Jáma a kyvadlo a jiné povídky (27 povídek)
Edgar Allan Poe
Titulní povídka Jáma a kyvadlo vypráví v první osobě příběh nevinného vězně, který je bezdůvodně španělskou inkvizicí podrobován těm nejkrutějším formám mučení, při kterých ale netrpí tolik jeho tělo, jako jeho psychika.
Přidat komentář
Četla jsem jako vyloženě mladá, tehdy se mi to líbilo. Tehdy jsem vyzkoušela všechny žánry. Dnes už ne.
Sbírka povídek, ale ne všechny jsou povedené a ne všechny jsou hororové. Vydání dodržuje autorovy jazykové a stylistické divnosti, takže to nebylo úplně rychlé čtení.
Pěkné, zajímavé, temné. Některé povídky se mi líbily víc, jiné méně. Poe je bezpochyby jeden z nejzajímavějších autorů tohoto světa a já se nemůžu dočkat, až se dostanu k jeho dalším pracím.
Četla jsem v rámci povinné četby k maturitě. Některé povídky mě nebavily, ale některé jsou naprosto dokonalé, jako Jáma a kyvadlo, Vražda v ulici Morgue, Černý kocour, či Zlatý brouk. Autor umí skvěle vykreslit hororové prostředí, pocity strachu atd.
Krásné a nezapomenutelné povídky, které jsou jedinečné. Mají v sobě něco zvláštního, co každého milovníka této literatury přitahuje jako magnet. Perfektní hororová klasika a dílo zcela ojedinělé a výjimečné.
Čtenář očekávající temné a děsivé příběhy bude - stejně jako já - z tohoto výběru lehce zklamaný. Pár psycho povídek sice tato sbírka obsahuje, ale její větší část je tvořena povídkami s námětem detektivním, filozofickým, vědecko-technickým, cestovatelským či humoristickým, z nichž některé jsou poměrně zajímavé, jiné absolutně nezajímavé. Přínosem takto namixovaných příběhů je, že můžeme vidět, jak inteligentní a všestranně zaměřený autor byl. Nejlepšími a nejvíce zapamatovatelnými však zůstavají povídky "Jáma a kyvadlo" a "Černý kocour".
Některé povídky mají příliš zdlouhavý úvod. Hodně mi to připomnělo vědeckopopulární články té doby. Dnes se podobný styl objevuje v novinách typu Hrom.
První setkání s Poem nedopadlo dle mých očekávání. Za výborné povídky bych považoval trojici "Černý kocour", "Zlatý brouk" a "Zrádné srdce". Nadprůměrně povedené zase "Brýle", "Deník Julia Rodmana", "Jáma a kyvadlo", "Maska Červené smrti", "Příběh z Rozeklaných hor" a "Zjevení mesmerismu". Zbytek v počtu osmnácti mě bohužel hodně nebavil a v jejich závěru vyšuměl do prázdna. Možná je to i tím, že nebyly víc hororově laděné a já po této stylizaci nejvíce dychtil. Což je samozřejmě můj problém. Ale na druhou stranu, když vás nezaujme samotný text, který se nijak závratně nerozvine, tak není co řešit. Tím ale nemíním, že jsem nad tvorbou E. A. Poe definitivně zlomil hůl a konfrontaci uzavřel jako kapitolu. Vrhnu se určitě časem na jiné příběhy a třeba budu ještě mile překvapen. Uvidíme.
Upřímně musím říct, že mě lehce mistr Poe zklamal. Hlavní povídka "Jáma a kyvadlo" byla skvělá, hlavně v popsání pocitů děsu postavy, ovšem další povídky byly skutečně velmi slabé, nebyly nijak děsivé, spíš pouze zvláštní, proto mohou na někoho působit pěkně tajemně. "Vražda v ulici Morgue" je dle mého nejlepší povídka, hlavně díky detektivním prvkům, s mysteriózním laděním, které do sebe skvěle logicky zapadají. Jak jsem už ale zmínil, ostatní povídky nejsou tak podmanivé, našel bych těch zajímavých opravdu jen hrstku, tím mě bohužel tento autor docela zklamal, možná je lehce přeceňovaný, ale chápu kontext té doby, pro kterou jeho styl psaní byl značně nadčasový.
Autor je plným právem mistrem hororu. Tento žánr sice nečtu, ale Poe je pro mne prostě klasik a jeho povídky jsou výborné.
Četla jsem jako povinnou četbu k maturitě a okamžitě jsem se do povídek od Poa zamilovala. Krásně výstižná atmosféra a zajímavé hororovo-psychologické náměty.
Edgar Allan Poe je můj oblíbený autor už od dětství. Z této konkrétní sbírky se mi hodně líbí asi třetina povídek. Jako největší nedostatek tohoto vydání vidím v tom, že neobsahuje moji nejoblíbenější povídku Berenice.
Četla jsem jenom tři povídky - Jámu a kyvadlo, Vraždy v ulici Morgue a Černého kocoura.
