Odviate vetrom II.
Margaret Mitchell
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356737/mid_odviate-vetrom-ii-8nZ-356737.jpg
5
765
765
Jih proti Severu série
< 2. díl >
Margaret Mitchellová sa narodila roku 1900 v Atlante, kde strávila celý život. Jej otec, predný právnik, bol autoritou na históriu a — najmä na obdobie občianskej vojny a táto záľuba sa preniesla aj na dcéru, Margaret odišla študovať na vysokú školu, ale po matkinej smrti štúdiá prerušila a viedla otcovi a bratovi domácnosť, až kým sa r. 1925 vydala za Johna R. Marsha, reklamného odborníka. V decembri r. 1922 začala pracovať ako reportérka v Atlanta Journal, kde ostala do r. 1926. Ako sa neskôr ukázalo, v tom roku začala písať svoj veľký román. „Hoci robota trvala celých desať rokov,“ povedala kôr, „prakticky celú knihu som napísala od u 1926 do roku 1929.“ Bolo len pochopiteľné, že dievča, ktoré pochádzalo zo starej južanskej rodiny a v mladosti znova a znova počúvalo dospelých rozprávať o vojne, obrátilo sa k tejto veľkej téme. „Počula som o bojoch, o ranách a o primitívnych spôsoboch, ako ich liečili, ako dámy chodili ošetrovať do nemocníc, ako smrdí gangréna, aké náhrady sa používali namiesto liekov, jedla a šatstva, keď blokáda začala byť velmi prísna a tieto potreby sa už nemohli dovážať. Počula som, ako vypálili a vyplienili Atlantu, ako cesty a železnice do Maconu boli plné utečencov, a počula som o rekonštrukcii. Počula som všetko na svete okrem toho, že juh vojnu prehral. Bol to pre mňa strašný otras, keď som sa desaťročná dozvedela, že generála Leeho porazili.“ Pri práci na knihe preštudovala Mitchellová všetky ročníky novín od roku 1860 do 1873, stovky starých časopisov, denníkov a listov. Ale najväčšmi sa opierala o otcove historické poznatky a o spomienky matky, ktorá si veľmi presne pamätala zvyky a obyčaje tých čias. Neznámu autorku, ktorá ukázala rukopis len niekoľkým najbližším priateľom, objavil šéfredaktor Macmillanovho vydavateľstva, ktorý roku 1935 odišiel hľadať nových autorov mimo literárnych kruhov. Bolo treba veľkého presviedčania zo strany redaktora i priateľov, aby mu skromná autorka vôbec svoje dielo ukázala — a vzápätí si ho aj telegraficky žiadala nazad. Ale to už bolo jasné, že rukopis má veľké šance na úspech, a tak poputoval do newyorských kancelárií vydavateľstva. Román sa pôvodne volal „Aj zajtra je deň“ podľa hrdinkinho zvyku pomyslieť si pri každej nepríjemnosti: „O tom budem rozmýšľať zajtra.“ Autorka však upustila od pôvodného názvu, keď uvidela, koľko vyšlo v posledných rokoch kníh, ktoré mali v titule slovo „zajtra“. Rozhodla sa pre názov „Odviate vetrom“, lebo dobre vyjadroval základnú myšlienku jej príbehu — zánik starej južanskej civilizácie vo vetre dejín. Román vyšiel v júni 1936 a ihneď dosiahol obrovský úspech, práve tak ako film, ktorý o tri roky podľa neho nakrútili. Do konca roku 1966 vyšla kniha v tridsiatich dvoch jazykoch v celkovom náklade skoro trinásť miliónov exemplárov. 11. augusta 1949 večer zrazil autorku taxikár, ktorý mal v policajných registroch už dvadsaťštyri vážnych dopravných priestupkov. O päť dní, 16. augusta, spisovateľka zraneniu podľahla.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 1967 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Gone With the Wind, 1936
více info...
Přidat komentář
Scarlett neuvěřitelně protivná hrdinka, ale ten konec tomu dodá lidskost. Vlastně mě překvapilo, že mi jí bylo i líto, i když si za svůj konec mohla sama nakonec. Kniha je skvělá, mnohem více sedí originální název než české Jih proti Severu. No myslím, že se budu z tohot ještě chvilku vzpamatovávat. :)
Moje první seznámení s klasikou americký literatury. Určitě bych si to měla přečíst znovu, protože to, že si pamatuju jen, že je tam Scarlett a její "na to budu myslet až zítra", je určitě velká škoda.
Druhý díl se vyrovnal prvnímu, takže spokojenost. Po četbě prvního dílu jsem už věděla, že se nemusím obávat přehršlí romantiky. Kromě bouřlivého vztahu Scarlett a Rhetta je druhý díl věnován hlavně "rekonstrukci" jihu po občanské válce. A jak už to po válkách nebo revolucích bývá, vždy vybublají na povrch ty nejhorší lidské vlastnosti. Překvapil mne i důvod vzniku Ku Klux Klanu.
