Jáma a kyvadlo a jiné povídky (34 povídek)
Edgar Allan Poe
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/46697/bmid_jama-a-kyvadlo-a-jine-povidky-9Ee-46697.jpg
4
2366
2366
Čtyřiatřicet povídek známého spisovatele se snaží ukázat mnohotvárnost a všestrannost jeho talentu. Jde o příběhy, v nichž se jeví jako předchůdce povídky kriminální a detektivní, vědeckofantastické a jako žánru označovaného jménem horror. Autor v nich rozehrává svou jedinečnou fantazii a uplatňuje smysl pro logickou a rozumovou konstrukci. Povídky: Pád do Maelstömu, Rukopis nalezený v láhvi, Podlouhlá bedna, Vraždy v ulici Morgue, Zlatý brouk, Vrah jsi ty !, Předčasný pohřeb, Jáma a kyvadlo, Zánik domu Usherů, Sud vína amontilladského Skokan, Maska Červené smrti, Muž davu, Démon zvrácenosti, Berenice, William Wilson, Černý kocour, Zrádné srdce, Eleonora, Medailón, Rozhovor Eirose s Charmionem, Příběh z Rozeklaných hor, Tisící druhý Šeherezádin příběh, Senzace s balónem, Tři neděle v týdnu, Von Kempelen a jeho objev, O šizení jakožto exaktní vědě, Nikdy se s čertem nesázej o hlavu !, Ďábel ve zvonici, Král Mor, Anděl pitvornosti, Metoda doktora Téra a profesora Péra, Na slovíčko s mumií, Muž, který se rozpadl. Povídkář Poe. Vydání v Odeonu druhé. Edice Klub čtenářů, svazek 413.... celý text
Literatura světová Horory Povídky
Vydáno: 1978 , OdeonOriginální název:
The Pit and the Pendulum
více info...
Přidat komentář
Hororová klasika, depresivní, tajemná a zvrácená. Vedle nejznámějších povídek Jáma a kyvadlo, Zrádné srdce, Zánik domu Usherů a Černý kocour, mi nejvíce utkvěla v paměti povídka Skokan. Něco tak odporného a šíleného (v pozitivním slova smyslu) jsem ještě nečetla. Pád do Maelströmu mě naprosto uchvátil a na tajemnou ,,podlouhlou bednu" doufám nikdy nenarazím. Doporučuji.
Povinná četba, která se proměnila v zábavu. Nečekala jsem že se do knihy začtu a bude mě bavit. Dobře napsané povídky.
Ze všech jeho četných básnických a literárních zaměření mě E.A Poe nejvíc oslovuje - ó jaké překvapení - jako autor horrorů, občas i detektivek. Nedá se než obdivovat, s jakou odvahou se prokletý básník tehdy před - panebože, už skoro před 180 lety, vrhl do temnot lidské povahy a šílenství.
Například taková Berenice, Předčasný pohřeb, Zánik domu Usherů nebo Černý kocour, to jsou tak parádní studie psychiatrických diagnóz v době, kdy jediným lékem na vymykající se duši byla svěrací kazajka!
Nebudu tady jmenovat všechny svoje oblíbené kousky, jen snad:
- Jáma a kyvadlo mě svého času pořádně vyděsila, když jsem na ni /i s odpovídajícími ilustracemi/ narazila v jakémsi časopise pro mládež. A dovede mě vyděsit dodnes.
- Vrah jsi ty - když jsem se jako malá vloupala do zamčené části rodičovské knihovničky a ochutnávala "zakázané ovoce", málem mě ze závěru této povídky šlehlo!!
- a pokud byl Sud vína amontilladského dost dobrý pro Stephena Kinga, aby ho vykradl a přejmenoval na Dolanův cadillac, je dost dobrý i pro mě.
Samozřejmě neodmítnu ani dobrodružnější kusy typu Pád do maelstromu nebo Rukopis nalezený v láhvi.
Několik grotesek, burlesek nebo jak to nazvat, je jen okrajovým důkazem Poeovy nápaditosti a zvláštního smyslu pro humor. Místo nich se raději mohly zařadit třeba Fakta o případu pana Valdemara.
Na úplný závěr ironický vzkaz dnešním šoubyznysovým /a někdy i pisálkovským/ celebritkám, předhánějícím se na internetech, komu víc hrabe a kdo má větší depku: Počtěte si a plačte, a zkuste do svých 40 let dokázat aspoň zlomek toho, co EAP - na něj nemáte, vy máčky!!
Perou se ve mě dva výtečníci.
Je to asi nějaká nostalgie.S touto sbírkou povídek je to podobné jako z filmy kde účinkují Bud Spencer a Terence Hill.Už to není jako kdysi.Ono nic není jako kdysi.Už mě to nedostává tolik do kolen.Nikdy mě však neurazí se na ně opět juknout a spolehlivě mě rozzáří spokojený úsměv na tváři s jejich eskapádami.
Podobně jako s Jámou i kyvadlem.Přeneseme mě do jiných časů a právě to je na nich nejpůsobivější.Jací byl ten svět.Jak tehdá lidé vnímali.Přenesou mě v čase.
