Hyperion

15.09.2015

Sedmičlenná skupina byla vyslána na planetu Hyperion, přičemž každý z nějakého důvodu a pravděpodobně i za nějakým účelem. Každý z nich vypráví svůj příběh, aby se tak dobrali toho, proč jsou tam, kde zrovna jsou. Je to celé slovní chaos, do něhož autor zabředával dost hluboko, aby se po chvíli nadechl a vzápětí se zase dostal kamsi až na hranici fantasmagorie. Už když jsem četl Děti noci, všiml jsem si, jak autor rád popisuje akční scény, ale bohužel mu to zoufale nejde. Ani v Hyperionu tomu není jinak a obávám se, že to tak bude i v jeho ostatních knihách, ke kterým se možná někdy dostanu. Ale nechci předbíhat. Po Hyperionu dávám Simmonse na nějaký čas k ledu.

26.07.2015

Sedm vybraných poutníků se vydává k Hrobkám času, které se nachází na planetě Hyperion. Cestou si navzájem vyprávějí své životní příběhy, které je na tuto cestu přivedly. Ve výsledku se tak jedná o několik na sobě nezávislých povídek, jejichž prostřednictívm se postupně seznamujete nejen s postavami samotnými, ale také se světem, ve kterém se příběh odehrává a rozhodně se jedná o svět velmi zajímavý. Společným tématem všech povídek jsou Hrobky času a štír, což je legendami opředená drtička na cokoliv z masa a kostí.

Pokud jde o jednotlivé příběhy (povídky), tak některé mne zaujaly více jiné méně. Asi nejzajímavější mi přišel příběh Lenara Hoyta (resp. otce Paula Durého), který se na Hyperion vydal zkoumat kmen domorodců (bikurů) a to i přes poměrně rozvláčný začátek. Nejdojemnější mi přišel příběh žida Sola Weintrauba a jeho dcery, která jako archeoložka navštívila hrobky času, ve kterých se nakazila záhadnou nemocí. Naopak mne naprosto nezaujal příběh básníka Martina Sileniuse, který mi i po dočtení následující knihy Pád Hyperionu, přišel jako naposto nezajímává a zbytečná postava.

Celkově se mi kniha četla velmi dobře a nebýt některých slabších povídek, tak by to bylo za plný počet, takhle 4 hvězdy.

Na závěr bych ještě poznamenal, že knihy Hyperion a Pád Hyperionu tvoří nedílnou součást. Původně se jednalo o samostaný román, který byl z důvodu jeho rozsáhlsoti rozdělen do dvou knih.

03.02.2015

Tahle kniha je pro mě svatá....doporučuji všechny díly serie....nikdy nezapomenu na noc kdy jsem ve 3:00 ráno přečetl poslední díl Endymionu a měl na krajíčku....i po roce nemůžu těch 5 malých knížek pustit z hlavy...i když jsem za poslední rok přečetl X scifi knih, neustále po Hyperionu pokukuji do knihovny a mám chuť si to dát znovu...."Ne! Dám si to znovu"!

27.05.2014

Zvláštní kniha, zvláštní scifi.
Vlastně je to spíš směs povídek spojená občas dost podivně do jedné linky, pár příběhů vyloženě nudných, špatné to jako celek nebylo, ale nic z čeho by se člověk posadil na prdel ;)

24.03.2014

Poutníci vyprávějí své příběhy, než dojdou k Hrobkám času. Každý příběh je úplně jiný, každý je i jiným stylem psaný. Nějak to vypadalo, že nemají téměř nic společného, ale poslení příběh to dost vylepšil, nemůžu se dočkat dalšího dílu.
Čtení je to docela náročné, někdy se může zdát zbytečně zdlouhavé, kdyby byla kniha trochu kratší a rychlejší, dala bych hvězdiček všech pět.

Prokousal jsem se prvními cca padesáti stranami a nenašel jsem důvod, proč číst dál...

24.06.2013

díky bombastickým recenzím jsem čekal více

14.06.2013

Opravdu zajímavé nápady, dobře se čte. Druhý díl Pád Hyperionu zatím nemá takový spád, nu uvidíme.... Obdobně mne zaujal před lety cyklus Válka s Chtoorem (David Gerrold), zejména jeho 1. 2. díl.

01.04.2013

Kniha je parádní čtení. Ze začátku to bylo dosti náročné- hodně hlavních postav, hodně pojmů budoucnosti. A u příběhů má člověk šanci poznat jak postavy, tak sci-fi vychytávky.. Čtení mě bavilo. U básníka jsem se vážně zasmála! Jiné příběhy byly smutné, další akční. V každém jsem si našla své. Musím ale přiznat, že poměrně často jsem se v textu ztrácela a myslm, že ne vše jsem zachytila. Při druhém čtení budu určitě objevovat nové věci :)

16.03.2013

Sbírka zajímavých povídek rámována cestou odnikud nikam. Příběhy poutníku mne nadchly, samotný rámec cesty k Hrobkám času mne vlastně nezaujal.

