Jiná Gabriela Koukalová
Martin Moravec , Gabriela Koukalová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/374758/bmid_jina-gabriela-koukalova-mMU-374758.jpg
3
778
778
Zažila slávu, úspěchy, medaile. Ale taky spoustu okamžiků, o kterých dosud nikomu neřekla. O některých proto, že se bála, o dalších proto, že se styděla. Teď je Gabriela Koukalová poprvé odhaluje ve své biografii. Vychází sportovní i osobní zpověď nejlepší biatlonistky naší historie. Mistryně světa, olympijské medailistky, vítězky Světového poháru. Kniha je psaná autenticky v první osobě a odhaluje zákulisí tréninkové dřiny, nejdůležitějších závodů i mysli vrcholové sportovkyně v těch nejvypjatějších momentech. Gabriela jde ve svých pocitech na dřeň. Popisuje nejen velké výhry, ale i to, co se skrývá za nimi. Třeba desítky probrečených nocí, spory s rodiči a trenéry, ne vždy ideální atmosféra v týmu nebo těžká nemoc, kterou před světem dlouho tajila… Součástí knihy jsou i dosud nezveřejněné fotografie.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem nejdřív vůbec číst nechtěla. Mrzelo mne, že sportovkyně z mojí oblíbené disciplíny (koukám na biatlon už nejmíň 20 let..) sklouzla do roviny bulváru. Ale pak jsem si řekla, že nebudu soudit, dokud nepřečtu sama, navíc se mi hodí i do Výzvy (autobiografie normálně vůbec nečtu), takže jsem po ní sáhla.
Po přečtení jsou pocity rozporuplné. Kniha se četla lehce, je určitě čtivá. Není v ní ani zdaleka tolik "špíny" či kontroverze, jak se nám snaží namluvit bulvární novináři. Kromě rozhodně negativního názoru na trenéra Šikolu (ale nemám pocit, že by si s ním vyřizovala účty, ani to není to hlavní téma knihy) nikoho neodsuzuje, naopak se snaží hledat různé roviny pohledu. Je to osobní zpověď a nezastírá, že sdělení v ní je čistě subjektivní.
G.K. byla skvělá sportovkyně a její přínos biatlonu i sportu u nás vůbec je jednoznačná.
Bohužel nemůžu věřit všemu, co v knize píše. Přijde mi, že si dost často protiřečí, nebo podává protichůdné informace o jednotlivých obdobích svého života. Někdy mám pocit, že byly Gabriely Koukalové dvě, a každá se chovala nebo zažívala něco odlišného. Nespala/spala, nejedla/jedla, vyčerpaná zvládla jen sport a odpočinek/lítala a podnikala bůhví co... Ale nemyslím, že by se G.K. snažila čtenáře vodit za nos. Spíš z toho mám pocit, že má opravdu vnitřní problémy, které za tohle všechno můžou. Ale neumím to posoudit, nemám znalosti z psychologie, je to jen můj dojem.
Každopádně si bohužel myslím, že tato kniha neměla vyjít. Ne teď. až později. Až by se na vše G.K. podívala ještě více z dálky a až by kniha neuškodila jí ani její pověsti.
Pro mě je to žena co si zaslouží respekt,ona mě přivedla k biatlonu díky ni je to sportovní událost kterou sleduje celý svět,její zpověď byla místy až moc otevřená ale člověk pochopí a nesoudí,..pro mě vždy byla a bude královna biatlonu...ať si říká kdo chce co chce
Nevím, co napsat....
Za mě, Gábiny si hodně vážím za to, co dokázala, ale knihou si podle mě ublížila.
Místama byla až hodně otevřená, možná dost zbytečně.
Doufám, že jí samotnou nebude jednou mrzet, že tohle sepsala a vydala.
I tak děkuji a koho zajímá sport, knihu doporučuji.
Přemýšlím, co napsat. Jedná se osobní zpověď člověka, který tvrdě dřel, aby si vybudoval svoje místo a co ve sportu dokázala, klobouk dolů.
Nevím, jestli je na místě tu knížku hodnotit. Říká se, že na každým šprochu, pravdy trochu. Ty situace, které Gábina popisovala, nějak byly, ona to nějak vnímala a někdo jiný to mohl vnímat jinak.
Koho to zajímá, knížku si přečte. Ale jak jsem ji psala, myslím, že nikomu z nás nepřísluší to nějak hodnotit.
Nejprve jsem si říkala, že se Gábina chce jen zviditelnit a naházet špínu na ostatní sportovce, ale přece jen mi to nedalo a knihu jsem si přečetla.Musím říct,že jsem změnila názor a jsem ráda, že jsem se v Gábině nezpletla.Měla to moc těžké a nikomu se nemstí jen popisuje zákulisí sportu tak jak to je.My obyčejní lidé vidíme jen úspěchy nebo prohry,nikdo z nás neví co zatím stojí.Každému bych tuto knihu doporučovala přečíst , hlavně těm,kteří vždy nejlépe vědí co mají sportovci dělat a jak vyhrávat.
