Môj brat
Karin Smirnoff
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/511930/bmid_m-j-brat-Wi5-511930.png
4
138
138
Jana Kippová / Trilógia o Jane Kippovej série
1. díl >
Temné, fascinujúce a neodložiteľné. Jedna z najlepších škandinávskych kníh posledných čias! Temný román Môj brat predstavuje prvú časť trilógie o Jane Kippovej a vyslúžil si nomináciu na prestížnu Augustovu cenu. V rodinnej dráme, drsnom príbehu odohrávajúcom sa na studenom severe, autorka rozbíja nielen tradičnú štylistiku a syntax, ale aj ilúzie o láske, rodine a medziľudských vzťahoch. Prináša ťažké témy násilia v rodine, alkoholizmu, incestu, otcovraždy, nevyliečiteľnej choroby, hľadania ľudského tepla, porozumenia a pokoja v duši.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , LindeniOriginální název:
Jag for ner till bror, 2018
více info...
Přidat komentář
Tam v dálce severské
tam v bělostné říši
praská cosi v duši .....
To použiji jako motto tohoto drsného severského příběhu .... rodinné drama nejen v rodině Kippo ....
Jana Kippo se chce vyrovnat s následky krutého dětství .... vrací se do malé severské vesničky, aby našla odpovědi na nevyjasněné otázky .... a pokusila se zachránit svého bratra ....
Snaží se být silná .... i když sama nese značnou nálož ....
Potýká se s možností odpuštění a zapomnění :
.... V Bibli stojí odpusť nám naše viny....
Ale co to vlastně znamená odpustit ?
Odpustit znamená jít dál ....
Lze zapomenout na otce tyrana .... a matku, která se utíká k Bohu ?
.... Neviděla děti toužící po bezpečí .... viděla jenom bezpečí božího slova ....
Nelíbí se mi svět Jany .... i ona těžce hledá emoce ve vztazích .... jak věřit ?
Jak umět dát to, co neobdržela ?
Toto je výborně napsaná krutá sonda do tvrdé skutečnosti osamělého venkova ....
A já uvítala ten závěr .... hledání nových cest ....
Určitě se podívám i na pokračování.
Vítejte ve světě Jany Kippo – tvrdé, neústupné, a přesto zranitelné ženy, která se po dlouhé době vrací na rodný statek v drsném severním Švédsku. Karin Smirnoff v tomto syrovém románu přináší drama, které se vám dostane pod kůži svou nekompromisní upřímností a nepředvídatelným napětím. Jakmile se jednou začtete, jen těžko knihu odložíte. Tady totiž nejde jen o příběh – tady se odhalují rodinné křivdy, potlačená traumata a tvrdá realita života na venkově, kde se za zavřenými dveřmi skrývají hrůzné příběhy.
Jana se vrací domů, aby čelila své minulosti a bolestným vzpomínkám, které ji nikdy doopravdy neopustily. Její bratr, který se upíjí k smrti, a matka, která po mrtvici už jen dožívá, jsou živé připomínky destruktivních sil, které v jejich rodině vždycky působily. Smirnoff zde mistrovsky vykresluje atmosféru, kde alkohol, násilí a mlčení jsou tradičním dědictvím, a kde každý nový den přináší novou bolest i snahu přežít.
Karin Smirnoff si skvěle pohrává s jazykem a nebojí se porušovat gramatická pravidla, což příběhu dodává osobitost a drsnost, která přesně vystihuje charakter Jany a jejího světa. Tím se kniha odlišuje od běžné literatury – její text je stylizovaný tak, že doslova odráží syrovost a tvrdost samotného příběhu. Ačkoliv se téma knihy může zdát temné a těžké, Smirnoff dokáže příběh vyprávět s nesmírnou něhou a autenticitou, která vás přiměje spolu s Janou bojovat o naději a možnost začít znovu.
„Můj bratr“ není jen obyčejná severská krimi, jak by se možná dalo očekávat. Je to spíše výprava do temných zákoutí lidské psychiky, přičemž čtenář prochází příběhem jako Jana, která se snaží vypořádat se s bolestivou pravdou. Smirnoff dává této knize zvláštní sílu – mísí nefalšovanou syrovost života s hlubokým pohledem na rodinná pouta, která nás svazují i posilují.