05.11.2012

Tato kniha není jednoduchá četba. Chvíli trvalo, než jsem se do knihy dostala. Některé příběhy mě zajímaly víc, některé vůbec. Nejlepší byl Štír jako originální náboženství.

11.10.2012

Už dlouho jsem nečetla žádné sci-fi, ale tahle knížka mě dostala! Sice příběhy některých postav byly slabší, ale celkově nemám nic závažného, co vytknout.

14.01.2012

Nejlepší sci-fi všech dob? Ani náhodou. Nadále pro mne zůstává Ráma. Nějak jsem se do knihy nemohl začíst, tak jsem s ní praštil. Hned od prvních stránek mě děsně nudila. Sci-fi typu Duna, Nadace apod. jak Hyperion tu někdo k nim přirovnává nejsou moje parketa. Samé nadšené komentáře a já se těšil, že se mě do rukou dostala zas pořádná sci-fi, raději si přečtu něco od Clarka. Výborná sci-fi dle mého názoru byl např. Nonstop od B.Aldisse.

15.11.2011

Bylo to zajímavé, určitě doporučuji. Pěkně vykreslený vesmír, který je docela uvěřitelný. Ale vadila mi rozvláčnost, preferuji když příběh má větší spád. Některé příběhy nebyly s tím hlavním moc relevantní (ale hádám že budou v pokračování). Jako nejlepší sci-fi bych knihu nenazval.

16.10.2011

Kniha mi přišla místy zdlouhavá a dost "ukecaná", ale to je problém hodně knih od Dana Simmonse. Dokonce, a to se přiznám, jsem měl místy chuť jí odložit (třeba v některých částech příběhu konzula, nebo básníka). Jenže Simmonsovi se nedá upřít, že psát umí a je to člověk s obrovským rozhledem. Dokázal to i v Hyperionu, přestože kvalit Drooda, nebo Terroru tato kniha určitě nedosahuje a v "hororových botách" je autor přece jen jistější. Ale je to jistě kniha, která stojí za přečtení.

Pokud by mi někdo držel pistoli u hlavy a řval, ať mu odpovím, která kniha je podle mě ta NEJ (mluvíme čistě hypoteticky, ale patologicky nejistí zločinci se zálibou v literatuře přece můžou existovat), pak bych mu řekl, ať si svou zbraň schová, že mám jasno i bez nátlaku. Nejlepší je Hyperion. Simmons zde totiž pozvedl sci-fi na vyšší úroveň, vytvořil kultovní knihu, a ještě ovlivnil životy spoustě mladých lidí (včetně mě). Jinými slovy, Simmons zformoval kus historie.
Kniha získala ceny Hugo, Locus, Seiun, Prix Cosmos, a byla nominována na British SF. Zajímavější je to, že Simmons byl k napsání Hyeprionu tak trochu dotlačen. Po úspěchu dvou hororů, Song of Kali a Carrion Comfort mu nakladatel řekl, že by se mu hodila nějaká sci-fi, a pochybně se zeptal, jestli si myslí, že by to Simmons zvládl. Simmons to zvládl. Mnohem víc než to. Hyperion byl jakousi oslavou sci-fi žánru, jendotlivé příběhy poutníků jsou psány ve stylu různých subžánrů, ať už militatní sci-fi (voják), přes romantickou space operu (konzul), kyberpunk (detektiv), meditativní filozofickou sci-fi (učenec), až k deníkově psané (kněz) a poetické (básník) sci-fi. Simmons ukázal možnosti a šíři fantastické literatury a tím, že jí propojil s postavu básníka Johna Keatse, pokukázal na pokrytectví těch, kteří sci-fi chápou jako pokleslý marginální žánr, který je od mainstreamu oddělen zdí přímočaré konzumní zábavy.
Ze všech těchto důvodů, a i z dalších, které jsem zde nezmínil, si mylsím, že kdyby mě někdo držel zbraň u hlavy, odpovědel bych, že tu NEJ knihou je právě Hyperion. Ne protože bych MUSEL něco říct, abych přežil - ale protože si to opravdu, upřímně mylsím.

11.08.2011

Líbilo se mi skvělé vykreslení postav, se kterými se člověk dokáže sžít díky oddělenějším částem věnovaným každé z nich. Krásně potom zapadají do celku a čtenáři se přímo před očima tvoří složitý (ale velmi dobře odvyprávěný a pochopitelný) spletenec událostí a náznaků. Výborná kniha!

Nikdy jsem nebyl velkým fanouškem sci-fi ale asi jím začnu být.

14.07.2011

Hyperion je neuvěřitelně fascinující knihou. A to především díky úhlavní postavě - Štírovi. Nikdo neví proč dělá, to co dělá, ani jak to dělá. Nikdo neví jaké je jeho poslání. Nikdo o něm neví téměř nic, jen to, že působí bolest. V průběhu knihy se o něm něco málo dozvíme, ale Štír stále skrývá většinu svých tajemství. Tajemství, která na jednu stranu chcete znát, ale na druhou radši ani ne, abyste si je mohli věčně domýšlet podle své fantazie.