A že to neskončilo happyendem je vlastně plus, nebylo by to uvěřitelné.
Druhý díl pokračuje na stejné úrovni jako první a stojí za to prožívat pokračující osudy Scarlet a Rhetta. Takže dočteno jedním dechem a doporučuji.
Skvělé pokračování prvního dílu. Ani hodnost, ani vyloženě čistě zlost Scarlett mě nepřestane udivovat a fascinovat zároveň. Zároveň mě fascinují lidská moudra, která se v příběhu skrývají, stejně jako různé nenadálé osudy a pozdní uvědomění si sebe sama i svého okolí.
Dokonalé, barvité vykreslení společnosti před a po občanské válce, jejich konvencí, bouřlivé atmosféry všech těch změn. Od sňatku Rhetta a Scarlett potom bolavý příběh Rhettova zoufalství, když si absolutně sáhne na dno; a nervy drásající činy a uvažování Scarlett, která díky traumatu z války vývojově ustrnula a nedokáže se hnout z místa.
Ještě nikdy jsem se žádným mužským hrdinou nedokázala tak soucítit, Rhett je fakt to nejlepší testosteronové stvoření, které kdo kdy vyobrazil, neskutečně smekám – pronikavě inteligentní, s břitkým humorem, absolutně velkorysý. U Scarlett si zase čtenář naprosto sáhne do osobních rezerv toho, co ještě lze u hlavní hrdinky „tolerovat“ a číst dál, ačkoli stovky stránek čtenář křičí: „Prober se! Zastav se a chvíli vnímej, co se kolem tebe děje!“ A ono se to na posledních stránkách stane a čtenáři jednoduše zlomí srdce, že to přišlo pozdě, že si Scarlett příliš pozdě vyložila svůj opakující se sen o bloudění v mlze a jeho rozřešení, které bylo celou dobu nadosah.
Už třicet let se k té knize vracím, pořád mi při čtení dialogů Rhetta a Scarlett běhá mráz po zádech.
Nádherná kniha, pro mě ještě lepší, než první díl. Ještě dlouho po přečtení ve mě rezonovala a to se mi často nestává.
Skvělý román. Ze Scarlet se vyklubalo pěkné kvítko, kniha si nehraje na romantiku a i příběh autorky je zajímavý. http://www.jihprotiseveru.cz/
Stále ještě krásná kniha, ale první díl se mi líbil víc. Přesto obě knihy doporučuji.
Druhý díl mě bavil o moc víc než první. Byla tu sice stejně protivná Scarlett, ale taky tu byl Rhett a jeho věčné dobývání, daleko svižnější tempo a spousta zajímavých zvratů.
Přesto jaký byl Rhett padouch, dokázal si přiznat chyby a fakt mě bavilo jak do všech viděl, kdežto Scarlett si neviděla ani na špičku nosu, byla bezcitná a touhou po penězích naprosto zaslepená. Čtení jsem si nejvíc užívala do chvíle, než ji konečně ulovil a když se pak oba nepěkně poškorpili a navzájem si zlomili srdce, zbyla mi už jen lítost nad smutným koncem.
Zajímalo by mě jak pokračuje příběh z pera jiné spisovatelky: Scarlett I a II a jestli je to jen látání něčeho dávno skončeného, nebo jestli autorka dokázala, aby postavy znovu žily. Už teď je mi jasný, že si chci přečíst i to. A moc se mi líbí, že pokračování Jihu proti Severu v podání Našeho vojska, je zase se stejnými ilustracemi Adolfa Borna a opět v překladu Zdeňka Hrona.
Shodou okolností na mě odkudsi vykoukl článek, který nesl spojení „rasistický Jih proti Severu.“ A že tím byly řádky nepěkně zaneřáděný, by si všiml i slepec. Scarlettina jedovatá slova: „Svobodní negři jsou jiní a pořádné zbičování by spoustě z nich náramně prospělo.“ Bohužel to tak chodilo a tehdejší společnost nedokázala vidět jinak. A zlý je, že rasismus, někdy úmyslně skrytý, přetrvává až dodneška.
Ááááách Ashly, i tak by se dala kniha shrnout. Velký příběh o jedné "potvoře", která jde proti proudu a velkém prozření. Ale na rovinu, který z nás chlapů by právě o takou "potvoru" nestál. Troufnu si říci, že nějakou tu Scarlett znám i mezi náma a je to dobře, svět by byl jinak šedivým. Nesmrtelný příběh, jednou se k němu opět vrátím.
