InTyMně
Markéta Lukášková
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541598/bmid_intymne.jpg
4
724
724
Od sametové revoluce přes Nagano až k dospělosti Všechno, co neuložíte, se jednou ztratí. A ztratit vzpomínky na dětství a dospívání v devadesátkách a na přelomu tisíciletí, to by byla škoda. V této knize nejsou ty vaše, ale spousta z nich vám bude povědomá. Jsou dětsky naivní, pubertálně vzdorné a taky dospělácky bolestné. Budete se u nich smát, pokyvovat hlavou a pocítíte úlevu, že v tom všem zmatku, co se v životě děje, rozhodně nejste sami.... celý text
Přidat komentář
Moje druhá kniha od Markéty. Je to něco úplně jiného než Losos v kaluži a musím se přiznat, že i když ten styl psaní se mnou fakt souzní, neměla jsem tady úplně takové to těšení se na to, až zas knihu otevřu.
Na druhou stranu bylo zajímavé vidět se v mnoha okamžicích z autorčina života, protože jsme skoro stejný ročník a tak jsem si zavzpomínala třeba na začátky internetu, libimseti.cz, mobily s anténami většími než samotný mobil a podobně :-))
Dneska teda o jednu hvězdu méně, ale už se těším na Pandu v nesnázích!
Knihy Markéty Lukáškové čtu postupně tak jak vycházely a tak mám za sebou Lososa v kaluži a Pandu v nesnázích. Toto je moje třetí kniha a je úplně jiná, není divu, když jsou to autorčiny vzpomínky na dětství a dospívání. Hned zezačátku jsem se velice bavila, jsem jen o pár let starší, takže moje vzpomínky jsou velice blízké. Občas to prolínají takové smutnější okamžiky jako popisy neustálých zánětů ucha a propichování bubínku (brrr). Emoce se nám střídají jako na houpačce, ale tak je to i v životě, že?
Jediné velké zklamání a nesouznění s autorkou u mě nastalo, když jsem se dočetla, že pracovala nějaký čas v bulváru a trávila čas "psaním kravin o Ivetě Bartošový" a pak taky pohanění mého milovaného Brna, kde jsem také studovala vejšku, ale mé zážitky z města jsou plně opačné :)
Jinak velký palec nahoru a uznání za intimní vhled do duše. Asi Vám teď víc rozumím. Knížky a podcast "Příběh, který se opravdu stal" budu sledovat i nadále :)
Jak autorka píše, jde o její životopis, ale spoustu věcí vám bude povědomá. Ještě se u příběhu stihnete pobavit:))
Vzhledem k tomu,ze jsme s autorkou stejny rocnik a pochazime ze stejneho mesta, byla tohle kniha pro me. Jen konec mi prisel takovy “nepasujici k predchozimu. Ale takovy je zivot.
Vtipné, lehké, zároveň k zamyšlení. Intimní.
Moc mě baví to přeskakování z tématu na téma, často to mám stejně.
Ježíš, tohle bylo skvělý! Jako takhle, pokud čekáte příběh s dějem, který nějak začíná, nějak vrcholí a nějak končí, tak si knížku nekupujte. Ale já prostě miluju vyprávění "obyčejných" lidí o jejich obyčejně neobyčejných životech. Chci vědět, co dělali v devětaosmdesátým, jak se poprvé zamilovali a rozešli, co si mysleli jako děti a co si myslí teď, jak se pohadali s nejlepší kamarádkou a tak dále. Strašně mě to bavilo, tím spíš, že máme s autorkou neuvěřitelně podobné životy a názory. Bomba.
Knížka mě nalákala na devadesátky a mileniánskou dobu. Jakože jo, v něčem jsem se hooodně našla, jelikož má autorka pouze o 5let víc než já. Ta doba zamilovanosti, prozvánění, hned se mi vybavili všichni mí Patrikové a taky Mates. Haha. A taky výlety k babičkám na "prázdniny". Pohádky na VHSkách, žolíky do půlnoci, sladká minerálka a nekonečně nezdravého jídla. Hřiby a hafery.
....
Co si určitě budu pamatovat - položit si otázku - jaké jsou vaše tři zážitky z dětství, co ve vás něco zanechaly? Trochu cimrmanologie - tzv. prazážitky. Je to fakt, že člověk si fakt pamatuje přesně, zavrtá se to do mozku jak vlasovec.
V jednom jsme se shodly, to je jistojistě 11/9. Ty další dva jsou trochu jiné, ale nechám si je ve své mysli.
....
Kniha se čte dobře, nic složitého, je to přeci autobiografie. Nevadil mi ani hovorový jazyk, snad jen ty debilní "BUDĚJCE".
....
