Jáma a kyvadlo a jiné fantastické příběhy

03.03.2017

Některé povídky luxusní, některé méně zdařilé, ale celkově pěkné čtení.

24.02.2017

Některé povídky se mi líbily více, některé méně. Ale ve všech byla vidět Poeova zvrácenost, temnota a bolest. Mám ráda, když příběhy občas končí špatně. Ale tady, nevím... Povídky mi přišly příliš krátké na to, aby měly nějaký zásadní příběh. Když jsem si konečně začala zvykat na Poeův styl psaní, dočítala jsem poslední povídku. Možná si ještě někdy od tohoto temného člověka něco přečtu :)

24.02.2017

Poe určitě není spisovatel pro každého. Musíte bejt tak trochu pošuk, aby se vám jeho místy až hodně přestřelený mix hororu a černého humoru líbil. Proto budou slabší povahy tyto povídky odsuzovat. Já však patřím do té první skupiny a tak mohu říci, že jsem nadšen. Ano najdou se zde i povídky, u kterých při čtení vyloženě trpíte(Možná jsem celé dílo špatně pochopil, ale Démon zvrácenosti mi příjde jako ultimátní kravina), ale většina věcí patří do top špičky svého žánru(Skokan, Jáma a kyvadlo, Černý kocour). Celkově má však sbírka vysokou kvalitu a jen ukazuje, jak zvláštně pokřivenou mysl musel Poe mít. 85%

02.01.2017

Povídky jsou sestaveny dobře, avšak celkový problém u pana Poa je, že spousta jeho děl je častokrát až moc předvídatelných (za což, také možná může dnešní přesycenost tímto žánrem) a někdy až nudných, zbytečně zdlouhavými popisy. Rozhodně mohu doporučit povídky - Černý Kocour a Maska Červené Smrti, ty byly ve sbírce pro mě asi ty nejlepší.

30.11.2016

Poe měl vskutku černou duši psychopata. Některé jeho povídky byly opravdu povedené, u jiných jsem se maličko ztrácela v ději a u dalších mi zůstával rozum stát.... Jak mohl něco takového napsat?
Jeho zvrhlá fantazie sahala opravdu hodně hluboko a v jeho strašidláckých povídkách je to znát.

03.09.2016

Jedním slovem prostě super. Nemám co dodat :)

09.07.2016

E. A. Poe a jeho nádherně depresivní charaktery postav, míst, budov, pocitů a emocí. Způsob, jakým Poe popisuje a vykresluje jednotlivé temné a zároveň hluboké emoce, šílenství, strach nebo rozporuplnost myšlenek je nepopsatelný, nezaměnitelný a nenapodobitelný.

24.05.2016

Skvělá kniha plná povídek od Poea. Rozhodně skvělé. Nejradši mám určitě Černého kocoura. :)

30.03.2016

Tento výběr povídek je trochu nešťastný, některé povídky jsou si tak podobné, že jsem je musela číst dvakrát, abych je od sebe rozlišila.

18.02.2016

Je pár povídek, u kterých se mi stalo, že jsem si musela 5 vět přečíst znovu, jelikož jsem zapomněla co tam vlastně bylo. Avšak i když tuto četbu mám k maturitě, koupila jsem si knihu hlavně kvůli tomu, abych přečetla i ty méně známé povídky. Poe byl zcela jistě zajímavý člověk. Čtenář se až někdy diví, jakou měl představivost. Ale každý musí uznat, že jeho povídky mají kvalitu. Především i ty myšlenky, které do nich vypisoval.

16.12.2015

Ne, bohužel.. Poe neni muj šálek čaje. U Pádu domu Usherů jsem to vzdala a posledních pár povídek nedočtu. Neskutečně mě to nudí, jazyk se špatně čte a kolikrát vůbec nechápu o čem je řeč. Prostě ne.
2 hvězdy jen za to, že je to "klasika" .

14.12.2015

E.A. Poea jsem četl jednu knížku, dkyž jsem byl v pubertě a měl jsem ho braného jako kvalitního autora. Teď jsem se dostal k této knize po více jak deseti letech a s velkým očekáváním. Ale ta naplněna nebyl. Velkou část bych označil jako povídky poslední strany. A do poslední strany celkem nuda, místama i filozofování, popisy a zkrátka nevtáhne do děje. Až pak nějaký šokující konec na poslední straně.

