Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366041/bmid_houbarka-2VA-366041.jpeg
4
3104
3104
Co všechno se dá najít v lese? Mladá Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si obuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a prodává je za pár stovek jedné hospodě. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Zúčastní se pohřbu, setká se s bratry, kterým se už dávno odcizila, a vrátí se zpátky do lesa. Jenže co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. Dědické řízení do jejího života navrátí rodinu, která ji zavrhla. A domek se postupně rozpadá. Obchody nejdou. Začíná být jasné, že Sára bude muset svůj houbařský způsob života opustit. A jedinou cestou ven je přestat odvracet oči od toho předchozího. Viktorie Hanišová zpříma a zároveň citlivě měří, co vydrží dětská duše a kde jsou hranice rodiny. Román Houbařka je příběh předem neúspěšného pokusu utéct traumatu. Občas ale nejde neutíkat. Dotisk r. 2020... celý text
Přidat komentář
Nevím, proč je tahle kniha zařazována jako "román pro ženy" - neřeší typicky ženské téma, do romantického příběhu má daleko.....přemýšlím, jaké speciální kritéria vlastně román pro ženy musí podle těch, kteří kategorie knih vymýšlejí splňovat. Kniha je to rozhodně čtivá, příběh je to silný. Moc silný. Nicméně, poněkud mně vadilo, že poměrně brzy jsem věděl, co stojí za zvláštností Sáry, i když jsem očekával poněkud jiné řešení ve vztahu k otci. Na druhou stranu jsem byl rád, že kniha nekončí formou "ženského románu" tedy sladkým, pozitivním závěrem.
Po Anežce jsem měla (jen ke své škodě) příliš vysoké očekávání, takže mi kniha nepřišla tolik strhující...Ovšem opět těžké téma, zpracováno autenticky, až mrazilo.
Neskutečně skvěle napsaná, silně emoční kniha. Není to moje první přečtená kniha od paní Hanišové. Tento rok jsem četla Anežku, a už po druhé mě styl psaní autorky uchvátil. V anotaci je vše popsáno, netřeba asi dalšího spojleru a rozpovídávání se o ději. Já jsem si anotaci nečetla a první co mě zarazilo, bylo to, že se jednalo o 25 ti letou dívku nevím, proč jsem si podle názvu myslela, že to bude příběh staré opuštěné paní, která chodí na houby, aby přežila… Nebylo tomu tak, a knížka je opravdu dokonalá, skvěle čtivě napsána a budu si ji hodně dlouho pamatovat, stejně tak to mám i s Anežkou. A o to tady jde…zážitek z knihy je nejvíc…a autorce se to velmi povedlo. Moc se těším na její další počin a to Rekonstrukci.
Strhující příběh, který se postupně klube na pozadí vyprávění o sběru hub. Houbařka mě od začátku zaujala svou nevšedností a jak kniha utíkala, pohlcovala mě stále víc. Sára (hlavní postava) mě úplně vtáhla do svého života, cítila jsem její zoufalství a utrpení a potřebovala jsem se pořád dozvídat víc a víc. I díky čtivému stylu autorky jsem závěr hltala rychlostí blesku a po poslední stránce jsem smutně (a trochu i naštvaně) hledala další kapitolu.
Plusové body přidávám za popis lesa a průběhu houbaření.
Po Rekonstrukci druhá kniha spisovatelky a musím říct, že jsem se zase nemohla odtrhnout. Otevřený konec je asi jediné malilinkate mínus, ovšem jen pro mě, protože jsem zvědavec a vždycky chci vědět jak to dopadlo. Styl psaní mi neuvěřitelně sedí, z knihy mi bylo ouzko, zaslouží 5* a ráda se vrhnu na Anežku
Od autorky jsem četla zatím jenom REKONSTRUKCI a včera jsem se vrhla na HOUBAŘKU. Co říci po přečtení? Snad že je to jedna z knih, kterou by bylo škoda si nepřečíst.
Sisi si v dětství prožila něco, co by si žádné dítě prožít nemělo. Následky onoho zrůdného činu si sebou nese až do dospělosti a pravděpodobně se z nich nikdy nevzpamatuje. Prozatím přežívá na šumavské samotě a věnuje se sběru hub. Dobrovolně žije na okraji společnosti a jen díky tomu si prozatím zachovala zbytky zdravého rozumu. To vše ovšem pomalu vezme za své po smrti její matky, její tolik pracně budovaná rovnováha se pomalu rozpadá jako domeček z karet. Autorka opět bez příkras podává čtenáři další hodně silný příběh. Příběh navenek úctyhodné rodiny, uvnitř však skrz naskrz prohnilé. Ke konci, který hodně čtenářům vadí, snad jen tolik - je výsostné právo autora ukončit svůj příběh tak, jak uzná za vhodné a nám čtenářům nezbývá nic jiného, než se s tím smířit. Ale uznávám, useknutý trochu asi byl.
