Hybatelé
David Mitchell
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14977/bmid_hybatele-4vZ-14977.jpg
4
335
335
Román o devíti částech. Lehce fantasmagorické postmoderní povídky na sebe velmi volně navazují, aby se v závěru knihy spojily v jeden příběh. Okinawa, Tokio, Hong Kong, Mongolsko, Petrohrad, Londýn a nakonec New York. Na této cestě můžeme s členem japonského kultu Óm Šinrikjó spoluprožívat jeho pocity po plynovém útoku v tokijském metru, potkáme se s podloudným mongolským obchodníkem a petrohradským zlodějem, brutálně zneužívanou mladou Číňankou či zklamaným irským vědcem. Jednotlivé příběhy na sebe často až s téměř nepostřehnutelnou jemností navazují a vzájemně se překrývají a předávají čtenáři autorův logicky skvěle promyšlený souvislý příběh o stavu současného světa.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , Volvox GlobatorOriginální název:
Ghostwritten, 1999
více info...
Přidat komentář
Druhá kniha od Mitchella, kterou jsem přečetla. Jednotlivé příběhy se dobře četly, ale to spojení mezi nimi bylo jen nepatrné. Alespoň v první polovině knihy. V té druhé už bylo o něco výraznější, ale stále slabé. Jednotlivé příběhy byly dobré, ale jako celek mi trochu uniká smysl. Ten prvoplánový je asi v tom, jak nás ovlivňuje i to, co dělají druzí lidé, a na koho narazíme. Ale nějaký hlubší smysl, jako třeba u Atlasu mraků mi nějak unikl. Možná jsem jen nebyla při čtení dost pozorná. Z příběhů se mi pak nejvíc líbil ten o "vědomí" malého chlapce, které skáče z hostitele na hostitele a hledá svůj účel.
Dočteno. Ještě teď je mi z toho všeho tak nějak hořkosladce, tolik postav, tolik příběhů a jeden lepší, než druhej. Zezačátku jsem tomu moc šancí nedával, ale s každou novou částí týhle úžasnosti jsem se poddával, až jsem úplně podlehl. Myslím, že mě udolala stará číňanka provozující čajovnu, a pak už se z toho nedalo vymanit. Parazit a jeho cesta, wow! Příběh z Petrohradu, excelentní...a pak přišlo moje nesilnější, ... příběh Mo, kterej mě tou jednoduchou pospolitostí ostrovanů dojal víc, než cokoliv jinýho. Musím to číst ještě několikrát, abych dohledal všechny spojitosti a pochopil to, co mi v tý kráse a rozlehlosti Asie, Evropy i Ameriky uniklo!
Na tuto prvotinu D, Mitchella jsem se moc těšila, protože Atlas mraků mě v knižní i filmové podobě naprosto fascinoval. Jednotlivé příběhy jsou čtivé a k zamyšlení,přesto jsem lehce zklamaná z toho, že jejich propojení je tak tenoulinké a proto si to všechno tak přesvědčivě nesedne jako v Atlasu mraků, ale možná jsem jen nebyla dostatečně soustředěná. Asi se k této knize ještě vrátím.
Atlas mraků zbožňuji. A tady jsem bohužel čekala víc. Je to velice zajímavý námět, ale asi kvůli přehnanému očekávání jsem knihou trochu zklamaná.
Musím napsat, že jsem mírně na rozpacích. Kniha pro mne měla zajímavé střídavé tempo. Některé pasáže jsem doslova zhltnul, jiné se vlekly a já počítal stránky do konce kapitoly. Avšak bylo osvěžující, hledat detaily a odkazy z jedné části, v částech předchozích. Zejména odkazy na Atlas mraků, který (spolu s filmovým zpracováním sester Wachowských) pro mne zůstává Mitchellovým nejlepším románem. Je možné, že Hybatele vnímám jinak, protože jsem je četl až posléze, nicméně i přesto vím, že se k Hybatelům jednou vrátím, stejně jako se pravidelně vracím k Atlasu mraků.