Děkuji Gábině za knížku, která mi otevřela oči při pohledu na vrcholový sport. Děkuji
Sportovní biografie nikdy nebudou chybět v mé knihovně, proto když vyšla tahle, věděla jsem, že bude na seznamu PŘEČTENO.
S talentovanou Gábinou jsem vyrůstala, sledovala jsem ji od úplného počátku, fandila jí a fandím dodnes. Věděla jsem, že kniha je velmi kritizovaná tady i dalšími médii. Viděla jsem odpad, marketingový tah Koukala, křivá obvinění ... až do dnešního dne jsem četla jenom titulky a chtěla si udělat vlastní názor.
Momentálně je to 44. nejhůře hodnocená kniha, vůbec to nechápu, jak může být na žebříčku vedle Láďi Hrušky nebo Andreje Babiše. Ok. Psaní není Gábinina silná stránka, ale kdo chce od švadleny, aby šla dělat rozhodčí? G. se s námi chtěla podělit o zákulisí sportu, o to co nikdo nevidí a vidět nechce. A kdyby to psal někdo jiný, nebylo by to tak autentické a přímé.
Není jediný sportovec, který si tímhle prochází. Nikdo z nás, kdo nedělal sport na vrcholové úrovni si nedokáže představit, co vše za tím stojí. Kde se bere ta zášť (nebo to je jen závist) vůči těm nejlepším sportovcům? Nesuďte lidi kolem sebe, když je neznáte.
Nevěřím, že kniha je pouhým marketingovým tahem. Ano, byl kolem ní velký rozruch, ale nevěřím, že by tohle měl někdo zapotřebí. Nevím, možná jsem naivní.
Kniha se mi četla dobře, hodně jsem se s Gábinou ztotožňovala, vždycky si jí budu vážit jako každého dalšího sportovce i toho, jenž byl třikrát na OH, ale nemá z nich žádnou medaili. Važte si sportovců a podporujte je. Gabča ve mně nespočetně krát vyvolala pozitivní emoce - smích i slzy štěstí.
Těch, kteří chtějí být jako někdo jiný, už je na světě dost!
Také já jsem váhala zda knihu číst, tolik humbuku kolem, co mě asi čeká a chci to vůbec vědět? Nedávno jsem četla Můj sen o zlatě a sněhu od Martina Fourcada a to byl opravdu jiný příběh. Ano, asi určitě Gábině kniha ublížila, ale já jsem její zpovědi věřila. A teď už přeji Gabi jen to nejlepší, lásku , klid a splnění všech přání. Nepřestanu Vás obdivovat za to co jste dokázala a vážím si otevřenosti a odvahy.
Poprvé jsem ve velkých rozpacích, co mám vlastně napsat. Nechci hodnotit Gábinu - člověka. Hodnotím knihu. Je psána jednoduše, až naivně... a Gábině - sportovkyni podle mě ublížila. Nepotřebovali jsme vědět některé otřesné detaily. A proto se bohužel přidávám k těm, kteří kritizují zbytečný marketingový tah. Gábina přinesla naší zemi mnoho pozitivního, stala se symbolem biatlonu, vzorem pro naše děti a svým způsobem legendou. Situace popisovaná v knize, pozice Gábiny v rodině, ve škole, ve sportovním týmu, v partnerských vztazích mně trochu otevřela oči a jsem z věcí, které jsem se dozvěděla, rozmrzelá. A to je hlavní pocit, který mně při čtení této knihy doprovázel. Zdravotní problémy může mít každý, oceňuji upřímnou zpověď, ale popravdě se s nimi zase tak úžasně nepopasovala. Takže - opravdu má tato žena být vzorem pro mladé sportovce? A zpět ke knize - nebylo by nám všem lépe bez ní?
Knihu nehodnotím, protože jde o osobní zpověď. Nepřísluší mi to. Můj názor si nechám pro sebe. Jediné, co mohu říct, děkujeme za krásné a tvrdě vydřené úspěchy paní Gábině Koukalové, obdiv a klobouk dolů. Každý úspěch provází to dobré, i to špatné.
Vím, nejde o literární skvost, ale jestli jsem díky Gábině začala šílet z biatlonu, tato syrová a otevřená zpověď způsobila, že jsem přesvědčená o tom, že Gabriela Koukalová je úžasná osobnost. Otevřela nám svoje srdce a svlékla se do naha před celým národem.
Vážím si jí stále víc.
Podle zdejších komentářů jsem se bál, že to bude peklo číst. Že je kniha uměle napsána provokativně, aby to zvýšilo prodeje apod. Vůbec takový pocit z knihy nemám. Slovům v knize jsem věřil. Věřil jsem, že se jedná o její upřímnost, pocity a opravdovou osobní zpověď. Gabriela se ničemu nevyhýbá a nebojí se přiznat třeba i místy dost silné pochybnosti nad výběrem manžela, a to nejen v den své svatby. A taky řady lidí okolo. Co bych knize určitě vytknul, je skákání v čase tam a zpět. Jistě by se dala lépe uspořádat. Jinak je kniha zajímavá i pro sportovně neznalé a podle mého názoru rozhodně není tak špatná, jako tu sděluje mnoho čtenářů ve svých komentářích.
