Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366041/bmid_houbarka-2VA-366041.jpeg
4
3104
3104
Co všechno se dá najít v lese? Mladá Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si obuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a prodává je za pár stovek jedné hospodě. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Zúčastní se pohřbu, setká se s bratry, kterým se už dávno odcizila, a vrátí se zpátky do lesa. Jenže co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. Dědické řízení do jejího života navrátí rodinu, která ji zavrhla. A domek se postupně rozpadá. Obchody nejdou. Začíná být jasné, že Sára bude muset svůj houbařský způsob života opustit. A jedinou cestou ven je přestat odvracet oči od toho předchozího. Viktorie Hanišová zpříma a zároveň citlivě měří, co vydrží dětská duše a kde jsou hranice rodiny. Román Houbařka je příběh předem neúspěšného pokusu utéct traumatu. Občas ale nejde neutíkat. Dotisk r. 2020... celý text
Přidat komentář
Houbařka je hluboký příběh ze šumavských lesů, nabitý emocemi, hlubokým skutkem a beznadějí.
Myslela jsem si, že si budu knihu dávkovat, protože ač je napsána opravdu čtivě, pro svoji tíživost se mi vůbec nečetla lehce. Ale nakonec jsem zvolila opačnou taktiku a přečetla jsem ji co nejrychleji, ať už je to za mnou. .
Je to kniha neuvěřitelně emotivní, bolavá a dlouho mě nic takhle nezasáhlo. Ale kdybych věděla jaká síla to bude, asi bych si ji schovala do lepší nálady, až bude venku zase hezky. Takhle mě to stáhlo hodně dolů. Ale za přečtení určitě stojí, o tom žádná.
Ťažká téma, ku ktorej je ťažké nájsť vhodné slová. Autorke patrí obdiv, ako ju spracovala a podala. Príbeh ťaživý, temný a aj napriek tomu sa od neho nedá odtrhnúť. Precízne napísané. Aj keď sa nejedná o žiadny napínavý trhák, jeho výnimočnosť je úplne niekde inde. Možno v tichu lesa, na ceste plnej húb, pod tieňom starého stromu....ktovie?
Každopádne je nezabudnuteľná, dostáva sa hlboko pod kožu a núti premýšľať o veciach, ktorým nejde v rámci zdravého rozumu uveriť. Pohoršilo ma konanie matky, o otcovi radšej úplne pomlčím. Ako mohla? Premýšľam, nejdem to dostať z hlavy von a aj tak nechápem, som z toho frustrovaná a naštvaná. Prečo? Ale taký je život. Aj v tomto príbehu. Smutné a boľavé.
Jednoznačne 5/5
Viktorie Hanišová nabízí v Houbařce čtenářům její knihy velmi silný a hluboký zážitek, jenž, troufnu si tvrdit, utkví v mysli nejednoho čtenáře. Postupně se odhalující tragický příběh Sáry, podivínské samotářky, žijící na chalupě v kráse šumavské přírody, vyvolává v čtenáři spoustu emocí. Autorka mě mile překvapila tím, jak se brilantně a s podivuhodnou lehkostí dokáže ohánět imaginárním perem, hrát si s metaforami a v neposlední řadě svým vypravěčským talentem. Použitá ich-forma je jednoznačně dalším velkým plus, čtenář má tak možnost mnohem více prožívat vzpomínky hlavní hrdinky s pohnutou minulostí, přičemž dokonalé vykreslení chování a činů matky a minimální užití přímé řeči kvalitu knihy jednoznačně podtrhuje. Ke knize bych měl asi tři výtky, nevysvětlení dopisu, který Sisi dostala od matky, proč si Vojta nevyzvedl atlas hub a, za což strhávám jednu hvězdičku, je prapodivný (otevřený) konec. Nejsem zastánce toho, aby každý příběh končil šťastným koncem, protože život a zejména tato kniha není o tom, že dobro vyhraje vždy nad zlem, ale nějaká definitivní tečka by, jinak výborně zpracovanému příběhu, slušela.
