Jezero
Bianca Bellová
Cenami ověnčený příběh chlapce, který se odhodlal potopit až na samé dno Rybářská vesnice někde na špinavém konci světa je místem, kde skomírají staré mýty a rodí se nové. Skrz hrubý nátěr socialistických pořádků stále ještě prosvítá bledá postava Ducha jezera, který vyhlíží další oběti. Kam zmizela Namiho matka? A co se stalo s otcem? Zůstala jen bába s dědkem a neznámý, nepřátelský svět za vyprahlým obzorem. A právě jemu se musí Nami vydat všanc, aby dospěl, aby pochopil, aby našel svůj vlastní hlas. Příběh hrdiny – chlapce, který musel ztratit úplně všechno, aby nalezl sám sebe. Příběh poničené krajiny, poraněných lidí a jezera plného jedů, na jehož dně se však přesto může skrývat naděje.... celý text
Přidat komentář
Neupírám autorce čtivý styl, a to, že dokáže vměstnat poměrně silný příběh do 180ti stran. Ale přesto jsem se těšila, až budu mít čtení za sebou, není to úplně můj šálek kávy. Opět se mi potvrdilo, že číst recenze je jedna věc a nechat se jimi ovlivnit věc druhá ( a ne vždycky ta správná).
Knížka se mi moc líbila, velmi čtivý, syrový příběh. Putování hlavního hrdiny v beznadějném prostředí jeho světa a života ze kterého prostě není úniku. Hodně smutný výhled do budoucnosti nejen jeho života.
Kniha s opravdu silným námětem... Otevře vám oči a donutí vás k zamyšlení... Nečekejte napětí, ani složitý děj... Jen prostě smutný příběh, který má něco do sebe... Slabé hodnocení způsobily bohužel přemnožená sprostá slova... Chápu, že lidé o kterých tento příběh je, tak běžně hovoří, ale nějak mi to přišlo už moc... Ale pokud toto někomu nevadí, tak nemá důvod tuto knihu nečíst..
Bianca Bellová, Jezero. Vidím, že je to z Hostu, tak jsem se toho zhostil (lol). Prvně jsem tedy nechtěl, protože mi jméno nic neříkalo a evokovalo mi spíš nějaký ty jména který znám z PornHubu, ale nakonec se ukázalo, že Jezero není o nepovedeném gangbangu, nýbrž o hledání života nebo co. A jelikož já taky ještě pořád hledám na playstationu život a jeho smysl, byl jsem knihou potěšen.
Hlavní hrdina se jmenuje Nami a musím říct, že volba tohoto jména byla velmi nešťastná, protože někde během první třetiny si můj mozek začal zpívat "many many many, mast by fany" pokaždé když jsem to jméno zahlédl, a jelikož je tam pořád, ke konci jsem už byl vyčerpaná psychická troska. Ale to možná není chyba autorky, ale moje. No nic. Nami many many many, mast by fany žije na vesnici a jak všichni víme, tam je to těžký. Člověk musí chodit ven místo na internet a sem tam dělat i dobrodružnější úkoly, jako třeba vykydat nebo sbírat brambory. No a do podobně barbarské doby se narodí Nami many many many, mast by fany. První polovina tak působí jako česká verze Velkýho sešitu od Agóty Kristoff, i když není tak explicitní a šokující. Pak se to všechno začne zvrhávat a z Namiho many many many, mast by fany, se stane takovej východní Forest Gump, kterej si to žine od jedný podivný existence k ještě podivnější, aby se na konci dostal obloukem tam, odkud vyšel - tedy do prdele.
V půlce bych dal ještě pět bludišťáků, ale pak se mi to v hlavním městě nějak začalo rozpadat a moc jsem nevěděl, proč to Bianca Bell šťourá tím prapodivným směrem, kterej sice rozšiřoval celej ten vesmír kolem Jezera, ale zároveň zabíjel intimitu té strašidelné, vesnické třídy. No nic. Letos s Bizomem od Fischerový nejlepší česká knížka. Many many many, mast by fany.
PS: Fotka Bellové v knize - 10/10
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie česká literatura Rusové rozhlasové zpracování jezera lovci lidé se zdravotním postižením Magnesia Litera postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
2016 | Jezero |
2019 | Mona |
2021 | Tyhle fragmenty |
2011 | Mrtvý muž |
2022 | Ostrov |
Osobně jsem byla s knihou spokojená. Našla jsem si tam to, co mě baví a uspokojuje v příbězích. Sama za sebe jsem neměla problém ani s imaginárním umístěním děje, ani se zápletkou. Čtenář musí jen trošinku přemýšlet nad tím, jaké poslání má text mít.