Jménem mojí sestry
Barbora Linke
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/522240/bmid_jmenem-moji-sestry-rwa-522240.jpg
4
211
211
Kamila při úklidu babiččina bytu objeví fotografii odhalující tajemství – babička měla sestru dvojče. Dvojčata Ester a Soňa dospívají v protektorátní Praze. Zatímco Ester sní o tom, že se stane slavnou primabalerínou, Soňa vidí své poslání jako zdravotní sestra. Krátce před válkou jejich vřelý vztah ochladne. Ester i přes nesouhlas rodiny přijímá angažmá v plzeňském divadle a Soňa prožívá první lásky. Ovšem ta osudová nosí německou uniformu.... celý text
Přidat komentář
O můj bože! Tahle kniha byla láska na první přečtení . Knihu jsem četla v rámci knižní štafety, ale musím si ji pořídit do knihovny a vrátím se k ní zase. Ta si zaslouží čestné místo u mě v knihovně!
Příběh je neuvěřitelně okouzlující, dojemný, krásný, ale hlavně smutný. Děj se odehrává u nás v Praze. Je vyprávěný ve dvou časových linkách. Současnost, kde babička vypráví příběh své vnučce o své minulosti a druhá linka je právě minulost a samotný příběh, který převládá v celé knize.
Jménem mojí sestry je první kniha autorky a musím říct, že smekám pomyslný klobouk, protože si na první knihu zvolila těžké téma. Ale poprala se s ním krásně. Skvěle napsaný příběh o druhé světové válce. Ale není to o koncentračních táborech, nýbrž o tom, jak to probíhalo v Praze a jak to působilo na místní lidi. Opravdu poutavý, čtivý příběh, jenž nechcete, aby skončil.
Hlavní hrdinka Soňa, Sonička. Strašné torpédo, které jde do všeho po hlavě. Pochází z dvojčat. Její sestra nese jméno Ester. Má ještě bratra Jirku. Život se s ní moc nepáral, ale myslím, že si s ním hezky poradila. Fandila jsem jí, přála ji štěstí v lásce a životě. Na konci i slzička ukápla!
Ovšem rodiče Soni, Ester a Jirky mě neskutečně štvali svým chováním vůči Jirkovi a jeho židovské dívce a taky hlavně vůči Ester. Je hrozné, že rodiče dokážou kolikrát říct svým dětem tak ošklivé věci… je to smutné, ale děje se to pořád...
Konec je uzavřený, přesto je tam prostor pro další díl a já se moc těším na jeho vydání!
(SPOILER)
Knihu jsem si přečetla na doporučení kamarádky, která byla z knihy nadšená. Já její pocity úplně nesdílím a nějakou dobu jsem zvažovala, že žádný komentář psát nebudu. Jelikož se ale jedná o českou autorku, je možné, že si tento komentář přečte a třeba, třeba, jí to inspiruje při další tvorbě.
V první řadě chci říct, že se jedná o zdařilou prvotinu. Příběh se mi líbil svou netypičností a popisem de facto všedního, obyčejného života za války bez důrazu na zvěrstva a koncentrační tábory. Za to velké plus.
Teď k tomu, co mi na knize nesedělo. Osobně jsem měla problém s jazykem, zejména na počátku, kde byla vidět jistá nevypsanost. Ta se nicméně asi od poloviny knihy změnila ve velmi čtivý styl. Osobně mi zpočátku vadilo používání zdrobnělin, které mi nesedí k jazyku hlavní postavy, nebo anglických výrazů jako džob, které mi prostě neseděli ke 30. letům 20. století (ano angličtina byla známá, ale rozhodně nebyla natolik zakořeněná, že by ji lidé běžně používaly ve vnitřních úvahách).
Kombinace minulosti a přítomnosti bylo takové kostrbaté, chyběla jí jistá lehkost a plynulost a přiklonila bych se k tomu, aby tam přítomnost nebyla vůbec, nebo aby ji tam bylo víc.
SPOILER
Největší problém mám ale se samým koncem. Zajímalo by mě totiž, jak je možné, že Ester zná tak do detailu Sonin život. Jasně, mohly si o tom popovídat nebo si psát, ale ke konci přece Ester odjíždí do Říše, jelikož je pracovně nasazená. Soňa utíká a má krycí jméno. Psaly si o tom dopisy? Kde ji Soňa všechno dopodrobna vysvětlila? Svoji odbojovou činnost, Wolfovu odbojovou činnost? To se nebály, že ty dopisy bude někdo kontrolovat? Co vím, tak z Říše se propustky domů na víkend nedostávaly. Nebo si Soňa psala deník? Nebo všechno svěřila babičce? Tohle je věc, nad kterou od dočtení přemýšlím a ráda bych na ni znala odpověď. Možná, že jsem ji prostě jen přehlédla...
