Jeden den Ivana Děnisoviče
Alexandr Isajevič Solženicyn
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543/mid_jeden-den-ivana-denisovice-9qR-543.jpg
4
1808
1808
Tato částečně autobiografická kniha popisuje jeden den v pracovním táboře na Sibiři. Hlavní hrdina Ivan Děnisovič Šuchov byl zajat německou armádou, podařilo se mu utéct, ale byl odsouzen jako špión na deset let v pracovním táboře. I přes tvrdý režim, nelidské zacházení a krutou zimu si zachovává lidskou tvář a raduje se z toho nejmenšího, co mu dovoluje peklo pracovního tábora, nestěžuje si. Na závěr je u Šuchova vidět rezignace. Klesá pod břemenem, ale neprotestuje, nenaříká a dokonce nachází jisté potěšení v útrapách.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2000 , AcademiaOriginální název:
Один день Ивана Денисовича, 1962
více info...
Přidat komentář
Moje první setkání se Solženicynem a to už v době prvního vydání z roku 1963, někdy v roce 1968, tedy jako dvacetiletý. A pak přišla normalizace.
Díky, Alexandře Isajeviči, zůstal jste nezapomenut. A dnešní doba, která Vás začala vynášet do nebes a strkat do čítanek, opět Vás z nebes i čítanek nenápadně sundává, jen dokazuje Váš význam!
Tomu se říká mistrovské umění. A mluvím teď o Solženicynovi nebo Šuchovovi? On ne každý umí popsat den v gulagu tak, že to vyzní celkem pozitivně, a ne každý umí přežít den v gulagu tak, že to vypadá celkem ucházejícně. On se ale každý den nepodaří schrastit dvě šlichty nebo tabáček, a ne každý je takový čiperný pozitivník jako Šuchov. A těch dnů nebylo tři tisíce šest set třiapadesát ale celkem milióny a milióny za všechny zničené osudy. Díky, Alexandře Isajeviči, že jste nám představil Ivana Děnisoviče. A díky vám, Ivane Děnisoviči, že jste i za takové bídy dokázal vyloudit na rtech čtenáře úsměv - na mých teda určitě.
Nenechte se odradit tím, že jste se o ní učili ve škole, vážně to stojí za přečtení. A je to tenké!
Je zajímavé, jak může být kniha z lágru tak strašně pozitivně vyprávěná. Zvlášť autorem, který by sám měl být hrozně zahořklý, když tam sám strávil osm let jen za to, že byl tak drzý a přežil.
Autor novely se inspiroval vlastním pobytem v sovětském pracovním táboře. Jak jde vidět, i v takových těžkých podmínkách se vězni snažili žít jako lidé, přestože byli drženi za ostnatým drátem daleko od domova a známých.
Určitě hodnoté a děsivě realistické dílo. Ne svou hrubostí, ale spíše odevzdaností lidí v nelehkém osudu. Musím přiznat, že do knihy jsem se jen těžce začítal. Rozhodně to ale nebude jen jediné dostavení s autorem.
Jedna z knih povinné četby, ke které jsem se dostala až x let po maturitě. Některé pasáže se mi četly hůře - převážně dialogy, ale i tak jsem knihu zvládla za jediný den. Každopádně si myslím, že znova ji asi číst už nebudu.
Zajímavé a kruté čtení...když jen pomyslím, že ta země byla náš "vzor"... hrůza, co se tam dělo.
Konecne jsem se dostala ke klasicke svetove literature, doporucovane uz v cetbe k maturite. Chapu, ze pro nekoho muze byt popis jednoho jedineho dne obycejneho politickeho trestance v gulagu akorat dvousetstrankova nuda, ale ja musim rict, ze jsem se od cteni nemohla odtrhnout a cely ten den jsem prozila se Suchovem, dokonce jsem mela pocit, ze ona strasliva Sibirska zima na me dycha z kazde stranky... Ze me jedine plny pocet hvezd, doporuciji precist ;-)
Překvapivě čtivá kniha. Sice jsem jí po dvaceti stránkách skoro odložila, ale nakonec vše dobře dopadlo a pěkně se to "rozjelo".
Jeden den... byla jedna z těch knih, které jsem chtěl přečíst, když pro nic jiného tak pro její reputaci, ale které jsem se zároveň bál. Ne tak jak se člověk bojí Tolstého a jeho Vojny a mír (četba, která si od čtenáře vyžádá jisté odhodlání), obava z toho, že kniha nenaplní očekávání, které do ni člověk vkládá. Naštěstí mohu prohlásit, že se obava nenaplnila. Kniha je opravdu povedená. Četl jsem ji takříkajíc jedním dechem. Což vzhledem k rozpracované matérii je co říci. Četba dostává úplně jinou rovinu, když si čtenář uvědomí, že to co čte není fikce, tedy alespoň ne v tom smyslu jak se běžně chápe. Co čtenář čte se někomu stalo a to za okolností a způsobem jaký je popsán. A to hrůzné vědomí, že to bylo možné a bohužel nejspíš stále je možné dodává četbě úplně nový rozměr. Podobně jako při četbě Deníku Anny Frankové, když knihu dočtenou odložím zpět do police, tak se nemohu ubránit a v hlavě se mi víří řada myšlenek a otázek a nevím jestli bych i na polovinu z nich chtěl znát odpověď. Pro ty čtenáře, kterým se kniha zalíbila mohu doporučit knihu Král Krysa, taktéž z vězeňského prostředí, tentokrát ovšem z prostředí Japonských vojenský táborů. Rozhodně lze mezi těmito knihami spatřit mnoho paralel.
