InTyMně
Markéta Lukášková
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541598/bmid_intymne.jpg
4
724
724
Od sametové revoluce přes Nagano až k dospělosti Všechno, co neuložíte, se jednou ztratí. A ztratit vzpomínky na dětství a dospívání v devadesátkách a na přelomu tisíciletí, to by byla škoda. V této knize nejsou ty vaše, ale spousta z nich vám bude povědomá. Jsou dětsky naivní, pubertálně vzdorné a taky dospělácky bolestné. Budete se u nich smát, pokyvovat hlavou a pocítíte úlevu, že v tom všem zmatku, co se v životě děje, rozhodně nejste sami.... celý text
Přidat komentář
Az me prekvapilo, jak se dobre cte. Autorka je o 2 roky mladsi nez ja, coz urcite pomohlo, protoze jsme vyrustaly a dospivaly ve stejne dobe. Bavilo me, ze vypraveni slo tematicky a nikoli chronologicky, i tak mi prisly vsechny navaznosti dostatecne jasne a vlastne to je mozna duvod, proc si v budoucnu chci urcite precist knihu znovu - a to delam opravdu jen velmi vyjimecne. A ja vzdycky ocenim pohled do zakulisi, takze me dost bavily pasaze z novinarskeho prostredi. Zaverem? Minimalne vsem tricatnikum doporucuji. Ta doba, ve ktere jsme dospeli byla rozhodne vyjimecna, tak proc si ji nepripomenout a nepodivat se na pribeh nejakeho vrstevnika.
Vzpomínky na dětství byly super, od srdce jsem se zasmála.. Pak se z knihy stala zpověď a terapie v jednom, ale mně to vůbec nevadilo, četlo se mi to dobře a soustu pocitů jsem dokázala pochopit.
Přesně v tomhle stylu jsem uvažovala, že bych napsala i já svou knížku. Bohužel mě ale Markéta předběhla. Ale kdo ví :)
První půlka knížky jsou vzpomínky především na dětství v devadesátkách a dospívání v novém tisíciletí. U hodně věcí jsem se musela fakt smát, protože jsem je téměř zapomněla a já děkuji autorce, že mi trochu osvěžila paměť.
V druhé půlce knížky už je to opravdu intimní zpověď a pro autorku asi trochu i terapie, ale mě to bavilo. Oceňuji, že je v knížce popsána realita života dnešních "mileniálů" (i když tohle označení taky nesnáším). Spoustu lidem tak může pomoci to, že chodit k psychologovi není žádná ostuda a že být sám a být tak spokojený je taky v pořádku.
Markéta Lukášková mě baví. Bohužel nebudu v hodnocení originální, ale mám pocity, jako většina komentujících pode mnou - super čtení, v něčem vtipné, v něčem vidím sama sebe a to jsem o nějaký pátek starší, v něčem i k zamyšlení a sebepoznání. Prostě si knihu přečtěte a vychutnejte :-)
Jako bych znovu prožila dětství, dospívání i začátek dospělosti ve velkoměstě. Kdybych měla napsat svoji biografii, pravděpodobně by mě nařkli, že jsem okopírovala InTyMně.
Lukáškovou miluju, za její přístup k životu, za její opravdovost. Její knihy jsou taky takové.
Příjemná knížka, styl Markéty Lukáškové se mi moc líbí. Svěží jazyk a kniha rychle plyne, přestože v podstatě nemá žádný děj. Hodně příhod, hlavně z mladšího věku, mi bylo velmi blízkých, jako bych četla o sobě.
Skvělá oddechova knížka plná autenticity, ve které se snad každý musí vidět. Posledních několik kapitol se mi líbilo asi nejvíce.
Bavila mě hlavně první půlka. Chvílemi jsem se smála nahlas, asi je to tím, že jsem podobný ročník jako autorka, tak jsme hodně situací prožívali podobně. Fajn vzpomínky.
Oddechova autobiografie pro ty,kteří si chtějí zavzpomínat na dětství v devadesatkach. Víc jsem zvědavá na Lososa v kaluži,kterého hodlám v budoucnu přečíst.
@pandikralovna Markétka mě chytila za srdce svou první knihou - Losos v kaluži - (recenzi na ní najdete také na mém profilu ) a během dvou měsíců jsem přečetla všechny její příběhy. Tahle kniha je úplně jiná než Ty předchozí. Je to o jejím dětství a dospívání do dnes. Občas jsem měla pocit,že čtu sama o sobě a připomněla mi takové maličkosti na které člověk během dopisování zapomíná. Třeba tang a puding Sladká vášeň ????????
Určitě doporučuji přečíst,je to vtipná a oddechová literatura. Děkuji a budu se těšit snad brzy na další ????????
Dávám čtyři hvězdičky, protože ty předešlé knihy se mi líbily o chlup více.
Markéta Lukášková je rozhodně můj objev roku 2020. Začala jsem s Lososem v kaluži, pokračovala Pandou a nakonec přišla tahle knížka. Musím říct, že se mi hodně líbí autorčin styl psaní a naprosto zbožňuju tohle vydání od Motta, v knihovně vypadají knížky od Lukáškové fakt krásně.