Jestli vás baví literatura, která je hrubá, temná, ale nesmírně působivá, „Můj bratr“ by vám rozhodně neměl uniknout. Kniha vás vtáhne do drsného světa severu, kde naděje a odpuštění bojují o přežití stejně tvrdohlavě jako Jana. Připravte se na intenzivní, niterný zážitek – tenhle příběh vás rozhodně nenechá chladnými.
Prvá kniha od tejto švédskej autorky a hneď sa mi zapáčila. Zo začiatku som mala problém zo štýlom písania, lebo autorka v dialógoch postáv nepoužíva úvodzovkách a mená sa začínajú malým písmenom. Ale po prvej kapitole som si na štýl zvykla a už sa to čítalo rýchlo a samo.
Dej sa odohráva vo Švédsku a je to prvá časť trilógie o Jane Kippovej. Drsný príbeh odohrávajúci sa na studenom severe autorka rozbíja nie len tradičnú štylistiku a syntax, ale aj ilúzie o láske, medziľudských vzťahoch a rodine.
Kniha sa číta dobre a mne sa veľmi páčila dávam jej 5*.
Na styl psaní bez interpunkce a velkých písmen ve jménech jsem si pár stránek zvykala, ale zvykla. Na tu dědinu, kde byli všichni jaksi propojení a vyšinutí, jsem si však nezvykla.... Vypráví Jana Kippová resp. janakippova, která se vrací do vesnice svého dětství kdesi na severu za svým bratrem - dvojčetem, jenž se docela úspěšně upíjí. Aby také ne, když mají na hrbu tak hrůzné dětství. Jana má co dělat sama se sebou, se svým zaplutím do života v tamní komunitě, se všemi těmi přízraky minulosti, které jsou vrostlé i do současnosti. Přesto se snaží zachránit, co se dá a tak nějak si nastavit snesitelný život. To nebylo ani syrové, to bylo šílené. Ke konci již trošku zdlouhavé, ovšem přečteno na dva tahy.
Kniha Môj brat zvykne byť označená slovom "temná" a nie že by som to popierala, ale čítala som už asi aj ťažšie knihy, napriek zverstvám a neodpustiteľným veciam, ktoré sa v nej odohrávali.
Veľmi sa mi páči, keď sa postupne vynárajú a odkrývajú v príbehu jednotlivé veci/udalosti/súvislosti, ktoré nie sú naservírované čitateľovi rovno a tým sa udržiava napätie, viem si predstaviť, že Moja matka bude rovnako silný zážitok. Stretla som sa s názorom, že autorka, chce šokovať tým ako vrství zlo v knihe, ale zoberme si taký Malý život, a to Karin Smirnoff ani čitateľov citovo nevydiera.
Je zaujímavé, že na začiatku som celkom bojovala s textom bez čiarok, priamej reči a hlavne postáv s malými písmenami a po chvíli som si zvykla a mala som pocit, že sa mi číta ešte lepšie ako text, kde sa všetko uvedené nachádza. V podstate som ju prečítala na moje pomery veľmi rýchlo, lebo sa nedalo prestať.
To bylo čtení. Seveřani. Temní až do morku kostí. Vyprávění, ze kterého vám tuhne krev v žilách. Podtržené neobvyklým stylem. Určitě se pustím do dalšího dílu, protože janakippová, její bratr, John a bůhvíkdoještě si zaslouží nejen druhou šanci, i když normální život je asi nikdy nepotká. Skvělý překlad a fotky spisovatelky na konci knihy jsem se téměř lekla :-)
"Myslela jsem, že už je mrtvý ale očividně nebyl. Stejně jako obyčejná slušná prasata se i lidské svině dožívají pozoruhodného věku.
Před usnutím jsem ještě na chvilku zašla do žlutého pokoje. Seděla jsem na studené dřevěné podlaze. V prstech jsem otáčela hliněné panáky a hledala jsem vodítka. Přišlo mi že jsem nad svým životem ztratila kontrolu. Věci se děly a já jsem jim v tom nedokázala zabránit. Byl to nový pocit a nemohla jsem s jistotou tvrdit že je dobrý ale byl tady a křičel jako shromáždění probuzenců.
