Hybatelé
David Mitchell
Román o devíti částech. Lehce fantasmagorické postmoderní povídky na sebe velmi volně navazují, aby se v závěru knihy spojily v jeden příběh. Okinawa, Tokio, Hong Kong, Mongolsko, Petrohrad, Londýn a nakonec New York. Na této cestě můžeme s členem japonského kultu Óm Šinrikjó spoluprožívat jeho pocity po plynovém útoku v tokijském metru, potkáme se s podloudným mongolským obchodníkem a petrohradským zlodějem, brutálně zneužívanou mladou Číňankou či zklamaným irským vědcem. Jednotlivé příběhy na sebe často až s téměř nepostřehnutelnou jemností navazují a vzájemně se překrývají a předávají čtenáři autorův logicky skvěle promyšlený souvislý příběh o stavu současného světa.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , Volvox GlobatorOriginální název:
Ghostwritten, 1999
více info...
Přidat komentář
S knihami Davida Mitchella mám problém. Jsou bravůrně napsané, plné fantazie a rozmanitých postav. Hybatelé se vždy odehrávají v jiném koutu světa a Mitchell umí tento kout přiblížit tak, že máte pocit, jako kdybyste tam byli s ním. To, co mě trápí je jakási neosobnost, která z knihy čiší. Totéž jsem cítila i u Atlasu mraků. Je to jako kdyby jste potkali dokonalou osobu, která se o vás uchází, ale vy jste necítili jiskru. Když čtu Mitchellovy knihy, je to jako hledět na svět kolem sebe přes tlusté sklo. Velmi mě to mrzí, protože Hybatelé jsou báječnou knihou s pestrým jazykem. Mitchell se neopakuje, nevykrádá sám sebe a umí skvěle variovat. Co povídka, to jiná příchuť, jiná vůně. Snad je to právě těmi povídkami, že se tak nedokážu do knihy zabrat. Uvidíme, co se mnou provede Mitchellův román.
Nějak mě to nevzalo, buď jsem nebyl dobře naladěný na Hybatele, nebo to prostě není můj šálek čaje (zeleného čínského). Všechno se mi to zdálo strašně umělý, vykonstruovaný, aby to zapadlo do toho prolínání.Ty postavy mi přišli jako jen takový panáci, špatní herci, nedokázal jsem s nima ty příběhy "prožít".
Provázanost příběhů je úžasná. Nejvíce se mi líbily povídky na začátku knihy. Pro mě měly atmosféru, kterou mají Murakamiho knihy.
Musím se přiklonit k předešlým komentářům. Kniha mi připadala naprosto dokonalá. Po přečtení mně v knihovně
napadala pouze jedna otázka : co dalšího napsal tento talentovaný spisovatel??
Svou provázaností se Hybatelé podobají Atlasu ale pokud bych měl porovnávat, tak se mi hybatelé líbili mnohem více než Atlas (který vůbec nebyl špatný). Tak trochu se mi zdá, že nejelpší povídky jsou na začátku ale asi jde jen o moje vlastní preference.
Strašně se mi líbila ta nenásilná provázanost, která sama o sobě nenarušovala děj jednotlivých příběhů. Atlas mraků jsem ještě nečetla, ale po téhle knize se na něj docela těším.
Po Atlasu Mraků moje druhá kniha od Davida Mitchella a opět mě nezklamal. Samozřejmě je to trochu těžší čtení, ale mně osobně se líbilo, jak se příběhy vzájemně prolínají a doplňují a když se vám to pak v hlavě složí do jednoho celku, prostě si řeknete jen, wow a chcete číst další jeho knihu.
Skvělé. Možná se mi líbilo i o trochu víc než Atlas mraků, kde bych pár mušek našla a kde mi jednotlivé příběhy přišly méně vyvážené. Tady všechno plyne krásně. Každý z příběhů je jedinečný a skvělý a to mírné proplétání děje, kdy si čtenář musí vyzobat náznaky a kdy vidí, jak vše souvisí se vším, je naprosto dokonalé.
Na prvotinu naprosto brilantní, každý příběh- povídka je perfektní a spojnice mezi nimi lahůdka. Pro mě silný zážitek a zpětné listování v knize. Na konci knihy zaklapnutí, jako u filmů Ch.Nolana.
Originální a kvalitní prvotina. Jednotlivé příběhy nejsou sice stylisticky tak odlišné jako v Atlasu mraků, ale na druhou stranu jsou stravitelnější a hlavně výborně fungují i sami o sobě. Po každé přečtené kapitole jsem si jen říkal: "Jsi machr, Davide. Jsi fakt machr."
Pro mě příliš zmatené (jak se píše v úvodu....s téměř nepostřehnutelnou jemností navazují a vzájemně se překrývající....). Téměř nic jsem si z knihy neodnesl a málem jsem se v ní utopil.
Štítky knihy
prvotina Čína Londýn anglická literatura terorismus Mongolsko Tokio synchronicita Petrohrad (Rusko) povídkové rományAutorovy další knížky
2012 | Atlas mraků |
2007 | Třináct měsíců |
2013 | Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta |
2017 | Hodiny z kostí |
2016 | Dům za zdí |
Dočetl jsem to někam ke straně 230, ale dál už jsem ztratil vůli. Atlas mraků byl skvělý, tohle bylo zklamání. Přitom to ze začátku vypadalo velmi slibně. První příběh byl super, ale ty následující už byly čím dál tím více vykonstruované a v něčem strašně nudné. Propletení postav bylo také velmi umělé.