Každopádně, nerada bych, aby tento komentář zněl jako hejt, rozhodně jím být nemá. Autorce fandím a na další její knihy se těším, zvlášť proto, protože jsem si všimla, jak moc se v průběhu psaní jazykově posunula. Za to klobouk dolů.
Kniha mě velice mile překvapila, vzhledem k tomu, že se jedná o autorčinu prvotinu, je to opravdu velice hezky napsáno a bude-li autorka dále psáti, určitě si od ní přečtu další knihu. Kniha nám představuje život obyčejných lidí za druhé světové války u nás. Jelikož to zdaleka není první kniha z tohoto období, kterou mám na svém kontě přečtených kousků, tak mohu s čistým svědomím říci, že se autorce velice dobře povedlo zachytit atmosféru dané doby. Do knihy jsem se začetla okamžitě a v podstatě na jeden zátah ji i přečetla.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Do této knihy jsem se pouštěla jen pár dní po vypuknutí války na Ukrajině, proto se mi kniha v těch dnech četla opravdu špatně. S knihou to absolutně nemá nic společného, jen jsem po ní sáhla v nesprávné době. Jménem mojí sestry mě velmi zaujala svou anotací. Příběh z protektorátní Prahy, odkrývání starého tajemství a osudová láska, to jsou jistoty, které mě vždy zaujmou. Poslední body anotace slibují milostný příběh, který může na čtenáře působit tak, že o tom vlastně kniha bude. Ale ono opak je pravdou. Stěžejním tématem tu rozhodně není lovestory, jako snaha o přežití nebo boj s režimem. Soňa je jiná, než dívky té doby. Kouří cigarety, jde z jednoho románku do druhého, nebojí se říct nahlas svůj názor. Knize se nedá upřít neuvěřitelná čtivost, která vás nutí číst dál a dál. Dále se odehrává ve dvou časových rovinách, ovšem kapitol ze současnosti, kdy vnučka nachází staré věci a začne zjišťovat minulost své babičky, je velmi málo, a vlastně bych je asi radši vynechala úplně. Jsou velmi krátké a vlastně nijak ostatní děj nedoplňují. Jménem mojí sestry je velmi hezká a smutná kniha zároveň. Přináší zase trochu jiný pohled na válku a rozhodně se těším na další autorčiny knihy. V knize jsem si našla celou řadu citátů.
Páni! Vůbec bych neřekla, že toto je autorčina prvotina! Ten styl psaní byl úžasný, od knížky jsem se nemohla odtrhnout a doufám, že se od Barbory Linke dočkáme nějakého dalšího díla.
Jménem mojí sestry je příběh dvojčat, výprávěný z pohledu jedné ze sester - Soni a odehrává se v protektorátní Praze. Dobová atmosféra na vás z knihy úplně dýchne a přenese vás do období druhé světové války. Z příběhu jsem měla podobný dojem jako ze seriálu První republika. Je to sice jiná doba, ale užívala jsem si to stejně. Navíc hlavní hrdinka mi charakterem maličko připomínala Magdalenu Škworovou - byla taková rázná, živá, občas drzá a stála si za svým. Celkově mě čtení moc bavilo a byla bych ráda, kdyby se tento historický román dostal k více lidem.
4,5⭐️/5⭐️
Když jsem se do této krásky pouštěla, neměla jsem ani zdaleka tušení, jak skvělý čtenářský zážitek na mě čeká. Debutový román z pera české autorky Barbory Linke vás totiž nejen vtáhne do temné doby za druhé světové války, ale nevybíravým způsobem vás chytne za srdce a jen tak nepustí.
