Jméno růže
Umberto Eco
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/159260/jmeno-ruze-159260.png
4
3936
3936
Prostřednictvím příběhu o vyšetřování několika záhadných vražd evokuje autor nejen dobovou atmosféru, ale hlavně spory mezi císařem a papežem. Vypravěčem je starý mnich, který před smrtí líčí události, jichž byl v mládí přímým svědkem.
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2011 , Český klubOriginální název:
Il nome della rosa, 1980
více info...
Přidat komentář
Detektívne príbehy alá Christie som čítala v teens "mládí" a po rokoch akoby toto bolo vyvrcholením detektívneho prostredia. Besnela som tak, ako si to autor zaumienil:D Ďakujem mu, že som si mohla niečo takéto úžasné prečítať, zaslúžila som si?:D Milujem knihy, kde autor dušu vypľuje pre "hobby", je tak hlboko zainteresovaný pre svoj drobný svet (v tomto prípade stredoveký opátsky život), že túto lásku ľahko prenesie do viet, do príbehu a nenásilne = napríklad v porovnaní so Sapkowským druhý diel husitskej trilógie, kde to s históriou šlo za hranice. Autor myslel na všetko, príbeh mal pod kontrolou od 0 po XX stranu, myslel na históriu, na štýl písania, postavy, dialógy, prostredie, jazyk, a v neposlednom rade na čitateľa, ktorý sa niečo dozvie, poučí, zamračí, zasmeje, zaplače, zamyslí sa.
Jedna z tých univerzálnejšie napísaných kníh, čo so sebou nesie viac funkcií. Kvalitný bestseller.
knizku sem cetla strasne dlouho, tj nezaujala me a ani jsem si z ni nic neodnesla... komplikovany styl a zbytenčně roztažený dej... nedoporučuji...
Vynikající dílo od vynikajícího autora! Jméno růže není jen tak nějakým obyčejným románem, který má sice pěknou zápletku, ale vzpomínky na něj vytlačí z hlavy čtenáře pár dalších knih, které si přečtete. Tohle je řekl bych kniha, která opravdu naplňuje myšlenku, že knihy rozšiřují obzory. Nikdy jsem nečetl román, jehož detektivní zápletka by se točila okolo zoufalého udržení starého společenského a náboženského řádu a rozhodně to pro mne byla hodně přínosná zkušenost. Obdivuji překladatele za skvělou práci a doporučuji každému, kdo si rád rozšiřuje znalosti prostřednictvím pěkných příběhů plných nejrůznějších filosofií.
Pravděpodobně nejlepší kniha, kterou jsem kdy četl. Nejoblíbenější asi těžko, protože si stěží dokážu představit situaci, kdy si řeknu: "Tak, a teď si přečtu tuhle pasáž knihy, minule jsem při ní skoro nedýchal". To tady neplatí - Jméno růže je nesmírně komplexní kniha, kterou nelze dělit na samostatné části, protože funguje pouze jako celek. Od počátku četby si musíte dávat pozor, abyste nevynechali téměř žádný z nepřeberného množství detailů, o kterých, ač nejsou důležité v souvislosti s hlavní dějovou linií, se zde bude ještě několikrát mluvit. Proto mě trošku rozčiluje, když se někdo spokojí s označením "historická detektivka" (to by se dalo říci pouze o filmové adaptaci). Například si zde lze povšimnout krásně zobrazeného konfliktu mezi lidmi konzervativně smýšlejícími (Jorge) a lidmi věřícími v neustálý pokrok (Vilém), jež je zde demonstrován na pro nás tak banálním tématu jako je smích. Jestliže nehledáte v knize pouhý příběh, ale chcete si tím rozšířit své znalosti (dostanete lekci dějepisu a teologie, dokonce i o alchymii je zde nemálo informací ;) ) a oceníte nějaké to poselství, které autor důmyslně skryl "mezi řádky, tak se snažte býti trpěliví a věztě, že vás čeká jeden z nejzásadnějších literárních zážitků vašeho života. :)
Dost těžká četba, knihu jsem nedočetl do konce a prodal ji. Ačkoliv mám raději knihy než film, tentokrát dávám přednost filmu se Seanem Conerym a od Umberta Eca už nikdy žádnou knihu číst nebudu.
Po shlédnutí filmu jsem věděla, že si musím přečíst knihu. A rozhodně jsem nelitovala! Dokonalost!
