Jezero
Bianca Bellová
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/317774/mid_jezero-duU-317774.jpg
4
1199
1199
Příběh ze současnosti starý jako lidstvo samo. Rybářská vesnice někde na konci světa. Jezero, které vysychá a zlověstně obnažuje břehy. Muži mají vodku, ženy starosti a děti si škrábou ekzémy. Co má Nami? Nami nemá nic, jen bábu s tlustýma rukama. Nami nemá nic, jen život před sebou: první lásku, o kterou ho připraví ruští vojáci, a pak všechno to další. Ale když život začne na úplném konci světa, možná že skončí na jeho začátku. Tento příběh je totiž starý jako lidstvo samo. Je to pouť hrdiny, chlapce, který se na cestu vydá jen s uzlíčkem nervů a kabátem po dědkovi. Musí jezero přeplout, obejít a nakonec se potopit na jeho dno pro největší tajemství. Bianca Bellová napsala brilantní novelu, která se podobá i nepodobá jejím předchozím knihám. Zůstává syrovost vidění, přesný a úsečný jazyk. Ale tentokrát se ocitáme v úplně jiném světě, hutnějším, hlubším, osudovějším. Teprve zde jako by do sebe vše zapadlo. Jezero svými ledovými vodami svírá útroby. Nami připomíná hrdinu z Kosińského Nabarveného ptáčete nebo pikarovské postavy sígrů z próz Jáchyma Topola. Nesentimentální, brutální a přitom jaksi mateřsky živočišné vidění a pojetí Biancy Bellové je však zcela originální a setkání s ním přináší nevšední čtenářský zážitek. - Jiří Peňás, kritik a publicista Občas když začnete číst novou knihu, po několika stranách poznáte, že je to ten vzácný případ, kdy čtete něco výjimečného. A toto je ten případ. Dost drsnej případ. A pak s každou další přečtenou stranou zjišťujete, že je to jinak.Jezero je ještě lepší, než jste si před chvílí mysleli. A mnohem drsnější. - Jan P. Muchow, hudebník... celý text
Přidat komentář
Nádherný čtenářský zážitek. Je to druhá kniha, kterou jsem od Biancy Bellové četla, a musím s mnohými souhlasit, že se Jezero povedlo ještě více než Mona.
Opět je zde dokonale vykreslená tíživá atmosféra zmaru a pochyb o smyslu existence. Střídání syrového jazyka a poeticky laděných obrazů vytváří velmi zajímavý kontrast.
Cenu Magnesia litera si kniha rozhodně zaslouží. Ale jak už to bývá, Jezero není pro každého. Pokud má někdo radši plytkou a podbízivou šmíru, bude z Jezera zklamaný.
Začátek knížky se mi líbil, autorka mě dokázala vtáhnout do děje. Ale pak knížka nabrala na můj vkus rychlý spád. Najednou byl Nami v pubertě a opouští domov. Než jsem se nadál tak se vracel domů a přišel rychlý konec knížky. Kniha mohla být obsáhlejší. Za první půlku knihy si ceny určitě zaslouží.
Autorka dokáže dokonale navodit atmosféru a vlastně i vzbudit emoce, pocity....ale to je asi všechno. Příběh mě příliš nebavil. Moc mě neoslovil ani autorčin styl vyprávění jako takový.
Věřím, že komu bude vyhovovat, nebo má rád tento zvláštní typ literatury, tak si ji zamiluje, ale na mě asi moc umělecké.
Myslím, že ocenění ML si zaslouží, to bezesporu, ale toto ocenění nedělá z knihy ještě nutně čtenářsky úspěšnou nebo vhodnou do každé knihovny.
Podle anotace jsem neočekávala, že by se mi kniha mohla líbit a je dost těžké ji hodnotit, protože místy jsem byla v pokušení s ní seknout, jelikož toho na mě bylo trochu moc. Je to ale opravdu čtivě napsaný příběh, se skvěle popsanou atmosférou a pro mě i s dost originálním námětem. Na mě to občas bylo trochu zbytečně drastické, až jako by to tam bylo trochu prvoplánově přidané, jindy ale nechutnost ukázaná v malých věcech až brala dech. Bude mi asi trvat pár dní to zpracovat a udělat si na knížku ucelený názor.
