Hypnotizér
Lars Kepler
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534259/bmid_hypnotizer-65f1f83863f7f.jpg
4
6137
6137
Detektiv Joona Linna / Joona Linna série
< 1. díl >
ADK uvádí: Psychiatr Erik Maria Bark je uznávaný odborník na léčbu traumat pomocí hypnózy. Jedné prosincové noci ho probudí zvonění telefonu. Volá mu detektivní inspektor Joona Linna z nemocnice ve Stockholmu a prosí ho, aby okamžitě přijel k případu malého chlapce, který je v bezvědomí, ve velmi kritickém stavu. Erik je jedinou nadějí, jak může policie chlapce vyslechnout a zjistit, kdo brutálně zavraždil jeho rodiče a mladší sestru. Doufají, že vraha vystopují a zachrání jeho starší sestru dřív, než bude pozdě.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno:
2013
,
OneHotBook
Originální název:
Hypnotisören, 2009
více info...
Přidat komentář
Nebylo to špatné. Přečetla jsem ji za dva dny. Kromě kapitoly z minulosti to bylo dobré.
Audiokniha - super záležitost, která člověku nahání husí kůži ještě dlouho po dočtení (doposlouchání)
Moje první kniha od tohoto spisovatele. A mohu říci, že jsem od toho čekala více a maličko zklamání. Byla super, napínavá, ale dlouhá pasáž, jak Erik vzpomínal na skupinu psychicky narušených lidí a dělal s nimi hypnózu mě nebavilo a trvalo, než jsem se přesto dostala. Ale konec měl velký spát a čekalo mě nejen jedno překvapení. Konec se četl rychle. Až na tu pasáž se mi kniha líbilo, přesto dávám málo hvězdiček, za tu dlouhou pasáž. Sice se vysvětlilo, proč s hypnózou skončil, ale tu pasáž jsem četla tak, že jsem přečetla jedni či dvě kapitoly a knihu odložila. Uvidíme, jaké budou další jeho knihy. :)
Jelikož to byla první knížka, kterou jsem začala od téhle dvojice číst, vůbec jsem nevěděla co mě čeká. A čekalo mě toho hodně.. Fakt super čtení.
[audiokniha]
Moje první setkání s opěvovanou manželskou dvojicí spisovatelů. V Hypnotizérovi (a zřejmě i v dalších knihách ze série) je použit koncept, kdy vás autor prostřednictvím vyšetřovatelů honí od jedné teorie k další, abyste zjistili, že pravda je někde úplně jinde. Co mě překvapilo bylo, že Joona Linna nebyl hlavní postavou knihy, tou byl hypnotizér Erik. Zápletka kolem jeho rodiny mi moc nesedla, tohle téma mě prostě nebaví, možná mi další knihy sednou více. Je vidět, že příběh měli autoři dobře promyšlený, aby jim na konci zaklapnul, přesto se mi zdál překombinovaný. Ještě zkusím další knihu ze série a uvidím, jestli pokračovat nebo ne.
Čtení této série jsem trochu odkládala, protože jsem si říkala "hmm, další severské krimi...", ale moje obavy, že to bude zas na jedno brdo, se nepotvrdily. Bylo to zase "něco jiného", takže jsem nakonec byla mile překvapená a nebudu už tak váhat s dalším pokračováním.
Zpočátku jsem se nemohla začít, měla jsem problém si zvyknout na způsob psaní . Ale celkově se mi kniha líbila, zápletky zajímavé.
Výtku mám k opravdu detailnímu popisu úplně všeho. Dále mi děj přišel velmi překombinovaný a neukončená dějová linie - na vraha Josefa Eka se pozapomnělo.
A nebavila mě část o hypnotickém výzkumu, muselo to být opravda tak obsáhlé? Myslím si, že by šla kniha o dost stran zkrátit a stejně by byla dobrá.
Ale další knihy si přečtu.
