Jatka č. 5
Kurt Vonnegut Jr.
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29304/bmid_jatka-c-5-NfO-29304.jpg
4
1097
1097
Billy Pilgrim, válečný veterán, jenž jen náhodou přežil až neskutečně hrůzný nálet na Drážďany, není schopen na tuto zkušenost zapomenout. Stane se z něho psychicky labilní člověk. V ústavu pro duševně choré se setkává s Rosewaterem a oba společně rekapitulují své dosavadní životy, v nichž nejsou schopni nalézt žádný smysl. Rozhodují se tedy přetvořit sami sebe i svůj vesmír a tím se vymanit jak z tísnivé historie, tak ze současnosti.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1997 , Volvox GlobatorOriginální název:
Slaughterhouse-Five, or The Children's Crusade: A Duty-Dance with Death, 1969
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem po prvních stránkách chtěla odložit, nesedla mi a dráždila mě. Pak jsem onemocněla a v noci blouznila, do toho se mi vybavovaly úryvky z knihy. Jako bych to pochopila. Pak jsem knihu četla s větším respektem, poslední stránky knihy mi bylo do pláče. Se synem jsme se následně bavili o válečných útocích a došli jsme k otázce, jak člověk může na druhého člověka hodit bombu?
Pouťouchlost jako ochrana před zážitky vlastní minulosti. Četlo se mi to velmi lehce a bylo to roztěkané a zábavné, v naprostém protikladu k popisovaným událostem.
Uvažoval jsem, co k této knize napsat. Procházel jsem hodnocení předešlých recenzentů a pozastavil jsem se nad tím, co napsal hanzmb. Už dlouho se mi nestalo, aby někdo vyjádřil názor tak přesně podobný tomu mému. Plně to vystihuje poznámka, že pohled důchodce je jiný než pohled maturanta. Taky jsem tu knihu četl před bezmála padesáti lety a byl to pro mě wow zážitek. Přednedávnem jsem se do ní začetl po těch letech znovu a ten pocit byl zcela jiný. Ne horší, prostě jiný. Jiný tím pohledem odžitých let a životními zkušenostmi. Každopádně za přečtení určitě stojí.
Audiokniha
Poslouchal jsem v autě a tak trochu mi to přišlo jako groteska a spojení všeho možného dokopy, co snad ani nejde. Přidání do vyprávění mimozemskou civilizaci jsem měl chvíli pocit že poslouchám Daglesovho Stopaře po galaxii.
Tenhle výběr knihy jsem zvolil kvůli ČV 2025
Tuto knihu jsem četl poprvé někdy před 50 lety po jejím 1. vydání u nás. Z pohledu té doby a hlavně dík absolutnímu minimu kvalitní světové sci-fi, která tehdy vycházela, jsem byl z ní samozřejmě nadšen. Od roku 1990 se ty vydavatelské dluhy už naštěstí dorovnaly a je s čím srovnávat. Pohled důchodce je taky samozřejmě jiný než maturanta. Dnes tu knihu už neberu jako sci-fi. Je to pro mě spíš psychologický román o rozpadu osobnosti. Hrdina už v mládí nebyl zcela v pořádku a zážitky z války + letecké neštěstí + smrt manželky ho přivedly na pokraj šílenství.
Když se zpětně zamyslím, tak důvod proč tato kniha u nás v roce 1973 mohla vyjít je jedině to, že ukazuje, jak zlí revanšisti zbytečně zničili nejkrásnější město bratrské NDR.
Bohužel mi styl psaní Vonnegutův nesedl, ač jsem již delší dobu měla v hledáčku jeho tvorbu. Kladně působí jen protiválečná zaujatost a zajímavavé, i když obehrané putování v čase. Jinak to působí jako absurdní slátanina, ukrývající se za žánrem sci-fi, kde je vše možné, bez vtipu. Bohužel,, tak to chodí,,
Výzva 2025 - Kniha od autora, jehož dílo četla Rory v seriálu Gilmorova děvčata.
Válka je vůl.
Tak to chodí.
"V tomto příběhu se nevyskytují takřka žádné charaktery a takřka žádné dramatické konfrontace, neboť většina postav je příliš zesláblými a příliš lhostejnými hračkami v rukách obrovských sil."
Zvláštní. Zajímavé. Originální.
Velmi zvláštní protiválečná kniha, nemusí sednout každému. Je z ní jasné, že válka je nesmyslná. Ale fatalistické přijmutí osudu - tak to chodí - je uvedeno skoro na každé straně?!?
Poprvé jsem knížku četla asi v 16 letech.Myslím,že jsem tentokrát knihu pochopila lépe.Je prostě zvláštní.
Po pravdě řečeno, nějak nevím, co k tomu napsat. Ujeté - ano, hodně. Ale je to skutečně "ujeté" nebo lze jen těžko pochopit, co se odehrává v hlavě člověka, který si prošel hrůzami války? Určitě je dobré číst knihy s válečnou tématikou, ale rozhodně to nikdy nebude to čtení, u kterého si odpočinete.