Toto jsem četla ze zvědavosti, kniha má velkou reklamu, ovšem vyloženě mě nenadchla... Nechci se rozhodně přidávat ke smečce, která na autorku útočí, vadí mi jakákoli davová psychóza, neuznávám hromadnou štvanici na někoho, kdo byl označen za "špatného" a teď se do něj tedy všichni obujeme, protože to dělají ostatní. Můj názor: je nesporná odvaha vyjít ven s tím, že dotyčná překonala závažnou chorobu. Co je na tom špatného? Jenže: Opravdu bylo potřeba napsat kvůli tomu knihu? Pokud byla důvodem nezištná snaha pomoct mladým holkám, kterým srážejí sebevědomí trenéři, mohlo to být vyřčeno třeba jen ve velkém rozhovoru pro noviny. Kniha je totiž jinak prázdná...
brak...za rok za dva po tom neštěkne ani pes,a dívím se že si to vůbec někdo koupil...
Knihu jsem si pořídila ze zvědavosti, protože kolem ní byl takový povyk....a ....mnoho povyku pro NIC. Tohle kdyby nevydalo spřízněné nakladatelství, tak věřím, že by se tato kniha na trh ani nedostala. Ukňouraná, negativní a shazující lidi kolem. Vážím si toho, co dokázala ve světě biatlonu a za to má můj obdiv, ale pokud by každá nevyrovnaná osoba vydávala knihy podobného stylu, tak by nejen biografická literatura, ale i úcta, kterou by měl mít člověk k člověku, ať už si o sobě myslí cokoliv, pěkně upadla. Knihu jsem dočetla do poloviny.
Tolik pozornosti, tolik zvědavosti. I já jsem jí propadla a toužila si knihu přečíst. Literárně spíše nic než moc...na druhou stranu oceňuji otevřenost - i když si myslím, že v některých pasážích by nemusela být tak "nevyrovnaná". Z knihy mám dojem, že možná za několik vyjde vyjde další, něco na způsob "jak jsem se zmýlila" nebo "jak to vidím teď".
Kniha psaná tak trochu v žánru bulváru a senzace. Ke cti je potřeba si přiznat, že je v ním úplně vše a nic není tabu. Na druhou stranu sportovce může mrzet, že je to více ze života než ze strany vrcholového sportu. Jako zápor vidím, že v některých tématech se neshoduje s knihou Petra Koukala. Za přečtení, ale určitě stojí!
Líbila se mi hlavně upřímnost a otevřenost, díky tomu se kniha na rozdíl od memoárů jiných slavných dala číst, byla lidská a ne nabubřele blahosklonná. Kniha je dobře strukturovaná do kapitol podle témat, na která si chce posvítit. Po přečtení si o Gabriele myslím, že měla štěstí, narodila se se skvělými geny, maminka olympijská medailistka a Ģábina měla běh na lyžích už od prvních krůčků včetně skvělého vedení přímo od rodičů. Měla obrovský talent a bez nadměrného tréninku, když se rozhodla, dostala se na světovou špičku. Na druhou stranu v knize naznačuje, že trpí depresí. O to více je obdivuhodná a statečná, že se přiznává i k těmto problémům. Jakoby z pohledu své jinakosti odkrývala i něco navíc ve vztazích mezi lidmi.
Přijde mi, že se okolo knihy utvořilo mnoho zbytečné a umělé negativity. Fajn čtení a pohled úspěšné sportovkyně, která ovšem musela bojovat nejen se soupeřkami, ale i vnitřními ''démony''.
Nepřísluší mi hodnotit, jestli je kniha dobrá, nebo špatná. Přečetla jsem ji rychle a se zaujetím. Ještě loni bych nevěřila, že tak krásná a úspěšná žena může mít takové trápení. V mých očích byla dokonalá. Hodně sportuji a díky ní jsem si koupila první voděodolnou řasenku, protože mi ta ženskost ve sportu přišla nádherná. A děkuji za otevření tématu anorexie, sama s ní mám zkušenost v rodině. Kdo nezažije, tak nepochopí. Díky, díky.
Zvláštní. Byl to čtivý příběh chvílemi trochu loudavý, ale hodně mně to překvapilo.
Napsané to bylo pěkně. Kniha byla otevřená. VELMI OTEVŘENÁ!
Fascinuje mě to. Nechápu proč tu knihu Koukalová napsala. Nemyslím si, že pro peníze nebo pro ještě větší slávu než má teď.
Hodně tam o sobě prozradila a ukázala svoje soukromí, slabiny nemyslím si, že je to úplně vhodné zvlášť pro ni když je tak slavná. Ale to musí posoudit ona co je a není pro ni vhodné. Jinak fotky na konci byly moc pěkné.