Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366041/bmid_houbarka-2VA-366041.jpeg
4
3104
3104
Co všechno se dá najít v lese? Mladá Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si obuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a prodává je za pár stovek jedné hospodě. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Zúčastní se pohřbu, setká se s bratry, kterým se už dávno odcizila, a vrátí se zpátky do lesa. Jenže co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. Dědické řízení do jejího života navrátí rodinu, která ji zavrhla. A domek se postupně rozpadá. Obchody nejdou. Začíná být jasné, že Sára bude muset svůj houbařský způsob života opustit. A jedinou cestou ven je přestat odvracet oči od toho předchozího. Viktorie Hanišová zpříma a zároveň citlivě měří, co vydrží dětská duše a kde jsou hranice rodiny. Román Houbařka je příběh předem neúspěšného pokusu utéct traumatu. Občas ale nejde neutíkat. Dotisk r. 2020... celý text
Přidat komentář
Divná kniha, nějak jsem jí úplně nemohla přijít na chuť. Omlouvám se všem příznivcům, ale tady půjdu proti proudu.
Knihou prostupovala temnota, jako na její obálce. Celý příběh byl napsán v krátkých kapitolách, lehce, ale stejně jste z něho cítili tu depresi, za což autorce tleskám, protože i tak se kniha četla dobře. Kromě příběhu tam byl i exkurz do lidské duše. Mám však jedno ALE! Hodně věcí tam bylo otevřených a neúplně popsaných. Chápu ten záměr, ale já osobně mám ráda v knize tohoto typu víc odpovědí. Během čtení jsem si totiž položila spoustu otázek, které mi ale zůstaly nezodpovězeny.
Kniha mě příjemně překvapila. Příběh jedné rozervané rodiny na pozadí vůně lesa a sběru hub. Líbilo se mi, jak hlavní hrdinka příběh vypráví. Vydá se do lesa či leží v posteli ve své chajdě a tam na ni zaútočí vzpomínky z dětství, které nám líčí. A utorka příběh skvěle buduje a má krásný styl psaní. Ponurost a napětí, to objímá čtenáře po celou dobu čtení. Atmosféra mě úplně pohltila. Ráda jsem si na knihu udělala čas a zjišťovala, co za hrůzy se Sáře děly a stále dějí, jak se s tím vypořádává.
Celý román prostupuje jakási ponurost, napětí. Autorka velmi dobře vystihla jednání a pocity psychicky deptané Sáry. Závěr dává určitou naději, že snad bude líp, že se jí možná konečně podaří překročit vlastní stín.
Fandím Sáře, fandím i Viktorii. Taková mladá holka a takovou zajímavou knížku napsala!
Tak tohle byla síla,ale knížka se četla skvěle,byla docela i napínavá a děj měl spád.
Páni. Tohle mě vážně vzalo. Normálně chytlo a několik hodin nepustilo.
V poslední době čtu asi dobrý knihy, a tahle byla taky dobrá. Moc.
Svůj příběh tu vypráví Sisi, která je světu uzavřená. Na začátku nevíme vůbec nic z toho, co se stalo. A stránku po stránce se k tomu dostáváme. Sisi chodí ráda do lesa, na houby, už několik let chodí stejnou stezkou, jako chodívala s tátou. Sběrem hub si vydělává, protože není možný najít si jakoukoliv jinou práci.. a tak nás Sisi provází lesem, stejně jako svým životem. Učí nás rozeznávat houby (to se mi moc líbilo, už se těším, až na ně taky vyrazím), a postupně nás dostává k tomu, co se tehdy stalo..
Měla jsem u knihy depresivní pocity. Z toho, jakou měla rodinu, bratry, neschopnou matku alkoholičku, a tátu. Možná to mě nutilo číst dál a dál, a doufat, že se z toho brzy dostane, a jak..
