Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235353/bmid_hotylek-blc-235353.jpg
4
5239
5239
Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš pánům za protektorátu a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. (Dotisk v roce 2017)... celý text
Přidat komentář
Opět hluboce lidský příběh spojující v sobě osudy několika postav na pozadí měnící se doby. Několik generací mužů i žen spjatých s malým hotýlkem, řešící stejně jako všichni ostatní životní vítězství i prohry.
Knihu jsem od četla jako poslední z knih od p.Mornštajnové, začínala jsem Slepou mapou.
Tady je hodně znát, že to byla autorčina prvotina, oproti Haně je to úplně jiný level.
Kniha se mi líbila, ikdyž z těch tří nejméně.
Má spád, líbilo se mi prolínání postav.
U postavy Oldřicha byla pěkně popsaná nespravedlnost světa, i to, že člověk před ní neudělá nic, prostě nic....
To mi bylo líto.
Lidí, jako je Václav, Štěpánka nebo Jindra je opravdu moc málo.
Babské plkání ...
Od paní Mornštajnové jsem četla knihy v pořadí Hana, Slepá mapa, Hotýlek. Hotýlek je jednoznačně nejhorší, kniha o ničem. Je to relativně čtivé, ale Hana či Slepá mapa nabídly příběh nějakým způsobem zajímavý. Hotýlek je kronika jakési rodiny a 150 lidí okolo této rodiny. Nepřeberné množství postav je tam úplně zbytečných a kdybychom nečetli jejich příběhy, které dál ani nezapadly do kontextu, tak by se nic nestalo, jen by byla kniha tenčí. Postavy mi byly cizí, nesoucítila jsem s nimi a nejvíce jsem se těšila, až to tlachání skončí.
Čtivý příběh který popisuje celý život hlavního hrdiny Václava Mánesa. V knize jsou popisovány i osudy dalších členů rodiny. Promyšlený děj mě do sebe vtáhnul. Kniha je psaná poutavě s životními zvraty, což jí dodává uvěřitelnosti.
Hotýlek mne bavil víc než Slepá mapa. Hana však byla ze všech knih nejlepší. Uvidíme, s jakou další knihou autorka přijde.
Pro mně třetí přečtená kniha od této autorky... Její styl vyprávění je takový zvláštní takový strohý -ale stejně mně to moc bavilo. Každopádně hlavní postava Václav mé sympatie neziskal.a jestli existuji ženy jako jindra a štepanka (pečující milující i nevlastní děti) tak to je velmi povzbuzující.
Kniha vypráví spletitý příběh jedné rodiny na pozadí 20. století, což je nyní dost populární námět, ale mě stále ještě neomrzel. Líbilo se mi právě ono zobrazení doby (klidně ho v knize mohlo být víc), naopak za takový vztahový guláš by se nestyděla ani Radka Třeštíková :-) Četlo se to hezky a samo, ale zřejmě to nebude jedna z knih, ke kterým bych měla potřebu se vracet či je často převalovat v hlavě. Ale na deku do zahrady je to příjemné čtení. A mojí oblíbenou postavou byl jednoznačně děda Leopold :-)
Opět skvělá kniha mé nově oblíbené autorky. Všechny její knihy jsou skvělé a zanechávají ve mně spoustu námětů k přemýšlení. Těším se na další knihy.
Četla jsem všechny knihy od paní spisovatelky a Hotýlek byl pro mě nejlepší. Skvělá čeština, úžasné popisy osob, děj napínavý. Těším se na další knihu, snad se brzo dočkám.
Hotýlek se mi četl trochu obtížněji než Slepá mapa. Chvíli trvalo, než mě děj vtáhl do sebe. Potom to šlo ale rychle a po tří téměř pročtených nocích byla kniha přečtená. Doporučuji. Teď se vrhám na HANU.
Zatímco Hana ve mně zanechala hluboký zážitek, u Hotýlku jsem měla dojem, jak kdyby ho psal zcela jiný autor. Neříkám, že to bylo špatné, to vůbec ne, ale postrádalo to pro mne Haninu hloubku, procítěnost, sílu. Hotýlek mne prostě nestrhl, chvílemi mě až nudil, až jsem si říkala, hlavně ať už je konec. Na druhou stranu klobouk dolů za to, že se autorka rozhodla popsat cca padesát let historie jedné rodiny, ten záběr je široký a množství postav, které propojila, též skvělé.
Jednožnačně 5 hvězdiček. Knížka mě bavila od začátku do konce. Bavilo mě číst o všech osudech, nikdo mi nepřišel nedůležitý. Už se těším na Slepou mapu.
Z knihy jsem měla pocit, jako bych nasedla do expresu, a ten mě unášel až do své konečné stanice,dal zapomenout na vše nepodstatné, a spokojenou vrátil do reality.
Hotýlek jsem četla ze tří knih paní Mornštajnové jako poslední. Knížka mi přišla o trošičku slabší než Hana nebo Slepá mapa, ale i tak byla skvělá.
SPOILER: Překvapilo mě kdo zabil Marcelku, já jsem si myslela, že to byl Novotný. Taky mě trochu zasáhlo jak skončil Oldřich.
Jde vidět, že máme stále kvalitní české spisovatele. Moje první knížka od paní Mornštajnové a trefila se do mého vkusu. Příběh rodinného hotelu mne úplně pohltil. Trochu bych to přirovnala ke stylu Patrika Hartla. :-)
Tak tohle určitě ano, četla jsem všechny 3 její knížky a rozhodla se napsat komentář k Hotýlku, protože....chci zvýšit procenta hodnocení :-). Já si třeba Hotýlek užívala nejvíc, Hana jasně OK - není co víc psát, Slepá mapa - taky OK, i když trochu jiné OK a Hotýlek - ten mně prostě bavil a asi jsem se s jeho nocležníky sžila nejvíc. Není to tutovej bestseller jako Hana, ale je tak nějak od nás :-)
P.s. : to jsem ráda, že se nám zde "vyloupla" tato spisovatelská paní :-)
Jsem naprosto unešena knihami paní Mornštajnové. Hotýlek jsem četla jako třetí její knihu. Hana je TOP, ale ostatní dvě příliš nezaostávají. Krásně popsané životy několika generací propletené událostmi českých dějin. Každá kniha je jiná a přitom je snadné poznat, že napsáno stejnou autorkou. Doufám, že další budou brzy následovat.
Štítky knihy
láska smrt česká literatura Československo tajemství komunismus radost smutek prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságyAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Krásná jako kvítka na modranském džbánku, je ta země která vlastí je ti, sladká jako střída dalamánku, do nějž nůž jsi vložil krukojeti. Stokrát zklamán rady nevěda si, znovu vždycky navracíš se, domů ....... veliké poděkování paní autorce za použití těchto sladkých veršů Jaroslava Seiferta, kterými proložila kapitoly tohoto románu. Slovy jednoduchými ale čtivými, jako by vyprávěla příběh mně tolik známý a připomínající ten můj. Mladí nidy nepochopí, pro ně je to dávnověk.