Jedním slovem velkolepé! Tenhle příběh byl pro mě neuvěřitelným zážitkem, který předčil všechna má očekávání. Je to skvost klasické literatury. Pokud pročítáte recenze, abyste se rozhodli zda knížky koupit nebo číst, tak neváhejte a směle do toho. Rozhodně za to oba díly stojí! Nebudu se tady rozepisovat o stylu, postavách a ději, jednoduše to bylo všechno za 5*
(SPOILER) Musím ocenit, že autorka se skvěle drží charakterů postav, což není úplně obvyklé. Často v knihách každý zázračně zchytří a úplně se změní, což není tak docela reálné. Tady naopak byla Scarlett hloupá, povýšená a čím dál bezohlednější a k prozření došla až úplně na konci, přičemž opět to bylo pouze na kratičký moment, jak vidno z posledního odstavce. Vše, co se Scarlett stalo, by se jí v klidu mohlo stát i v reálném životě, v knihách jsem se s tím však téměř nesetkala. Bohužel jsem ale romantička a takhle realistický příběh se mi proto nemohl úplně líbit. Skvělá kniha, ale pochybuji, že se k ní ještě někdy vrátím. :)
Druhý díl popisuje poválečná léta a to, jak se s novou dobou kdo jak vyrovnával. Opět velice živě a realisticky popsáno, takže člověk s velkou chutí čte i ty dlouhé pasáže "bez děje", které jen popisují. Opravdu se osvobození otroci takhle chovali? Rasismus se pak jeví v trošku jiném světle...
Jako jedna z mála knížek mě rozplakala, dokonce i na více pasážích.
Skvělá, jedinečná, nezapomenutelná! A také jedna z mála těch knih, u nichž jsem opravdu upřímně litovala, že je konec... i když kniha nekončí tak, jak bychom asi my, romanticky založené nátury, chtěli. Autorka si žádný hollywoodsky nasládlý konec nepřála a byla to také její zásadní podmínka pro jakékoliv filmové zpracování. A když tak nad tím uvažuji, musím uznat, že měla pravdu. Slavná závěrečná slova Rhetta Butlera jsou jen logickým vyústěním jeho komplikovaného vztahu ke Scarlett, stejně tak jako je logickým vyústěním úvah Scarlett O Harra její rozhodnutí vrátit se domů na Taru. Je věčná škoda, že se u nás vžil z nějakého nejasného důvodu pro tuto knihu název Jih proti Severu. Originální název Odváto větrem daleko výstižněji vyjadřuje to, o co M. Mitchellové asi šlo. Tedy vrátit se aspoň ve vzpomínkách k časům, které jsou nenávratně pryč. Poznámka na okraj: postavu umíněné, sebestředné, ale nezlomné Scarlett prý autorka "modelovala" podle své babičky.
Je to kniha mého srdce.
Štítky knihy
19. století zfilmováno americká literatura USA (Spojené státy americké) občanská válka Pulitzerova cena válka Sever proti Jihu (1861-1865)
Autorovy další knížky
| 2008 |  Jih proti Severu 1 |
| 2008 | Jih proti Severu 2 |
| 2020 | Jih proti Severu 1+2 |
| 1996 |  Ztracená láska |
(SPOILER) Dialog strýčka Petra a Scarlett o yankeeských ženách podává důkaz o nesmírné složitosti světa a patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy přečetla. Naštěstí jsem měla překlad Jarmily Fastrové, tam mě sice iritovalo neustálé oslovování „miláčku" mezi ženami, ale nějakého toho „tydlifidli" jsem byla naštěstí ušetřena. :-) Nebyla jsem úplně nadšená z prokreslování charakterů, Scarlett například je tvrdá a chytrá při svém obchodování dřívím, s každým byznysmenem si hravě poradí, ale když přijde na jednání s Rhettem, je z ní najednou pětiletý zlostný harant, a skočí mu na každý špek? Anebo ta Melanie, z toho jsem rostla. Dejme tomu, že se z nenápadné, nepříliš hezké ženy najednou stala hvězda Atlanty (ovšem ta scéna s hroby, to už bylo příliš), ale když je tak inteligentní, duchapřítomná a odvážná, že když dojde na lámání chleba, vždycky udělá to nejsprávnější, tak není schopna vidět, co má každý den před očima? Myslela jsem, že aspoň na té smrtelné posteli naznačí, že o tom ví, a má pochopení, ale prostě ne. Taky mě mrzelo Rhettovo vidění Ashleye, ke kterému na konci dospívá i Scarlett, takže si myslím, že je to názor samotné autorky. Nepřijde mi to správné, protože i Mitchell několikrát naznačuje, že Ashley a Rhett jsou dvě strany téže mince. Na světě je rozhodně potřeba obou takových povah, není jedna lepší a druhá horší, to je můj názor. Přes tyto výhrady si ta zpráva o člověku, jakou knížka podává, nezaslouží ani o jednu hvězdičku míň.