Zhasla jsem ve žlutém pokoji a vlezla si mezi prostěradlo a přeloženou přikrývku s matčiným monogramem. SR. S jako siri. Vlastně jsem ani neznala její dívčí jméno."
Velmi dobrá kniha, pravda,krutá, ponurá... ale i uvěřitelná. Tuším , proč někdo hodnotí nízko a jiní dají 4 -5 *. Ano, jisté pasáže mi něco připomínají...
Kniha se nedala číst. Nevím, zda to bylo tím, že jsem měla e-knihu, ale text nebyl správně upraven. Žádná velká písmena ve jménech, čárky ve větách, nic. Docela mě to mrzí, protože anotace mě zaujala, ale bohužel.
EDIT:
Tak jsem to nakonec dočetla, nedalo mi to. Bohužel tak do jedné třetiny jsem si nebyla knihou vůbec jistá, příběh mě nepohltil tak, jak jsem čekala. Musím uznat, že Janiny vzpomínky na dětství byly opravdu zlé, psané bez příkras. To jediné na ději vážně oceňuji. Přišlo mi, že jinak se zde opakují věty, sem tam jsou i nějaké nadbytečné (věty typu ,,ráno jsem se probudila a bylo světlo", to víme nejspíš všichni, ne?). Celkově tedy hodnotím na 3,5 hvězdičky. Další osudy hrdinů mě nezajímají - žádná z postav mi nedokázala přirůst ke srdci- proto po druhém díle nesáhnu.
Bolo to napísané tak, že ste to nevedeli pustiť z ruky. Na druhú stranu, bolo tam toľko zla, že si to užijú práve tí čitatelia, ktorí milujú čítať o osvienčimských hrôzach alebo práve o hrôzach zo severských krimi a detektívok. Takže, literárne ašpirácie veľké, ale ja som tam vnímala to pozlátko, že to chce šokovať, vyvolať zdesenie, že ľudská nádej a milota naozaj neexistujú.
To bylo opravdu syrově drsné. Se stylem, který opomíjel pravidla gramatiky, jsem se po chvíli srovnala. Podstatně déle mi to trvalo se jmény. Ale jinak velmi dobré. Tak snad nedopadneme jako v případě Topolů berlínských a dočkáme se i zbývajících dílů trilogie.
Drsné, drsnější, nejdrsnější... jsou životní peripetie obyvatel severošvédského městečka. Až trochu vydechnu, přečtu určitě i další knihy této autorky.
Depresivní, temná, smutná... Asi jako celý skandinávský kontinent, ale přečetla jsem jedním dechem a už se těším na další díly.
půlku knížky jsem se soustředil na to, jestli je ten překlad tak blbej, nebo jestli to by záměr. Tak snad záměr. Ale je to díky tomu celkem těžké čtení. Jinak příběh celkem syrovej a drsnej, jak to asi má být.
Jedná se o švédské rodinné drama. Vypráví o skrytých traumatech, boji se závislostmi a touze někam patřit.
Hlavní postavou je JANA KIPPO, která se vrací na rodný statek na severu Švédska. V minulosti odtud utekla, protože její bratr napadl otce lopatou. Bratr je v současné době alkoholikem a jejich mamka je v domově důchodců. Jana a její bratr jsou dvojčata. Bylo otřesné, jakým peklem si Jana a její bratr prošli, ale o všem se už dočtete.
Jedná se o třídílnou sérii JANA KIPPOVÁ a časem bych si chtěl přečíst druhý díl.
Autorka má zvláštní styl vypravování, který může některé čtenáře odrazit od četby. Zpočátku jsem si myslel, že nebudu schopný knihu dočíst. V souvětích se nenacházejí čárky, autorka nepoužívá uvozovky v přímé řeči, nepoužívá otazníky, ve větách používá malá písmena v názvech křestních jmen a příjmení apod. Nicméně postupně jsem se snažil přizpůsobit tomuto stylu, ale četlo se to jinak, než pokud by to bylo gramaticky správně. Navíc jsem ještě našel další chyby a překlepy, které byly způsobeny samotným překladem. Nicméně samotný příběh byl zajímavý a určitě mě bude zajímat, jak se to bude dále vyvíjet.