Jsem nesmírně ráda, že byla tato kniha napsána. O těžkých a bolestivých tématech se má mluvit a o těch v ní se stále mluví zoufale málo, přestože jsou důležitá a jen komunikace může pomoci.
K Houbařce jsem se dostala náhodou, aniž bych věděla, o čem je. Musím se přiznat, že když jsem koukla na obálku, viděla jsem úplně něco jiného než houbu. Říkala jsem si: ty brďo, jsem to ale zkažená. Ale jak jsem četla, najednou ta obálka začala dávat smysl a já jsem si oddechla, že to se mnou není tak zlý. Takže obálka geniální.
Nejvíc na knize oceňuji češtinu, V. Hanišová píše nesmírně elegantně, vymýšlí krásné obraty, metafory. Téma mi přišlo zajímavé, popisy přírody a hub mi vůbec nevadily, naopak, dodalo to příběhu atmosféru. Hlavní hrdinka mi nebyla sympatická ani trochu. Diagnózu se neodvážím zpochybňovat, ale zarazilo mě, že se Sára vyhýbala lidem, měla z nich až panickou hrůzu (proto se taky zašila v chaloupce na Šumavě, že), ale pak bez potíží provázela turisty po lese a užívala si to. Nevím no. Konec mi přišel useknutý, říkala jsem si - cože to už je konec? a proto dávám o hvězdičku méně.
Také mě zarazilo pár detailů - vyhlášená houbová restaurace kupuje houby bez papírů? Do toho by fakt někdo šel? Proč neměla Sára alespoň mykologickou zkoušku, čímž by se stala profesionálním sběračem a bylo by to věrohodnější. Pak mě zarazilo, že ji lékař propustí z léčebny a ve zprávě má: není vyloučeno, že ublíží sobě nebo okolí. To jde? Není v tom případě nařízena ústavní léčba?
Nejvíce mě zaujala myšlenka, že se to vlastně vůbec nestalo...
Celkově zajímavá kniha napsaná mimořádně krásným jazykem.
(SPOILER) Tohle je zvláštní kniha....spisovatelsky dobře napsaná, hned vás vtáhne do děje a vy si nevšímáte otáčení stránek. Od začátku je naznačeno, že v příběhu není něco v pořádku, ale já stále otáčela a doufala, že to nebude tak zlé, a četla jsem dál a byly tam krásné momenty, které ovšem posléze vystřídaly momenty horší než zlé. Pocity z knihy mám velmi rozporuplné, SPOILER: kniha je drsná a kromě zločinu otce mě naprosto šokovala ta obrovská zrada. Čtenářský zážitek ve mě stále intenzivně rezonuje!
Kniha se mi moc líbila, krásně se četla, popis prostředí i houbaření se mi líbil - už se těším, až porostou :) Střídání děje s minulostí taky bezva. Celou dobu jsem to viděla na pět hvězdiček, ale zklamal mě konec, otevřené konce knih nemám ráda.
Líbilo, ale nenadchlo.
Dějově zvláštní, zajímavé, ale trochu jsem se do čtení místy nutil.
Zaujal mě název, proto jsem si knihu koupila. Tak nějak jsem tušila, co se Sáře v dětství stalo, nicméně se to napřímo dozvíte až na konci knihy, což mi přijde trochu divné. Miluju houbaření, takže ani pasáže o sběru hub mi nevadily, obdivovala jsem Sářin přehled. Co mi ale vadilo, tak byl konec, kdy jsem si říkala proč? Useknutý, jako kdyby měla mít kniha pokračování.