Chtěla bych vědět, jak to pan Mitchell dělá, že dokáže propojit nejen jednotlivé příběhy v jedné knize, ale že se postavy prolínají i dalšími díly a v nich se objevují detaily, které mohl čtenář předtím jen tušit nebo si je nějak domyslet ve své fantazii. Podle mě je to přesně cesta k tomu, aby člověk přečetl všechny jeho knihy. Alespoň mě to určitě nemine. Jsem z té knížky fakt nadšená, snad bych mohla říci, že se mi líbila i o kousek víc než Atlas mraků. Je to napsané tak lehce a přitom to obsahuje závažná témata, s hrdiny cestujeme po Japonsku, Mongolsku, Anglii, Irsku, setkáme s duchy i dušemi a dokonce i s umělou inteligencí. A stejně si myslím, že Atlas mraků musel vznikat nějak současně s touto knihou.
Vynikající nápad a ještě lepší provedení. Klobouk dolů před autorem, který tohle dokázal napsat jako svou prvotinu a ještě ve třiceti. Každý příběh je sám o sobě brilantní dílko a to vzájemné propojení a gradace je geniální. Dlouho se mi nestalo, že bych z knihy měl tak silný dojem. Chápu ale, že ten závěr s rysy téměř katastrofického scifi nemusí všem sedět. Kdyby ale kniha končila nějak jinak, kdoví, jestli by pak záměr autora tak trochu nevyšuměl do ztracena.
Výjimečná kniha! Málokde jsem se setkala s takhle důvěryhodnými příběhy a postavami. Přečteno za pár dní a rozhodně mi to ještě nějakou dobu bude strašit v hlavě.
S touto knihou jsem měl smůlu, z různých důvodů jsem ji totiž četl poměrně dlouho. A tak se mi rozpadla na víceméně samostatné části, které ostatně samostatné jsou, dají se číst jako povídky. A u všech oceňuji autorovu fantazii a různorodost zpracování i co do literárních stylů. Těžko hodnotit, která část ("povídka") se mi líbila nejvíce. Zaujalo mne líčení čínského režimu, velmi poučené, i situace v Mongolsku, tetelil jsem se u popisů Londýna. Vynikající.
Jak se mi četba bohužel roztáhla na dva až tři měsíce, těžko jsem vnímal propojky. Občas na mne vybafly, ale je možné, že mi jich spousta unikla.
Závěr byl trochu fantasmagorický, čekal jsem něco střízlivějšího, ale na druhou stranu, když znám Atlas mraků, tak se zase tak divit nemůžu, že se zde objeví ekologicko-politicko-vojenské krize podbarvené technologickými vizemi.
Celkově - výborná kniha.
Třetí kniha od D.M. a pořád stejné nadšení. Jeden čtenář Atlasu mraků napsal, že většina myšlenek působila povrchně až otřepaně. To prostě nechápu. Mě připadá, že jeho knihy jsou studnicí plnou originálních myšlenek, nad kterými ještě dlouho musím přemýšlet.
"V Tokiu žije a pracuje dvacet miliónů lidí. Je tak velké, že nikdo ani neví, kde končí. Pod vámi i nad vámi se pořád něco hýbe. Ve vlacích se na vás všichni mačkají, v metru visí na každém držadle hned několik rukou. Z okna svého bytu sedíváte zase jen do oken dalších bytů.
Ne, v Tokiu si musíte svoje místo najít ve vlastní hlavě.
Ti, kteří žádné místo nemají, skáčou pod vlak."
"Býval jsem pověrčivý, ale už nejsem. Býval jsem křesťan, ale k těm už taky nepatřím. Pak jsem byl marxista.
Dneska už nejsem asi nic, jen o pár let starší."
Tak toto bola po skutočne dlhej dobe kniha, ktorá ma poriadne prefackala! Niečo tak geniálne, prepracované, duchaplné, pútavé a pritom pomerne ľahko stráviteľné som snáď ešte nečítal. Kniha neodpovedá na otázku čo je to vlastne život, ale sakramentsky sa k nej približuje. Úžasné!
Ak máte depku, čítajte. Ak nemáte čítajte. Ak máte viac otázok ako odpovedí čítajte. Ak nemáte otázky čítajte. Budete mať.
Veľmi podobný koncept ako Atlas mrakov, ale oveľa oveľa kvalitnejší.