Moje druhá kniha od Hanišové. Anežka mě zaujala spíš tématem než stylem psaní, ale TOHLE? Naprosto skvělá práce a tleskám! Není to veselé čtení, je to temné a ošklivé, ale je to jedna z knih kterou nezapomenete, a která ve Vás zanechá to "něco".
Těším se na "Rekonstrukci", nutno dodat, že Hanišová nasadila laťku vysoko :-)
Už Anežka byla dobrá a Houbařka mě zasáhla taky. Přečteno jedním dechem, musela jsem číst dál a dál a dozvědět se, co za tím vším stojí. Silný příběh a obávám se, že bohužel není nijak výjimečný. Že kolikrát se ty největší křivdy dějí od lidí nejbližších a do kterých by to nikdo neřekl.
A aby to nebylo jen neveselé..... hned jak bude volný čas, vyrazím s košíkem do lesa :-)
Tohle bylo zvláštní. Nebyla jsem schopná se začíst a příběh pro mě neměl naboj. Nenutil mě pokračovat ve čtení a to mi vadí.
Jediné co mám chuť, je listovat atlasem hub.
Druhá kniha autorky u které musím říct wow, neskutečně silná, emoční kniha, nad kterou přemýšlíte v průběhu čtení, ale také dlouho po přečtení. Je tak strašně opravdová, autentická, já prostě nevím co pořádně napsat. Výborně se čte a člověk jakoby čte krásně i mezi řádky, je tam hodně prostoru k vlastní představivosti, ale autorka je velmi dobrým průvodcem, takže všichni pochopí. Rozhodně knihu k přečtení doporučuji.
I když je knížka útlá, skrývá se v ní velký příběh. Sisi je bojovnice, která by si zasloužila mít v knize více stránek pro svůj šťastnější konec. S Vojtou (by) byli dokonalá dvojka :)
Hezká kniha, možná zbytečně obsáhlá, přiznám se, že jsem trochu ( dost ) přeskakovala. Příběh překvapivý, nečekala jsem to, domnívala jsem se, že to bude převážně o houbách.
Mám z ní zvláštní pocity. Četla se dobře, ale cítím se být ochuzená, vysvětlení, více informací. A přístup té matky to mi tak rvalo srdce, toto přece normální máma nemůže své dceři udělat. Zvláštní kniha, téma, hrdinka a lítost, co se všechno může stát.
Rodinné drama, které je postupně odkrýváno. Prolínání současnosti a minulosti. Moc se mi líbilo, jak autorka minulost dávkovala po kouscích a někdy bylo něco řečeno jen v náznacích. Těžko si představit, že se něco takového skutečně stane a členové rodiny zareagují odmítavě nebo mlčením. Líbila se mi postava Vojty i popis jeho "zvláštní" povahy. Jedna hvězda dolů za konec, který nabízí více otázek než odpovědí.
Má první kniha od autorky...a jsem nadšená. Přijde mi jako by to byla Picoultová a Mornštajnová v jednom - obě jsou to výjimečné autorky.
Viktorie Hanišová oplývá barvitou slovní zásobou a dokáže vás vtáhnout do nejtemnějších koutů Šumavy a křehkých lidských duší.
Kdo by řekl že rodinné peklo a sběr hub k sobě tak neuvěřitelně pasuje a že to spolu bude fungovat.
Toto velmi smutné krásné dílo vám doporučuji.
Výborný román. O velmi těžkém tématu a přesto citlivě a poutavě. Co pro dítě znamenají rodiče? A co dělá rodiče dobrým nebo alespoň přijatelným rodičem? Doporučuji.
rodinné drama zabalené v atlasu hub.
Příběh, který mě dostal především skvělou slovní zásobou spisovatelky.
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Kdybych věděla o čem tato kniha bude, nekoupila bych si ji.
Napsaná je dobře, je čtivá, paní Hanišová píše velmi dobře, ale toto téma, pro matku dvou malých dcer, mi nesedlo.
Po první polovině jsem si říkala, že už jí nedočtu, ale chtěla jsem se dozvědět, jak to se Sisi dopadne. Konec se mi nelíbil, čekala jsem nějaký závěr, vysvětlení, pokračování, abych mohla dobře spát, tak jak to znám u knih paní Mornštajnové. Chyběl mi pohled Evžena, chybělo mi vyřčení pravdy bratrům..
Ale paní Hanišovou nezatracuji, určitě zkusím jinou její knihu.