Hyperion
Dan Simmons
Kantos Hyperionu / Hyperion série
1. díl >
Na planetu Hyperion, kde žije jakési obludné, tajemné božstvo smrti, je vyslána skupina sedmi osob, které mají odvrátit od Země a celého vesmíru hrozící katastrofu. Tento 1. díl sci-fi cyklu přibližuje charaktery a životní osudy oněch sedmi hlavních osob. Román je dobře napsaný i přeložený, udrží pozornost po celou dobu. Množství narážek a odkazů prozrazuje velkou autorovu znalost Bible, židovských zákonů i evropské kultury. Následovat bude díl Pád Hyperionu.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2002 , Laser-books (Laser)Originální název:
Hyperion, 1989
více info...
Přidat komentář
Jedno z najlepších scifíčiek konca minulého storočia. Ak nie to naj. Obrovský presah, obrovský zážitok a z mojej strany obrovský potlesk. 100%.
Série Hyperionu není pro každého scifisty nebo milovníka fantasy, má svoje kultovní fanoušky, jako třeba Pán prstenů nebo Hobit. Každopádně Simmons je profík a psát umí, takže se netřeba obávat rozsáhlých nesmyslů při četbě. V každém případě pokud se rozhodnete vplout do světa Hyperionu je nutné přečíst i pokračování Pád Hyperionu, pak vám bude celý Kantos dávat smysl. Simmons i Hyperion byl za mě těžce v pohodě, takže plný počet 5starsů.
Zpočátku, mi to přišlo jako dost nepřehledné a nezajímavé čtení. Postupně ale kniha nabídka obrátky a skoro se od ní nedalo odtrhnout. Jedná se i špičkově napsané scifi, jehož formát připomíná Dekameron. Kniha vás donutí si okamžitě koupit druhý díl, protože končí uprostřed dějte, podobně jako Pán prstenů. Určitě doporučuji.
Monumentální a obdivuhodné, formálně vybroušené – a studené jako led. Nevylučuji poruchu na přijímači, i když jsem sci-fi četla souběžně už s Dětmi z Bullerbynu a od Simmonse to není zdaleka moje první knížka. Omrzliny mé čtenářské duše, která touží i ve vzdálené budoucnosti po člověčině, zahojil jedině příběh Sola Weintrauba (a trochu i Brawne Lamii). Kdyby stál celý děj pouze na Solovi a Rachel, byla bych nadšená, protože to je to, co hledám: lidi, jejichž citům a jednání rozumím, bez ohledu na dobu i fantastické okolnosti. Třeba mě druhý díl rozehřeje víc.
Hyperion je čistokrevná sci-fi v duchu těch nejlepších tradic. Dan Simmons zde předvádí skutečné mistrovství, a to od první do poslední stránky. Na pozadí průběžné dějové linie se k nám dostává šestice, ve své podstatě, samostatných příběhů, vyprávěných jednotlivými protagonisty - knězem, vojákem, básníkem, učencem, ženou-detektivem a konzulem. A tak, jak jsou rozdílné jejich charaktery, jsou i rozdílné jejich vyprávění. Emoce a akce se střídají jako na běžícím pásu. Zabrousíme do oblastí hi-technologií, ponoříme se do hlubin politiky, prostřílíme se hlídkami vzbouřenců a popláčeme si nad rodinnými tragédiemi. Ve všech těchto polohách je Simmons precizní a maximálně přesvědčivý. Je úplně jedno, jestli zrovna třímáme v rukou Steiner-Ginn minidělo a probíjíme se četou kommandos, píšeme básně v opuštěném, rozpadajícím se městě nebo přebalujeme malou Rachel Weintraubovou, vždy je to skutečné, opravdové a zaryje se to hluboko pod kůži. Snad jen finále mohlo být méně splývavé, ale ta neurčitost je zcela pochopitelná, vždyť sága pokračuje dalším dílem.
S tohle knihou je to těžké. Simmons vzal Dekameron a převlékl ho do sci-fi kabátku, takže čtenáře čeká několik povídek, každá zaměřená na jinou postavu, které jsou dohromady propojené příběhem cesty poutníků na planetu (a později i na planetě) Hyperion.
Jenomže tím, jak se od sebe liší postavy, se liší i styl psaní, tempo, dokonce i žánry, a to tak trochu rozbíjí celou knížku a vyžaduje od čtenářů větší pozornost.
Ale chápu, proč se jedná o jednu z klasik sci-fi žánru a všechny moje problémy pak řeší druhá kniha Pár Hyperionu. Takže doporučuji.
Můj názor na tuto knihu se při čtení neustále měnil. Chvílemi mě to nesmírně nudilo, pak to bylo poměrně zajímavé, ale na konci už jsem dočítala jen z pouhého odhodlání mít to za sebou. Příběhy jednotlivých postav jsou totiž popsané rozdílnými styly i s nestejnou kvalitou. Celá kniha se mi proto jevila chaoticky, přeplácaně a četla se špatně.
Tak jako jiní, jsem byl zprvu na rozpacích, ale příběh mě nakonec vtáhl a nutil pokračovat až do konce. Překvapivě velmi dobrá kniha, což jsem opravdu nečekal. Pravdou je, že některé části působí chaoticky a vyprávění je těžkopádnější.