Kniha popisuje Prahu nejen za války, ale i před ní, takže díky tomu můžeme sledovat, jak se vše tehdy postupně měnilo. Jak se vyhrocují vztahy mezi lidmi a jak zdánlivé maličkosti mohou vyeskalovat v nebezpečné situace. Jak se i v této době snaží obyčejní lidé přežít a najít alespoň špetku štěstí. Soňa jejíž osud v knize sledujeme, je skvělá hrdinka. Je totiž lidská. Přestože má své chyby, oblíbíte si ji a věřte, že budete hltat každý další řádek, abyste věděli, co bude dál. Se Soňou prožijete radosti, strasti i nejednu lásku, z nichž jedna dokonce nosí i německou uniformu…
Už nějakou dobu se mi nestalo, že by mě kniha pohltila doslova od první strany. Skoro se mi nechce věřit, že se jedná o autorčinu prvotinu. Styl, kterým píše, je neuvěřitelně čtivý, takže vám stránky doslova lítají pod rukama. Zároveň je však jazyk přizpůsoben době, ve které se nacházíme a skvěle navozuje atmosféru tehdejší doby.
Nebudu lhát, scény s Hoffmánkem mě bavily z celé knihy nejvíce. Možná bych jich ocenila i o něco více. Na druhou stranu si myslím, že se v knize objevily přesně v takové míře, aby to působilo realisticky. Jako všechny příběhy z této doby, je i tento těžký a silný. Vůbec jsem ale nečekala, že mě kniha dokáže tak emocionálně rozložit. Ten závěr jsem prostě probrečela, a to se mi u knihy stalo vůbec poprvé. Následovala taky řádná knižní kocovina, protože příběh se mě dotkl tak moc, že jsem ještě dva dny nedokázala myslet na nich jiného. Nemohu tedy jinak než udělit pět hvězd! Za mě velké doporučení a troufám si říct, že se kniha zařadí i mezi mé nej tohoto roku.
Hodnocení: 100%
Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji autorce Barboře Linke.
Líbil se mi styl psaní, který byl až překvapivě lehký, hlavní hrdinka si na pozadí válečných událostí zachovávala svou mladickou nerozvážnost a svůj osobitý pohled na svět a muže. Zajímavé bylo jednou pro změnu číst o osudech obyčejné české, nežidovské rodiny, i když musím uznat, že to byla velmi zvláštní rodina.
Jménem mojí sestry je příběh rodiny Gregorových, odehrávající se za druhé světové války. Sledujeme trápení hlavy rodiny - učitele vysoké školy, na kterého doléhají události s demonstracemi a uzavíráním univerzit. Obavy maminky z nástupu do práce, protože nikdy nepracovala. Soužení prarodičů, kterým společně s válkou komplikuje život stáří. Nešťastnou lásku nejstaršího syna, který má za vyvolenou Židovskou dívku. Ale především osudy hlavních hrdinek - Soňy a Ester, jednovaječných dvojčat, jejichž povahy zase tak stejné nejsou. I přes odlišnosti společně popletou hlavu jednomu vysoko postavenému příslušníkovi SS, postihne je loučení a poté i sesterský svár, aby na svém vztahu mohly znovu pracovat. Jestli ale budou, to už neprozradím...
Není to veselé čtení - nebyla to veselá doba. Přesto jsem musela pokračovat dál, až do samotného konce. Jednak je styl, kterým je román napsaný, čtivý, ale hlavně je kniha autentická. Autorka popisuje reálie tak, jako by dobu sama prožila. Nedá se pak nenasát tehdejší atmosféru, nesklouznout po hlavě do propadliště dějin. Jménem mojí sestry vás zkrátka semele.
Za nádherný prožitek, jedinečný styl a tak podrobné rešerše před autorkou - Barbora Linke - smekám. Zaslouží si 5* a spoustu spokojených čtenářek.
Z knížky jsem měla pocit, že opravdu věrně zobrazuje život obyčejných lidí v tehdejší době. Samozřejmě jsem v tomhle oboru úplný laik, takže ve skutečnosti netuším, jak to tady během druhé světové války doopravdy vypadalo, ale autorce se zkrátka podařilo přenést na mě atmosféru života v protektorátu, což je to, co mě na čtení historických románů baví nejvíce.
A bavila mě také hlavní hrdinka Soňa, která se kvůli své povaze někdy dostávala do hodně prekérních situací, ale měla své zásady, které nehodlala porušit. Anotace slibuje romantickou linku mezi Soňou a německým vojákem, mnoho romantiky ale v knize nečekejte, objevuje se tam spíše okrajově. Konec byl podle očekávání velmi dojemný a ponechává prostor i pro případné pokračování, které by se mělo soustředit více na Soninu sestru Ester.
