Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366041/bmid_houbarka-2VA-366041.jpeg
4
3104
3104
Co všechno se dá najít v lese? Mladá Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si obuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a prodává je za pár stovek jedné hospodě. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Zúčastní se pohřbu, setká se s bratry, kterým se už dávno odcizila, a vrátí se zpátky do lesa. Jenže co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. Dědické řízení do jejího života navrátí rodinu, která ji zavrhla. A domek se postupně rozpadá. Obchody nejdou. Začíná být jasné, že Sára bude muset svůj houbařský způsob života opustit. A jedinou cestou ven je přestat odvracet oči od toho předchozího. Viktorie Hanišová zpříma a zároveň citlivě měří, co vydrží dětská duše a kde jsou hranice rodiny. Román Houbařka je příběh předem neúspěšného pokusu utéct traumatu. Občas ale nejde neutíkat. Dotisk r. 2020... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem dlouho odkládala kvůli zmiňované ponurosti, ale zbytečně. Líbilo se mi prolínání časových linek a postupné rozplétání osudů. Je to čtivé, je to psycho a konec zanechá v člověku hodně otázek...
Kniha mě pohltila od prvního odstavce a četla se mi výborně, snad až ke konci to šlo trochu tíž. Nemohu se ubránit srovnání s "Do tmy" Anny Bolavé: hrdinky obou knih jsou zvláštně "ujeté" sběračky, zde se ale i postupně dozvídáme, jak k tomu došlo a co současnému stavu hrdinky předcházelo. Nabízí se paralela s životem hub: u nich je viditelná plodnice projevem složitého života podhoubí, zde je tristní život hrdinky výsledkem neradostných událostí v dětství a děsivé konstelace v rodině. Jenže okolí vidí jen tu plodnici, a už ne podhoubí... Kniha mě snad posunula v tom, že člověka nelze paušálně odsuzovat, každý si neseme svou minulost a utržené šrámy, někdo horší a někdo víc, a naše dnešní podoba je výslednicí toho všeho.
Jinak, sám sbírám jen hřibovité houby, ale na popud Houbařky jsem hned otevřel Přehled hub střední Evropy a začal se učit, co je májovka, špička, kačenka, smrž... Tak jen doufám, že se napřesrok něčím neotrávím;-)
...a na konci zůstává otázka: má Sára pravdu, nebo se vše opravdu zrodilo v její hlavě?
Tak depresivně napsanou knihu jsem už dlouho nečetla. Pořadník v knihovně měla hodně dlouhý než se ke mě dostala. Nic by se nestalo, kdybych se na řadu nedostala nikdy. Jediné, co mě zaujalo, byla nepochopitelná reakce matky. Jenže v dnešním světě je opravdu spousta rodin disfunkčních.
Za mě nejlepší beletrie, co jsem letos přečetla. Líbilo se mi, jak je kniha napsaná, jak příběh plyne, jako bych byla v Sářině hlavě, v jakém prostředí se odehrává, obálka, konec, prostě všechno. Jasně-příběh je to těžký, ale kniha skvělá.
(SPOILER)
Je až s podivem, jak křehký a zranitelný je náš mikrosvět a jak jizvy z dětství dokážou přerůst v obludná tíživá monstra, která můžou ovládnout celou bytost. Sára je asi inteligentnější než její starší bratři (pokud lze jako důkaz považovat, že jako jediná se dostane na osmileté gymnázium), ale stejně ji její sourozenci válcují. Otec se k matce chová jako k ozdobnému bytovému doplňku a ve chvíli, kdy svoji dekorativní funkci přestává plnit, se od ní odvrátí a stará se jen o svoji tvář a kariéru. Těžko říct, jak vnímá dceru (a jak vnímal sestru a matku, dozvídáme se pouze náznaky a i informace o tomto "myceliu" vztahů vyvolají vrásku na čele). A asi houby ho zajímá, jak jeho rodina vnímá jeho.
Knížka má víceméně otevřený konec a nedivím se, protože usmíření s bratry (i s Milanem, který vlastně zapříčinil Sářiny vleklé zdravotní problémy - jen pro to, aby se s bráchou pobavili šikanou mladší ségry) je asi sci-fi, stejně jako Sářina možnost vytvoření nekomplikovaného partnerského svazku.