Musím konstatovat, že zatímco naši čeští spisovatelé se točí tak trochu v kruhu a nemají co nabídnout než stokrát omílané klišé, u jejich ženských protějšků to tak není. Po úžasné paní Morštajnové, Tučkové, Tvrdé i Stehlíkové a dalších , jsem objevila paní Hanišovou a hluboce smekám. Nad neotřelým způsobem vyprávění, pestrým slohem a smyslem pro detail. Navíc samozřejmě , jak jsem pochopila, všechny její knihy jsou sondou do života osob, které z nejrůznějších důvodů nejsou tak úplně normální. Bohužel od začátku jsem tak trochu věděla, jak to bude, protože jsem se s něčím podobným setkala ve svém okolí, i když to bylo " jedna paní povídala “. Zmíněná informace pokračovala tím, že je to samozřejmě jen pokus o to zdiskreditovat slušně postavené rodiče , kupodivu i tato dáma má 2 úspěšné bratry a taky má velký problém i po mnoha letech se zařadit do společnosti.Takže příběh mi nepřijde přitažený za vlasy, chování hlavní hrdinky není nic, s čím by člověk sympatizoval, ale asi by si nikdo taky nechtěl projít takovým 9. rokem narozenin jako ona. Myslím, že víc, než to, co se jí stalo, ji poznamenalo to, jak to s tichým souhlasem vzala matka a předpokádám i bratři. Všechno se jí rozbilo během měsíce na kusy, hlavně otec, kterého milovala a pak samozřejmě i ti ostatní. Proto ani nemohla už nikomu kolem sebe věřit ( ani psychiatričce nechtěla), když ji zradili ti nejbližší. Hodně silný příběh, je dobře, že to někdo umí napsat, měli bychom si především uvědomit, že se to opravdu kolem nás děje, třeba zrovna tam, kde bychom to vůbec nečekali.
Příběh o jedné ztrápené existenci.
Sára žije osamělý život v šumavských lesích a jedinou radostí by mohla být její vášeň do sběru hub, kdyby ovšem dětství poznamenané rodinným dramatem nezanechalo stopy na její duši. Není to radostné čtení. Z citlivě napsaného příběhu je cítit beznaděj, zmar a smutek. I přes veškerou tíhu osudu hlavní hrdinky se kniha četla moc dobře.
*** ASI MOŽNÉ SPOILERY*** Bylo to velmi čtivé a originální, to ano, ale asi jsem čekala víc. Čekala jsem prostě mimo jiné popis toho, co se hlavní hrdince stalo. Chápu, že autorka se do toho asi nechtěla v detailech pouštět, ale za mě to tam prostě chybělo - pochopila bych pak lépe to, čím je Sára v současnosti. Takhle i přes vědomí všech špatných věcí z dětství mi nebyla moc sympatická - život, který žila, jí podle mého názoru nakonec i vyhovoval a nijak se nesnažila něco změnit. Tím tedy myslím např. její nechtění se vyléčit (z důvodu pobírání důchodu) a s tím spojené nebraní léků, lhaní a podvádění. Pokud si o sobě myslím, že jsem v pořádku, proto neberu léky, ale pak vidím, že si nedokážu sehnat ani nenáročnou práci pro své psychické problémy, pak si ten problém asi musím připustit. I když bylo hrozné, čím si v dětství prošla, zdálo se mi, že všechny nezdary ve svém životě omlouvala právě tímto traumatem. Životní styl hlavní hrdinky spojený se sběrem hub mi nevadil a četla jsem o něm ráda - při každé návštěvě lesa jsem si na ni vzpomněla :-) Sloh autorky byl výborný, bavilo mne prolínání dětství a dospělosti tak, že člověk nevěděl, ve které časové ose se zrovna ocitl - ale netápal dlouho, jednu dvě věty a už byl v obraze. Uvítala bych i pohled jiné osoby - matky nebo otce. Kniha byla opravdu čtivá, svým způsobem napínavá, protože jsem stále chtěla vědět, kdy už to přijde, kdy budu číst o tom zločinu, ale ono to stále nepřicházelo - tak jsem čekala na závěr, jestli bude např. nějaké podrobné sezení u psychiatra, kde to všechno vyjde na povrch - ale zase nic :-) V tomto směru stále nic a najednou byl konec :-)
Nebylo to veselé čtení. Celou dobu jsem cítila vztek. Vztek na bratry - zmetky a slabochy , vztek na otce za věci, které by se nikdy stávat neměly. A snad vůbec největší vztek jsem měla na matku. Téhle rodině se mělo nafackovat.
