Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406858/bmid_houbarka-pRl-406858.jpeg
4
3132
3132
Co všechno skrývá mycelium? Viktorie Hanišová debutovala v roce 2015 nadšeně přijatým románem Anežka o komplikovaném vztahu matky a adoptivní dcery, o skrytém rasismu a stereotypech. Také v pozadí nového příběhu je ukryto rodinné tajemství, které si hrdinka odnáší ze svého dětství a na které se snaží zapomenout. Jenže lze skutečně uniknout tomu, co se už jednou stalo? Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si nazuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a za pár stovek je prodává. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Avšak co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním.... celý text
Přidat komentář
Nebyla to špatná kniha, četla se pěkně, jen jsem asi neměla dřív číst Les v domě. Těžké téma, hezky zpracované. Jen jsou pro mě některé části těžko uvěřitelné, ale možná proto, že zaplaťpánbůh nemám žádné podobné zkušenosti nikde kolem sebe v reálném životě.
Hanišová je moc dobrá spisovatelka. Styl bezchybný, ani přebujelý ani strohý. Nemám mu co vytýkat, že je zároveň dobře stravitelný pro mainstreamového čtenáře; naopak tematicky kniha tak snadno stravitelná není. Vyprávěno autenticky. Jenom ta pasáž z léčebny na mě působila trochu, jak to říct... asi vyčteně. Proto hodnocení trochu srážím. Jinak ale výtečná kniha.
Z knih Viktorie Hanišové se mi zatím líbila nejvíc. Hezky napsané, místy vtipné, přestože děj opravdu smutný. Chování matky nepochopitelné. Chování bratrů k Sáře jakbysmet. Otec neskutečný … Byla bych sprostá.
Horší než samotné zlo, je předstírat, že ho nevidíme... Zapřít své milované, nechat se pohltit strachem, odmítnout pomoc, když je jí nejvíc třeba. Netečnost, která přerostla v hlubokou lidskou bolest a utrpení.
Hlavní hrdinka se každý den vydává na svou cestu lesem, urputně sbírá houby, které ve skutečnosti nesnáší. Snaží se přežít a najít v sobě sílu začít znovu normálně žít. Ale stejně jako podhoubí, které bují pod lesním povrchem, i zlo se rozpíná do nedozírné dálky a splétá síť, ze které se jen těžko uniká.
Velmi silný příběh, který vás s každou další stránkou vtáhne víc do temných zákoutí lidské duše. Na dně Pandořiny skříňky zůstala naděje opravdu až u samého dna.
Chcete-li prožívat dny i bezedné noci s mladou dívkou, která se živí sběrem hub v šumavských lesích, začtěte se do příběhu jako já. Pomalu budete společně rozkrývat důvody, proč takto skončila a co se odehrávalo v minulých 15 letech. Během vypravění se tak dozvíte mnoho o houbách a lesu, jako místu k životu.
Je to výpověd současné dívky, pro kterou se rodiče stali cizími lidmi, nechápe jejich jednání, je vyčleněna mimo "normální" společnost. Ty uvozovky jsou zde důležité. Je odkázána pouze sama na sebe, bez přátel. Její pravda je osamocená a naráží na "pravdy" ostatních blízkých, jimiž se pak řídí lékaři, policie, společnost. Vy však dostanete tu exkluzivitu nahlédnout do reality.
Z příběhu jsem si odnesl mnoho. Že v některých rodinách jsou skříně plné kostlivců (a jen doufám, že jich není mnoho), že když už se rozhodnu pro změnu (po dlouhých rozvahách), tak ji mám provést (a ne v poslední chvíli se vrátit do "jistoty"), že ne každý podobný člověk je spodina bez inteligence a může si za to sama, a hlavně, že v dětství se staví základy osobnosti a rodiče jsou hlavními staviteli.
A že není třeba žehrat na současnou mládež, ona je jen výsledek konání jejich stvořitelů.
{Kdyby si děti mohly vybírat rodiče, ušetřili bychom spoustu rodičů. Jiří Žáček 2001 Idioti mají přednost.}
nepochopila jsem.
Miluji Šumavu a houbaření, líbilo by se mi houbařit jako Sisi, toulat se celý den lesem. Ale nechtěla bych chodit 25 km v pánských, o tři čísla větších pohorkách. Asi jsem moc šťouravá, protože mám spoustu připomínek: i houby mají sezónu, na jaře rostou jiné druhy, než na podzim, tohle mi na té knize dost vadilo. Dál mi vadila spousta věcí, vztah s bratry, šílená změna u matky (pěstěná paní/kuchyňská šmudla), Ruda v hospodě, neukotvenost celého příběhu a absence nějakého vývoje. Vlastně mě to dost zklamalo.
