Houbařka
Viktorie Hanišová
Co všechno se dá najít v lese? Mladá Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si obuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a prodává je za pár stovek jedné hospodě. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Zúčastní se pohřbu, setká se s bratry, kterým se už dávno odcizila, a vrátí se zpátky do lesa. Jenže co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. Dědické řízení do jejího života navrátí rodinu, která ji zavrhla. A domek se postupně rozpadá. Obchody nejdou. Začíná být jasné, že Sára bude muset svůj houbařský způsob života opustit. A jedinou cestou ven je přestat odvracet oči od toho předchozího. Viktorie Hanišová zpříma a zároveň citlivě měří, co vydrží dětská duše a kde jsou hranice rodiny. Román Houbařka je příběh předem neúspěšného pokusu utéct traumatu. Občas ale nejde neutíkat. Dotisk r. 2020... celý text
Přidat komentář
Balzám na duši - tahle kniha..i přes to, že se postupně odkrývají hrozné skutečnosti.. Román jsem přečetla jedním dechem!
Dočteno za 24 hodin a pořád se z toho nemůžu vzpamatovat... Jak je možné, že se toto děje! A děje se to, nedělám si iluze. Mně narozdíl od ostatních komentářů Sára sympatická byla, tu hrůzu,co prožila si nechci ani představovat. Dlouho potrvá než knihu dostanu z hlavy. Jednu hvězdu ubírám za konec... chybí mi tam.
Tak mě napadá, vydal vůbec Host někdy nějakou špatnou knihu? Jestli jo, zatím jsem se s ní nesetkala. I Houbařka je dobrá, čtivá, zajímavá, gradující a poodkrývající tajemství kousek po kousku až do konce, a to já mám ráda, když mě autor dokáže udržet zvědavou.
Myslím si,že kniha mohla bych spíše povídkou pro teenagery. Neustále popisy hub a následně útržek života hlavní hrdinky
Mně se kniha velmi líbila, byť není o líbivých věcech, jazyk, metafory, atmosféra, přečetla jsem ji rychle, protože jsem byla zvědavá, jak to se Sárou a její rodinou dopadne. Konec mohl být rozvitější, ale i tak dávám plný počet. Zajímavé byly informace o houbách, na které moc ráda chodím, i když patřím do kategorie víkendových sběračů pouze molitanových hřibů :-)
Já jsem se na tuto knížku velmi těšila. Má nádhernou obálku, obsah převážně chválený. A jak to obvykle bývá, natěšenost se po několika kapitolách změnila spíše ve zklamání. Knížka je útlá, ale já se s těmi 300 stránkami trápila asi tři týdny. Prostě jsem nevydržela číst to dělší dobu. Hlavní hrdinka mě šíleně vytáčela, nedokážu říct čím, ale prostě mi nesedla. Celkově mi nesedl ani ten příběh, bylo to depresivní, ano, s tím jsem počítala a jindy se takovým knihám nebráním. Ale tady ne, tady mi to nějak nešlo. Dvě hvězdičky jsou za obsah, jednu přidávám za to, že knížka bude takovou ozdobou knihovny, protože je na pohled vážně moc hezká...
Knížka se velice dobře četla. Děj plynul, informace o houbách nenudily, ale konec mi přišel nedokončený.
Kniha se mi četla sama,autorka užívá pěknou češtinu a děj plynul...
Na příběhu Sáry je ukázané, že se stačí narodit do "špatné" rodiny a život se ubírá úplně někam jinam.
V jiné rodině, v jiném zázemí mohla Sára žít úplně jiný, plnohodnotný život.....i když, kdo ví?
Nevím, jestli jsem byla víc naštvaná na jejího otce nebo na matku. Hlavně, že bylo naklizeno a napečeno, navrch huj a vespod fuj...ach jo.
Knížka není rozhodně oddychovka na víkend, ale stojí za to.
Připomínala mi Vyhnání Gerty Schnirch.
Doporučuji!
Btw.- mimo jiné si z knihy odnáším "molitany". Už jinak hřibům neřekneme, než houby s molitanem :-)))
Byla to má první kniha od autorky a četla se sama. Z tématu mi bylo dost úzko, tak jsem nakonec uvítala, že bylo jen naznačování. Skvělá sonda do duše mladé ženy. Jen mi přišlo, že tomu chyběl konec.