Kniha mě vtáhla do děje a četla se jedna báseň. Je to vtipné, úsměvné a nechybí sarkasmus (a takové knihy já ráda!).
Kdybych měla InTyMně srovnat se dvěma předchozími knihami, doporučila bych nejdřív je a až pak tuhle. Což ale nemění nic na tom, že se mi moc líbila a určitě se v nejbližší budoucnosti chystám i na Vlaštovku v bublině.
A doporučuju!
Hodnocení: Od Markéty Lukáškové jsem již četla Lososa v kaluži a Vlaštovku v bublině, obě tyto knihy se mi moc líbily, tak jsem neváhala a půjčila jsem si od ní zbývající 2 knihy- InTyMně a Pandu v nesnázích. Tato recenze bude zaměřena na knihu InTyMně, jen podotknu,že Pandu v nesnázích mám nyní rozečtenou a vypadá velice dobře.
Už od prvních stránek mě kniha vtáhla do děje a velice dobře a rychle se mi četla. Velice mě v knize bavily autorčiny příhody a zážitky z dětství a později z dospělosti , u kterých jsem se zasmála, někdy skoro nahlas a některé pasáže v knize mi v něčem i otevřely oči a díky nim jsem se na mnoha věcmi zamyslela. Pomohla mi hlavně ta část knihy,kde autorka popisovala jak se vypořádávala s nízkým sebevědomím a úzkostmi,kde jsem se nad hodně věcmi zamyslela. Sice jsem nezažila dobu devadesátek,kterou autorka v knize popisuje, ale bavilo mě to snad ještě více,než kdybych tuto dobu zažila, protože jsem se dozvěděla ještě trochu více o tom,jak to v této době chodilo, co zrovna bylo trendy a tak. Velice mi sedl autorčin skvělý smysl pro humor, díky kterému mě kniha bavila ještě více a někdy jsem se držela abych se nezačala smát nahlas. Díky stylu psaní se kniha četla doopravdy sama a ani jsem moc nevnímala otáčení stránek,protože jsem neměla problém s tím se začíst.
Pokud hledáte nějakou knihu, u které se zasmějete, kde zjistíte jak se žilo v devadesátkách a zároveň Vám v něčem otevře oči,tak Vám knihu InTyMně mohu jen a jen doporučit.
Trochu bych čekala víc, než jen řazení vzpomínek, ale i to obyčejné řazení vzpomínek je velmi čtivé. A upřímně bych dodala - kéž by bylo delší! Jakmile se autorka dostane do dospělosti, je to trochu nuda.
Zajímavý životopis spisovatelky. Ze začátku mi trochu vadily skoky mezi roky, ale později jsem si zvykla a v dospělosti byl dej chronologický.
Upřímně, s Lukáškovou si nevím rady. Nemyslím si, že to co píše, je nutně ehm "literatura". Jsou to dobré a humorné terapeutické zápisky. A v tom je to. Ona si na velkou literaturu nehraje. Je mezi všemi těmi skvěle zavedenými Soukupovými takovým outsiderem, který si klestí cestu sám - a tím jí fandím. Necítím z ní pražskou namyšlenost, ale poctiví hledání. Zatímco jiné autorky píší na efekt a bojí se opustit své zajeté koleje, Lukášková jde do života i psaní čelem, takřka po hlavě, poctivě, hledačsky. A proto jí mám rád. Za tu životní pocitovost. A proto i pět hvězd tady za ten nostalgický deníček, je to ona, jak ji známe a máme rádi.
Je mi sympatický autorčin humor, její sarkasmus a sebereflexe i v těžkých etapách jejího života. Fajn připomínka na život v devadesátých letech. Losos v kaluži se mi líbil o trochu víc.
Tak trochu životopisná kniha autorky, s návraty do minulosti. Zrovna tohle jsem teď potřebovala, nostalgii, humor a moudra.
Závěrečná část knihy se mi moc líbila. Ale jinak mi přišlo, že tomu chyběla nějaká jiskra, zápletka, který by utkvěla. Historky z dětství sice často zahrály na správnou vzpomínkovou notu a autorka píše svižně a vtipně, což mě sedí, ale nějak mi přišlo, že jsme spolu s ní až moc často jen tak klouzali po povrchu.
Štítky knihy
dospívání dětství sebepoznání, sebepoznávání
Autorovy další knížky
| 2017 |  Losos v kaluži |
| 2018 |  Panda v nesnázích |
| 2021 | Majonéza k snídani |
| 2020 | Vlaštovka v bublině |
| 2019 | InTyMně |
(SPOILER) Začátek knihy mně fakt bavil a dlouho jsem se tak nenasmála. Je poznat, že autorka prožívala opravdu pěkné dětství bez jakýchkoli starostí. A v tom je ten problém, který ji nepřipravil na život. Připadá mi totiž nevyzrálá, nedokáže u ničeho vydržet.
ˇˇ Je mi přece těch třicet, to je hluboká dospělost, přestože se pořád cejtim jako malá dvanáctiletá holka, která jen chodí po světě ve skafandru s podobiznou větší holky…ˇˇ