Citáty:
Ale co to vlastně znamená někomu odpustit. Proč je to tak důležité. Odpustit neznamená smířit se se vším nebo předstírat že se nic nestalo. Znamená to pustit to co v nás vyvolává hořkost a vztek. Odpustit znamená jít dál.
Všichni známe někoho komu nedokážeme odpustit. Ve válce v lásce v rodině v práci v přátelství. Ale pokud neodpustíme nemůžeme žít naplno. A pokud ostatní neodpustí nám. Kde se potom ocitneme.
Ve své podstatě je to skvělé, drsné, syrové drama, všechny různé možné závislosti a zvrácenosti se zde vyskytnou, ani na chvíli mi nebylo dobře při čtení. Po stránce příběhové tedy v zásadě nemohu nic vytknout.
Nicméně díky tomu, že se autorka rozhodla psát příběh gramaticky poněkud zvláštně, se mi kniha nečetla dobře. Chyběla zde interpunkce, jména a příjmení byla psána dohromady, to vám bylo něco. Pořád přemýšlím nad tím, proč to tak bylo psáno, proč se autorka takto rozhodla.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků
Staré křivdy a rodinné bolesti vyplouvají na povrch, když se Jana Kippo po letech vrací do rodné vesnice na severu Švédska.
Její bratr má zřejmě jediný cíl, a to upít se k smrti. Pomalu rozplétáme dávný rodinný příběh plný strachu a krutosti. O to horší, že se vše odehrávalo mezi členy jedné rodiny. Nakonec však děti vzaly osud do vlastních rukou, ale nepředbíhejme.
Jana přijela za bratrem, aby se pokusila opět najít sama sebe, přijít na to, jak se vypořádat s minulostí a třeba pomoci sobě i bratrovi. Podaří se to? Přečtěte si sami.
Pomalé tempo příběhu mu neubírá na napětí, naopak. Husí kůži nahánějící momenty jak z hororu. Skvělé to bylo. A na styl psaní (bez interpunkce) jsem si celkem brzy navykla a nevadilo mi to. Doporučuji všem, kdo mají rádi mrazivá rodinná dramata z drsného severu!
Jana je svéráz, její bratr jakbysmet, o většině obyvatel vesnice na konci světa nemluvě. Skvěle popsaná depresivní atmosféra, včetně klaustrofobie z toho, jak vám každý vidí do talíře a myslí si, že vás zná... A naděje se, chválabohu, časem vyloupne.
Hrozně zvláštní kniha, jejíž hlavní hrdinka mi strašně lezla na nervy.
Chybějící velká písmena a diakritika mi zase až tak nevadila, při čtení jsem si na to zvykla. Do poloviny jsem četla s nadšením, ale poté mi začal vadit příběh samotný. Ale druhý díl si ze zvědavosti přečtu.
Štítky knihy
láska venkov švédská literatura rodina rodinné vztahy psychologické romány vztahy mezilidské vztahy vesnice švédské rományAutorovy další knížky
| 2024 |  Můj bratr |
| 2024 |  Dívka v orlích spárech |
| 2024 | Naše matka |
Neskutečně realistické vylíčení pokřivených rodinných vazeb lidí, jimž na cestu životem někdo zapomněl přibalit štěstí. A přestože před existencí takových tragédií společnost kolektivně zavírá oči, nikam nezmizí. Ryzí chladná nenávist je naservírována se smířeným klidem, až to nebohou duši může zmást, pokud by ignorovala kontext a volání o pomoc. Hutná témata k zamyšlení špikují tento plnotučný koktejl malosti a toho temnějšího konce lidství. Cítila jsem se, jako bych nasedla do dětského řetízkáče a kola osudu se začala otáčet takovou rychlostí, až jsem se záhy řitila z nejtoxičtějšího vrcholu horské dráhy až do hlubin všeho zmaru. Ale přesto se mi po cestě hvězda vytrousila; nesedl mi autorčin úmyslně zvolený strohý styl popírající zákony gramatiky.