Nepochybně E.A.Poe tu dosahuje mistrovství.O tom žádná a smekám rádiouku i s rouškou zároven.
Pestrá směsice taková houpačková nahoru dolů.Žánry koketní s krimi,strašidelných temných krajin.Troška satiry,grotesky.Eseje smíchané až k bajce.Cestopis s technickým poznáním.Fascinace vědou a vynálezy s lidským umem i možnostmi poznání.
Bud s Terencem mě fackujou z jedné strany na druhou a někdy ty stránky neubíhají podle představ.Nečte se to tzv. samo.A když už se začnu tak po pár stranách konec.Ano jsou to přeci povídky.Nemusí pršet stačí když kape.
Jáma a kyvadlo a Zánik domu Usherů tam je to jasné bez debat.Král mor.Dábel ve zvonici.Za živa pohřben.Klasa.Mrazivé.Černý kocour o zvrácenosti co chtít více.
Povídka o monománii jej to je úplná dokonalá obsedantní kompulzivní porucha zdá se.
Pak něco o horolezení a let balonem.Groteska o šizení.Na slovíčko s mumií taky podařený kousek.Metoda doktora Téra a profesora Péra vskutku skvostně bláznivé.
A pak ? Pak to ostatní.
Je to podobné návštěvě v muzeu.Něco vás uhrane a ostatní méně.Některé zkameněliny vám nedají vydechnout a o jiné jen tak líznete pohledem.
Pro ten krásnej pocit.Pro ten pocit.Všechno poté je minulost.Od ted.Zrovinka v okamžiku.Někdy stojí pootevřít vrátka a nahlédnout koutkem oka za ně.
Jestli se rozzlobíme,budeme zlí.Tak dík hoši.Za všechno.
Jedna z mála hororových knih, které jsem četl už jako dítě. Tenkrát jsem měl tísnivé stavy a pocity, že objevuji něco zakázaného. Z dnešního dospělého pohledu už to vnímám kritičtěji, ale zase s nostalgií.
Hodnocení knihy: Na tuto knihu jsem se hrozně těšila ,protože miluji hororové a kriminální příběhy. Četla jsem ji jako součást povinné četby do školy a musím říci,že jsem opravdu nelitovala . Každá povídka se od sebe něčím liší a každá je něčím jedinečná. Povídky mě opravdu moc bavily a byly opravdu napínavé -způsob,jakým autor povídky líčil se mi neskutečně líbil , ale samozřejmě se zde našly povídky,které člověka tak neoslovily ,ale většinu jsem si opravdu užila . Půl ???? odečítán za mnoho výrazů v latině,francouzštině a odborném jazyce ,ale jinak mě kniha doopravdy bavila . Líbilo se mi,že se každá povídka od sebe lišila a chtěla nám předat opět něco jiného a nového. Určitě si od autora v budoucnu přečtu,poněvadž mě jeho specifická tvorba velice oslovila.
Komu doporučuji? Všem,co mají rádi kriminální a hororové příběhy,kde nechybí krev a napětí
Tak moc mi trhá žíly napsat negativní hodnocení, ale já si prostě nemohu pomoci.
Pokaždé píši, že mi povídky nesedí, ale i tak se vždy do nějakých pustím a vždy jsem potom zklamaná. Každopádně u takové klasiky jsem čekala, že se třeba něco změní a já budu nadšená, ale bohužel nic takového se nastalo.
Ze všech povídek se mi líbily pouze 4, jinak to byla hrůza a utrpení číst. Některé povídky jsem vůbec nepochopila, jiné četla 2x, ale i tak je bohužel moje hodnocení na 2 hvězdičky.
Génius psychologických hororů... a to ve verších povětšinou. Nejvíce mne asi dostalo zazdění Fortunata svým sluhou. Absolutní génius E. A. Poe.
Nadčasové povídky, při kterých má čtenář příjemné mrazení v zádech i po 100 letech. Super všechny jeho díla. Jak psané, tak zfilmované.
Výborná kniha, která čtenáře obohatí nejen o zajímavé příběhy, ale i o mnoho vědomostí. Často jsem při čtení “realistických” povídek žasla, s jakým rozuzlením Poe přišel. Možná se mi tyhle povídky líbily i o trošku víc než ty čistě umělecké a mystery, protože u nich byl člověk celou dobu napnutý a snažil se vymyslet reálnou příčinu záhady dřív, než mu ji Poe prozradí. A také se u nich většinou přiučil něco zajímavého.
Povídky Edgara Allana Poea jsou a navždy budou mou srdcovou záležitostí. Samozřejmě že v dnešní době (vývojem hororových filmů i literatury) už jeho díla nevyvolávají takovou hrůzu jako v dobách dávno minulých...
Poprvé jsem tyto povídky četla jako dítě. Tenkrát ve mně zanechaly hlubokou stopu a obávám se, že především díky nim se ze mě stal vášnivý divák hororových filmů. Stále se k povídkám ráda vracím - některé řadím k těm mnou oblíbenějším, jiné vynechávám nebo čtu velmi zřídka.