Prvotina od Barbory Linke je opravdu povedená. Dělí se na dvě časové linie - přítomnou, která by za mě popravdě potřebovala buď rozepsat nebo dát úplně pryč, jelikož se jí v knize věnuje jen pár kapitol, a minulou, která je neskutečně poutavá a já jsem si její čtení moc užila. Je pravdou, že i tady bych u něčeho uvítala trochu víc popisů, ale celkově to za mě byla skvělá kniha, kterou všem fanouškům beletrie o druhé světové válce, kteří rádi sledují spletité osudy hrdinů, moc doporučuji.
Láska si nevybírá dobu ani člověka do kterého se zamilujete. Některá tajemství by měla zůstat uzamčena, ale pak by nebylo o čem psát. Kniha stojí za přečtení.
Prvních 90-100 stran jsem s příběhem trochu bojovala. Přisuzuji to především tomu, že toto není můj obvyklý žánr a téma.
Nicméně jsem moc ráda, že jsem knihu neodložila. První strany jsem četla asi 2 týdny, ale ten zbytek jsem očima zhltla za jedno odpoledne. Příběh si mě úplně získal.
Autorka píše čtivě, poutavě. Zcela obyčejné scény z běžných dnů vás díky tomu chytí za srdce. Pro svou prvotinu si vybrala velmi náročné téma a je třeba smeknout pomyslný klobouk, protože tento příběh se skutečně vyvedl.
Hlavní hrdinka je velmi sympatická slečna. Rozumná, avšak lepidlo na potíže. Pro mě velmi sympatická kombinace. Její příběh je protkán hezkými i smutnými okamžiky, které mě často přiměli k hlubšímu zamyšlení.
Moc jsem si oblíbila také další postavy - babičku, její sestru a německého vojáka. Naopak rodiče Soni mi byli velmi nesympatičtí a některé jejich myšlenky a přístupy mi nešli na rozum.
Jediné co mi v knize chybělo bylo více okamžiků z přítomnosti. Více pohledu aktuální generace na minulou dobu a činy předků. Moc ráda bych si v tomto ohledu přečetla více, než jen těch pár stran.
Válka, láska a přátelství. Smutek i radost. Setkání a loučení. Úspěchy a pády. Tento příběh má vše, co si jen čtenář může přát.
Hodnotím 4/5 a ráda bych v blízké době opět sáhla pro knihy z období 2. světové války. V knihách je to pro mě stále dost neprobádané území.
Krásný vhled do vztahy u života dvou sester v nelehké době. Líbil se mi jazyk i tempo vyprávění, které autorka zvolila. Jsem z knihy nadšená!
Knížka Jménem mojí sestry si rozhodně hodnocení 5*
zaslouží. Je velmi čtivá a napsána krásným, moderním a svěžím jazykem, s nadhledem a lehkostí, a vůbec přitom nevadí, že se jedná o smutné a neveselé téma české historie. Tíživou a krutou dobu protektorátu.
Je to příběh o sesterské lásce, rodinné pospolitosti, ale i o vlastní obětavosti a pomoci. Takový milý příběh o obyčejném životě té doby, kterou známe jen ze školního vyprávění. Knížka se mi tedy líbila, konec byl pro mě nečekaný a zlepšil celkový dojem.
Vynikající debut ! Od Barbory Linke si určitě další knihu ujít nenechám !
(SPOILER)
Jsou lidé, kterým se štěstí vyhýbá... Jsou to dobří lidé, pracovití, laskaví a hodní, přesto je jejich život protkán neštěstím. Věřím, že vše v našem životě má svůj význam, ale jsou chvíle, kdy není jednoduché tomu pevně věřit... Třeba období druhé světové války vyvolává otázku... Bylo opravdu tohle vše nutné? Každopádně těžké časy nás mohou mnohé naučit o lásce, porozumění, pomoci druhému a vnitřní síle...
Soňa je sympatická mladá žena, která nemá na růžích ustláno... S příchodem druhé světové války se její život mění a je těžce zkoušena...
Pak jako blesk z čistého nebe štěstí udeří a přinese s sebou lásku... Podstatu bytí, smysl života, sílu, která se nemůže rovnat žádné jiné... Nejprve se ji snaží popřít, protože není žádoucí milovat nepřítele... Ale je nepřítel opravdu nepřítel? Některé věci nebývají tak, jak se na první pohled mohou zdát...
A může to být navždy?
