Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366041/bmid_houbarka-2VA-366041.jpeg
4
3104
3104
Co všechno se dá najít v lese? Mladá Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si obuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a prodává je za pár stovek jedné hospodě. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Zúčastní se pohřbu, setká se s bratry, kterým se už dávno odcizila, a vrátí se zpátky do lesa. Jenže co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. Dědické řízení do jejího života navrátí rodinu, která ji zavrhla. A domek se postupně rozpadá. Obchody nejdou. Začíná být jasné, že Sára bude muset svůj houbařský způsob života opustit. A jedinou cestou ven je přestat odvracet oči od toho předchozího. Viktorie Hanišová zpříma a zároveň citlivě měří, co vydrží dětská duše a kde jsou hranice rodiny. Román Houbařka je příběh předem neúspěšného pokusu utéct traumatu. Občas ale nejde neutíkat. Dotisk r. 2020... celý text
Přidat komentář
Moc se mi líbilo Bolavé Do tmy a tak jsem se hladově vrhla na Houbařku. I zde sledujeme do nejmenších podrobností osamělou ženu den za dnem, že je něco shnilého v houbařském ráji je ale evidentní, a co to je, bohužel také. Už od začátku. Na rozdíl od bylinkářky Anny, je houbařka Sára čitelnější a její osud má mnohem jasnější kontury. Líbily se mi ale obě dvě (knihy).
Současnost podložená a proložená minulou bolestnou hořkostí.
Skrz koruny stromů prosvítá nebe, voní podhoubí i recepty z Muchomůrky...
Dostal mě styl psaní, krátké kapitoly, ale sedí i obal a zvolené písmo. Setkání s houbařkou Sisi a Viktorií konečně přišlo. Byly jsme všechny tři ve správný čas na správném šumavském místě ❤️
Na jedné straně patologická rodina, která potřebovala odbornou pomoc...
Na protistraně houževnatá oběť, která se opakovaně a po svém dere zpět do života....
Srovnání s Do tmy výrazně pokulhává. Právě tím nasměrováním postav a vyústěním příběhů. Alespoň pro mě Anna ústí do uzavřenosti, asociálnosti, kritiky, do tmy s minimem světla.
Sisi se z bahna své patologické rodiny dere na světlo a do naděje pro mě přitažlivým způsobem.
Hodně mě nadchl jemně opatrný způsob jakým Sisi/Viktorie popisuje otcovu ubohost. Žádný naturalismus jen dusná tíže a zahlcenost ponížením.
Takhle si představuji příběhy, které mají šanci posunout i čtenáře směrem k naději.
A ano - kolik podivínů s podobně těžkým osudem žije kolem nás?
Po knize Vrány je tento český počin něčím, co mě nesmírně bavilo a chytlo. Když pominu detaily o sbírání hub, jejich následné zpracování a recepty z Muchomůrky (mňam!), tak byly skvělé i pasáže do minulosti, čím si Sisi musela projít a proč se vlastně stala Houbařkou. No a ten konec?! Skvěle napsané.
Viktorie Hanišová dokázala skvěle vykreslit rodinné vztahy a jejich vývoj v průběhu Sářina dospívání. Co na začátku vypadá jako rodinná idylka, se pomalu proměňuje v něco ohavného a čtenář najednou začíná nenávidět všechny postavy za to, jak se k Sáře zachovali. Zároveň ale cítí určitou nelibost i vůči Sáře, protože nebojovala dostatečně, protože ani po sedmi letech nebyla schopná se vzpamatovat se ze svého traumatu. Může ale člověk něco takového vůbec někdy překonat?
Jako milovnice hub jsem si nejvíce užívala pasáže, které byly věnovány jejich sběru. Hlavní hrdinka je na houby přebornice, takže jsem se dozvěděla spoustu informací o mně známých i dosud neznámých druzích a nesčetněkrát jsem při čtení dostala chuť na houbovou smaženici. Prostředí šumavských lesů dodávalo knížce nádhernou atmosféru, bylo to skoro jako bych se sama ocitla uprostřed lesa s košíkem v ruce.
Přestože byla Houbařka úžasná, nehodnotím ji plným počtem hvězd, a to z jednoho jediného důvodu: nezasáhla mě tolik, jak jsem očekávala. Příběh byl velmi silný, ale pár knížek s touto tematikou už jsem přečetla, takže jsem to ošklivé rodinné tajemství snadno odhalila. Nevyhovoval mi také otevřený konec, od kterého jsem čekala víc.
Dobrá volba. Baví mě styl autorky, mnohdy jen naznačí a čtenář se tak stává spoluautorem originálního příběhu. Jako houbař oceňuji spoustu užitečných informací a atmosféru šumavských lesů. Silný příběh, takové já můžu....
Velice pěkně napsaná kniha o těžkém osudu. Přivádí mě na myšlenku, kolik takových podivínu žije mezi námi a my je přehlížíme a odsuzujeme aniž bychom věděli, co je v životě potkalo. Moc smutné a nepochopitelné chování matky. Příběh poutavě napsaný, konec mě trochu zklamal.
Na tuhle knihu jsem se chystala pěkně dlouho. A měla jsem si ješte počkat, tohle totiž není letní dovolenkový čtení. Přečetla jsem to radši rychle, ať se toho zbavim, i když mě to děsně bavilo a děsilo zároveň. Nečekala jsem tak těžkej příběh, odkrejval se pomalu, postupně, ale o to víc dělal hluboký rány. Když Sára utíkala do lesa, utíkala jsem s ní a naprosto chápala, byl to odpočinek před další kapitolou, kde se zas odkreje nějaká bolest. Skvěle napsaný.
