Hudba: Kompletní obrazové dějiny

30.04.2015

Sáhodlouze přemýšlím co o tomto zvláštním díle napsat a nakonec se rozhoduji pro doslovný přepis narychlo načmáraných poznámek, jež vznikly, když jsem byl asi v půlce. Zde jsou: Přede mnou leží pozoruhodný opus. Jde o pestrý obrazový kaleidoskop o hudbě všech věků a stylů, a já - pln zvláštních pocitů a dojmů - přemýšlím, co vlastně říct. Úspěšně jsem se prokousal velkolepě podaným příběhem hudby a, snad se mi to jen nezdá, získal jsem slušnou představu o tom, co obnáší profesionální i amatérské muzicírování i zasvěcený poslech. Ač název zní „Kompletní obrazové dějiny“, výklad nebyl nijak systematický. Prostě do značné míry všehochuť. Nebyl bych upřímný, kdybych tvrdil, že texty se mi vždy četly pohodově a bez občasného zápasu s odborným výkladem kořeněným poetickými obrazy . Nicméně i právě v tomto směru je možno tušit jeden z uměleckých rozměrů knihy. V každém případě míří moje díky všem, kteří se na projektu podíleli. První moudro, které mě napadlo po přečtení díla, lze říci krystalicky jasně: "Řekni mi, co posloucháš, a já ti povím, kdo jsi." Kniha mne naplnila obdivem k tomu, co bychom společně s Arthurem Schopenhauerem mohli chápat jako královskou cestu do podstaty přírody i vší existence, totiž k hudbě. Tahle práce měla smysl.