Nevím, jestli je dobré číst takové knihy na dovolené, nemohla jsem se jí i přes její tenkost prokousat. Téma je samozřejmě důležité a mělo by se opakovat, i když jsem si už slíbila, že nic z války číst nebudu. Ale styl psaní a zapojení sci-fi mi moc nesedělo.
Že je kniha originální, jak tvrdí zdejší anotace, to se nedá popřít, mezi moje nejoblíbenější válečná díla se ale bohužel nezařadí. Ačkoliv je dobře napsaná a čte se rychle už díky krátkému rozsahu, moc na mě nezapůsobila.
Protagonista se mentálně nachází někde mezi Švejkem a Forrestem Gumpem, a příliš mi k srdci nepřirostl, už pro svou lhostejnost po většinu děje. Cestování časem a cizí planeta jsou zajímavé nápady, ale spíš ruší dojem z válečných scén a ubírá jim na váze.
(SPOILER) Hlavní hrdina ví, jak bude probíhat jeho život - od začátku do konce. Kniha mi při čtení připoměla "Alchymistu" od Paula Coelho. S rozdílem, že tady se protagonista se svým osudem smířil a nám čtenářům říká, že s tím nemůže nic udělat. Možná jsem čekala trochu víc, taky mi trochu vadil lhostejný postoj, ke kterému se postava Billyho ubírala. Prvek mimozemšťanů a jejich chápání času tomu dal větší smysl. Ale jinak pohodové rychlé čtení.
Tak to chodí...
Bohužel mě román příliš nenadchnul. Moc se mi líbí autorův nápad a poněkud groteskní pohled na druhou světovou válku a události kolem ní, ale i na člověka a jeho pohnutky. Myšlenka je uchopena velmi dobře, dokázal jsem se s autorovými pacifistickými myšlenkami ztotožnit, nicméně mě rozčilovala forma psaní. Díky té jsem se nedokázal s žádnou hlavní postavou propojit, pochopit ji, ale ani se nějak snadněji pohybovat uvnitř děje.
Četl jsem kdysi, když se na dobré knihy ve čtvrtek stály fronty. Po letech přečteno znova a příběh ,, kašpara.. Billy Pilgrima pobavil a přiměl k zamyšlení i po letech, tak to chodí..
„Same, tady je ta kniha. Je tak krátká a rozvrzaná proto, Same, že o masakru se nic jiného říct nedá. Předpokládá se, že všichni jsou mrtví, že už nikdy nic neřeknou. že už nikdy nebudou nic chtít. Předpokládá se, že po masakru se rozhostí hluboké ticho, a taky tomu tak vždycky je, nemluvě ovšem o ptácích. A co říkají ptáci? Všechno, co se o masakru dá říct, takové věci jako Ptí-píí-ptíp.“
Tváří se to jako sci-fi o muži, kterého unesli mimozemšťané, ve skutečnosti jde ale o čistě protiválečný román, který veškeré sci-fi motivy využívá jen k zobrazení hrůz války. Není náhodou, že hlavní hrdina, který cestuje jednotlivými chvílemi svého života, zažívá zkušenosti ze svého zajetí a bombardování Drážďan vždy v přímém srovnání s jiným svým, podstatně šťastnějším, ale zároveň velmi podobným zážitkem (např. scénka, ve které ho, coby batole, maminka poplácává po umytém bříšku, přichází uprostřed scény s odvšivováním v zajateckém táboře apod.).
Koneckonců, je to přesně tak, jak říkají Trafalmadořané o knihách: „Mezi jednotlivými sděleními žádný určitý vztah není, tedy krom toho, že je autor pečlivě zvolil tak, aby v souhrnném pohledu vytvářely obraz života, jenž je krásný, překvapivý a hluboký. Nemají začátek, střed ani konec, nenajdete v nich napětí, morálku, příčiny a následky. Co na svých knihách milujeme, jsou hlubiny mnoha skvělých okamžiků, viděných v jednu jedinou chvíli.“
"O válce se nic inteligentního říct nedá." Protože takový strašný masakr, jakým je válka, nedává smysl. A proto měl Vonnegut problém napsat svou knihu o bombardování Drážďan, protože co inteligentního by se o něčem tak hrůzném dalo napsat?
A výsledek je rozhodně zajímavý, čtivý, mnohdy nedává smysl (samozřejmě), a nechává za sebou mnoho myšlenek. A rozhodně je to dílo mnohem více inteligentní, než se může zdát. A tak rozdílné od jiných válečných knih. Díky pane Vonnegute, že jste nám tady tohle zanechal.
Určitě si v budoucnu přečtu další jeho knihy.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno cestování časem americká literatura bombardování rozhlasové zpracování Drážďany americké rományAutorovy další knížky
| 2008 |  Jatka č. 5 |
| 1979 | Mechanické piano |
| 1981 | Snídaně šampiónů |
| 1994 | Groteska |
| 1992 | Matka Noc |
Tohle není nic pro mě. Dočetla jsem, jen kvůli Výzvě. Protože zmiňovaný seriál "Gilmorova děvčata" neznám, vybrala jsem si (velice naivně s touhou po nějakém kvalitním díle) ze seznamu v diskusi.
Hm, vedle. Nelíbilo.
Souhlasím s "ujirou", která vše shrnula o pár komentářů dříve.