Mitchell je kráľ.
Jeden z hodnotících se "v knize málem utopil". Vedlo se mi stejně, takže jsem v tomhle hybridním moři doplavala pouze do Mongolska.Odpad!
Na túto knihu som čakala poriadne dlho. Beznádejne vypredaná, v knižnici nebola, v antikvariátoch tiež nie... Keď ju konečne po rokoch Mladá fronta znovu vydala, očakávania som mala veľké. A našťastie boli naplnené. V Hybateľoch som našla úplne všetko čo očakávam od dobrej knihy a čo na Mitchellových románoch milujem. Myslím, že jednotlivé časti na seba nadväzujú pomerne postrehnuteľne a obdivujem autora, ako to celé geniálne vymyslel. Všetko so všetkým súvisí, je to jeden veľký prepojený vesmír. Zamilovala som si túto knihu, bola to láska na prvý pohľad. :) Nemusí sa páčiť každému, ale ja som si ju obľúbila rovnako, ako zvyšok Mitchellových románov.
Ach, to přílišné očekávání... to je prevít... ach, ty minipříběhy... to je prevít na entou...
Ač mám ráda jeho psaní, které nejednou mou čtenářskou duši rozmazlilo... tak v tomhle jsem se ztratila a přistihla jsem se, že vlastně čtu jen silou vůle... uháněla jsem písmenko po písmenku ke konci, jen abych to měla už za sebou... postrádala jsem smysl a "nepostřehnutelná jemnost" navazování osudů na sebe byla spíše hlásnou troubou, z které by člověk ohluchl... což působilo dost kostrbatě... vyzobat se z toho něco dá, ale jako celek mě to bohužel minulo...
Bylo to na mě až moc složité, spletité. Měla jsem číst mnohem pomaleji, soustředěněji. K této knížce se ještě určitě vrátím, za mě byl lepší Atlas mraků i Třináct měsíců.
Čtení knihy bylo jednodušší než v případě Atlasu mraků, se kterým mají Hybatelé mnoho společného. Kniha je lehce stravitelná, příběhy na sebe navazují naprosto nepostřehnutelně, musím konstatovat, že jde o průměr. Atlas mraků je famózní, Hybatelé mne zklamali, ale jen proto, že jsem je četla po Atlase mraků.
Asi jsem to měla číst pomaleji. Jednu povídku denně a bylo by to na čtyři hvězdy. Takhle jsem byla ve 2/3 knihy už notně unavená.
Hodně podobné Atlasu mraků, i když ne tak propracované a "hluboké", což se ale dá pochopit, je to přece jen autorova prvotina. Kniha se mi moc líbila, příběhy byly navzájem důmyslně propojené a rozhodně mi daly spoustu podnětů k přemýšlení.
Kniha se mi líbila ještě o něco víc než Atlas Mraků, skvělé bylo i to, jak jsem již některé postavy znala z Atlasu. Nádherné vyprávění, odnesla jsem si z knihy mimo jiné pocit, že svět je opravdu malý.
Štítky knihy
prvotina Čína Londýn anglická literatura terorismus Mongolsko Tokio synchronicita Petrohrad (Rusko) povídkové rományAutorovy další knížky
| 2012 |  Atlas mraků |
| 2007 | Třináct měsíců |
| 2013 | Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta |
| 2017 | Hodiny z kostí |
| 2016 |  Dům za zdí |
Možná jde z mé strany o fatální nepochopení, ale propojení mezi jednotlivými kapitolami (příběhy) mi nepřišlo nijak důležité a zdá se mi, že tam ani nemuselo být. Z tohoto důvodu hodnotím knihu víceméně jako sbírku povídek. Některé byly trochu slabší (bohužel hned ta první, což ve mně zpočátku zaselo pochyby, zda jsem s koupí této knihy na základě anotace a zkušenosti s autorem nešlápl vedle), ale jiné tak skvělé, že nemůžu než Hybatele dál doporučovat. Každá povídka je jiná, postavy jsou různé, chovají se různě, uvažují různě (Mitchell si s tímto dokonale vyhrál) a číst některé části bylo ryzí potěšení (třeba Mongolsko, Petrohrad...).