Italská renesanční lyrika
* antologie , Giovanni Boccaccio , Torquato Tasso , Dante Alighieri , Ludovico Ariosto , Michelangelo Buonarroti , Niccolò Machiavelli , Francesco Petrarca , Giordano Bruno , Girolamo Savonarola , Lorenzo I. Medicejský
Výbor přináší ukázky z italské lyriky z doby renesance, kdy se Itálie "povznesla k netušenému rozkvětu umění, který byl jakýmsi odleskem klasického starověku" (Engels). Překladatelé soustředili svůj zájem především na autory a tvorbu, jež nebyla dosud u nás překládána nebo kde staré překlady upadly v zapomenutí. Vedle nejvýznamnějších básníků - Danta, Petrarcy, Tassa, Ariosta, Michelangela, Boccaccia, Bruna - jsou hojným počtem ukázek zastoupeni i básníci u nás dosud většinou neznámí (Burchiello, Cecco, Berni, Gianni, Tansillo aj.), jejichž tvorba je však pro renesanční lyriku charakteristická. Tematika všech básní výboru - přes své bohatství a různorodost - má jeden společný rys: opravdovost citu a prožitku, zvláště citu milostného, a smysl pro pozemskou skutečnost.... celý text
Přidat komentář
Krátké ale zároveň intenzivní navštívení italské renesanční lyrické krásy, co k tomu víc dodat.
„Na nebi vidím hvězdy, míhající
a lesknoucí se víc než dosavad,
jako by to byl třpyt těch živých svící,
jež vídáváme milým v očích plát. ...“
(Torqauto Tasso)
Sborník ilustruje tvrzení z předmluvy, že v italské renesanci básní každý. A tak se setkáváme s autory tak různorodými, jak jenom lze. Abych zmínila jen malou část, například světácký bouřlivák Guido Cavalcanti zní nečekaně dojemně v ballatě, kterou píše ve vyhnanství a se smrtí v plicích. Cecco Angiolieri se ve svých drzých verších posmívá Dantovi, zatímco ten píše básně plné utrpení a jaksi kosmické... veliké, nadpozemské, těžké. Francesco Petrarca se toulá po lučinách, aby na něm bližní nepozorovali strázně lásky. Múzicky nadaný holič Burciello poslouchá, jak se o něj hádají Poesie s Řemeslem, a Lorenzo Nádherný, který ho vyhnal z Florencie, sám prchá z trůnu do přírody, aby se mohl oddávat milostnému zadumání.
„Nemohu nevidět v člověku mroucím
Tvé věčné světlo bez veliké touhy.“
(Michelangelo)
Angelo Poliziano, filosof světla a krásy, prožívá svoji šťastnou lásku (chvála bohu, konečně někdo!), kdežto Lodovico Ariosto sní o sladkosti smrti. Krásná Benátčanka Gaspara Stampa přednáší lyrickou kroniku svých neopětovaných, nadlidsky vášnivých lásek za doprovodu loutny — a završuje je v podstatě barokní pointou, když nachází centrum securitatis v Kristu. Michelangelo se v nádherných, ušlechtilých, gigantických a bolestných verších také rozpřahuje k baroku, když od tělesného směřuje k duchovnímu. Snad nikdo jiný nedokáže básnit o bolestech páteře a o lidské moči tak, aby vytvořil jímavou krásu, jako to dělá on. Giordano Bruno se vysmívá pámbíčkářům. Torquato Tasso evokuje v čarokrásných, hudbou zaznívajících verších louky postříbřené měsícem a zkolébaná moře. A fráter Savonarola, můj milovaný náboženský fanatik, káže k lidské duši:
„... Slyšíš boží hlasy
z Bibbony a z Prata,
není ti však asi
žádná řeč už svatá.
Tvoji mysl láká
hřích a bláto;
hle, a za to
trest jde ze všech stran. ...“
Napodobovala jsem Petrarku a Lorenza a toulala jsem se s touhle knížkou po lukách a u vod. Recitovala jsem si svého Savonarolu (který mě fascinuje ještě víc než dřív od doby, kdy jsem se ve Florencii podívala do očí jeho soše). A podivovala jsem se, jak příhodně mi Gaspara Stampa mluví z duše:
„Přešlo již osm dní, pro mne však celé věky,
a od vás nedošlo dosud, žel, ani řádky. ...“
Přesně tak. A dokud ty řádky nepřijdou, odmítám číst něco jiného než renesanční díla a myslet na něco jiného než na Itálii.
