Jezero

19.01.2020

Čekala jsem víc, jistě jde o zručně napsaný příběh, ale na mě je až moc divný. Obsahuje spoustu nápadů, ze kterých by se dalo vytěžit ještě několik knih a tady se přejdou jen pár řádky. Škoda, jsem docela zklamaná. Možná se mi to později rozleží v hlavě, ale bezprostřední dojem - hm. Uvidíme, jak na to budu pohlížet časem...

18.01.2020

Depka... čtivá, nicméně depka.

10.01.2020

Nádherný čtenářský zážitek. Je to druhá kniha, kterou jsem od Biancy Bellové četla, a musím s mnohými souhlasit, že se Jezero povedlo ještě více než Mona.
Opět je zde dokonale vykreslená tíživá atmosféra zmaru a pochyb o smyslu existence. Střídání syrového jazyka a poeticky laděných obrazů vytváří velmi zajímavý kontrast.

Cenu Magnesia litera si kniha rozhodně zaslouží. Ale jak už to bývá, Jezero není pro každého. Pokud má někdo radši plytkou a podbízivou šmíru, bude z Jezera zklamaný.

08.01.2020

Začátek knížky se mi líbil, autorka mě dokázala vtáhnout do děje. Ale pak knížka nabrala na můj vkus rychlý spád. Najednou byl Nami v pubertě a opouští domov. Než jsem se nadál tak se vracel domů a přišel rychlý konec knížky. Kniha mohla být obsáhlejší. Za první půlku knihy si ceny určitě zaslouží.

30.12.2019

Autorka dokáže dokonale navodit atmosféru a vlastně i vzbudit emoce, pocity....ale to je asi všechno. Příběh mě příliš nebavil. Moc mě neoslovil ani autorčin styl vyprávění jako takový.
Věřím, že komu bude vyhovovat, nebo má rád tento zvláštní typ literatury, tak si ji zamiluje, ale na mě asi moc umělecké.
Myslím, že ocenění ML si zaslouží, to bezesporu, ale toto ocenění nedělá z knihy ještě nutně čtenářsky úspěšnou nebo vhodnou do každé knihovny.

23.12.2019

Podle anotace jsem neočekávala, že by se mi kniha mohla líbit a je dost těžké ji hodnotit, protože místy jsem byla v pokušení s ní seknout, jelikož toho na mě bylo trochu moc. Je to ale opravdu čtivě napsaný příběh, se skvěle popsanou atmosférou a pro mě i s dost originálním námětem. Na mě to občas bylo trochu zbytečně drastické, až jako by to tam bylo trochu prvoplánově přidané, jindy ale nechutnost ukázaná v malých věcech až brala dech. Bude mi asi trvat pár dní to zpracovat a udělat si na knížku ucelený názor.

19.12.2019

Člověk by neměl pátrat po tom, zda je to příběh ultra light nabarvené ptáče, ale v první řadě si uvědomit, jak dobře se máme v naší malé zemi, umístěné v pomyslném středu Evropy. Namiho příběh je poutavě napsaný a lze ho přečíst za jeden den. Dnes nikdo neřeší, jak se žije matce s malým dítětem bez muže a opuštěným dětem bez rodičů. Knihu bych zařadil mezi doporučenou četbu v seznamu pro střední školy, bylo by to oživení v tom stávajícím, dnes již zasmrádlém českém rybníčku.

10.12.2019

Syrový příběh chlapce hledajícího pravdu a měnícího se v muže. Skvěle se mi četla. Ale asi ve mně nezůstane.

26.11.2019

Příběh se odehrává na břehu jezera, v němž snadno poznat Aralské, ve městě které je zcela určitě Aralsk, ale v knížce se jmenuje jinak. Všechno sedí, i ta fabrika na ryby. Před čtením si vyhledejte obrázky, abyste pochytili atmosféru. Převrácené lodě v poušti, rozřezané vraky, velbloudi, solná pustina.
Zezačátku se mi to líbilo, bylo to takovým bezprostředním, barvitým stylem, ale potom tam bylo prostě moc erekcí a blití, mladík je asi nějak hypersenzitivní. Chodí od jedné pochybné existence k druhé, trochu jak nabarvené ptáče ultra light, a nakonec skončí v téže prdeli kde začal, se zjištěním že všude je chleba o dvou kůrkách.
Asi bych odpustila ten poněkud banální a ne moc uvěřitelně provázaný příběh, kdyby se to odehrávalo skutečně v Kazachstánu, skutečně u Aralského jezera, a nemusela bych tedy přemýšlet, co je podle reality a co tam není a nebylo (''Hlavní město'' je jasné), a něco se dozvěděla o tom, co se tam ne/stalo (např. ten islámský převrat). Když už jsou v tom světě Rusové, jejich auta atd. Hádám ale, že autorka nechtěla být nachytána na švestkách neznalostí nějakých místních reálií.

