Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366041/bmid_houbarka-2VA-366041.jpeg
4
3104
3104
Co všechno se dá najít v lese? Mladá Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si obuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a prodává je za pár stovek jedné hospodě. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Zúčastní se pohřbu, setká se s bratry, kterým se už dávno odcizila, a vrátí se zpátky do lesa. Jenže co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. Dědické řízení do jejího života navrátí rodinu, která ji zavrhla. A domek se postupně rozpadá. Obchody nejdou. Začíná být jasné, že Sára bude muset svůj houbařský způsob života opustit. A jedinou cestou ven je přestat odvracet oči od toho předchozího. Viktorie Hanišová zpříma a zároveň citlivě měří, co vydrží dětská duše a kde jsou hranice rodiny. Román Houbařka je příběh předem neúspěšného pokusu utéct traumatu. Občas ale nejde neutíkat. Dotisk r. 2020... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Nějak mi nejde napsat přívlastky jako příjemná, pohodová. U této knihy ne. Tak bych ráda našla způsob jak vyjádřit, že se mi kniha líbila a dobře četla, ale téma bylo těžké. Démoni vás vždycky dostihnou. I když před nimi zavřete oči.
Postupně odkrýváte příběh Sisy (Sáry), mladé holky, která se živí sběrem hub. I když živí se je asi nadnesený výraz vzhledem k tomu, že během zimy jí pravidelně dochází peníze a ona se živí nikoliv houbami, ale léta starými marmeládami. Houby nemá ráda. S houbami ji spojuje osoba jejího tatínka. Tatínek může nejen za její excelentní vědomosti o houbách, ale také za její psychické problémy. A co nezničil tatínek, to dodělala maminka. Moc byste Sisi chtěli pomoci, ale nevíte jak. Do zamčených dveří můžete bušit jak chcete, ale neotevřou se. Dočítala jsem knihu s nepříjemným pocitem, že bych chtěla něco udělat, cokoliv, ale nemůžu. Když na vás kniha takhle fyzicky zapůsobí, tak je to asi důkaz o kvalitně napsaném příběhu.
I přes náročnost obsahu je to hezky napsaná kniha. Konec naštěstí dává tušit, že Sára má ještě šanci, že není všechno ztraceno.
Tohle byla taková nálož, že jsem to pak dva dny musela rozdýchávat. Hanišová mě zase dostala. :-) Její knížky rozhodně nejsou žádné oddychovky. Hanišová se zabývá vztahy v rodinách, kde to bohužel moc nefunguje. Na jednu stranu je vám při čtení až fyzicky špatně, z toho, co se v oné rodině děje, na druhou stranu nemůžete knížku odložit, protože je nesmírně čtivá a navíc napsaná tak krásným jazykem, že ta slova úplně hltáte. Takové pocity jsem měla kromě Hanišové jen u jedné knihy. A díky tomu bez zaváhání řadím Hanišovou mezi nejlepší současné české spisovatelky.
Sára je taková duše zachmuřená. Problémy z dětství se prolínají s hledáním hub i sebe sama. Není to rozhodně špatné, ale asi už bych to podruhé nečetl. I tak dávám velice slušné hodnocení.
Jednoduše wau! Knihu jsem skoro vdechla. Dostala jsem na ní doporučení od kamarádky a rozhodně nelituji. Silný příběh, vše uvěřitelné, přesvědčivé a realistické. Skvěle napsáno. Rozhodně doporučuji.
Houbařka je mou druhou knihou od Viktorie Hanišové, takže jsem čekala, že bude dobrá, ale tohle naprosto předčilo má očekávání!
Hanišová nám podává trpký a melancholický životní příběh mladé ženy, která se pere s nelehkými následky jejího dětství a na níž všichni koukají přes prsty, rodinu nevyjímaje.
To vše dokresleno popisem přírody a hub na Šumavě spolu vytvořilo skvělý čtenářský zážitek, který ve mě ještě dlouho rezonoval.
