznat více... Hodně se mi líbil popis hotýlku dědy Leopolda a jeho atmosféra. Stejně tak i atmosféra doby, která nebyla vždycky ideální. Zkrátka co bylo, bylo...
Už se těším na další knihu (někdy v budoucnu čtvrtou) a děkuji paní spisovatelce za krásné věnování :-)
Po přečtení Slepé mapy jsem se pustila po nějaké době do Hotýlku - a jsem opět spokojená. Moc pěkně popsané životy jedné rodiny. Jak ty pěkné a radostné části života, tak ty ne až tak moc příjemná období. Svižné, moc pěkně psané. Celkově jaksi "mile" působící....
Autorka a její styl mě velmi baví. Její knihy jsou lidské, a ač se to může někomu (zejména mladší generaci) zdát přitažené za vlasy, také uvěřitelné. Víme to, žili jsme v tom.
Opět pěkný román procházející několika generacemi jednoho rodu. Líbí se mi popis běžného života. Jen ten zvrat v poslední třetině byl tak nějak příliš, ale zase předznamenal vývoj ve zbytku knihy. Úžasné mi přijde i to, že kniha začíná vlastně jejím koncem. Pěkná čtivá kniha hodná zfilmování.
Alena Mornštajnová je pro mě velký objev! Po Slepé mapě následoval Hotýlek a jsem z něj stejně nadšená jako ze Slepé mapy. Od první stránky jsem byla vtažena do děje a přečetla ho za pár hodin v horách na chatě, úplná idylka. Autorka opět zachycuje několik generací jedné rodiny během peripetií 20.století, kterým často nebylo jak uniknout. Za mě opět 1* a těším se na Hanu.
Zase chválím ! Výstižně popsané období naší společnosti, které se na každém z nás nějakým způsobem podepsalo.
Hodně postav, chvílemi jsem měla problémy chápat kdo je kdo. Četla jsem jako poslední po Haně a Slepé mapě, takže musím dát míň hvězdiček než těm dvěma, protože byla dle mého názoru nejslabší. Ale líbila se mi i tato kniha. Těším se, až napíše p. Mornštajnová zase něco dalšího. Je to pro mě skutečná paní spisovatelka!
Oproti Haně toto bylo ještě víc bohaté na generace, na postavy, na děje... Někdy jsem se opravdu ztrácela. Také styl u Hany už je vyzrálejší než u Hotýlku. Ale přesto se to četlo dobře, svižný styl, obdiv k autorce, že při takovém bohatém ději měla vše vypracováno do nejmenších detailů v životopisech všech postav :-) a také mě dostala ústřední myšlenka: Václav si jen tak žije, myslí si, že žije a nechává žít, nic nikomu nedělá, nic nezavinil a ke všem se chová nejzodpovědněji, jak to jde. Přitom my čteme a děje a postavy se prolínají a vše vidíme tak nějak jinak než Václav... I zdánlivě klidný život může divoce hýbat jinými kolem sebe.
Do dvou třetin jsem si říkala, že čtu pohádku, ale nakonec jsem měla pocit hořkosti. A i přes skvělý literární styl mi to přišlo trochu méně uvěřitelné.
Podobný scénář jako u Slepé mapy a Hany - seznámíme se s několika generacemi rodu Mánesů počínaje zakladatelem rodu hoteliérem Leopoldem. Na ně se nabalují další příbuzní a nepříbuzní, příběh se proplétá, vrství a kombinuje. Je dobře zkonstruovaný a jako vždy velmi dobře čtivý. Připomene zvlášť dobu totality, bezpáteřnosti, bázlivosti a vypočítavosti, kterou mnozí balili do nutnosti zachovat se tak ve jménu rodiny a dětí. Jen se utvrdíme, že se toho od pádu totality až tolik v chování lidí nezměnilo - bezpáteřní a vypočítaví si znovu najdou svoje místo, jen jinak bydlí a něco jiného pijou. A co zůstává naprosto stejné, je msta a žárlivost.
Knihu jsem objevila díly čtenářské výzvě a jsem nadšená. Autorka má velmi živý, vtipný styl psaní, který mě baví. Zkusím i další knihu autorky.
Citalo sa to dobre a lahko, ale na rozdiel od knih Hana a Slepa mapa mi v tejto nieco chybalo. To "nieco", co mi nedovoli pustit knihu z ruky a citat a citat az kym nedocitam celu.
Po přečtených komentářích sem teda čekala úplnou pecku! Pro mě to bylo bohužel jen vypravování a moc mě to nebavilo. Když jsem se konečně začetla a vyprávělo se o jedné z postav, tak šup, byla tam jiná postava musela jsem se začítat znovu a tak stále dokola. Nutno podotknout, že jsem ovlivněna tím, že tohle není můj styl, ja ráda thrillery a detektivky.
takové poklidné vyprávění ..... o ničem ..... kniha mi nic nedala :( a přitom kniha HANA byla tak úžasná ....
Začala som Hanou a mala som to urobiť asi opačne :-) Aj v tomto prípade ide o rodinnú ságu - príbeh jednej rodiny naprieč spoločenskými a politickými zmenami. Niečo mi tam však chýbalo, preto iba 3*. (V istých momentoch mi to veľmi pripomínalo To prší moře od R. Třestíkovej)
Poslední kniha od paní Mornštajnové, která mi ještě chyběla přečíst. Nechci se opakovat, ale její knížky mě prostě baví. Spletité osudy lidí zasazené do doby blízko minulé mě k sobě přitáhly a pustily až na konci.
Štítky knihy
láska smrt česká literatura Československo tajemství komunismus radost smutek prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságyAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Četla jsem Slepou mapu i Hanu a nečekala jsem ,že další kniha bude zase tak dobrá,její knihy jsou velmi čtivé díky českému prostředí a popisování nedávné historie.