Celkově ale hodnotím kladně a (už jen proto, že se jedná o klasiku) četbu děl Poea doporučuji.
Jak to u knih povídek bývá, některé povídky jsou výborné a jiné horší, alespoň co se zápletky týče. Nicméně Poe byl mistr slova, takže kniha je napsaná opravdu čtivě a náměty jsou hodně různorodé (od hororů až po lehce satirické).
Povinnou četbu jsem na škole zanedbala, tak ji aspoň doháním nyní. Celkem jsem se na tyto povídky těšila. Nejvíc "profláknutá" Jáma a kyvadlo byla velmi dobře popsaná a vyvolávala ve mě přesně to co měla. A to i jiné povídky se povedly. Celkově mě to bavilo, někdy jsem se bála, někdy mě konec totálně překvapil. Přiznám se, že konci knihy mě to ale bavilo méně. Občas mi připadalo, že povídku napsal někdo jiný, jako by vůbec nezapadala do knihy. Celkově hodnotím dílo celkem pozitivně.
Poe se bere jako největší klasik světového hororu. Mnoho jeho povídek zná dle názvu asi každý. Knihu jsem si přečetl znovu po letech a teď se přiznám, že jeho velkým fanouškem asi nebudu. Ano, jsou zde povídky, které se právem staly klasikou (a některé málo známé, které by si pozornost zasloužily), ale jinak mi asi autorův styl psaní nevyhovoval. Ani jeho pokusy o humor. Pokud bych měl vybrat hororového klasika, tak je jím jednoznačně Lovecraft.
Jámu a kyvadlo a jiné povídky jsem přečetla kdysi hodně dávno jako četbu k maturitě. A protože je to už hodně dávno, tak mi z ní zůstal jen nejasný pocit úzkosti právě z povídky Jáma a kyvadlo a na zbytek jsem úspěšně zapomněla. Považovala jsem tudíž za povinnost si tuto sbírku znovu připomenout a oprášit zapomenuté. Jako téměř v každé povídkové sbírce jsou zde povídky výborné, dobré, ale i horší až nudné, ale je třeba také brát na zřetel to, že povídky byly napsány téměř před 200 lety! A já jsem hodně spokojena.
Poe byl člověk rozvrácené mysli a složitého života. Dokázal do svých povídek dát to, co se nepodařilo snad žádnému jinému autorovi a to kus své vlastní duše. Je to Poe, který více než kdokoliv jiný - snad ještě pan Lovecraft s ním může soupeřit – bude žít ve svém díle, dokud toto bude mít jednoho jediného posledního čtenáře. Protože Poe je ve svém díle plně obsažený v každé svoji stránce.
Je neuvěřitelně obtížné hodnotit sbírky povídek, obzvláště pak, když máte ve veliké lásce jak autora, tak jednotlivé povídky. Jednotlivé novely budu možná jednoho dne hodnotit individuálně, zde se omezím pouze na obecné shrnutí.
Tato sbírka povídek od geniálního autora je stejná jako jakákoliv jiná sbírka. Něco se vám líbí, něco ne. Jedno je však jisté. Sbírka „Jáma a kyvadlo a jiné povídky“ nám poskytuje náhled na duhu, nebo snad takový Poeův gotický lomený oblouk jeho díla. Od úvah, které jsou jeho středem, se dílo přelévá na jedné straně v groteskní humor, až prachsprostou komedii a úplně na konci lyrickou prózu, ale vedle toho na straně druhé také v detektivní příběhy a samozřejmě horor.
Poeův humor není to, co by mi vždy sedlo. Ba dokonce mi to nesedne většinou. Groteska také ne, to prostě není pro mě. Ale od zlomu oblouku, až po horor, je Poe můj miláček. V této sbírce tolik ne, ale v jiných se nachází spousty zajímavých úvah, které mě jednoho času nenechávaly spát. Vedle toho geniální detektivky, které se staly předzvěstí Sherlocka Holmese od sira Arthura Conana Doyla. A pak je tu horor. Není nutně děsivý – není to horor, který vás nenechá spát, ale poutavý je více než dost.
Mám-li vybrat mé nejoblíbenější povídky, budu nejspíše volit takto: Maska červené smrti; Černý kocour; Monos a Una; Ostrov víl; Jáma a kyvadlo a Zrádné srdce. To všechno jsou geniální díla.
Štítky knihy
vraždy moře a oceány povídky smrt pověsti poklady zrada svědomí úvahy a zamyšlení ďábel, satan hororové povídky nadpřirozené jevy
Část díla
Anděl pitvornosti / Anděl nevšednosti
1844
Berenice
1835
Černý kocour / Černá kočka
1843
Ďábel ve zvonici
1839
Démon zvrácenosti / Démon perversity
1845
Autorovy další knížky
| 1978 | Jáma a kyvadlo a jiné povídky (34 povídek) |
| 2011 | Povídky |
| 2009 | Jáma a kyvadlo a jiné fantastické povídky |
| 2013 | Černý kocour a jiné hororové povídky |
| 1964 | Vraždy v ulici Morgue a jiné povídky |
Geniálně depresivní.