Člověk by neměl pátrat po tom, zda je to příběh ultra light nabarvené ptáče, ale v první řadě si uvědomit, jak dobře se máme v naší malé zemi, umístěné v pomyslném středu Evropy. Namiho příběh je poutavě napsaný a lze ho přečíst za jeden den. Dnes nikdo neřeší, jak se žije matce s malým dítětem bez muže a opuštěným dětem bez rodičů. Knihu bych zařadil mezi doporučenou četbu v seznamu pro střední školy, bylo by to oživení v tom stávajícím, dnes již zasmrádlém českém rybníčku.
Syrový příběh chlapce hledajícího pravdu a měnícího se v muže. Skvěle se mi četla. Ale asi ve mně nezůstane.
Příběh se odehrává na břehu jezera, v němž snadno poznat Aralské, ve městě které je zcela určitě Aralsk, ale v knížce se jmenuje jinak. Všechno sedí, i ta fabrika na ryby. Před čtením si vyhledejte obrázky, abyste pochytili atmosféru. Převrácené lodě v poušti, rozřezané vraky, velbloudi, solná pustina.
Zezačátku se mi to líbilo, bylo to takovým bezprostředním, barvitým stylem, ale potom tam bylo prostě moc erekcí a blití, mladík je asi nějak hypersenzitivní. Chodí od jedné pochybné existence k druhé, trochu jak nabarvené ptáče ultra light, a nakonec skončí v téže prdeli kde začal, se zjištěním že všude je chleba o dvou kůrkách.
Asi bych odpustila ten poněkud banální a ne moc uvěřitelně provázaný příběh, kdyby se to odehrávalo skutečně v Kazachstánu, skutečně u Aralského jezera, a nemusela bych tedy přemýšlet, co je podle reality a co tam není a nebylo (''Hlavní město'' je jasné), a něco se dozvěděla o tom, co se tam ne/stalo (např. ten islámský převrat). Když už jsou v tom světě Rusové, jejich auta atd. Hádám ale, že autorka nechtěla být nachytána na švestkách neznalostí nějakých místních reálií.
Po delší době knížka, o které vůbec nevím co napsat. Vychází mi z toho pořád dokola jen jedna věta. O klukovi, co odešel, aby se mohl vrátit. Tečka. Ano, mezitím se mu stane mnohé, spousta příkoří, prochází vyprahlou krajinou, hledá matku, pozná násilí i bídu, a když to takhle vypisuju, říkám si, že by to mohla být skvělá knížka. Jenže nějak mi to nebřinklo. Prostě to tak nějak pouze bylo. Spousta zásadních věcí na hromadě ještě neudělá dobrou knihu. I když se četla vcelku svižně a některé věci mě na ní semtam i zaujaly, spíš tedy zkraje knihy, pak už mi to přišlo víceméně stále dokola. Prostě průměr, knížka, která se za chvíli vykouří z hlavy.
Tahle kniha pro mě je (v dobrém smyslu slova) ztělesněním beznaděje. Bellové se podařilo skvěle vykreslit atmosféru místa, kde radost je sprosté slovo a kde vyhlídky do budoucna končí uprostřed toxického jezera, které je pro obyvatele okolních vesnic zdrojem života i smrti.
Příběh je tak moc uvěřitelný, že snad Bellová vycházela ze "skutečných událostí". Opravdu se jedná o příběh, který by se mohl odehrá(va)t kdekoli, někde snad jen o něco spíše než jinde.
I když ve druhé polovině z mého pohledu tempo polevilo, pořád mě čtení bavilo. Hodnotil bych čtyřmi hvězdičkami, ale fandím českým autorům a Jezero bylo na poměry českého rybníčku originální a úderné, proto přidávám ještě jednu navíc.
