Oči nemlčí
Roy Jacobsen
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/388121/bmid_oci-nemlci-tNz-388121.jpg
4
57
57
Ingrid Barrøy série
< 3. díl >
Oči nemlčí jsou třetím dílem baladické trilogie významného norského autora Roye Jacobsena, jejíž hlavní hrdinkou je Ingrid Barrøy, žena z osamělého ostrova Barrøy, ležícího na pobřeží severního Norska, na němž v těžkých podmínkách žije a shání obživu právě jen její rodina. Zatímco první díl, Ostrov (česky 2014), je situován do 30. let 20. století a zastihuje Ingrid ještě jako dítě a dospívající dívku, druhý díl Bílý oceán (česky 2016) se odehrává během posledního válečného roku (1944–1945). Ingrid nachází na svém ostrově vyplavená mrtvá těla v uniformách, patrně trosečníků z nějaké potopené lodě. Jeden ze ztroskotanců, válečný ruský zajatec Alexandr je však ještě naživu. Ingrid se ho ujme, zachrání ho a zažije s ním krátký milostný poměr. Alexandr však brzy zmizí, těsně před prohlídkou ostrova německými vojáky, a brzy na to Ingrid zjistí, že je těhotná. Oči nemlčí pak navazují na tuto zápletku. Ingrid se vydá se svou malou dcerkou Katjou hledat svého milence. Román vypráví o této cestě, odehrávající se v roce 1945, která vede Ingrid s batohem na zádech a dcerkou v náručí vnitrozemím Norska, vzpamatovávajícího se z traumat války, až do Švédska a zase zpět, a o jejím setkání s mnoha lidmi poznamenanými válečnými šrámy a jizvami. Oči nemlčí jsou poetickou a současně krutou knihou, která se v norských recenzích setkala s velkým obdivem, stejně jako i prvé dva díly trilogie, jež byly přeloženy již do 24 jazyků.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , Pistorius & OlšanskáOriginální název:
Rigels øyne, 2017
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Tak toto mě fakt nebavilo, už několikátá kniha od Jacobsena a já jsem to nepochopila.
O čem to bylo? Proč se Ingrid plahočila? Aby nenašla nic?
A ty neustálé nevyřčené a nedokončené myšlenky?
Uf. Nelíbilo se mi to.
koukám, že z celé Jacobsenovy tetralogie je tento třetí díl hodnocen jako nejslabší, a já si to nemyslím: snad že děj je z izolovaného ostrova v nezměrném oceánu přesazen do vnitrozemí Norska? ale téma izolace zůstává, jen v jiné podobě, v podobě izolace jedince
na mapě Ingridina putování je odkrývána nedávná politická minulost válčících států, konkrétní příběhy malých zapomenutých lidí jednajících a nucených jednat ve vypjatých situacích, otázky viny, zbabělosti i hrdinství, paměti a nenávisti, nacionalismu i pomsty... snaha vyrovnat se s minulostí, na kterou chceme raději zapomenout, za kterou se stydíme...
hlavní téma bohužel nedokážu plně pochopit a procítit, což neznamená, že mne nezaujalo, obsahem i způsobem podání, můžu si ale dál klást otázku, co proboha vždycky vede ženu-matku, aby pátrala po ztraceném otci svého dítěte a snažila se, i za cenu nemalých obětí, i při ohrožení života, znovu získat jeho lásku?
Jak jsem celkem s chutí přečetla dva první díly, tak tento mě zklamal. K Ingrid jsem si tady vůbec nedokázala najít cestu. Její zabejčené putování s malým dítětem nijak neobdivuji, naopak.
Vlastně mě nebavilo na knize téměř nic - zřejmě jsem nebyla naladěna na tu severskou jednoduchost vyprávění a mentalitu lidí. Měla jsem dojem, že Ingrid cestou potkávala jen samé lidi s poruchou autistického spektra, kteří vůbec nedokázali komunikovat.
Třetí díl mě bohužel nějak nebavil, vyprávění mi přišlo příliš táhlé a úmorné a k postavám, se kterými se Ingrid po cestě setkala, jsem si nevybudovala žádný vztah, na můj vkus jich tam mohlo být méně a více propracovaných, takto mi připadalo, že se často akorát opakoval stejný scénář.
Ani pokračování osudů Ingrid Barroy mě nezklamalo, naopak, bylo to napínavé, občas se mi svíralo srdce nad její odvahou. Je to neuvěřitelná pouť mladé matky s roční dcerkou, která jde většinou pěšky (!) doslova přes hory a jezera až do sběrného tábora nedaleko hlavního města. Ingrid hledá Kajina otce Alexandra, jde po jeho stopách a cestou potkává většinou hodné, srdečné a nápomocné lidi...Trochu jako norská literární road movie...