Viktorie Hanišová je jistě talentovaná spisovatelka, knížka je zajímavá, hlavně se mi líbila paralela mezi světem hub a světem lidí, podhoubí každého z nás. Nefunkční vztah mezi matkou a dcerou a špatné rodinné prostředí je takový signature námět všech knížek této autorky, které jsem od ní četla. Bohužel mám ale radši spisovatele, kteří se umí námětem knížky odlišit od dalších svých počinů a překvapit i čtenáře. Souhlasím s některými názory tady, také mi byla hlavní hrdinka někdy už dost nesympatická a protože nejsem fanoušek hub, některé stále se opakující pasáže popisující houby a pokrmy, které z nich jde připravit, jsem očima přeskakovala.
Než jsem zjistila, co představuje kostlivce ve skříni, se mi příběh zamlouval víc.
Sára žije v lese a chodí na houby, které prodává do restaurace.
A vzpomíná na minulost, respektive ta se prolíná s přítomností. Ani jedno období nic moc, chvílemi mě i velmi štvala. Ale v jejím stavu nemohla jinak.
Znám osobně některé úzkostné typy se spoustou snů. Největší problém je k nim udělat ten první krok :).
A nejen pro úzkostné typy :).
Kniha se mi četla sama i když to rozhodně nebylo jednoduché čtení. Opravdu jsem chvílemi nechápavě vrtěla hlavou, jak mohli být členové rodiny, tak nevšímavý a nechat to zajít až tak daleko. Nebo to spíš ani vidět nechtěli. Ale kdo ví. Na konci jeden obrovský otazník
Kniha je vyprávěna po částech retrospektivně a tím se zvyšuje zvědavost co bylo a co bude dál s hlavní hrdinkou, která si musí přivydělávat sběrem hub a jak se vyrovná s traumatizující minulostí. Jedna z knih co nutí k zamyšlení a čte se téměř jedním dechem. Moc doporučuji!
Klasicky otevřený konec , ostatně na to jsme u V. Hanišové zvyklí. Nechá možnost čtenáři, ať si sám ukončí, jak je mu příjemné. Tady byly možnosti možná i tři. Mě strašně bavilo toulání po lese, vykreslené tak autenticky, jako bych tam byla s hlavní hrdinkou. Její těžký životní příběh to celé podtrhl...
Zajímavě poskládaný děj. Téma těžké a děsivé, které mě hluboce zasáhlo. I přesto se čte kniha sama.
Velmi dobře napsaná kniha o velmi těžkém životě mladé dívky. Autorka má výjimečnou schopnost popsat krásným jazykem strašlivé činy. Její knihy nejsou žádné oddychovky, zasáhnou čtenáře plnou vahou a po přečtení o nich musí dlouho přemýšlet. Jsem ráda, že tentokrát nenechala tolik otevřený konec jako u Anežky. Knihu doporučuju
No, tohle není zrovna téma podle mého gusta, většinou takové knihy nevyhledávám, ale musím uznat, že autorka má talent na vyprávění. Knihu jsem přečetl velmi rychle a kombinace naučné mykologické části s vyprávěním psychicky narušené Sisi je velmi zdařilá. Téma - zneužívání dětí vlastními rodiči, je velmi vážné, bohužel zřejmě rozšířené mnohem víc, než si myslíme. S tím jdou samozřejmě ruku v ruce psychické problémy takových dětí a "postižení" vlastně po zbytek jejich života. O autorce jsem do této doby neměl tušení a určitě si od ní přečtu i jiné knihy.
Tohle mně fakt vzalo. Krásný jazyk víš vše, nemusí být všechno popsáno do detailu a stejně to bolí, cítíš s hrdinkou , svírá tě bezmoc a chceš pomoct - nejde to. Skvěle napsané. Ta kniha bude ve mně dost dlouho doznívat
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Každá kapitola pomalu a opatrně připravuje čtenáře na odhalení hrůz, kterými si hlavní postava prošla. Kniha ve mě zanechala zvláštní úzkost. Velmi čtivé. Ale zase ten konec.... Ukončení ve stylu ,,domyslete si,,.