Invaze
Roman Bureš
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/494684/bmid_invaze-I7F-494684.jpg
4
144
144
Válka proti vzbouřenému lidskému dobytku skončila, lidé jsou zpět v ohradách masokombinátů a život v Inferiu se vrací do starých kolejí. Rónan se po návratu z Pekla snaží zapomenout a opět žít. Jde mu to však ztěžka, neustále myslí na Amálku. Na židovskou holčičku, kterou sice vyrval ze spárů nacistů, ale záhy ji musel zanechat v Inferiu. Přítomnost nevinné duše v Pekle přitom vychyluje rovnováhu, a zatímco démoni po kontaktu s lidskou technologií modernizují, Satan slábne a chřadne. Je třeba znovu otevřít portál do světa lidí a vrátit Amálku domů. Avšak démoni netuší, že na tento okamžik čeká Azrael, vrchní velitel vojsk nebeské Demokratické republiky Eden, který se chystá s pluky andělů vtrhnout do Inferia a vzít si zpět vlast svých předků.... celý text
Přidat komentář
Jedná se o zábavnou, brutální a akční jízdu, která i přes svou délku nenudí a přináší zajímavý pohled na věčný souboj Pekla a Nebe. Inferium i Eden mají své osobní krasy a jsou velmi originálně vystavěny, jejich fungovaní má logiku. Důvod boje mezi nebem a peklem je jasný a přes to velice zábavný. Postava Ronana a jeho osobní pohled na vše dodává příběhu šmrnc. Velmi by mě potěšila kniha jen o Ronanovi a jeho životě, bylo by to dle mě velmi zajímavé.
Podle některých komentářů tady, jsem měl trochu obavy, ale byla to teda pekelná jízda. Ano, kniha je dost tlustá, ale ten příběh je tak neskutečně dobře napsaný, že jsem ho proletěl za pár večerů (občas lituju že musím spát...). Nebe i peklo jsou tak skvěle propracované, že jsem pořád toužil po dalším a dalším postupu, tímto skvěle vytvořeným universem. Pan Bureš prostě umí a pro mě to dokazuje v každé jeho další knize.
Neuvěřitelně tlustá kniha, která uběhla překvapivě rychle. Silné emoce, výborné postavy, realistické a propracované světy a to celé šikovně zasazené do historických kontextů. Bureš jak ho máme rádi.
Možná není fér hodnotit knížku, z níž jsem přečetla jen něco přes třetinu. Na druhou stranu, proč ne. Navzdory velmi vysokému hodnocení zde mě osobně druhý díl opravdu strašně, ale strašně zklamal. Z jedničky jsem byla nadšená, ale tohle jako kdyby psal úplně někdo jiný. Zatímco v jedničce byla atmosféra tíživá a hutná, tohle působilo jak nějaký kabaret. Zatímco v jedničce se vše soustředilo jen na podstatné a věcné, a nic by asi nešlo vypustit, tady byla neuvěřitelná skrumáž nepodstatných informací, zbytečné detaily a přehnaná doslovnost.
Konkrétní příklad: Scéna, kdy Rónan v Praze čeká na spojení s Leviathanem, by v jedničce vypadala asi nějak tak, že Rónan čeká v neutěšeném nejmenovaném hotelu, možná i v nejmenovaném městě, až se kolem konečně začnou slétat krkavci jako předzvěst, protože jen to je pro děj podstatné. Ve dvojce se ale dozvíme, že je v Praze, že tam jsou nejhezčí holky, že je v hotelu Intercontinental (nebo ten druhý?), jehož architektura za nic nestojí, že sehnat lístky do divadla Semafor, kde vystupovali Suchý a Šlitr, bylo v 60. letech složité, pak malé zhodnocení politické situace, vztah k Rusku, nechybí zmínka o invazi ruských vojsk a pro jistotu ještě i zmínka o Maďarsku... Proč to všechno? Vždyť se měl jen spojit s Leviathanem!
Na straně 240 jsem se přistihla, že až na to, že Amálka pohlavně dospěla a z pekla ji chtějí vyexpedovat zpět mezi lidi, mi vlastně v hlavě nic moc neutkvělo. Smršť popisů, detailů, nápadů pro mě vytvořila naprostý chaos. Jak jsem v jedničce měla skvěle vizualizovanou představu pekla, tak tady o nově se vyskytnuvší říši andělů bych nebyla schopná říct víc, než že jen elitní andělé měli křídla a lidem tam říkali opice. A že tam toho přitom autor napsal mraky. Jenže moc informací je ve výsledku nula.