Autorův styl psaní mi moc nesedl, na čtení jsem se musela hodně soustředit a do něj i trochu nutit, abych vůbec ty tři dočetla (celou knížku bych asi nezvládla). Nejméně se mi líbila Jáma a kyvadlo, nejvíc Vraždy.
Čteno jako povinná četba k maturitě.
Moje první seznámení s Poem. Už první povídkou mě nadchl, protože to bylo nečekané a napínavé. Pak přišlo menší zklamání. Z čehož vyplívá, že některé povídky jsou naprosto famózní. Některé jsou zajímavé, jiné úsměvné nebo nápadité. Knihu jsem prostě nedokázala odložit. A pak tu jsou ty povídky, které mě moc nebavily, byly neslané nemastné a jejich četba trvala delší dobu. Přesto se na autorovy další knihy těším.
Konečně se mi podařilo se prokousat celým souborem a nezůstat jen u povídek k maturitě. Já osobně začínala Havranem. Pravda, něco trochu jiného, ale například Černý kocour, Jáma a kyvadlo nebo Předčasný pohřeb jsou prostě klasiky. Ty jsem znala z dřívějška a nyní si je akorát s chutí připomněla, k tomu přidala nějaké další - Zrádné srdce, Maska červené smrti. Děsivá je i povídka Skokan (která v tomto vydání chybí), a oblíbenou mám i Berenice (taktéž). Musím se přiznat, že když pominuly ony hororové chvíle a četla jsem Pád do Moelstromu, Deník Julia Rodmana, atd... Začalo mi to připadat maličko nudné. Kniha jako celek je těžká, Poe používá dlouhá souvětí, mnoho přídavných jmen, někdy je těžké to sledovat. Avšak pokud se stanete fajnšmekry, je lehké si něco z toho oblíbit a pak si občas přečíst zase znovu. Musím připomenout, že Poe jednoduše byl jedním ze zakladatelů hororu a já ho tak také uznávám.
Vydání kompletní Poeovy prózy v souborném vydání je ze sběratelského hlediska výborný nápad, z toho čtenářského už méně. Obě povídkové sbírky jsou nesourodým koktejlem (navíc divně poskládaným...není to chronologicky, není to podle žánrové podobnosti, nemá to vlastně žádný řád), a jakkoliv je autor nadčasový na poli děsu a makabrozit, a velmi solidně zábavný v dobrodružné próze; tak v momentech, kdy začne koketovat s humorem a satirou, úvahami, detektivními příběhy či jinými žánry, se plně projeví, jak značná část jeho díla ohromným způsobem zastarala. Z celé knihy je opravdu dobrých asi tak 40% povídek, a to ještě většinou ty nejprofláklejší (Černý kocour, Zrádné srdce, Jáma a kyvadlo, Pád do Maelstömu, Vraždy v Rue Morgue). Vyloženě příjemným překvapením byl Předčasný pohřeb (skvělá mysticko-horrorová atmosféra), apokalyptická jednohubka Eiros a Charmion, a pak ještě nedokončená dobrodružná novela Deník Julia Rodmana (která nadchne třeba ty, které bavil Arthur Gordon Pym). Zbytek osciluje mezi nudným průměrem a absolutní nečtivostí (u takové Záhady Marie Rogétové jsem asi třikrát usnul). Jako celek je kniha spíš pro kompletionisty a hlubší zájemce o autorovo dílo. Osobně bych uvítal, kdyby někdo vydal kompletní soubor pouze horrorových a mysteriózních Poeových textů...to by bylo na pět hvězd naprosto bez váhání. Tady takové lepší dvě, docela zklamání.
Klasické tajemné povídky, které jsem čekal v celé knize, jsou občas nečekaně prolnuty povídkami humornými (Brýle, Obchodník) a, bohužel, i "dobrodružnými" a filosofickými. Poslední dva zmíněné typy jsou často táhlé a k uzoufání nudné. "Dobrodružné" povídky jsou ubité technickými detaily a filosofické povídky se při nejlepší snaze dají jen velmi těžko pochopit. Podrobnější komentář u každé z povídek jednotlivě.
Líbily se mi povídky:
- Jáma a kyvadlo
- Zlatý brouk
- Brýle
- Předčasný pohřeb
- Vraždy v ulici Morgue
- Pád do Maelströmu
Zajímavý byly i povídky Černý kocour (celkem brutální) a Maska červené smrti. Ty bych přiřadil k žánru hororu, jinak tam moc hororovejch povídek nebylo, ale nijak zvlášť mi to nevadilo.
Část díla
Brýle
1844
Černý kocour / Černá kočka
1843
Deník Julia Rodmana
1840
Eleonora / Eleanora
1841
Jáma a kyvadlo / Studna a kyvadlo
1842
Autorovy další knížky
1978 | Jáma a kyvadlo a jiné povídky (34 povídek) |
2011 | Povídky |
2009 | Jáma a kyvadlo a jiné fantastické povídky |
2013 | Černý kocour a jiné hororové povídky |
1964 | Vraždy v ulici Morgue a jiné povídky |
Poe-tak to můžu číst a za čas znovu a zas.