Více mne bavily zážitky z dětství a doba dospívání. Jakmile se to přehouplo do dospělosti a točilo se to neustále jen o psaní v redakci nebo psaní knihy, zdálo se mi, že je to furt dokola a autorka už nemá moc co nabídnout.
P.S. Lukášová je teda dost fňukna, co se týče přijímání kritiky (ale kdo není, že Eri?) ...
Má nejoblíbenější kniha od Lukáškové. Vrátila mě do dob mého dětství a dospívání (u mě tedy částečně v jižních Čechách), kdy jsem se dokázala díky knize přenést zpět o skoro 20 let zpátky. Psáno s lehkostí a vtipem.
Mně se postřehy líbily. Nejvíc jsem se zasmála u prozvánění. "Když mě prozváněl, tak mě miloval."
Kniha hezky plynula a četla se velmi lehce, Markéta Lukášková píše velmi čtivě, téměř nenáročně. Jelikož jsem jen o rok mladší než autorka, v popisu jejího dětství jsem nacházela i střípky toho svého a bylo to příjemně nostalgické. I dospělý život byl zajímavý, mám autorku ráda jako člověka, poslouchám její podcasty, tak bylo fajn se o ní něco dozvědět. Trochu mi vadil hovorový jazyk použitý v knize, čte se mi obecně lépe spisovná čeština. Jo a slovíčko “vždycky bylo příšerně nadužívané a ve většině vět naprosto zbytečné a iritující!
Autorka popisuje své dětství, pubertu i studium na vysoké škole a pracovní zkušenosti, nevyhýbá se ani milostným zklamáním a psychickým problémům.
Prostě deníček jedné třicetileté single holky.
Lehce mě rušilo nedodržování chronologie, devadesátek (kvůli kterým jsem po knize sáhla) jsem vzhledem k anotaci čekala více, vadil mi nespisovný jazyk.
Ale číst se knížka dala, určitě ano.
(SPOILER)
Autorka nám tu odkrývá hodně sebe. Možná kompletně, možná ne úplně, to se asi nedozvíme.
Více mě bavila hlavní část knihy - tedy autorčino dětství a obecně devadesátky a období milénia. Jsem jen o 3 roky mladší než Markéta, takže jsem se v mnoha věcech našla a nostalgicky zavzpomínala na své vlastní dětství a dospívání.
Konec knihy, kdy už je autorka dospělá a prožívá vlastně aktuální období, mě už tolik nebavilo, proto ubírám jednu hvězdu.
Obecně se mi však moc dobře četlo :)
Jo a! Jestli se opravdu bude filmovat Losos v kaluži, budu nastoupená v kině mezi prvníma!
Mám za sebou dvě předchozí knihy, tahle je úplně jiná. Stále je z toho Markéta znát, sama (i v této knize) zmiňuje, že knihy mají reálný základ v jejím životě, nicméně románová tvorba mi sedí určitě víc. Jako gen Z jsem při vzpomínání na devadesátky neoplýval nostalgií, to mi ale nebránilo si užít Markétino vyprávění. Markéty styl mám rád, kniha se dobře čte, kapitoly jsou krátké, přehledné, věty plynou. Sám v běžné komunikaci nejdu ke sprostému slovu daleko, v téhle knize jich však bylo na můj vkus až příliš. Ani ne množstvím, ale nevhodným umístěním. V jedné větě je tak možné nalézt třikrát "hovno", aniž by to bylo vtipné nebo jakkoliv jinak přispívalo ke čtenářskému zážitku.
Markéty romány mě baví o malinko víc, než toto vyprávění o životě, ale i tak jsem si knížku ráda přečetla. Dozvěděla jsem se o autorce zas něco víc, zároveň i já jsem vyrůstala v devadesátkách, takže mi to spoustu věcí připomnělo. Třeba vyřezávání lodiček z kůry (super) nebo píchání uší (hrůza).
Vzpomínková kniha na devadesátky - i když jsem trochu jiný ročník, některé věci jsem si vybavila i ze svého dětství a ráda jsem si s autorkou zavzpomínala. Dobře se to čte, nebyly pasáže, u kterých bych se nudila a vážně přemýšlím o zapůjčení Lososa
Štítky knihy
dospívání dětství sebepoznání, sebepoznávání
Autorovy další knížky
| 2017 |  Losos v kaluži |
| 2018 |  Panda v nesnázích |
| 2021 | Majonéza k snídani |
| 2020 | Vlaštovka v bublině |
| 2019 | InTyMně |
Oddechová kniha, která nás vrátí pár let zpět. Některá období čtenář prožívá s autorkou a vzpomíná, co v danou chvíli dělal a jak danou událost prožíval sám. Za mě pohodová celkem upřímná kniha o životě.