Další věc: přišlo mi, že na rozdíl od jedničky se tady autor pokouší o humor a odlehčení, což jsem neuvítala. Pak Amálka působila jako typická náctiletá hrdinka z YA, což není můj žánr. A pak mi ještě nesedlo, že u mnoha názorů a zmínek bylo zřejmé, že jsou to názory autora. A jakmile v literárním fiction příběhu vidím opakovaně za psaným textem autora, je to pro mě špatně. Je to špatně, i když se to stane byť jen jednou, protože autor do příběhu prostě nepatří.
Víceméně od začátku jsem s četbou bojovala, ale v určité fázi to už prostě nešlo. A když jsem pak namátkou otevřela knížku asi na straně 440 a zahlédla tam pohromadě jména Marilyn, Gary Cooper a Lassie, přestala jsem mít špatné svědomí, že to nedočtu. Za mě velká škoda promrhaného potenciálu, ale co už. Jedničku si nechám, funguje dobře i samostatně.
„Opět se pokoušel modlit.
Dělal to však mechanicky,
bez skutečné víry.
Už věděl,
že ho Bůh opustil.“
„Koho nám to čerti nesou?“
Začalo to povídkou „O lidském dobytku“, expandovalo to do prvního knižního příběhu „Inferium“ a teď se můžete pustiti do dalšího svazku s názvem „Inferium II Invaze. Co vás bude trochu odrazovat je tloušťka knihy. Čítá cca 680 stran. Jsem si říkal: „Jest-li se tímhle prokousám, bude to určitě pár dní trvat.“ A nakonec jo, hodně dní. Ale už to nebylo ani tak tloušťkou, jako spíš samotným obsahem. Musím přiznat, že s některými pasážemi jsem se doslova trápil a zažíval u nich pekelnou nudu.
Malá ochutnávka:
Nebe se od Pekla lišilo vlastně jen v tom, že lidé byli zdrojem energie namísto proteinů. Trochu bolelo, že i tady jsou považována za tupá zvířata.
Ale možná je to pravda – možná člověk nikdy nic víc nebyl, jen pár posledních staletí sám sebe přesvědčoval, že je všemu živému nadřazen....
Největší podíl na čtivosti příběhu má hlavní postava. Rónan je prostě Ďábel i Bůh v jednom. Má rád lidi a záleží mu na nich. Věří jim. Umí spoustu triků, které pochytil v Pekle. Pasáže s ním jsou tím nejlepším v této knize. Ke konci už pak dostává víc prostoru a tak jsem si ho užíval. Jinak příběh má opět více linií, které se časem spojují. Politické manýry mě nebavily a nejhorší bylo popisování krajin, hor a nebo architektury. S tím jsem se trápil. Jako celek je to však velmi zajímavý příběh.
Citát: Konečně chlap, který pochopil, co má dělat s jazykem.
Určitě by mu slušelo trochu ořezat ať to čtenáře tak nežere. Tady vyzvednu jednu pasáž z příběhu, která mě rozesmála asi nejvíc. Demogorgoni Kulíšek a Křupka za tu pozornost určitě stojí. Jen škoda, že nedostali více prostoru. Z příběhu jsem vybral okolo patnácti citátů. Taky proč ne, vždyť je to velká kniha. Pan spisovatel Bureš už je má vloženy u svého profilu, tady na DK v sekci „citáty.“ Dávám tři a půl Hetešáka.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ ) (70%)
Citát: K tomu všemu ještě mimozemšťani? Není to už trochu moc?
"Jako politik-amatér musel chtě nechtě Azraela obdivovat. Velmistr řádu totiž přišel s novým a svým způsobem geniálním konceptem - cílit na blbce. Genialita byla v tom, že mohl celé své hnutí postavit na lžích - blbec totiž už ze své podstaty nezkoumá, zda se jedná o lži, blbec je všechny bez výhrady přijme. A když sjednotí všechny blbce pod heslem ochrany rasy, získá většinu."
Tohle jsem si ale musela poznamenat, protože s tak výstižným popisem reality, kterou teď žijeme, jsem se ještě nesetkala.
No jo, koupil a těšil se, Bureš napsal báječné věci, že . A fakt, prvních 400 stran ... a pak mě to stálé opakování, víte co? začalo strašně nudit. Já rád tlusté knížky (tedy, bolí od nich ruce, já čtu totiž nejraději v posteli) ale ... to víte. Tři hvězdy a musím se přemlouvat.