„Myslím, že to plakali andělé, že dva, kteří se milovali, spolu nezestárnou."
Román o lásce, přátelství, rodině a sesterském poutu.... Ester a Soňa jsou dvojčata, jejichž cesty se na nějaký čas rozdělily, ale v srdcích zůstávají jedná druhé navždy...
Moc doporučuji ️️️
Za války se lidská duše nořila do propadliště plné smutku a bolesti. Činy ztrácely svou lidskost, mnohdy oproštěné od morálních vlastností. Válka je vždy temným obdobím v historii, takže žádné čtivo pojednávající o ní nepatří k oddechovým žánrům. Přesto mohu říct, že v této knize se autorce podařilo popsat tuto těžkou dobu velmi zajímavým a lehkým stylem, až mě to samotnou překvapilo. Ano – je to kniha o jedné rodině žijící v Praze, které se válka nevyhne a obrátí jejich všední a celkově nudný život vzhůru nohama.
Sledujeme zde dvě časové linie – tu současnou, kdy Kamila nalezne u své babičky fotografii a zjišťuje tak, že její babička měla sestru, identické dvojče. Po pár stránkách se přesouváme do minulosti, kterou dáma své vnučce vypráví s patřičnou dávkou emocí. Příběh mladé Soni, bezstarostné a prostořeké dívky, je nabitý událostmi. Dívka pracuje v nemocnici jako sestra a stará se o nemocné, přitom se snaží pomáhat v domácnosti s péčí o senilního dědečka a melancholickou babičku. Ze všech sil se snaží, aby se válka dotkla její rodiny co nejméně. Jenže atmosféra ve společnosti není dobrá. Její otec, vysokoškolský profesor, přijde o práci a prakticky i majetek, její matka, která nebyla zvyklá za svůj život pracovat, se musela vzchopit a jít vydělávat potřebné peníze. Všechno se line zvláštním směrem a s tím i láska, kterou Soňa za svůj příběh prožívá nejméně dvakrát. Jedna z nich zabalená i do německé uniformy. A obrázek německých vojáků z trochu jiného, něžnějšího pohledu, mi na celém příběhu přišel nejzajímavější.
Nechci vám tu prozrazovat z děje, protože si myslím, že byste přišli o pár krásných i smutných okamžiků. Knížka je napsána lehce, svěže a se vší grácií, která k takovému tématu patří. Já ji přečetla za jednu neděli – jak to šlo samo.
Opravdu dojemný rodinný příběh z druhé světové války. Autorka vtipně popisuje první lásky hlavní hrdinky Soni a zároveň brutalitu války, díky které se člověk rychle stává dospělým. Nenásilnou formou jsem si připomněla historii, zasmála se, ali i poplakala. Barbory styl plný metafor opravdu pohladí na duši. Kniha nemá chybu, už se nemůžu dočkat dalšího pokračování!!!
Moc pěkná kniha, která se velice dobře četla. Autorčin styl mi sednul a já se vždy nechala pohltit příběhem a veškeré situace jsem prožívala spolu se Soňou, jež se stala mojí oblíbenkyní. Musím přiznat, že na začátku jsem lehce byla zmatená z toho, kdo je hlavní hrdinkou, ale brzy jsem se zorientovala.
Přišlo mi, že autorka neměla problém vykreslit tehdejší atmosféru a situaci. Nedělalo mi tak problém si představit prostředí.
Když to vezmu, tak Jménem mojí sestry rozhodně stojí za přečtení, která dokáže čtenáře dojmout, rozesmát i chvílemi lehce naštvat.
Štítky knihy
dvojčata sestry pátrání v minulosti Protektorát Čechy a Morava historické romány prolínání minulosti a současnosti české romány věkový rozdíl partnerů (age gap) romány pro ženyAutorovy další knížky
| 2021 |  Jménem mojí sestry |
| 2022 | Srdcem mojí babičky |
| 2024 | Písmem mojí přítelkyně |
Krásný příběh, který se četl neuvěřitelně lehce, ač zpracovává těžké téma a těžkou dobu, ale autorka si s tím skvěle poradila a člověk se úplně cítil, jako by tam v té době byl, za mě se k tomu přiblížila i samotným jazykem, jakým to bylo napsané. Promyšlený příběh o žití v těžké době o ztrátách i nadějích a také o komplikovanosti lásky. Moc pěkné. Těším se na další počiny autorky.