Příběh, ve kterém je roky skrývané a potlačované rodinné trauma. Jak ničivý dopad může mít na lidskou psychiku a bezprostřední vztahy s okolím i dlouho po jeho prožití je neskutečně silný a smutný téma. Na Houbařce mě zaujala ještě jedna věc - popis lesa a detaily jednotlivých hub.
Každá kniha od Viktorie Hanišové je úžasná, ať už sáhnete po kterékoli z nich, nebudete litovat.
Název odpovídá množství hub o kterých se v knize mluví, stále a pořád. Jako první mne napadlo o čem se dá psát na tolika stranách:o))
Příběh se čte svižně, jeho ponurost občas vystrčí růžky, ale maskuje se jako houby v lese. Prolínání současnosti a minulosti je přehledné, někomu může jít z hub hlava kolem, mně spíše z toho naznačování. Víceméně někde v polovině se trauma téměř označí svou podstatou a pak čekáte na detaily. Autorka však odvádí pozornost a chodí kolem horké kaše jako když houbař hledá … a někdy nenachází. Nevadí mi „jistá nejistota“, kterou autorka možná zamýšlela a otevřenost v životě postav, ale přišlo mi dost věcí „nedotažených“. Jako když najdete houbu a máte na výběr s x možností, přitom vždy skončíte u dvou – jedlá nebo jedovatá.
Určitě mi chyběl vztah s bratry, toho mi přišlo málo, naopak s otcem a zvláště matkou ho bylo až moc. V každé rodině je něco…. Přidám se k recenzi, že hlavní hrdinka Sára (Sisi fakt nee:o( není super-charakter, možná chcete spíše vědět, jak to s ní dopadne než jí fandit:o))
Vyčistit si hlavu, zašít se před světem a zvláště do přírody není tak špatný nápad, i bez traumat. V každém případě projít se s profi houbařem jako je Sára je dobrý nápad….
Čistě "atmosférická kniha"... prostě příběh veškerý skoro žádný nebo spíš jen tušený, ale atmosféra zajímavá.
Pořád se jen naznačuje, naznačuje, a najednou je konec.
Sára si mě moc nezískala. I když mi nebyla vyloženě nesympatická, k jejímu osudu jsem měla spíš lhostejný postoj.
Možná mi tu nesedla ani ta čistá ich-forma. Občas nějaký názor jiné postavy by spád knížky vylepšil.
Dala bych tak 2,5*, tentokrát zaokrouhlím dolů. Vzhledem k vysokému počtu skvělých hodnocení to celkový výsledek snese. Při tak hvězdném celkovém hodnocení jsem prostě čekala něco skvělého, bylo to ale jen dobré.
(SPOILER)
Příběh o mladé dívce, která byla od mala šikanována svými bratry a v deseti letech zneužita svým otcem. Oporu nenašla ani u matky. Co to vše udělá s její psychikou? Přirozeně, neunese to. Proto se odstěhuje na rodinou chatu do lesů a tam se věnuje sbíráním hub a jeho prodejem do blízké restaurace. Jen v tom nachází útěchu. Snaží se však odrazit ode dna a začít žít jiný, nový, lepší život.
Kniha je dobře napsaná, hezky se čte a s každou stránkou se pomalu dostáváte hlouběji do nitra a beznaděje hlavní hrdinky. Rušivě, tedy alespoň pro mne, působí jen množství popisu sběru hub, kde a jakou houbu najde. Nejsem holt houbař.
Velice silná kniha, u které mi hlava stále jela na plné obrátky a vůbec se mi od ní nechtělo odcházet. Četla se jedním dechem.
Celou knihu jsem Sisi fandila a přála jí lepší život.
V knize se prolíná přítomnost s minulostí a člověk se postupně dovídá, co se vlastně stalo...
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
2018 | Houbařka |
2015 | Anežka |
2019 | Rekonstrukce |
2020 | Dlouhá trať |
2022 | Neděle odpoledne |
Je to moje první kniha od této spisovatelky a už jsem si koupila další dvě (Anežka, Rekonstrukce). Až nyní konec příběhu, který byl takový zkrácený a divný, se mi knížka moc líbila.