Knize by bývalo prospělo jí asi tak o třetinu zkrátit. ubylo by odboček (já je rád, ale co je moc, to je moc) a zbyly by nápady do dalších pokračování Nebe Peklo... Pak jsem se koukl na předzpěv a hele, autor sám píše že se nemohl nějak zastavit ... no, asi měl. Škoda, píše čtivě, zajímavě, ale tohle nějak přepískl...
Boží. (Nebo Pekelné?) Měl jsem strach že děj bude táhnout a budu se nudit. Ale byla to jízda nebe peklo země. Doufám že to nebyl konec
(SPOILER) O něco slabší než předchozí díl. Je to zbytečně táhlé invaze propukne, až ke konci a hned zase skončí. Ubrat pár stránek a bylo by to lepší. Celé to ale nabourává konec prvního dílu, kde Róran odchází žít s gorilami a tady se to úplně ignoruje.
Při objednávání knihy z epochy jsem si nějak neuvědomil, že kdybych si objednal knihy tři a dal je na sebe, mám doma novou barovou židličku, ale na druhou stranu mi silnější svazky nevadí, neboť čím tlustší, tím více zábavy (platí to i u žen?).
Kniha se čte sama, styl Romana Bureše je krásně lehký a hladký, takže kloužete dějem, který se do vás vsakuje líp, než déšť Tomiho Paciho. Pokud však čekáte skutečně neskutečnou bitvu dvou armád ve stylu J. R. R. Tolkiena, asi budete zklamáni.
Co velice oceňuji je to, že opět poznáme komplexnost pekla, jejich hlad po vývoji, zjistíme, jak funguje nebe a ať chceme nebo ne, nevyhneme se zamyšlení nad člověkem a jeho egem, civilizací, historií lidstva a co je nejdůležitější - zamyšlením nad dnešní dobou. Sice mám od autora načteno málo, ale vždy je tam schované nějaké poselství...
Mimochodem, věnování v této knize je naprosto luxusní záležitost:-)
Závěrem se snad jen to, že doufám, že nás čeká třetí díl, neb indicie jsou...
Za mne lepší peklo nežli byl první díl. Knížka je to tlusťounká, ale čte se sama. Myslím si, že pan Bureš měl nad sebou nevlídného a hloupého redaktora, který ho přinutil v určité chvíli přestat psát s veškerou lehkostí, grácií a obšírností a zahnout děj fofrem k závěrečné bitvě, aby to nebylo dlouhé už neúnosně - no, klidně bych byla unesla nějakých 150 až 250 stránek navíc... A doufám v pokračování.
Kdo jste si se světem Inferia ještě nezačali, mám tu pro vás ukázku:
„Výzkum se hodně opírá o zkoumání dobytka. Teorie tvrdí, že koloběh života a smrti mění zlé bytosti v náš dobytek. Přiznávám, že je to divoká představa a většina vědecké obce ji odmítá, ale podle profesora Paimona má každý jednotlivý kus takový osud, jaký si zaslouží. Samec, který v dimenzi svého světa znásilňoval svoji dceru, má tady u nás extra chutné žlázy; samec, který žil z okrádání jiných lidí, pracuje jako tažné zvíře ve zlatém dole; samice, která zabila vlastní novorozeně, tráví celá staletí na mléčné farmě, atakdále. Obecně platí, že lidé, kteří páchali něco extra ohavného, mají nejčernější aury a nejdelší životnost…“
„Naprostá blbost.“
„Omyl, přítelíčku! Zrovna ty tři příklady jsou dokázané! Paimon má dobré vztahy s Leviathanem, a ten mu zapůjčil tu mluvící samičku. Ta si promluvila s pár lidmi a přeložila jejich osud.“ „Možná zapomínáš na jiný výzkum, kočičko. Na ten, který řadí lidi mezi zeleninu.“ „Ale, prosím tě! Ten výzkum má jen umlčet hnutí za práva lidského dobytka.“
„Shodneme se, že se neshodneme,“ usmál se Satan. „Měla by ses vrátit do svých komnat. Víš, že Namaah rostou růžky a nemá klidné spaní.“
(S dovolením si tu uložím jediný nelogický odstavec z celé knihy, kde Rónan věří, že by dívka nehřešila, krátce poté, co chtěl dívku podřezat, aby nezhřešila. Tento rozpor může být zřejmý jedině těm, co knihu četli a hvězdičku za to odebírat nebudu. Ukládám si to tu čistě pro soukromé účely:
-- A má ji vůbec hledat? Nebylo by lepší nechat vše na osudu? Jednoduše by přeskočila fázi života na Zemi. Hned mu však došlo, že právě o to ji připravit nechce. Blahobytné a dokonale svobodné Nebe je možná fajn, ale život na Zemi má taky něco do sebe. A Rónan nevěřil, že by Amálka byla schopna udělat něco, za co by jí byl přístup do Nebe odepřen. Jenže i když ji najde, nemá ponětí, jak ji dostat zpátky dolů. A zda o to dívka po prodělaných zkušenostech vůbec stojí.)