Pro mne je to výborné pokračování série z ostrova Barroy, které si zaslouží plný počet.
Ingrid hledající. A nalézající. I když asi něco trochu jiného, než chtěla. Cesta lemovaná množstvím setkání s lidmi ochotné poskytujícími pomoc, ale i skrývajícími svá traumata a provinění. Úžasné čtení, stejně jako předchozí díly trilogie.
Třetí díl už není ani tak o ostrově Barrøy ani o Ingrid, daleko víc tu jde o Norsko a Nory za německé okupace. Čili jakési vyrovnávání se s tím, že se nechovali všichni zrovna vzorně, konečně známe to i z českých luhů a hájů. To bude zřejmě důvod, proč tomu Norové dávají vesměs pět hvězdiček a zbytek světa tak maximálně tři, je to především kniha pro ně.
A jelikož mám do Nora daleko, tak to taky za víc než tři hvězdy nevidím.
Přestože jsem četla zdejší negativní hodnocení, nedala jsem se tím odradit a knihu se snažila číst bez předsudků. Ale téměř až do poloviny knihy to pro mě bylo celkem trápení - stále stejné situace, stále totéž podivné mlčení a vyhýbavé odpovědi, neustálé hrdinčino nastavování obličeje dítěte okolním lidem pod nos: "Podívejte, jak je hezká, podívejte, jaké má oči..." Ingrid, kterou jsem v předchozích dvou dílech "žrala", mi tady lezla pěkně na nervy. Od poloviny sice už chytla kniha pro mě nějaký šmrnc, ale stejně jsem se těšila, až už to budu mít dočtené...
Oči nemlčí je třetí díl severské série o lidech, kteří žijí na ostrově a neznají MekDonalds nebo splachovací záchody. Stejně jako ostatní série, například Policajt z Beverly Hills nebo Jurský park, i zde je třetí díl nejslabší - a navíc tu není ani černoši, ani dinosauři.
Celou knihu sledujeme čmafítas z ostrova Baroj, která naloží malej dalamánek na záda a vydá se najít ruského pekaře s kterým výše zmíněný dalamánek upekla. Toto putování zabere skoro celou knihu, protože Norsko je o dost větší místo než třeba Golčův Jeníkov nebo...teď už mě žádný další místa nenapadaj. Jelikož se příběh odehrává v době před Spotify, Ingrid nemůže valit Eminema a další funky hudbu a proto musí pořád přemýšlet, chodit a mluvit s lidma, což je někdy dost ubíjející, především proto, že se to děje pořád dokola. A nic, co se děje pořád dokola není dobrý. Zkuste třeba šestnáckrát v hospodě říct "jednoho jégra" a uvidíte.
Ačkoliv Roy Džakopsen stále valí ten stejný, výtečný styl, odchod z ostrova Baroj tomu zasazuje docela smrtelný úder, protože místo syrového příběhu tu je najednou road movie po poválečném Norsku, což je ok, ale nic víc než ok. NASKLE!
Třetí díl ságy rodiny ze zapomenutého ostrova. Ingrid na cestě... všude jsem byla s ní. Krásná kniha.
Pečiho literární krasojízda 2019 pokračuje 10. recenzí. Držte si klobouky! Což mi připomíná, že by to chtělo nějaký nový literární klobouky, Pali!
Oči nemlčí jsou posledním dílem trilogie Jacobsena, kterou započal geniálním Ostrovem. Následoval trochu slabší Bílý Oceán a Oči nemlčí bohužel pokračují v trendu rozkladu geniálního minimalismu norské samoty a jsou tak bohužel jednoznačně nejslabším dílem.
Ostrov byl čistých 10/10 pro surovost a strohost a minimální děj - Bílý oceán obsahoval více postav a více akce (Transformers efekt) a tím to začal Jacobsen pokaďovat, ale i tak si dokázal udržet úctyhodných 8/10. Oči nemlčí jsou bohužel 6/10.
Hlavní hrdinka Ingrid se vydá s mimčem na cestu po Norsku, aby našla Váňu, který ji v minulým díle naštěkal do boudičky a čtenář tak sleduje její putování po Skandinávii. Bohužel mi její osud byl úplně putna a to dávám jednoznačně za vinu Jacobsenovi a ne tomu, že jsem měl dnes k obědu jen polívku. Její milý měl k obědu Gulag s knedlikem - spoiler alert.
