Jizva
Danuta Chlupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/512456/bmid_jizva-6406d9e61bbc7.png
4
494
494
Katarzyně je přes čtyřicet a za celý život nevytáhla paty z rodného Polska. Teď však má pro svou firmu otevřít novou pobočku v Ostravě. Od studenta Martina, kterého zaměstná jako tlumočníka, se dozví o tragické historii blízké vesnice Životice. Katarzyna dojde k názoru, že dávný nacistický masakr může mít spojitost s její devadesátiletou tchyní. Na vlastní pěst rozjede pátrání – netuší ale, že pro vztahy v její rodině to může mít osudové následky.... celý text
Přidat komentář
Krásná kniha...na základě této knihy jsem se objednala do památníku Životické tragedie ....
Děkuji p.Chlupová
Pane bože, ty polský autorky. Kdybych měla jmenovat 3knihy za poslední roky. Bylo by to Svúj vůz i pluh věd přes kosti mrtvých, Pískový vrch a Jizva. Naprosto uvěřitelný příběh. Napínavý až do konce. A navíc, někdy se stane , že člověk čte knihu, která má co říct k tomu, co zrovna prožívá v reálném životě. Tak prý sex a prachy hýbou světem, a mně se spíš zdá že ukřivděnost.
Není to špatné, ale Životice od Karin Lednické mi přišly lepší. Tam je tragédie popsaná podrobněji a méně "románově". Nicméně i toto připomíná něco, co jsem doteď ani netušila.
Vzhledem k tomu , že jsem četla Životice od Karin Lednické, tak jsem věděla, do čeho jdu .
Jizva není literatura faktu, nýbrž román, který přibližuje životickou tragédii velmi poutavě. Střídání dvou časových rovin a zasazení mnoho let starého rodinného tajemství sice samotnou tragédii poněkud upozadnilo , ale dle mého názoru bylo určitě osvěžením. Za mě velké doporučení .
81%
Opět zaslechla výstřel. Docela blízko. Takže to nebyl sen. Srdce se jí opět rozbušilo. Co se to děje? Přiblížila se k oknu a opatrně zvedla zatemnění. Venku si nevšimla ničeho nezvyklého. Pootevřela okno, pustila dovnitř čerstvý vzduch. Kolik je asi hodin? Teprve šest. Rozhodla se, že si ještě lehne a pokusí se znovu usnout.
V tom okamžiku se ozval srdceryvný ženský nářek. O chvíli později zazněl výstřel, někde blízko.
________________________________________________________________________________________________________________
Velmi dobrý román, vycházející ze skutečné tragické události. Silné a emotivní. Knížka se mi líbila ještě víc než Varhaník z mrtvé vesnice.
Doporučuji!
Jako děti školou povinné jsme Životický památník a náhrobní kameny v lesíku se třídou navštěvovali. Ale musím přiznat, že tehdy jsme moc nevnímali tragédii s tím spojenou a brali to spíš jako únik před školní nudou. Vůbec jsme si neuvědomovali, kolik životů v tak malé vesnici tahle událost zasáhla a změnila. Autorka nabízí zajímavě propojené pátrání po minulosti Katčiny tchyně, s retrospektivně vyprávěným příběhem obyvatel Životic pár dní kolem zmíněné tragédie. Hlavní postavy příběhu jsou sice fiktivní, ale válečné události jsou historicky podloženy.
Velmi čtivé, propojuje minulost se současností, zajímavé postavy. Kdybych nečetla nejdříve Životice Lednické, dala bych možná plný počet hvězd, takto jsem bohužel od knihy asi čekala zbytečně moc. Zároveň mi jakožto obyvatelce Těšínska trošku vadil přílišný propolský tón napříč knihou.
Zajímavý příběh z období 2. světové války, který se odehrává na Těšínsku, v kraji, o kterém jsem do této doby skoro nic nevěděla. O životické tragédii jsem se dozvěděla až z knihy Karin Lednické.
Životice jsou v mém kraji, tak asi proto životickou tragédii znám. Kniha Jizva se dobře četla, děj ubíhal, ale zdálo se mi, že je to více o tragédiích rodinných, či vztahových, na pozadí války. Samotná událost z 6. srpna je na pár stránkách a třeba to byl autorčin záměr, jen mně to přišlo trochu " jalové " Ale jsem se ráda, že jsem knížku četla
Jizva je z části pojatá jako detektivní pátrání po minulosti jedné z postav a v knize se tak dobře prolíná současnost s minulostí. To mi pomáhalo se v příběhu minulosti lépe zorientovat, i když mě to zprvu trochu zmátlo.
Jizva by měla pojednávat o životické tragédii, která se stala v rove 1944. Bohužel se k těmto událostem dostáváme až skoro v závěru knihy a vlastně jen na pár kapitol. V příběhu je sice naznačeno, že se něco chystá. Avšak část knihy, která se odehrává v minulosti, spíše pojednává o životě postav před událostmi. To mi je velmi dobře přiblížilo, ale na úkor toho, že životická tragédie se zde odehrává krátce. Navíc je příběh vyprávěn z pohledu postav, které se této tragédie účastnily nepřímo a tragédii poznáváme převážně z jejích následků.
Další problém jsem měla se stylem psaní/jazykem, který autorka v knize použila. Občas jsem měla pocit, jako bych četla spíše popis událostí, než klasické vyprávění. Navíc v části knihy, která se odehrává v minulosti, jsem občas našla neadekvátní slova pro toto období (např. věta: Budeš se mnou chodit?).