Zajímavé povídání o houbách (dozvěděla jsem se spoustu nových informací) a paralela mezi nimi a naším světem. Skoro určitě si od autorky přečtu něco dalšího, Anežka vypadá zajímavě.
Že zrovna po této knížce sáhnu jako po odlehčení, to se moc nepovedlo. Ale jinak to bylo výborně vystavěné čtení. Zezačátku mi to hodně připomínalo Do tmy od Anny Bolavé. Stejné propojení s přírodou, motiv sběratelství, zpeněžení znalostí a umu, stejně samotářská hrdinka s temnými hlubinami vlastní duše. Jen té temnoty tady bylo o poznání víc, chyběly teplé paprsky slunce, které by alespoň občas zasvítily do potemnělých a zaprášených koutů půdy. Houbařka přináší jen tmu, vlhkost, zimu a samotu. A na rozdíl od sběračky bylin, tady naprosto přesně víme, co je příčinou a o to těžší čtení to je...obzvlášť při vzpomínkách Sisi člověka mrazí, byť vše je jen naznačené, nedoslovené...možná právě proto. Skvěle vystavěné a vypointované. Ale těžké, přetěžké téma.
Silná a hodně tíživá kniha. Jsem zvědavá, co všechno mi spory tohoto příběhu zanesly do systému. Asi to v podhoubí mých myšlenek bude chvíli čekat na příznivou chvíli, aby se to naplno projevilo...
O tom, když je ti ukraden život ještě dříve, než ti dojde, že už ho žiješ.
O tom, jaké to je být cizincem i ve vlastní rodině.
O tom, jak těžké je uvěřit, že můžeš / nejsi nicka / život není jen k přežívání.
O tom, co znamenají "ti nejbližší".
O tom, že když něco necháme spát, tak se pak už nikdy nepořádně nevyspíme.
O zánětech, které lékaři nenajdou, ale stejně nás mohou zabít.
Po Dlouhé trati druhá kniha od Viktorie Hanišové a rovněž výtečný čtenářský zážitek. Hltala jsem každé slovo, byť to povětšinou byla dost hořká pilulka. Mám ráda autory, kteří dokážou jednoduchou formou zpracovat složitá témata... U jejichž knih je radost nejen prožívat, ale i myslet a vytvářet si vlastní postoje. Už se nemůžu dočkat další knihy této autorky.
Ve zkaženém podhoubí dobrá houba nevyroste. A ze zkaženého dětství zdravá osobnost nevzejde.
Líbí se mi ponurá atmosféra knihy, skoro až cítím vůni a klid lesa, živě si představuji všechny hříbky schované v mechu a kapradí. Ten klid a samota je narušován jen vzpomínkami na prožité trauma a neláskou k rodině.
Líbí se mi prolínání přítomnosti s minulostí, líbí se mi zpracování závažného tématu, před kterým se opravdu často zavírají oči i dveře...ale všeho toho je tak nějak pomálu, něco mi zde chybí a rozhodně to není ta nejsilnější kniha, kterou jsem letos četla.
(SPOILER)
SPOILER
kniha je napsaná velice čtivě, příběh je poutavý, ze začátku mi trošku chybělo větší propracování postav, aby se člověk dokázal více vcítit. Na konci příběhu jsem pochopila, proč tak autorka psala, vše vlastně bylo nejasné. Sisi o sobě vypráví jako o oběti, ale vůbec to tak nemusí být. Nevíme vlastně, jestli jí vážně otec znásilnil nebo jestli není jen duševně nemocná. Ona o sobě tvrdí, že jí otec ublížil, ale na konci příběhu Sisi připouští, že zničila rodinu. Všechny postavy v okolí, včetně lékařů, nasvědčují, že by vlastně mohla být chyba v Sisi ( U matky by bylo v případě otcova hříchu chování velice nevěrohodné, v případě dceřiny nemoci úplně normální).. Já se také přikláním spíše k druhé variantě a proto mi kniha přišla tak silná. Ale může to být ryze subjektivní interpretace..