Příběh mladíka, se kterým se osud vůbec nemazlil, odchází ze šíleného prostředí proto, aby se dostával do šílených situací... Jde za něčím a dostane to, co úplně nehledal. Příběh je studený a kalný, stejně jako vody toxického jezera. Jiskřička naděje na konci zazáří, ale depresivní pachuť přetrvává.
Kniha černá jak to jezero, o kterém vypráví, plná beznaděje a smutku. Osobně mi vadily ty vulgarismy, které jí odpíraly uměleckou hodnotu.
Na konci je sice maličký plamínek naděje, ale takový sotva postřehnutelný, který snadno zhasne ve špinavé vodě jezera.
Syrový iniciační román, který na mě velmi zapůsobil, i když mi mnohé uniklo mezi řádky. Příběh o nenaplněných snech i o naději, že cesta má smysl.
Kniha plná beznaděje spojené s bezmocí. Syrový příběh plný bídy, smutku,špíny a nedostižných nepojmenovatelných ideálů. Příběh , který bohužel není tak nereálný, jak se může zdát . Donutí vás k zamyšlení ...
Konečně opět trochu originálnější kniha, kterou přečtete během jednoho odpoledne. Jezero beze jména plné jedu, zaslepení lidé dávající své problémy za vinu nadpřirozené mocnosti, je snadné umístit tento univerzální příběh kamkoliv. Život v tomto světě je neustále v ohrožení. Přesah tohoto dílka mě znervóznil a znovu mi připomněl, jak je náš svět křehký a snadno zničitelný. Potřebujeme více knih, které nás upozorní, že nám zvoní hrana.
Musim priznat, ze pro me byla kniha spise zklamanim (bohuzel ne jen kvuli prehnanym ocekavanim). Neco mi na tom vadilo - mozna prvoplanova vulgarita, stale stejne popisy a vlekly dej... musela jsem se vylozene donutit to docist do konce. Nedokazala jsem se vcitit do hlavni postavy a vlastne me ani nezajimalo, jak skonci... :-(
Zvlastni kniha, cetla se dobre, ale musim se nad ni vice zamyslet po precteni. Doporucuji.
Po takřka geniálním začátku začíná příběh ztrácet na síle, ačkoli se ještě místy trochu oklepe a vzepne. V některých částech se příliš tlačí na pilu. Ke konci mám pocit, že autorka spěchala. Zprvu vytříbený jazykový styl se s postupujícími stranami stává neuhlazenějším. Konec je naprosto odfláknutý. Snad autorka nevěděla, jak jinak to zakončit, tak se spokojila s tímto. Přes tyto výtky je to ale poměrně fascinující dílo, které si ocenění zasloužilo. Má totiž vysloveně světovou úroveň a jsem rád, že něco takového vzniklo u nás.
Jako audiokniha se to poslouchat dalo. Jako žánr asi spíš dystopie než román. Úplně špatné to nebylo.
U celového hodnocení knihy mě určitě ovlivnily dvě věci - mnoho nadšených komentářů + Magnesia litera, ale i mnoho negativních komentářů. Do knihy jsem tedy šla s tím, že buď se mi to bude líbit moc, a nebo vůbec. Pravda je však někde mezi. Bianca Bellová stvořila pro mě dost zajímavý a originální svět se zvláštním příběhem i hlavnými hrdiny. Kniha má určitě velký přesah - od ekologie přes politiku, a to dost cením. Celkově sem se do příběhu však nemohla až tak ponořit, trochu mi překážely i dost naturální a sexuální pasáže, které se mi tam až tak moc nehodily. U této knihy vím, že se dost lidem určitě bude líbit, ale můj šálek kávy to opravdu nebyl.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie česká literatura Rusové rozhlasové zpracování jezera lovci lidé se zdravotním postižením Magnesia Litera postapokalyptická sci-fi
Autorovy další knížky
| 2016 |  Jezero |
| 2019 | Mona |
| 2021 | Tyhle fragmenty |
| 2011 | Mrtvý muž |
| 2022 | Ostrov |
Depka... čtivá, nicméně depka.