21.11.2019

Po delší době knížka, o které vůbec nevím co napsat. Vychází mi z toho pořád dokola jen jedna věta. O klukovi, co odešel, aby se mohl vrátit. Tečka. Ano, mezitím se mu stane mnohé, spousta příkoří, prochází vyprahlou krajinou, hledá matku, pozná násilí i bídu, a když to takhle vypisuju, říkám si, že by to mohla být skvělá knížka. Jenže nějak mi to nebřinklo. Prostě to tak nějak pouze bylo. Spousta zásadních věcí na hromadě ještě neudělá dobrou knihu. I když se četla vcelku svižně a některé věci mě na ní semtam i zaujaly, spíš tedy zkraje knihy, pak už mi to přišlo víceméně stále dokola. Prostě průměr, knížka, která se za chvíli vykouří z hlavy.

02.11.2019

Tahle kniha pro mě je (v dobrém smyslu slova) ztělesněním beznaděje. Bellové se podařilo skvěle vykreslit atmosféru místa, kde radost je sprosté slovo a kde vyhlídky do budoucna končí uprostřed toxického jezera, které je pro obyvatele okolních vesnic zdrojem života i smrti.

Příběh je tak moc uvěřitelný, že snad Bellová vycházela ze "skutečných událostí". Opravdu se jedná o příběh, který by se mohl odehrá(va)t kdekoli, někde snad jen o něco spíše než jinde.

I když ve druhé polovině z mého pohledu tempo polevilo, pořád mě čtení bavilo. Hodnotil bych čtyřmi hvězdičkami, ale fandím českým autorům a Jezero bylo na poměry českého rybníčku originální a úderné, proto přidávám ještě jednu navíc.

09.09.2019

Příběh mladíka, se kterým se osud vůbec nemazlil, odchází ze šíleného prostředí proto, aby se dostával do šílených situací... Jde za něčím a dostane to, co úplně nehledal. Příběh je studený a kalný, stejně jako vody toxického jezera. Jiskřička naděje na konci zazáří, ale depresivní pachuť přetrvává.

02.09.2019

Kniha černá jak to jezero, o kterém vypráví, plná beznaděje a smutku. Osobně mi vadily ty vulgarismy, které jí odpíraly uměleckou hodnotu.
Na konci je sice maličký plamínek naděje, ale takový sotva postřehnutelný, který snadno zhasne ve špinavé vodě jezera.

19.08.2019

Syrový iniciační román, který na mě velmi zapůsobil, i když mi mnohé uniklo mezi řádky. Příběh o nenaplněných snech i o naději, že cesta má smysl.

17.08.2019

Kniha plná beznaděje spojené s bezmocí. Syrový příběh plný bídy, smutku,špíny a nedostižných nepojmenovatelných ideálů. Příběh , který bohužel není tak nereálný, jak se může zdát . Donutí vás k zamyšlení ...

11.08.2019

Konečně opět trochu originálnější kniha, kterou přečtete během jednoho odpoledne. Jezero beze jména plné jedu, zaslepení lidé dávající své problémy za vinu nadpřirozené mocnosti, je snadné umístit tento univerzální příběh kamkoliv. Život v tomto světě je neustále v ohrožení. Přesah tohoto dílka mě znervóznil a znovu mi připomněl, jak je náš svět křehký a snadno zničitelný. Potřebujeme více knih, které nás upozorní, že nám zvoní hrana.

07.08.2019

Musim priznat, ze pro me byla kniha spise zklamanim (bohuzel ne jen kvuli prehnanym ocekavanim). Neco mi na tom vadilo - mozna prvoplanova vulgarita, stale stejne popisy a vlekly dej... musela jsem se vylozene donutit to docist do konce. Nedokazala jsem se vcitit do hlavni postavy a vlastne me ani nezajimalo, jak skonci... :-(

30.07.2019

Zvlastni kniha, cetla se dobre, ale musim se nad ni vice zamyslet po precteni. Doporucuji.

14.07.2019

Po takřka geniálním začátku začíná příběh ztrácet na síle, ačkoli se ještě místy trochu oklepe a vzepne. V některých částech se příliš tlačí na pilu. Ke konci mám pocit, že autorka spěchala. Zprvu vytříbený jazykový styl se s postupujícími stranami stává neuhlazenějším. Konec je naprosto odfláknutý. Snad autorka nevěděla, jak jinak to zakončit, tak se spokojila s tímto. Přes tyto výtky je to ale poměrně fascinující dílo, které si ocenění zasloužilo. Má totiž vysloveně světovou úroveň a jsem rád, že něco takového vzniklo u nás.