Super, čtivé, přečtené jedním dechem. Tenhle druh knížek se mi libí, s další a další kapitolou odkrývání dalších a dalších tajemství, co kdy kde proč. Rozhodně to není poslední knížka, co si od autorky přečtu :)
Dávám po dlouhé době knize pět hvězdiček a moc doporučuji. Hned od první stránky mě vtáhla do děje a na konci mi bylo líto, že je konec, ráda bych četla o Sáře dál, jestli se jí opravdu povedlo nebo ne co měla na konci v úmyslu.
Skvělá sonda do ztrápené duše jedné mladé holky. Autorka skvěle prolíná současnost s minulostí. S každou další stránkou se postupně dozvídáte, co způsobilo Sářiny nešťastné stavy. Velice působivá kniha. Velice se mi líbilo, jak autorka popisuje pocity hlavní postavy. S touto autorkou rozhodně nekončím. :)
Tohle je přesně ten druh knížek, který miluju a kterou budu mít ještě nějakou dobu v hlavě. Autorka nám postupně servíruje střípky vzpomínek, kdy nevíme, jak a proč se co stalo, ale v průběhu čtení nám vzniká obraz, který umožňuje čtenáři porozumět Sářině ztrápené duši poznamenané traumatem. Autorčin styl psaní je úžasně čtivý a rozmanitý a připoutal mě ke knížce na celé hodiny. Moc ráda si od této autorky přečtu něco dalšího.
Zajímavý byl také náhled do světa hub, dozvěděla jsem se spoustu nových informací.
Od autorky som už čítala Anežku, ktorá ma až tak nechytila. Ale u Houbařky som čakala niečo iného, pretože som bola navnadená, že snáď by to mohla byť variácia na Do tmy od Anny Bolavej. A ako knihu hodnotím? Dostala som variáciu psychicky zrútenej ženy, ktorá svoj život zasväcuje prírode a jej plodom? Dostala! (Aj keď trauma Sáry nemusela byť až taká drastická, myslím, že knihe by na vierohodnosti nezaškodila ani menšia trauma.)
Ponurá atmosféra, která knihu také doprovázela ve mně stále ještě přetrvává. Přesto se kniha četla dobře. Ráda jsem si připomněla prostředí oblíbené Šumavy a hlavní hrdince jsem moc fandila. Téma bohužel stále aktuální a jak už to bývá, vyskytne se tam, kde by ho nikdo nečekal. S radostí jsem uvítala zajímavosti z mykologie, v níž měla Sára obdivuhodné znalosti. Poněkud mě zklamal závěr, ale i přesto musím dát plné hodnocení. Rozhodně to není kniha, kterou byste přečetli a zapomněli. Autorčin styl mě zaujal, takže si určitě přečtu i její další knihy.
Dost dobrá kniha. Jen téma, které v knize hraje hlavní roli na konci, je nějaké časté. Sakra, to je svět plný uchylů?
Kniha se stala mojí srdcovou záležitosti, a to hned z několika důvodů.
Bydlím v Plzni, na Šumavu jezdím moc ráda a houbaření miluji.
Díky knize jsem se dozvěděla i spoustu zajímavostí z říše Hub, příběh mě zaujal, moje podezření se bohužel potvrdilo, bylo to zajímavé a hluboké čtení (i když se to tak na první pohled nemusí zdát).
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Uf, kde začít. Nevím proč, ale myslela jsem si, že Houbařka bude oddychová knížka, o to víc mě překvapilo téma, které příběh provází. Je to už pár dní, co jsem knihu dočetla. Stále ale nevím, co si o knize myslet. Příběh je těžký a není to kniha, kterou byste si četli před spaním, ale musím uznat, že Hanišová je skvělá spisovatelka. Líbilo se mi, jak pracovala s hlavní postavou a dokázala popsat její pocity. Skvěle v knize prolínala současnost s minulostí a odkrývala tak postupně momenty, které způsobily Sářin stav. Každopádně to nebylo úplně příjemné čtení. Kdybych věděla, o čem kniha bude, tak bych si ji nevybrala, alespoň ne v lednu.