(SPOILER)
Autor je vážně mistr nejen ve fantasy. S Kantosem Hyperionu jsem se poprvé potkal na střední, ale tehdy sem v knihovně našel třetí díl, tedy Endymion. A po docela dlouhé době jsem se letos, v rámci čtenářské výzvy, pustil do série od začátku.
Úvod mě moc nebavil, ale pak se samotnými životními příběhy jednotlivých poutníků se děj dost vylepšil. Pro mě byly nejzajímavější příběhy kněze, konzula a učence...
A to největší překvapení na konec. Sice sem věděl o dalších knihách ze série, ale ten první díl vlastně nemá konec a plynule pokračuje do Pádu Hyperionu
Dan Simmons je mistr mnoha žánrů a jeho Hyperion bývá často uváděn jako autorova nejlepší kniha. Což je poněkud nonsens, protože Hyperion je pouze půlromán, jenž bez své druhé poloviny (kniha Pád Hyperionu) je jen velice zajímavým čtením, postrádajícím mnohá vysvětlení a byť jen náznak nějakého alespoň předběžného zakončení. Nicméně společně s druhou částí vytváří úžasně vymazlené dílo.
Nejdříve jsem byl z knihy v rozpacích....netušil jsem totiž do čeho jdu. Čekal jsem děj ale místo toho jsem dostal 5 vyprávění/příběhů, které spolu nemají kromě napojení na planetu hyperion nic společného.
Musím přiznat, že mi chvilku trvalo se do toho dostat ale po přečtení celé knihy musím říct, že se jedná o mistrovské dílo.
Dan simmons vám v této knize naservíruje mysteriózní příběh, military, detektivku a trochu té romantiky. S každým příběhem se o hegemonii, síti a o hyperionu dozvídáte více a více, takže časem je svět v knize krásně rozvinutý a “živý”.
Top příběhy pro mě: Otec Hoyt, Sol a konzul (všechny tři se mohou ucházet o první místo)
Příběh Brawne taky bavil.
Příběh Kassada a Silennuse byl pro mě trochu slabší.
Samozřejmě to končí pořádným cliffhangerem, takže pád hyperionu je povinnost, pokud chcete vědět jak to dopadne.
Dan Simmons je genius, ta jeho představivost je fakt šílená. Asi bych měl říct, že scifi úplně nemiluji, ale tohle bylo výborné.
Odkládám na straně 200, nemá cenu se trápit.Jak jsem se na knihu těšil,tak mě postupně její čtení ubíjelo, až jsem se do něj musel nakonec nutit..
Ujo Simmons ma teda neuveritelnu predstavivost. Spoiler alert: na konci sa nic clovek nedozvie, leda tak to, ze ho caka dalsich 1000 stran ak je zvedavy. XD
Já tak moc chtěla...ale takhle dlouho jsem se ke čtení nenutila...asi nejsem čtenář pro tuhle knížku... aspoň že to po částech bylo vždy jiné, jinak bych to nedokázala...
Zpočátku trochu chaotické, ale pak jsem se zorientoval a příběhy v knize mě uchvátily - skvělé myšlenky a nápady! Možná jako samostatné povídky by to fungovalo ještě lépe. Takto jsem napnut, jak se celý ten spletenec uzavře.
Nádhera. Tolik příběhů, tolik různých stylů a to vyvrcholení! Pestrá mozaika, která se čte sama a má je jedinou vadu. Je příliš krátká.
Příjemná sci-fi, která dává prostřednictvím vyprávění jednotlivých postav nahlédnou do světa možné budoucnosti. Vyprávěné příběhy navozují více či méně originální myšlenky a úvahy, což se mi na celé knize líbilo asi nejvíc. Všechny příběhy spojuje téma tajemných Hrobek Času a neméně tajemné postavy Štíra, které udržuje napětí mezi jednotlivými vyprávěními.
Dokonalá kniha v dokonalém vydání od ARGA. Poslední dobou mám docela štěstí na vynikající knihy a Hyperion to jen potvrzuje. Vše už o této knize asi napsali čtenáři přede mnou, takže nebudu zdržovat a jdu se pustit do Pádu Hyperionu.
Štítky knihy
space opera cestování časem osudy lidí invaze příšery, monstra Hugo (literární cena) vtiposcifárny Locus Poll Award (ocenění) sci-fi
Autorovy další knížky
2007 | Terror |
1996 | Hyperion |
2012 | Temné léto |
2010 | Hladové hry |
2010 | Kantos Hyperionu |
Čte se to úplně samo. Celkově je to originální a do detailu promyšlený svět, některé příběhy (např. otec Hoyt), dokonce dosti postrádají jakékoliv scifi pozadí a i přes to nenudí. Pán autor, popisuje vše barvitě a obsáhlé, což tedy mně osobně nevadí, 500 stran jsem dal za pět dní, takže obrázek si asi uděláš sám/sama. Přidávám se ke zdejším lidem, kteří tvrdí, že nejlepší je příběh Sola, jelikož je nejvíc tragický a dovolím si říct, že s empatickým čtenářem dokáže i pohnout. Nutno však zmínit, že ostatní příběhy nepokulhávají, ba naopak (vyloženě skvělé jsou pro mě kněz, básník, učenec a detektiv - moc mě nebavil voják a konzul). Celkově tedy velká spokojenost a už se pomalu třepu na pokračování, které je prý podle všeho nejen ještě lepší, ale mnohem velkolepější, tak uvidíme.