Když jsem začala knihu číst, nevěděla jsem, o čem je. Takže to pro mě bylo velké překvapení. A je to teda nářez. Je děsivé, že se tohle v některých rodinách opravdu děje.
Styl psaní mi vyhovoval, četlo se to samo. A obálka je super!
Ze začátku jsem se do knihy musela trošku nutit, poté už docela odsýpala, ale od konce jsem čekala více. Pochmurná nálada se nesla celou knihou. Oceňuji rozsáhlé popisy různých hub, za což dávám hvězdu k dobru.
Velmi smutný ,ale citlivě napsaný příběh o dívce ,jejíž život byl zničen její vlastní nefunkční rodinou.Kniha je také o tom,že častěji léčíme tělo než duši a nehledáme ty pravé příčiny potíží.
Tato kniha je pro mě velkým překvapením, nic moc jsem od ní nečekala,ale četlo se to výborně, i když tedy dost těžké čtení....
Pro mě velmi silný příběh, nedokázala jsem přestat číst. Příběh na oko velmi vážené, ale ve skutečnosti naprosto nefunkční rodiny, která naprosto zničila život svého dítěte. Konec vyznívá velmi otevřeně, protože konec to určitě nebyl, ale každý se můžeme domýšlet sám.
autorka věrohodně zachytila obsedantně kompulzivní jednání doprovázející různé psychické poruchy
Kolik dětí si nese podobnou tíhu? Bez naděje, že by jim někdo mohl porozumět a pomoct.
Kniha Houbařka je napísaná presne podľa môjho čitateľského vkusu.
Vychutnávam si podobné komorné príbehy, v ktorých sa ich autori zameriavajú viac na psychologickú povahu hlavných postáv, kde dej plynie síce pomaly a momotónne, ale postupne sa odkrývajú zlomové životné okamihy ovplyvňujúce ďalší vývoj charaktérových čŕt týchto postáv.
V tomto príbehu bolo bonusom navyše aj prostredie, v ktorom sa jeho prevažná časť odohrávala, lebo je spojené aj s mojou rovnakou záľubou.
Úplne som sa vcítila do pocitov hlavnej postavy a dokázala som ju reálne pochopiť. Les a hubarčenie dávajú človeku priestor ponoriť sa do seba a viac sa zamýšlať nad svojími problémami a bolesťami.
Oceňujem, ako sa autorke podarilo opísať závažné problémi a ich dôsledky na oko významnej, ale nefunkčnej rodiny.
Koľko podobných obetí takýchto rodín, ako bola i hlavná hrdinka sa reálne nachádza okolo nás ?
Ako sa my pozeráme na tieto obete ?
Posudzujeme ich iba podľa vzhľadu alebo prejavu, ale málokto zachytí ich tiché volanie o pomoc, ktoré prejavujú možno i tým, ako vyzerajú alebo sa správajú. Niekedy stačí iba málo... možno iba prehodiť pár slov, poskytnúť príležitosť, pomôcť pri banálnych problémoch...
Úderné literárne dielo, ktoré nesie hlboké posolstvo pre nás všetkých !!!
Vůbec mne nenapadlo, že všechno to zlé, co se Sisi stalo, se stalo jen v její hlavě. I když po přečtení Petry Hůlové a Čechy země zaslíbená i to může být jeden z výkladů. Ale podle mne ten méně pravděpodobný. Chování bratrů k sestře, i kdyby její výklad nebyl pravdivý, ukazuje, že je na jejich straně něco v nepořádku. Pro mne je kladným hrdinou tu Vojta, který trpí nějakou formou autismu, ale daří se mu. Nevím, jestli jsem někde četl či slyšel, že autorka svou tvorbou se snaží bránit ohrožené, tedy děti. Anežka i tato kniha tomu nasvědčují, ukazují, kam vede nefunkční rodina, ať se navenek tváří všelijak. Ještě to chvilku budu muset trávit a strávit, ale už se těším na další knihy.