(SPOILER) Čtivá&šokující. Tenhle typ “rodičovství” opravdu nechápu. Oba bych propleskla. Já být v kůži matky, tak bych otce minimálně přizabila, sbalila děti a pakovala se pryč. Ale zavírat nad tím oči, dělat, že se nic neděje a nebo nedejbůh, když to ještě dávají za vinu tomu dítěti. Hnus. Takovéhle zpackané dětství/dospívání a vlastně celý život si žádné dítě nezaslouží. Sisi bych přála, aby se mohla znovu nadechnout&začít konečně žít. (ps. ani jsem netušila, že existuje tolik druhů hub!:))
Má první kniha od autorky a už teď vím, že nebude poslední. Nevím jak knihu rozdýchám. Styl psaní mi sedl i když tam bylo pomálu přímé řeči. Miluji houbaření a žasla jsem kolik toho vlastně nevím. Nejvíc mě ovšem zasáhl osud Sisi, chvílema mi bylo zle z toho čím si procházela. Byla na vše sama, sotva přežívala a přesto v sobě našla sílu každý den vstát a jít na houby. Líbilo se mi, že jsem se vše dozvídala postupně a každou kapitolou tak poznávala její životní a krutý příběh. Ještě dlouho na ni budu myslet na ni a na všechny ženy, dívky a děti kteří si procházejí tím stejným.
Kniha Houbařka bylo moje první setkání s touto autorkou. Svým psaním mi připomíná tvorbu A. Mornštajnové. Je to příběh, který pozvolna plyne a přináší různá životní tajemství. Z mého pohledu to je depresivní, velmi silný, zajímavý a čtivý příběh, který vede čtenáře k přemýšlení nad ním.
Sbírání hub je i moje vášeň, bohužel oproti hlavni hrdince znám tech hub zoufale malo, a kdyz si nejsem jista, radsi je neberu. Děj je moc pěkný, ctivy. Osud hrdinky je zoufaly a tezko bych z nej nacházela lepsi cestu ven. Vadi mi uplne otevřené konce deje, ale spisovatelce tu zrejme vyhovovalo, tak respektuji.
Čtivá kniha s těžkým tématem. Velmi realisticky podáno - někteří níže si stěžují, že “to” nebylo dostatečně popsáno a právě pro ty by kniha měla být lekcí, že i po sexuálním zneužití může dívka zůstat “poslední pannou ve třídě” a trauma to nijak nezmenšuje. Stejně tak odezva matky - je to naprosto typická reakce mnoha žen, které zjistí, že jejich dcera je zneužívaná jejich partnerem. Jednu hvězdu strhávám za pro mě poněkud nejasnou roli bratrů a také trochu proto, že mi v knize “něco” chybělo. Neumím přesně popsat co, ale přestože jsem knížku zhltla jak malinu, mám dojem, že od autorky si ráda na dlouhou dobu odpočinu.
Výborně napsaná kniha, která se četla velmi dobře i přes vážné, těžké a citlivé téma. Příběh měl skvělou atmosféru, úplně jsem cítila vlhkost lesa a vůni hub. Kniha mi také připomínala Do tmy, ale Houbařka mi přišla taková civilnější. Styl autorky mi sedí. Těším se na další knihu.
Táto kniha ma dostala. Na konci zostal smútok a bezmocnosť z ťaživej atmosféry celej knihy, kde sotva nájdete svetlé momenty. Výborné čítanie od ďalšej skvelej českej autorky. Ani sa mi nechce viac písať, musím to chvíľu spracovávať.
Konec tam je. Už nepůjde na houby..., protože odjíždí do Prahy za Vojtou. Jedním z důvodu je, že se rozhodla vrátit vypůjčenou knihu do knihovny. Rozhodla se vystoupit ze svého dosavadního života, jak z múzea, východem..
Moc hezky napsané, styl autorky mi "sedne" i když se nejedná o lehké téma. Napsáno tak citlivě a pocitově, velmi osobně. A houbaření jsem si úplně užívala.
Moje první kniha od této autorky. Dostala jsem ji jako dárek a podle popisu na obalu by mě nejspíš nezaujala, popis totiž dost zanedbává charakter a potenciál této knihy. Moc se mi líbil autorčin postup, který postupně odkrývá jednotlivé střípky - trochu mi to připomnělo Tiché roky Aleny Mornštajnové.
Zklamání mě čekalo až na konci, když jsem celou knihu s hrdinkou "prosympatizovala" a nakonec jsem měla pocit nedokončení. Uvítala bych konec, který naznačuje budoucnost, která Sisi čeká.
K Houbařce jsem se dostala přes knihu Do tmy od Bolavé. Někdo tam v komentářích zmiňoval, že jsou si knihy podobné, tak mě to navnadilo (a tímto děkuji). Knihy nezklamala. Jde o poměrně tíživé čtení, které příliš příjemných pocitů nezanechalo, ale i takovou literaturu mám ráda. Námět zajímavý, zpracování poměrně kvalitní, dobře jsem si početla (ovšem přiznám se, že zatímco Bolavou a její příběh jsem si zamilovala hned, tady to natolik citové nebylo).
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Četlo se to skvěle, ale zklamal mě ten konec... Každopádně styl psaní autorky mě zaujal natolik, že si chci přečíst i další dvě knihy.