Tohle byla hodně silná bichle. Autor má úctyhodně vymyšlené a propracované fungování pekla a nebe, umí vyprávět, čte se to pěkně. Kdo však bude očekávat knihu nabitou akcí, bude zklamán, první bitva je v podstatě až po 550 stranách, předtím je to o sociální a politické fikci, ve které můžete na mnoha místech najít paralely s naší historií i současností. Podobnost s akčním prvním dílem raději nehledejte.
Ještě lepší než první díl, a tentokrát se podíváme i do nebe. Příběh spěje k nevyhnutelnému střetu mezi silami dobra a zla. Nebo zla a zla? To už je na každém, komu bude fandit. A to "věnování" v úvodu knihy? Naprosto geniální. Když vezmu v potaz dnešní dobu, pevně věřím, že peklo existuje.
Válka démonů s anděly se blíží! Kdo nakonec ovládne peklo?
Kniha o velikosti 666+ stran pobaví stejně jako jednička.
Když v předprodeji dorazila 666+ stránková brožovaná cihlička, byl jsem docela překvapen. O to příjemnější je zjištění, že i v tomto rozsahu autor nijak nenudí a neopakuje se. Děj má "logický" spád a nová dimenze v podobě republiky Eden je opět velmi zábavná :-) PS: chápu správně, že Rónan byl přítomen onoho osudného dne v roce 2001 a od té doby lidský dobytek, pardon elektrické opice, spějí nevyhnutelně ke své vlastní skáze? :o)
Nebylo to špatné, ale jednička je zkrátka lepší.
Ale bavilo mě to a nápady opět originální.
Nelze než obdivovat autorovu představivost a lehkost, s jakou dokáže své originální nápady předat čtenářům. Jsem moc ráda, že jsem Romana Bureše objevila, jeho knihy mě hodně baví. I zde se dozvídáme spoustu nového, tentokrát o Nebi - jeho fungování, pravidlech a k čemu lidé andělům slouží. A taky o andělské politice, která nám tak trochu připomíná tu naši. Já teda nevím, ale nešlo mi jinak než fandit Satanovi a jeho démonům, protože andělé vypadali jako pořádně prospěchářští parchanti. Nechybí ani Rónan, který je skvělým hrdinou, kterého si prostě oblíbíte. Na konci Inferia mě ani nenapadlo, že bude pokračování, teď se modlím, aby to další bylo co nejdřív. Na začátku mě trochu vystrašil rozsah, navíc v brožované vazbě (koho to napadlo), ale najednou jsem byla na konci a bylo mi líto, že víc se právě teď nedozvím.
první díl byl výborný a bavil mě opravdu hodně :) druhý už byl malinko slabší, nicméně i tam se najdou světlé chvilky.(hlavně narážka na Stana Leeho a komix s wolverinem mě pobavil :D) každopádně jsme se z pekla (inferia) přesunuli o dvě patra výš a už víme jak to funguje v nebi - tam zase lidi (duše) používají na výrobu elektřiny.
Za mě se to četlo dobře, bylo to vtipné a dobře to odsýpalo, jen prostě první díl byl lepší (hlavně proto, že byl první :D)
Jednicku povazuji za nejvtipnejsi knihu, jakou jsem kdy cetl. Na dvojku jsem se tesil a nemohu rict, ze vylozene zklamala, ale preci jen me tentokrat nebavily dlouho popisy imaginarnich/skutecnych bitev a pribeh trochu ztratil na udernosti. Nicmene, porad je tu spousta genialne vystavenych foru, vychazejicich z porad extremne zabavne premisy. Lidsky dobytek, elektricke opice, hlaskujici Amalka, Stalin, impotentni Satan, muslimske nebe. Stoji to za to, ackoliv by mene akce (a mensi pocet stran) neskodilo.
Tak kniha prectena a jako vsechno od autora vynikajici vec od zacatku do konce. Mam dojem, ze v jednom odstavci lze vycitit naznak dalsiho pokracovani, ale necham se prekvapit :)