Po přečtení anotace knihy jsem na ní nebyla nijak zvlášť zvědavá, ale recenze nebyly tak špatné, tak jsem se do ní přece jen pustila.... a přečetla ji jedním dechem. Při čtení jsem měla několikrát silnou potřebu strčit ruku do knihy Sáru vytáhnout a pevně obejmout. Stejně jako nakopnout její ustrašenou nanicovatou matku kamsi a otce... o tom raději ani nemluvím.
A o to jde. Výborně napsaný příběh, který čtenáře dokáže vtáhnout do děje tak, že chce být součástí, chce zasáhnout, nejen číst a čekat jak to celé dopadne. Téma je samo o sobě dost emotivní, ale ve spojení se způsobem jakým autorka píše z toho vznikla skvělá kniha, kterou bych určitě k přečtení doporučila. Byť i jen k zamyšlení.
„Bezpečí, to je slovo, kterým se rodiče zaklínají. Všude totiž číhá nějaké zlo – za každým rohem může stát pes, který dítě pokouše, u každého obchodu číhá pedofil......
Matčiným úkolem je všechna rizika a potencionální nebezpečí eliminovat, aby dítě nepřišlo k úhoně. Teprve doma, za bezpečnostními dveřmi se třemi zámky, v bytě, kde je každý ostrý roh oblepený gumovou krytkou, kde mají do zásuvek namontované záslepky a kde si po celodenním napomínání a smlouvání vyčerpané matky sednou na gauč se sklenkou vína, si mohou konečně vydechnout. To, co se v noci děje za dveřmi dětského pokojíčku, je už nezajímá.....“
Kniha mi byla doporučena, ale přiznávám, že jsem s jejím přečtením trochu váhala. Téma sběru hub mi není vůbec blízké a nijak pro mne zajímavé. Tak jsem měla obavy, že mě dlouhosáhlé popisy sběru hub budou kazit samotný příběh. A jsem ráda, že tyto moje obavy byly zbytečné. Kniha mě vtáhla do děje od první kapitoly.....Příběh mladé holky (i když mladé pouze datem narození), která se v tom životě nějak podivně plácá a vlastně neví, co s tím. Každou kapitolou se pomalu a postupně odkrývá temná minulost naoko spořádané a úplně normální rodiny.....a mnohokrát nepochopitelné jednání hlavní hrdinky tak lze začít postupně chápat. Kolik podobných „šťastných a slušných“ rodin je za dveřmi, okolo kterých třeba denodenně chodíme....
Knihy tohoto typu mě dlouho leží v hlavě.
...a ta houba na obalu knihy? Uf...
Ani dlouho po přečtení nedokážu popsat pocity, které ve mně skvěle napsaná Houbařka nechala... Kombinace zmaru, vzteku, naděje, soucitu, optimismu, který se v rámci dvou vět mění v totální deziluzi. Strašně dlouho jsem takhle silně nepřála románové postavě, aby se její život v lepší obrátil... a dlouho jsem taky usilovně nemyslela na to, jak to asi celé ve světě "po poslední stránce" dopadne.
Díky za tu poslední větu příběhu. Přála jsem si pro Sisi lepší život. Tolik zklamání a křivdy a ta holka měla pořád vůli žít.
A největším paradoxem je, že mi z toho všeho vyšel jako největší sympaťák Ruda.
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
(SPOILER) V podstatě nechutné a stále ještě v naší společnosti tabuizované téma, kterého se autorka velmi dobře chopila.
Formou retrospektivních vsuvek se dozvídáme o minulosti hlavní hrdinky, která se snaží vyrovnat s traumatem z dětství, v tomto případě se jedná o sexuální zneužívání v navenek počestné rodině, které nezůstalo nepovšimnuto, nicméně tolik očekávaná pomoc nepřišla a vše se tak vlastně s tichým souhlasem odehrávalo dál.
Autorka používá jednoduchý styl a přímočarý jazyk, to vše do jednoho funguje naprosto skvěle a čtenář tak dostává do ruky jedinečný román, který ukazuje, jak hluboké stopy v nás může zanechat zrada nejbližších.