Jasno lepo podstín zhyna
Sara Baume
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418137/bmid_jasno-lepo-podstin-zhyna-Iv5-418137.jpg
4
356
356
Pozoruhodný titul úspěšné prvotiny mladé irské autorky je poetickou variantou názvů čtyř ročních období, která tvoří časový rámec příběhu přátelství dvou psanců – osamělého člověka a týraného psa. Sedmapadesátiletý podivín Ray žije sám v domě po svém otci v nejmenovaném městečku na pobřeží. Nikdy nechodil do školy, bojí se lidí, jeho jedinými společníky jsou knihy. Jednoho dne si v místním útulku pořídí zohaveného jednookého psa, rychle k němu přilne a poprvé v životě pocítí hluboké pouto k jiné živé bytosti…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2016
,
Odeon
Originální název:
Spill Simmer Falter Wither, 2015
více info...
Přidat komentář
Četla jsem ji předlouho, protože jsem na ni potřebovala mít opravdu klid. Zaujala mě svou formou. Spíš jako bych si prohlížela pomalu plynoucí obrazy, než četla knihu.
Nádhera. Nepatetické, a přece dojemné vyprávění. Příběh vyprávěný tak, že ho při čtení opravdu prožijete. A už nikdy na něj docela nezapomenete...
Opravdu dokonalá kniha. Je totiž velice originální, dramatická a zvláštní. Přesně taková, jak má být, když je čtenář vybraným labužníkem a hledá skvosty do knihovny.
Autorčina prvotina? To tedy klobouk dolů. Krásný příběh přátelství stárnoucího muže a jeho čtyřnohého kamaráda. Je nádherné jak se oba potřebují a rozumějí si. Těch krásných slov a myšlenek. Jen jsem tu knihu musela číst po kratších úsecích, chvílemi mě to krasořečení unavovalo.
Zvláštní kniha s překrásným jazykem, ohromující imaginací a velkým vhledem. Asi od poloviny jsem čekala, kdy přijde ta katastrofa, a pod tímto dojmem nakonec závěr nevyzněl tak beznadějně; vlastně jsem se bála, že bude ještě hůř. Zajímavé pro mě je, že námětem celkem podobná Betonová zahrada na mě působila jako rána pěstí na solar, tady je i ten konec poetický a aspoň pro někoho nabízí další šanci. Obdivuji se i překladu, to musel být asi oříšek.
Ach, to bolo super! Dala by som aj viac hviezdiciek keby to slo. Asi jedna z najlepsich knih, ake som citala, ak nie najlepsia.
Ray byl sám, a pak poznal Jednooko a už na ten svět, ve kterém je nikdo nechtěl a nepotřeboval, byli dva.........Kniha o poutu, které může vzniknout jen mezi psem a jeho člověkem. O bezpodmínečné lásce zvířete, o potřebě mít někoho svého. Taky o tom co je důležité a co ne, ale i o strachu a samotě a taky velkém smutku.
A styl psaní autorky je neuvěřitelný. Je to jako by nepsala, ale malovala - což je vlastně také její profese a snad proto má dar tak krásně vyprávět. Knížka je krásná a zároveň zvláštní a i když jsem ji už dočetla, tak ji mám stejně pořád v hlavě.
"A teď si věci třídím v hlavě do dvou sloupců. Napravo je To, na čem nezáleží. Nalevo je To, na čem záleží......................Na levé straně mám tebe. Samozřejmě že tam mám tebe."
(10/18)
Skláním se před prací paní překladatelky, jistě to nebylo jednoduché.
Čtvero ročních období v životě osamělého muže s jednookým psem z útulku. Pes napadne jiného psa a tak se spolu vydávají na cestu. Ray, který svůj dosavadní život trávil v podstatě v izolaci, nechodil do školy, žil sám s otcem, lidí se bojí, se rozhodne zachránit svého jediné přítele - psa. A tak jedou autem kamsi do neznáma po irském venkově. Ray má ohromné znalosti flóry a fauny a úžasné vidění detailů. Je to smutné čtení o osamělosti, ale i o lásce mezi člověkem a zvířetem.
...těšila jsem se na knížku od chvíle, kdy jsem zaregistrovala ten úžasný název...a pak krasosmutnění...
Tolik krásných slov, slovních spojení a vět, tolik květin, stromů a ptáků, tolik barev a jejich odstínů, tolik vůní a pachů, tolik izolace a samoty a tolik lásky jsem snad dosud v žádné knize neobjevila. Autorka mě svým úžasným stylem psaní dokázala dostat až úplně dovnitř toho dojemného příběhu osamělého člověka a jeho milovaného zvířete. Jako bych byla s nimi na cestě irskou přírodou, jako bych s nimi proháněla prokousnutý míč na opuštěné pláži a díky této cestě jsem dokázala Raye pochopit a od poloviny knihy jsem se o něj bála. Jsem si jistá , že bych tohle dílko nedokázala přečíst v originále, takže jsem vděčná paní překladatelce za úžasný překlad. Doporučuji.