Asi před čtyřmi lety jsem si poslechla jako audiobook 3 díly této série - bohužel však na přeskáčku (tzn. v jiném pořadí). Tehdy jsem první díl - Hypnotizéra - ohodnotila pouze 3 hvězdami. Vzhledem k vývoji v sérii a Joonově posedlosti jednou postavou jsem se rozhodla, že se k této sérii vrátím a poslechnu si ji znovu - celou a ve správném pořadí. Minulý týden jsem se k tomu konečně dostala; Hypnotizéra však znovu hodnotím pouze 3 hvězdami, protože z knihy mám stejný pocit jako tehdy. Ani úžasný výkon pana Rímského to nezachránil - děj byl sice napínavý, ale tak nějak divně "rozbitý". Vše dávalo smysl a bylo to propojené, přesto to bylo "divné". Další díly jsou výrazně lepší, takže se určitě chystám na pokračování.
Musela jsem číst a číst a číst, protože jsem byla napnutá, jak to vlastně celé dopadne.
Moje první knížka od manželské dvojice autorů. A asi na dlouho zůstane poslední. Podle mě zbytečně dlouhé (rozsah by mohl být tak poloviční a nic by se nestalo), zápletka nikterak zajímavá, celé je to dosti překombinované a obsahuje spoustu hodně neuvěřitelných věcí, u kterých se člověk zarazí a říká si - to jako vážně? Takhle se pátrá po zmizelém? Takhle pracuje policie? Takhle spolu komunikují blízcí lidé? Vůbec nechápu vysoké hodnocení. Abych nebyla jen kritická, tak musím říct, že mi byla docela sympatická postava Joony Liny, jestli se odhodlám k přečtení nějaké další knížky z této série, tak na něj se budu těšit (ale je potřeba, aby dostal trochu více prostoru).
Co k tomu říct. Tyhle psycho knihy mě baví. Lidi s pohnutou minulostí, s tajemstvím, s psychickou poruchou. Nevěděla jsem, co od tohoto autora čekat, nevěděla jsem, co čekat od knihy. Ale ta zvrácenost, ten příběh, zaujalo mě to. Vzbuzovalo to napětí. Člověka to nutilo stále číst. Potřebovala jsem vědět, jak to dopadne, co se ještě stane. Líbila se mi ta provázanost s tím, že člověk něco udělá a to spustí řetězovou reakci. A i když zdánlivě věci spolu nesouvisí, něco je spojuje. Těším se na další knihu.
Začátek ušel. Poslouchala a nedoposlechla jsem audio. V jednu chvíli tam bylo zmíněno, (nevím jestli v papírové verzi), že kluk měl v obličeji stovky bodných ran - jen v obličeji. No nic, řekla jsem si, že jde třeba o přeřek a poslouchala jsem dál, kde už měl stovky bodných ran po celém těle. Ale stejně... to, co následovalo pak, neuvěřitelné. A ne tak, že bych to obdivovala.
Detektivky mě i docela baví. Severské mají svou nezaměnitelnou atmosféru, ale "Povídání o pejskovi a kočičce" napsal velmi originálně Čapek. Akorát ve světě se i dnes najdou lidé, třeba píšící manželský pár, neustále se snažící ho překonat.
Kniha je zbytečně dlouhá, děj promíchaný a zamotaný jako klubko pro kočičku.
Ani jeden z hrdinů nebyl sympatický, ani mrtvoly nebyly sympatické. Ani Evelyn, už vůbec ne její brácha.
Námět je určitě hodný zpracování, ale to mi právě nesedlo. Poměrně vážná témata se řeší stylem "ono to nějak dopadne," a taková ta ráznost a svižnost, (nemyslím akci stylem stříleček a kýblů krve), kterou u detektivek čekám a obdivuji, zde chybí.
Pro mě hodně velké zklamání a moc nechápu to vysoké hodnocení, osobně jsem měla problém knihu dočíst. Jasně, každému se líbí jiný styl, ale tohle pro mě byla nuda roztažená na 500 stránek. Moc jsem se těšila na celou sérii knih, ale po té první si určitě rozmyslím, zda se pustím do dalších dílů.