První kniha od této autorky a tak nějak vůbec nevím co si o ní myslet...smutný příběh,který nemá úplné zakončení, jen se můžeme domnívat jak bude pokračovat...
Kniha je za mě velmi autentická a silně napsána. Číst o den déle, asi se psychicky propadnu. O houbách mě bavilo číst, obdivuji ten přehled a popis. Chybí mi světlo na konci tunelu. A věřím, že i člověk, který zakusí i taková traumata, může se postavit na nohy a žít důstojný život.
(SPOILER)
Já tenhle druh literatury nemám ráda.
Téma zneužívání vlastního dítěte za, v podstatě, tichého souhlasu matky i zbytku rodiny se mi fakt hnusí, i když vím, že takových příběhů je spousta a nejsou to fikce.
Kniha se četla velmi dobře a šikovně proplétá nitky přítomnosti a minulosti. Nicméně konec je absolutně nijaký, spousta otázek zůstala bez odpovědi, hlavní hrdinka se v podstatě nedočká žádného happy endu, ani satisfakce, vlastně vůbec ničeho.
Dokonce ani nevíme, co s ní bude dál, když už je teď v podstatě bezdomovec, žije v bídě, nemá práci a navíc je dost nemocná, a její bratři k ní mají více než pochybný vztah.
Takže abych to shrnula: pokud máte rádi depresivní čtení, směle do toho.
Autorka psát umí, jen je škoda, že to celé neuchopila nějak jinak a nedokázala to dotáhnout.
V první polovině knizky jsem byla jedním slovem nadšená. Krasa jazyka a dokonale vybraná slova a precizně poskladana k sobe mi nekolikrat vykouzlili usmev na tváři a zahrali u srdce, přestože nepopisovali nic příjemného. Postupně na me text přenášel pocity beznadeje, vzteku na rodice (ani vlastně nevim, kteryho z nich nesnasim vic, činy obou jsou jednoznačně neodpustitelný a mrzi me, ze se Sara nedockala omluvy ani od jednoho z nich), smutku a tísně. Nicméně od druhé poloviny se k náladě pri cteni přidalo i zmatení. Nedokázala bych s jistotou rict, co od hlavní hrdinky cekam a co by v žádném případě neudelala. Možná i tim na me vse působilo autenticky. Snažila jsem se posbirat všechny nápovědy, které autorka pri psaní nenapadne zanechávala, ale stále jsem se citila nejistě a nevěděla jsem, jestli příběh chapu správně. Na konci se spousta mych nejasnosti nevysvětlila a tim padem odkladam knizku s několika nezodpovezenymi otázkami. Hodnotim 4,5
Depresivní a smutné čtení do upršeného počasí jako dělané.
Knihu jsem přečetla rychle, ale trochu mě zklamal konec, který byl takový nijaký.
Bylo to moje první kniha od autorky, ale určitě sáhnu i po další.
Četlo se průměrně dobře. Ale konec byl nijaký. Celou knížku jsem čekala na NĚCO a ono přišlo nic. A to je velká škoda.
Mně to teda úplně nesedlo. Popisy houbaření mě nebavily, konec byl zklamání..
Zatím má první knížka od Hanyšové a určitě nebude poslední. Moc se mi líbila, našla jsem v ní i odpověď na jeden svůj otazník. Zůstane v knihovně. Ráda si přečtu znova, i když to člověku hlava nebere, že se tohle může stát. Lehce podobné Lesu v domě od Mornštajnové.
Další temné a depresivní čtení od paní Hanišové. Líbilo se mi to asi víc než Neděle. Ta syrovost z toho úplně "kape", jenom mě trochu naštval ten zvláštní konec, jinak bych dala plný počet.
Neveselé čtení, ovšem provedení a celý záměr je velice dobrý. Po formální stránce lepší než Les v domě od AM a více konkrétnější ( méně nespolehlivé ) než Do tmy od AB. Všechny knihy se v něčem potkávají. Narativ od jedné osoby ale rozčleněný do více časových úrovní, ovšem autorka vás na to nikterak neupozurňuje ( např změna písma nebo tak). Kape z toho deprese a bolest. Kniha zasáhne.
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostíAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Na rozdíl od většiny lidí mě tahle kniha nezaujala. Jiné knihy od autorky se mi hodně líbily, ale tohle mi přišlo takové nudné. Děj byl pomalý a takový o ničem. Pochopila jsem, že hlavní postava si v sobě nese nějaké trauma z minulosti, kvůli kterému není schopná normálně žít, ale připadalo mi, že děj by se dal shrnout na 20 stran. Ale některé pasáže byly celkem zajímavé.