Krásný, smutný příběh napsaný tak, že text je uměleckým dílem. Knihu jsem četla opravdu dlouho, protože po pár stranách se člověk přestává na krásu slov soustředit a to je škoda. Ray je stárnoucí, velmi osamělý muž, který od dětství, ne úplně z vlastní viny, žije stranou od lidského společenství. Po setkání s Jednookem začne s příchodem jara v jeho životě pomalu vycházet slunce, ale s blížící se zimou je čím dál víc jasné, že vše neodvratně směřuje ke konci.
Díky autorce za krásné myšlenky oblečené do lyrických slov a obrovský obdiv překladatelce za brilantní překlad.
"Nikdy bych si nepomyslel, že budu muset tolik couvat, abych si udržel přímý směr"
Ač ve vlastním domě, žije jako bezdomovec, na okraji společnosti, odpudivý i sám sobě. Příliš starý na to, aby ještě něco dokázal a příliš mladý, aby to už vzdal. Jediný blízký tvor je jednooký pes, kterého si vezme z útulku. To poslední, co byste od něj čekali, je nezatížené, a vlastně velmi poetické vnímání. Pokud se oprostíte od vlastních předsudků nad všechnu tu ošklivost a krutost a vlezete si do jeho bot, překvapí vás hloubka, kterou tam najdete.
„Za odlivu vidíme brodivé ptáky, jak ostrými zobáky rozrývají bahno a drancují podzemní civilizaci slaných organismů. A za přílivu vidíme dvojice kachen, vždycky v páru. Kachny jsou jako ponožky. Když máte jen jednu, tak něco nehraje.“
--
„Brzy se v obchodech objeví bachraté oranžové dýně (...) a plastové masky na gumičku s dírama pro oči. Brzy nastane čas, kdy být pochmurný a strašidelný, podivný a zpotovřený je skoro přijatelné.“
--
„A stejně tě musím obdivovat, jak se chováš podle svého. Nechci z tebe udělat takovou tu hračku na baterky, která ťape a ňafá, když jí zmáčkneš knoflík. Neměl jsem ti říkat fuj. Neměl jsem žádné právo ti vnucovat svá lidská kritéria, když mně to, že jsem člověk, nikdy nic dobrého nepřineslo.“
--
„Já taky hltám. I když teď nikdy nehladovím, pamatuju hlad, a tak občas zoufale, bezmyšlenkovitě hltám, jako bych najednou moh sníst všechna ta pořádná jídla, která jsem nedostal v dětství.“
Kniha jistě má svou cenu, avšak ne pro mě. Na tak mladou autorku příliš depresivní a krutý příběh. Popisy krajiny byly jediné pozitivní pro mě. Nedokázala jsem se začíst ani na poslední stránce..
Do čtení jsem se musela nutit, což znamená, ze to není nic až tak pro mně. Snažila jsem se v knize najít i pozitivní věci, ale přesto to bylo hlavně depresivní. Po přečtení to ve mně zanechalo rozporuplné pocity. Alespoň, že styl psaní byl příjemný, zajímavý a jiný, než jsem zvyklá.
Kniha má své kouzlo, ale nelíbil se mi styl, jak byla kniha napsána. Myslím si, že pokud by byla kniha psaná "klasicky" tak by tak zajímavá nebyla.
Moc pěkná knížka. Krásný jazyk, výborný překlad, skvělá práce s tempem vyprávění a navozováním atmosféry. Zajímavý příběh, který se dá i pochopit, ale nějak neumím vyjít s celkovým vyzněním knížky.
Knihy od Odeonu jsou všechny něčím zvláštní ani tahle kniha nebyla výjimkou. Na první pohled se téma osamělý člověk + pes může zdát zvláštní, ani já jsem nevěděla co očekávat, jedná se ale o krásný dojemný příběh, kde je třeba hodně číst mezi řádky. Mě osobně nějakou dobu trvalo, než jsem se do knihy začetla a přestala „nesnášet“ hlavní postavu. Potom už šlo čtení samo a zvláštní jazyk kterým je kniha napsaná dodává knize na originalitě.
Nádherná a zároveň smutná kniha o osamělosti, lhostejnosti okolí, o lásce ke zvířeti a hlavně o autistickém člověku, který vyrůstá bez jakékoliv podpory, lásky, možnosti vzdělávání a začlenění se do společnosti.
Typ knihy, na kterou se nezapomíná ihned po přečtení.
Štítky knihy
prvotina irská literatura osamělost člověk a pes člověk a zvíře Magnesia Litera
Hodně lyrické, téměř nic se tam neděje :-). Ale jinak docela hezké. Přestože se s oběma hlavními hrdiny život nemazlil, konec je plný naděje, a to se mi líbilo nejvíce.