V knize se prolíná více příběhů, hlavní postava ale určitě není detektiv Linna. Začátek je slibný, pak se ale příběh přesune k Erikovi, pak je zase část cca na 100 stránek o jeho minulosti (tato část mi připadala zbytečně zdlouhavá a vlastně ani nepřinesla moc informací), pak se zase vracíme k původnímu případu a pak se na konci rozluští jak to tedy bylo s Erikovým případem. Nesedl mi ani styl psaní v přítomném čase a některé části mi připadaly přímo hloupé, že jsem si říkala, to jako vážně?
Úžasná kniha, hned jsem si ji zamilovala. Postavy jsem si hned oblíbila, až tedy na Simonu. Část kde se vyspala s nějakým chlápkem tam nemusela vůbec být.
Nebylo to špatné.. Ale četla jsem lepší severské detektivky.. Ale určitě si Keplera ještě přečtu.
Báječná kniha s báječným policejním komisařem a jeho finskou švédštinou. Když se překousáte švédskými názvy a pasážemi jak z Padesát odstínů šedi, dostane nádherný příběh se spoustou nečekaných zvratů, které vás nutí vstávat ze židle. Nikdy nevíte, co se stane další větu. A to vás nutí číst dál, až čtete pořád. Jste tak zvědaví, že chcete stále číst a na druhou stranu si přejete, aby tato kniha nikdy neskončila, až v závěru zamáčknete slzu jak z příběhu, tak z toho, že už jste toto dílo dočetli.
Hneď ako som dočítala túto knihu som musela siahnuť aj po ostatných knihách tohto manželského páru. LARS KEPLER (manželia Alexander a Alexandra) sa zaradil medzi mojich obľúbených autorov. Odteraz vyhľadávam zvyčajne len detektívne knihy a thrillery a vždy dúfam, že budú aspoň zčasti tak dobré ako všetky knihy od tejto dvojice autorov.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány zfilmováno švédská literatura hypnóza severská krimi švédské detektivky
Skrýt reklamy
Poprvé s Keplerem - Hypnotizér
Po Larssonově Mileniu a celé kompletní řadě Harry Holea od Jo Nesba (už se těším na 12. knihu - Nůž) jsem se pustil do další severské "řady" Larse Keplera.
Všude jsem četl na jejich knihy jen samou chválu. Tak jsem se těšil a pořídil si první kousek - Hypnotizéra.
Musím říct, že hned po prvních stránkách jsem měl problém se stylem, s formou. Kniha se vyvíjela celkem dobře, se stylem jsem se, ač nerad, smířil a četl dál. V momentě, kdy to začalo mít nějaký spád a příběh se "rozjížděl" celé se to posunulo o deset let zpět a dostalo se to do, pro mě dost nezajímavé, pasáže o průběhu hypnózy, pacientech a Erikovi, který se dostal do situace, kdy mu nejdřív vedení nemocnice naprosto věřilo a schválilo grant a pak nepochopitelně vše zase zrušili. Logicky uvažující člověk by jen použil natočené pásky ze sezení a bylo by všem jasno. Spousta věcí začala být nějak míň pochopitelná a když se příběh posunul zase zpět do přítomnosti, vše šlo nějak ráz na ráz, vše bylo najednou jasné. Jedna z hlavních postav knihy, se kterou to vlastně začalo, Josef Ek, se z knihy úplně vytratila. A samotný konec, nějakých posledních třicet stran mi přišlo, jakoby to psal nějaký školák. Myslím, že v našich českých literárních soutěžích by to napsali autoři mnohem lépe. jak vývoj děje, tak samotné uchopení textu.
Hlavní postava, detektiv Joona Linna se v knize v podstatě nepředstavil, což mě mrzelo ze všeho nejvíc.
Ještě se vrátím ke stylu knihy. Tato forma mi připadá, jako komentovaný děj sportovního zápasu. Pokud by to byla audiokniha, zcela jistě bych se tomuto pocitu neubránil.
V níže čtených recenzích tady se píše, že další knihy od této dvojice jsou mnohem lepší, propracovanější a tak Larse Keplera úplně nezatracuji a brzy sáhnu po dalším.
Hodnocení této knihy vidím objektivně na dvě až tři hvězdičky, něco mezi.