Měla jsem ale vztek i na Sisi. Za to, že nebyla silnější. Za to, že když už udělala krok dopředu, o dva se vrátila zpátky. A za to, že mi připomněla, že i já někdy dokážu dělat taková slabošská rozhodnutí nerozhodnutí a nemám ji vlastně co soudit. ( Tím se s ní ale nesrovnávám doslova, v mém případě by šlo o malichernější věci, ale stejně.. )
Do lidské mysli zkrátka nevidíme. Ale je děsivé, co všechno se může skrývat za naleštěným zevnějškem, že.
Fiiiha! Tohle bylo úžasné. Přečteno jedním dechem. Víc takových knih. Co vše se může dít v jedné městské rodině.... Tolik nepochopení....
... boj o život, smutek, těžká rozhodnutí, boj sám se sebou, vztahy v rodině, druhá šance, příběhy obyčejných lidí
.
Jedním slovem? Úchvatné
Druhým slovem? Houbařku musíte mít
.
Každé ráno voní les stejně. Připravuje nás na to, co nás čeká. Život tak jednoduchý není. Dokážeme vydržet a přetrpět hodně. Ale když opět najdeme překrásnou houbu, která je prožraná skrz na skrz, síla nám dojde. A tak je to i s lidmi. Není kam utéct. A jak bojujete s životem vy?...
Výborně napsané od začátku do konce. Nevěděla jsem do čeho jdu, chtěla jsem zase podpořit koupí knihy českou autorku, a zase jsem se trefila. Příběh Sisi se skvěle pomalu stránku za stránkou otevíral... Měla jsem z toho husí kůži. Z toho jakou atmosféru dokázala autorka vyvolat pomocí slov ..... a když je úplně nejhůř, pak už bude jen líp.
Přečteno v rámci výzvy. Žít u lesa a živit se sběrem hub by bylo super povolání!
Tedy aspoň pro mě. Proto mi popisy hub a houbaření vůbec nevadily, ba naopak! Nevím, jak to má autorka s houbarením, zda jsou to její znalosti a nebo si to nastudovala, ale zajímalo by mě, zda kačenky rostou na Šumavě? Vždy jsem si myslela, že Šumava je na ně moc "kyselá" ... Trochu mě zklamal její negativní postoj k drevokaznym houbám, vždyt jsou tak užitečné: )
I přesto, že příběh je poutavý a kniha velmi čtivá, nevědela jsem zda dat 3 nebo 4 *. Vždy jsem vlastně tušila, jak to bude pokračovat.
Lidska duše je křehka a i když "neexistuje", tak jeji zranění bolí nejvíc na světě.
Od tehle knizky jsem se nemohla odtrhnout. Hned bych sla na houby. Ke konci jsem se trochu ztratila, jestli jde o realitu nebo sen a zaver mi prisel takovy utnuty, ale ne kazda kniha musi mit jednoznacne šťastný konec. A vlastne to stastny konec snad i byl.
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Houbařku řadím k těm lepším knihám, které jsem loni přečetla. Příběh se odehrává především v okolí lesa, ale ocitneme se i ve městě plném každodenních problémů. Autorka se zde věnuje problematice zneužívání, mezilidským vztahům a především poukazuje na naše vnitřní démony, které, ač se tváříme, že už zmizely, tak jsou stále s námi, jdou v našich patách, jsou naším stínem a čekají na naši slabou chvilku, aby nás zničily..