Postavy byly skvělé, hned jsem si jich několik oblíbila.
Jinak je ale Jizva velmi povedená, dokázala mě vtáhnout a užila jsem si ji.
Knihu jsem si přečetla hned po knize Karin Lednické mapující polozapomenutou životickou tragedii. Zatímco Karin Lednická stvořila velice čtivou literaturu faktu, příběh Jizva je román připomínající osudy oné události s fiktivními hlavními postavami. I takto podaný příběh je čtivý a zajímavý.
O takovém masakru na opačné straně naší dnešní republiky čtu prvně. V tomhle ohledu mě autorka i její debut obohatily. Roli hraje válka, nešťastná láska. Obojí nutí lidi dělat zoufale a šílené veci. Ale pravda je, že podobných knih, kdy obvykle vzpomíná přestárlá babička, ještě častěji těsně před svou smrtí, na minulost, je v posledni době dost a četla jsem lepší. proto nemůže být plný počet.
Jizva, jak už fyzická vzpomínka, tak i ta psychická - válečné období a jedna velká tragédie. Dětství a mládí o kterém nikdy nikomu nepověděla.
Tak tohle mě hodně bavilo, střídání pohledů z minulosti a současnosti, krátké kapitoly, žádná omáčka kolem, pořád se něco dělo, mělo to spád.
Postavy se krásně prolínaly, kousky skládačky do sebe začaly postupně pasovat, krásný příběh. O Životicích jsem již knížku četla a taky přečetla jedním dechem.
U jednotlivých postav nebyly až tak popsané charaktery, ale v tomto příběhu mě to ani tolik nevadilo. Nejvíce se mi zalíbil příběh Terezky a samozřejmě Marty a její rodiny.
A navíc krásné grafické zpracování, nemohu jinak než 5/5*
Strhující román to tedy není. Spíš příběh zhrzené mladé ženy v době životické tragédie, která pak celý svůj život zřejmě žila se stínem viny. Nečetlo se to špatně, ale navzdory neveselému tématu to byla spíš oddychovka.
Přečteno v podstatě na posezení, líbil se mi jiný způsob pohledu na životickou tragédii.
Bohužel me pribeh nijak zvlast nezaujal. Nastesti kniha nemela prilis stranek a cetla se celkem dobre, ale to je asi tak vse. Neco bylo zajimave, ale na zadek jsem si z toho nesedla. Mozna je to take tim, ze tento zanr nevyhledavam, a proto bych nechtela potencionalni čtenáře odradit. Urcite dílo stoji za precteni.
Hlavní postavou tohoto příběhu je Katarzyně (česky Kateřina), která po celý svůj čtyřicetiletý život nikdy neopustila rodné Polsko. Teď se ji ale naskytne pracovní příležitost, která ji nabídne otevřít novou pobočku v Ostravě. Zaměstnává studenta Martina, od kterého se dozví o tragické historii blízké vesnice Životice: v srpnu 1944 zde nacisté v odvetě za partyzánský útok na příslušníky gestapa zastřelili během jednoho nedělního rána třicet šest mužů. Kateřině se začne skládat obrázek a dojde ji, že tato událost může mít spojitost s její devadesátiletou tchýní. Rozjíždí proto pátrání na vlastní pěst.
Od knihy jsem neměla žádná očekávání, ale byla jsem nadšená. Nejprve jsem se do děje a vyprávění lehce zamotávala, jelikož autorka střídá minulost a současnost, ale pak to do sebe začalo hezky zapadat. A nedokázala jsem přestat číst. Některé části mnou rezonovaly ještě dlouho po dočtení, byly surové. A pak to do sebe všechno krásně zapadlo a já zůstala sedět s otevřenou pusou.
O tragické události v Životicích toho upřímně moc nevím, takže musím si konečně přečíst Šikmý kostel. Snad co nejdřív :)
Pokud bych měla vypíchnout nějaké pozitivum, po přečtení Jizvy zhruba vím, co se událo v Životicích 1944. Nic víc mi kniha bohužel nepřinesla. Spěchala jsem se čtením uspěchaně napsaného románu, abych to tak nějak dala. Nabízí se jistě srovnání s Alenou Mornštajnovou nebo Šikmým kostelem od Lednické. A za sebe musím říct, že naprosto nesrovnatelné. Trochu se bojím říct, že odfláknuté.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus osudy lidí česko-polské vztahy pátrání v minulosti rok 1944 Ostravsko prolínání minulosti a současnosti oběti nacismu Životická tragédie (1944)Autorovy další knížky
| 2021 |  Jizva |
| 2023 | Varhaník z mrtvé vesnice |
| 2024 |  Třetí terapie |
Nepochybuji, že za vznikem knihy stojí silný rodinný příběh autorky. Střídání minulosti a přítomnosti bývá fajn způsob, jak udržet čtenářovu pozornost. Tady mě ale bavily jen události minulé. Do kapitol ze současnosti jsem se nemohla pořádně začíst, asi mi vadily málo věrohodné postavy nebo jejich jednání, nevím. Jako celek hodnotím průměrně, navzdory závažnosti historických událostí se tu žádná "velká literatura" nekoná. Aspoň z mého pohledu.
Dovolím si poznámku, že tady na jihu Čech máme taky podobnou tragédii, možná o to smutnější, že až z 8. května 1945. Bernartice.