Život hlavního hrdiny a jeho souputníků z pracovního tábora na daleké Sibiři představuje každodenní boj o přežití. Trestanci jsou zde zbaveni své lidské důstojnosti a postupně ztrácí i víru v lepší budoucnost. Jedinou útěchou a radostí se jim stávají drobné maličkosti: dvojitá porce šlichty, kousek chleba navíc, špetka tabáku,apod.
Autor popisuje běžný pracovní den "kárance"Šuchova, který jako jeden z mnoha tisíců jemu podobných má tu smůlu, že se znelíbil sovětské moci a byl odeslán na nucené práce. Zdánlivě jednoduchý příběh,avšak jaksi mezi řádky si uvědomujeme krutost a zrůdnost stalinistického režimu, smutek a beznaděj, které byly jeho průvodními jevy.
Solženicyn nenávidí socializmus a tak píše. Z gulagu, kde samí nevinní. A rôzne desy besy o svojej vlastnej krajine. Ale basa v Mexiku je iné kafe, páni, a sovieti ju nespravujú.
Inak príbeh nič moc. Náčrt dňa vo výkone trestu. Solženicynova noha sa rozmáchla k hroznému kopancu do sovietska...no a zaluftila, ako sa to tak neliterárne povie. Prečítať sa to dá, samozrejme. No sporná spravodlivosť nie je problémom Sovietskeho sväzu. Je problémom sveta. Aj demokratického. Však, páni Berdychovia, McCarthyovia, a ďalší a ďalší. Tisíce sú ich. A cudziu bolesť necítiť. Tu v novele cítiť hlavne to ako Solženicyn nenávidí sovietsky socializmus. Možno ani nie o moc horší než akékoľvek demokratická veľmoc, hovoriaca lži a páchajúca násilie. Trocha doma, hojne vo svete. Takže posolstvo pre mňa nezaujímavé; literárne dielko priemer.
Až kupodivu - aspoň pro mě - příjemné čtení! Každodenní problémy, které by se našinci zdály banální, dostanou najednou úplně jiný rozměr...
Čtení knihy pro mě bylo naprosto nekonečné. Ale k maturitě musí být!
Byl to silný, místy až naturalistický příběh.
Četba mi dlouho netrvala, protože už jsem tuto novelu jednou v ruce měla; nicméně čím jsem starší, tím je text silnější, do jisté míry by se dalo říci, že je to umělecká esence Souostroví Gulag. Kniha nejen k reflektování zločinů v pracovních lágrech, ale i pro vlastní úvahy k tomu, jaká je cena lidské důstojnosti.
Klasika. Každý by ji měl číst zvlášť v dnešní době, když tolik lidí projevuje nespokojenost se svým životem, jak hlavní hrdina přežíval v podmínkách, které si nikdo z nás neumí ani představit a jak málo stačí člověku, aby prožíval pocit štěstí.
Mé první seznámení se Solženicynem. Ukázka toho, jak existenciální vypjetí zbystřuje smysl upnout se k drobnostem, které člověku pomáhají překonat další mrazivý den v drsných podmínkách sibiřského vyhnanství. A ten pocit, kdy po dlouhém čtení při ranní jízdě vlakem vystoupíte na nádraží do vánice a kolem se povalují kupy sněhu ... Jakoby se člověk najednou pročetl až do Šuchovova příběhu.
Štítky knihy
koncentrační tábory gulagy zfilmováno Sibiř Sovětský svaz pracovní tábory rozhlasové zpracování totalitní režimy zločiny komunismuČást díla
 |
Drobnosti 1968 |
|
Jaká škoda! |
|
Jeden den Ivana Denisoviče 1962 |
|
Matrjonina chalupa |
|
Pravá ruka |
Autorovy další knížky
| 2000 | Jeden den Ivana Děnisoviče |
| 2011 | Souostroví Gulag: 1918–1956 |
| 1990 | Souostroví Gulag - 1. díl |
| 1991 | Rakovina |
| 2004 | Dvě stě let pospolu. Díl 1, Dějiny rusko-židovských vztahů v letech 1795-1916 |
Nerád to znehodnocujem ale toto naozaj nebola moja šálka kávy. Nejak sa mi plietli postavy,kto je kto... Ale ked už som si tú knihu kúpil, tak sa k tomu časom ešte raz vrátim a snád to hodnotenie vylepším :)