Jeden deň Ivana Denisoviča

24.11.2013

Velice dobře popsán jeden den kárance v gulagu na Sibiři. Bohužel, ale bez citů. Vypráví to jako kdyby to bylo naprosto normální.

15.11.2013

"Obyčejný" mrazivý den v pracovním táboře. Byla jsem ráda, že při čtení můžu sedět hezky v teple a pohodlí svého pokoje. Obdivuhodné je, že v knize není kapka hořkosti, Ivan Děnisovič je se svou situací vyrovnaný, nic jiného mu vlastně ani nezbylo, než se přizpůsobit a snažit se vydržet i v takovémto hrozném otupujícím prostředí.

20.09.2013

"Raduj se, že jsi ve vězení! Tady máš čas pomyslet na duši."

- jeden z nejúžasnějších citátů, jaký jsem kdy četla. V těch málo slovech je ukryta pouhopouhá, čistá pravda.
Ale ta čistá pravda je vlastně ukryta v každém slově knihy... a taky utrpení, bída, smutek... A přesto - přesto mi příběh vždycky připadal optimistický, nadějný. Asi taky proto, že sám hlavní hrdina bral všechno tak nějak - tak nějak, že to tak prostě je.

Je to kruté a opravdové - ruské - a všichni můžeme být rádi, že to Solženicyn sepsal... Asi z toho budu mít napořád takový zvláštní pocit – směsici nostalgie, smutku, radosti a beznaděje...

20.08.2013

Do knihy jsem se musela občas nutit. Ale co mě naopak úplně nadchlo je, že popis sibiře mě dokázal ochladit i ve 40°C tohoto léta.

17.08.2013

Výborná kniha. Nečekala jsem, že mě až tak pohltí. Připadalo mi, že jsem v gulagu spolu s vězni. Vůbec mi nepřišlo, že by byl děj málo akční. Neshledala jsem ani jeden moment, kdy bych se nudila, nebo si říkala, že je kniha moc popisná - a to je u děje v jednom dni opravdu kumšt.

06.07.2013

Popravdě řečeno - slabota. Očekávala jsem mnohem více. Dle názvu vyplývá, že v knize bude popsán jeden den v pracovním táboře. A to také bylo, ale nic víc. Hlavní postava nebyla nijak zajímavá. Celá kniha byla zdlouhavá a nudná. V knize se neobjevila žádná zápletka či vyvrcholení děje. Takže dávám jen 2 hvězdy.

07.06.2013

Tak tahle knížka mi z těch maturitních dostala asi nejvíc. Skvěle se mi četla a příběh mě pohltil. Nepřikrášlená krutost pracovního tábora, perfektně popsaný jeden den z místa, kam se dostat nechcete. Jo, tahle knížka mě dostala a hodlám si od autora přečíst další a dobrovolně. Nejvíce se mi vryla do paměti prakticky dětinská konverzace o hvězdičkách a měsíci na nebi ve chvíli, kdy čekali v mrazu na to, až je konečně propustí z pracoviště. Dojemné, kruté, realistické.

19.04.2013

Velmi silná jednohubka. Zvláštní na tom je, že navzdory prostředí, ve kterém se odehrává, vyznívá chvílemi veskrze pozitivně. Zejména mne zaujala radost hlavního hrdiny z dobře vykonávané práce, o radosti z ulovení další porcičky jídla nemluvě. Inu, že by skutečné hodnoty?

21.03.2013

Typická Ruská tvorba - děs, bída, beznaděj. Stále si myslím, že kniha stojí za přečtení, byť se může zdát zdlouhavá. Nutí totiž k zamyšlení a to je, dle mého názoru, jedna z hlavních funkcí literatury.

30.01.2013

Celá kniha byla celkově docela šedá, nijak výrazně se mě nedotýkala, ale poslední stránka mě totálně dostala. Už se "těším" na Souostroví Gulag

06.11.2012

K této knížečce jsem se po letech velice ráda vrátila. Forma krátkých povídek tomu ulehčuje a těžké téma se dobře čte. Z degradace člověčenství člověka až mrazí...jsem ráda za dobu a místo (i když né tak úplně od obojího) ve které žiju...hodnoty jsou trochu povrchnější, ale o to pohodlnější život... :)

23.10.2012

Určitě tato kniha měla za úkol šokovat lidi a ukázat, jak to probíhalo v ruských pracovních táborech. Ale nezúčastněný pohled autora na hrůzy tohoto místa na mě bohužel zapůsobil úplně opačně. 3*

10.03.2012

V knize nejsou žádné dramatické zvraty, žádné krvavé a brutální scény. Celý děj plyne zdánlivě pokojně a klidně, tím spíš, že hlavní hrdina se sám tak chová, protože si už jaksi zvykl, ví, že jinou možnost nemá a chce přežít. Ale těm, komu děj připadá nemastný, neslaný a nezáživný, bych poradila, aby si zkusili představit spoustu takových dní za sebou. Některé třeba tak klidné nebudou, ale bude jich hodně. Třeba kolem devíti tisíc, což je 25 let. Ale i deset let je dlouhá doba. Četla jsem, že jeden maďarský voják z druhé světové války, byl z gulagu propuštěn v roce 2001! Pro něj to určitě nezáživné nebylo.
A kniha není psána v první osobě, jak tady někdo píše, ale ve třetí.

25.12.2011

Čakal som od nej oveľa viac a asi preto ma tak neočarila. Opisy jedného dňa Ivana Denisoviča boli pre mňa nezáživné a málo zaujímavé.

01.11.2011

Krátké, čtivé - ideální pro studenty k maturitě. Mě osobně nejvíc zarazila degradace lidství, působivé, nicméně méně děsivé, než jsem čekala.

15.07.2011

Hodně podobné Zápiskům z mrtvého domu. Ivana jsem četla až potom a přesto mě zaujala.

22.04.2011

Jako adolescent jsem ji ještě za "soudruhů" četl jak jinak, než v samizdatové podobě. Pro mě tehdy nepochopitelný děj byl bijící kladivo a hluboký dojem z příběhu zase dláto, které tepalo do mé najivní a neznalé duše výstrahu před zbožňovanými nadlidmi s rudým, hnědým, či jiným barevným odstínem...

15.02.2011

Malá knížečka, jež jsem vyštrachal u babičky v knihovně. Krátká, úderná.

co ja viem... uvedomujem si vyznam, myslienku, jazyk a vsetko pre co je tak velmi cenena ale mne to prislo nemastne neslane a nieco mi na tom chybalo... nevedelo ma to chytnut, sorry...