Jo a oči teda mlčí, nejsou totiž pusa! Uši taky mlčí! Jak jsem již psal nahoře, 5/10.
Třetí díl trilogie pokračuje v uhrančivé minimalistické poetice předchozích dílů, ale ničím dalším už nepřekvapí. To mi ale nebrání netrpělivě čekat na překlad nějaké další knihy R.Jacobsena.
Nějak se mi tato třetí kniha četla z celé trilogie nejhůře. Ale chtěla jsem se dozvědět něco dalšího o Ingrid. Jako kdyby to autor chtěl mít rychle za sebou, obzvlášť poslední tři čtyři kapitoly. Přesto budu na čtení celé trilogie (Ostrov, Bíly oceán, Oči nemlčí) o norském ostrůvku, jeho obyvatelích a jejich životě moc ráda vzpomínat.
První dva díly mne uchvátily. Do tohoto jsem se po delší pauze začítala trochu hůř, úplně mi nesedl hodně strohý až neosobní jazyk, který často nahrazoval přímou řeč. Přesto jsem ráda, že jsem toto baladické zakončení trilogie z ostrova Barrøy nevynechala.
Tímto dílem se završuje příběh o Ingrid, která těsně po skončení druhé světové války putuje pěšky s batohem na zádech a nemluvnětem v náručí Norskem. Sleduje cestu, kterou se asi ubíral ruský válečný zajatec, o němž je psáno ve druhém dílu trilogie. Alexandr, který musel odejít z ostrova před německou razií se vydal na dlouhou cestu přes Norsko do rodné země. Ingrid sleduje jeho stopy a vyptává se lidí, kteří se s ním mohli potkat.
Autor odhaluje chování lidí ve vypjatých situacích, poukazuje na jejich statečnost, bázlivost i zrádcovství, tak jak se to v lidském společenství běžně vyskytuje.
V závěru knihy se Ingrid vrací na svůj ostrov, moudřejší o zážitky a obohacená o dobrá setkání.
Nelehké čtení o nelehkém putování Ingrid, obyvatelky ostrova Barroy. Jak už zmínily komentáře níže - je to méně o životě na ostrově, více o putování a mezilidských vztazích v těžké poválečné době.
"Jdeš cestou lemovanou špatným svědomím, milé děvče".
Ingrid se vydává na dalekou cestu, aby našla - co vlastně? Naději?
"Ingrid usoudila, že přetrvávající naděje pramení z toho, že jde, v pohybu je život, ať je člověk Rus nebo Nor."
Myslím, že hledala především sama sebe.
"Ale je tu také vzdor, Ingridin vzdor vzešlý z oceánu a namířený proti všem těm lidem, kteří jí nepřejí dobro, anebo ho nepřejí sobě, těžko říct, vzdor je tvrdý, jen zaobalený v bavlnce, zbývá však otázka, stačí-li to."
Pro toho, kdo četl předchozí dva díly, bude tohle pokračování o něco stravitelnější, ale nevím, zda by mohl příběh tak hluboce zarezonovat i ve čtenáři, který o Ingrid a jejím životě na ostrově dosud nic neví. Přesto hodnotím velmi vysoko, já si odnáším z téhle knihy hodně a bude zaujímat hrdé místo v mé knihovně, vedle dvou předchozích.
Štítky knihy
Norsko putování norská literatura psychologické romány poválečná doba severská literatura nemanželské děti matky samoživitelky, svobodné matky
Oči nemlčí
Ve třetím díle je řešena otázka poválečné situace v Norsku. Ingrid jsem v této poloze pátrající matky po otci svého dítěte moc nechápala, jediné, co mi z té cesty dávalo smysl bylo, že chtěla pochopit všechny souvislosti války spojené s jejím osudem a určit polovinu genové výbavy svého dítěte. Nicméně se mi líbil popis poválečné doby, který mohl autor vykreslit díky tomuto Ingridinu putování skoro polovinou norského území, popsat provázanost Norů a Rusů, síť převaděčů a repatriaci uprchlíků a válečných zajatců. Nemluvnost lidí, odtažitost, nedůvěra, spousta otazníků, na které se dá přímočaře odpovědět, zůstávají nezodpovězené. Velmi jsem ocenila poznámku překladatelky na konci knihy. Styl psaní mi moc vyhovoval: str. 98: Údolím vedla silnička s tolika zatáčkami, že celá působila jako nedorozumění.