Italští pěvci krásy života.
XVI. století - autoři : M. Buonarroti, N. Machiavelli, L. De'Medici, G. Cavalcanti, F. Z Assisi, Dante Alighieri, F. Petrarka, G. Boccaccio, aj.
Citace: Torquato Tasso
"Láska je duše, láska je duch světa,
ta dává slunci na obloze směr,
ta v pomalých či rychlých kruzích splétá
na nebi roje hvězd při hudbě sfér.
Ta řídí, napájí a oživuje
vzduch, vodu, oheň, zemi, z nichž je svět,
ta touhou, bázní, hněvem naplňuje,
ta je zdroj štěstí, bolesti a běd.
Ale ač hýbe vším a všechno tvoří,
ač zapaluje vše a ve všem hoří,
nejvíc svou sílu ukazuje v nás.
A přesto že se nad ní sféry točí,
svůj stan si učinila z vašich očí
a svůj chrám tady z mého srdce zas."
Výčet autorů nadchne, a navštívit to "Navštívení krásy " je skvostné.
Ve své době zjevení. Klasická díla a autoři byli snad tím jediným, co mohlo v 50. letech vycházet, a co mohli redakce pustit bez cenzurních zásahů do tisku. Je zajímavé se podívat na náklad. Jen 3300 výtisků (beru první vydání) v době masové stotisícového nákladu kdejakého dryáčnického románu z dělnického prostředí. Tento výbor tak působí jako diamant v tom nezměrném množství literární hlušiny 50. let. Doporučuji.
PS - Zcela neskutečně pak dnes působí fakt, že se této knihy v jejích dalších nákladech - včetně Navštívení krásy na kterou naráží kolega HTO - prodalo kolem 100000 výtisků. Dnes vychází podobné výbory jen sporadicky a to většinou v nákladu nepřevyšujícím 1000 kusů, z nichž ale většina stejně končí pod cenou v LK či jinde.
knížka byla součástí edice, kterou jsme měli doma předplacenou; stejně jako jiné i tahle patřila k těm skvělým, co se v edici objevily; a vybrané texty byly skvělé nejen v době svého vzniku, ale i dnes; na kráse knihy mají ovšem nemalý podíl skvělé překlady!
Sbírka děl známých, méně známých i zcela neznámých autorů přináší možnost srovnání tvorby v daném regionu a období. Právě době vzniku je poplatné hlavní téma básní - ženská krása. Je však opěvována podobnými slovy a přirovnáními (těžko na tomto poli vymýšlet něco neotřelého), mnoha veršům chybí vnitřní hloubka. Zdá se, jako by vznikaly účelově, řemeslně. Veršované lichotky dávaly dvoření kavalírů větší lesk. Skutečným citem prodchnutých básní je málo. Milým zpestřením sbírky jsou verše humorné či skoro rozpustilé, jejichž autoři se na lásku dívají s nadhledem, či básně naučné (Lorenzo de´ Medici: "Dostalas, má dcerko mladá vychování víc než dosti. Chovej se mi v společnosti, jak se sluší, patří žádá...... Tak to, dcerko, dcerkám sluší, to ti bude k cti a chvále; zalahoď své mladé duši, okřej v bále, čile, dbale, využij čas dokonale na všecko, co život skýtá; přejde ples a hoň pak bycha: žádná nejsme věčně mladá."
Ja poézii veľmi nerozumiem, ale Gaspara Stampa ma dostala. Nádhera!!! Výnimočná žena s výnimočným talentom - napísal už o nej niekto knihu?
Já musím souhlasit, je to opravdu jedna z nejpovedenějších básnických sbírek. Ať člověk zaboří prst kamkoli, vždycky objeví překrásnou báseň. Především díky skvělým překladům. Bez nich by kniha byla poloviční...
Kromě básní od neznámých autorů obsahuje tato skvostná antologie básně 40 autorů a autorek. Knihu doplňují ukázky renesančního umění. – O tom, jak se tato kniha povedla, svědčí i fakt dnes už těžko představitelný, totiž že se jí prodalo přes 100 000 výtisků!
Krása vpuštěna na návštěvu a návštěva to byla vskutku lahodná. Renesanční poezie, alespoň některá, stále nezestárla, a tak dochází k oblažení našich duší i po stovkách let.