Nicméně rozhodně nejlepší je povídka Jáma a kyvadlo. Tam je člověk napnutý od začátku, fandí a čeká. Hned v závěsu mám Zrádné srdce, kde se mi líbily vnitřní pochody vraha. Zaujal mě i Skokan, ač se celkem od zbylých povídek liší.

Ostatní se pohybují kolem průměrnosti. A mimo Démona zvrácenosti jsem dokonce i legendu Zánik domu Usherů označil jako odpad. Taky mi přišel často divný jazyk, kdy jsem se musel i soustředit. A často jsem i zjistil, že čtu a nevnímám...

Více hodnocení u konkrétního povídek.

20.11.2015

Mně se kniha líbla velmi. Většina povídek líčí šílené, byť však v oné situaci přirozené chování jednotlivých postav, které pociťují pocit viny, nebo jsou v situaci, z níž není úniku. Empatický čtenář cítí veškerou boles a šílenství, prožívané danou postavou v knize. Některé z povídek se jeví, jako humurné, konec je však s šíleným nádechem tragický, např. u povídky Skokan. Nejvíc se mi líbily povídky: Démon zvrácenosti, Maska červené smrti, Král Mor, Jáma a Kyvadlo a Černý kocour. Nejméně Berenice a Ohnivý kůň. Kniha je spíše šílená, než-li horrorová...

16.11.2015

Smrt a šílenství, šílenství a smrt - tyhle atributy se neustále opakují v Poeových povídkách v této knize. Poe sám musel být poloviční šílenec, když takové povídky napsal. Uměl navodit neskutečně mrazivou až odpudivou atmosféru zmaru, zkázy, hrůzy a beznaděje - tedy vesměs prostředí a pocity, které aktivně nijak nevyhledávám. Oceňuji jeho tvorbu, ale v této knize jsou povídky pro mě příliš depresívní a tím i nepříjemné. Asi nejvíce se mi líbila povídka Skokan a titulní Jáma a kyvadlo, ostatní už se líbily méně. 60%

29.07.2015

Nejvíce se mi líbily povídky Jáma a kyvadlo, Černý kocour a Ohnivý kůň. Všechny však byly plné ponurosti a zvrácených myšlenek. Na můj vkus byly některé až překombinované ve snaze nahnat čtenáři strach a odpor. Těším se však na další knihu od tohoto autora. Myslím si, že v době autorova života musel být považován za zvrhlého maniaka. :)

12.06.2015

Jedna z nejzajímavějších knížek povinné četby. Rozhodně to není oddechová záležitost, se kterou byste mohli odpočívat, ale její poutavý a chytrý styl vás musí rozhodně zaujmout. Ačkoliv jsou některé formulace nejasnější, neznám lepší pocit, než když vám konečně dojde, co chtěl autor tou či onou poznámkou říci. Za mě rozhodně nejlepší Jáma a kyvadlo a Černý kocour. Některé z příběhů se vám nemusí dostat do podvědomí, ale na tyto dva asi nikdo jen tak nezapomene.

03.06.2015

Všichni mrtvý :-D Ale jinak je to klasika a nejvíc se mi líbil Černý kocour

29.04.2015

Černý kocour a skokan byly nejlepší povídky z této knihy.

21.09.2014

Ačkoliv je mi hororový a fantasy žánr nejbližší, povídky E.A.P. mě nedokázaly naplno vtáhnout do děje - to všude vychvalované stupňované napětí mi nepřišlo vlastně vůbec napínavé, popisy všeho byly velmi důkladné, přesto mi ale obrazy samovolně nenaskakovaly na mysl, tak jak je to u mě obvyklé. Pouze dvě povídky mě 100% oslovily - Černý kocour, kterého jsem četla už kdysi na gymnáziu v rámci výuky angličtiny, a Zrádné srdce. U obou byl příběh rozvíjen postupně, tudíž by nestačilo přečíst si jen závěr, aby člověk věděl, o čem to bylo - právě tak mi to připadalo u povídek ostatních. Vím, že veškeré líčení psychických stavů a detailů v okolí bylo důležité pro to slavné budování napětí, bohužel když to ale na čtenáře nezabírá, má pak skutečně pocit, že jde vlastně jen o ty závěrečné dvě strany... Ale samozřejmě znám spoustu lidí, kteří by byli tímto nadšeni, a proto těmto také knihu doporučím.