Kniha je moc krásná, je ale pravdou, že některé pasáže děj zbytečně zpomalují. Podává ale skvělý obraz středověké společnosti a co se týče dějové linky, moc mě příběh bavil. Líbilo se mi uvažování Viléma, jeho bystrost a moudrost. SPOILER Až do konce příběhu jsem netušila, kdo za všemi těmi vraždami stojí. Jorge mi nepřipadal nějak podezřelý, i proto, že byl slepý. Jak ale postupně začali všichni umírat, začal připadat v úvahu. Latinské citáty mi nevadily, snad mě to jen maličko zdržovalo. Moc se mi líbilo Jorgeho kázání o příchodu Antikrista. U některých pasáží jsem musela být opravdu pozorná, abych pochopila, o co se jedná, ale to je asi dobře. Celkově se mi kniha líbila.
Filozoficko-detektivní historické veledílo. Něco tak napínavého a zároveň hlubokého jsem snad v životě nečetl.
Kniha i film, který z knihy vybírá jen to základní schéma je pro mě dlouhodobě prvotřídní záležitost.
Miluji takové knihy, které očekávají od čtenáře, že není třeba vše polopatisticky předžvýkávat, ale naopak očekávají aktivního čtenáře, který se nebojí vzít si do ruky slovník a chybějící souvislosti si dohledat. Ačkoliv sám sebe považuji za relativně vzdělaného a sečtělého člověka, nejednou jsem tak musel, především v první části knihy, udělat. Díky tomu se kniha pro mě stala nejen báječnou zábavou s velmi povedenou zápletkou, ale též mě donutila si doplnit vzdělání a opět trochu více pochopit svět (zní to vzletně, ale je to tak).
Patříte-li mezi čtenáře, kteří mají rádi akci a lehčí čtení, vrhněte se raději na knihy Dana Browna. Umberto Eco je přeci jenom profesor a tedy akční film v tištěné podobě těžko někdy napíše. A pro nás ostatní je Jméno růže skvělou volbou.
Jméno růže se se čtenářem příliš nemazlí. Těžkopádné dějepisné pasáže jsou střídány filozofickými pasážemi, čtenář musí mít v těchto věcech zálibu jinak si knihu moc neužije. Ale na druhou stranu podle mě není nutné být na tuto knihu nějak zvlášť učený, aspoň tedy na pochopení základu. Hlavní je být ochotný vnímat text pozorně, v něm je vše potřebné ukryto. Kdo vytrvá, je odměněn, kniha s postupem času začne být čím dál tím zajímavější až vyvrcholí podivuhodným závěrem. Zkrátka neopakovatelný zážitek, je však třeba si pro něj něco vytrpět.
Chtělo to před čtením trochu (víc) nastudovat teologii, filozofii, historii a latinu. Prostě takové klasické gymnaziální vzdělání (řekl jsem si, že nebudu psát smajlíky, tak berte s veelkou nadsázkou). Ale i tak jsem ti to nesmírně užil. Několik výtek mám k tomuto českému vydání. I přesto, že se jedná o vydání sedmé, je v textu stále několik chyb (chybějící závorky, čárky, tečky, dělení slov mezi stránkami). Čekal bych přeci jenom "vymazlenější" text. Ale co bylo horší: proč, proboha, nejsou překlady cizích frází v poznámkách pod čarou, ale trůní všechny někde na konci knížky?? Tohle jsem dokázal skousnout u Tajuplného ostrova před dvaceti lety, ale v tomhle případě to je (nepochopitelný) opruz.
Knihu odkládám na doby pozdější. Prostě nejsem schopná se dostat přes prvních 60 stránek. Spousta sáhodlouhých popisů a moudrých rozhovorů, které mně ale nic neříkají. A vždy, když už se začne něco dít, opět to po chvíli skončí další popisem nebo rozmluvou. Prostě mám radši spád děje. Téma je nicméně zajímavé a já doufám, že se ke knize ještě vrátím. Zajímají mně věci ohledně církve, inkvizice a záhady, ale zatím nejsem schopna ji dočíst.
Jméno růže si hodlám určitě přečíst znova - po pár letech se jistě změní pohled na věc a také pochopím větší část knihy z jiné perspektivy. Jinak je Jméno růže obdivuhodné dílo, jež bere dech. Dokonalá propracovanost, většinou skvělá čtivost a poutavost s výbornou zápletkou. To je Dílo s velkým D. (většinou - kvůli teologicko-filosofickým rozhovorům, které jsou zajímavé a bezchybné, ale občas přece jen knihu přespříliš zpomalují.) Nic mi ale nezabrání dát plný počet bodů :-)) jelikož Jméno růže si je stoprocentně zaslouží.
Upřímně řečeno jsem se několikrát přistihl, že po chvíli čtení jsem nevěděl co vlastně čtu. Jednalo se převážně o dlouhé popisy prostředí. Jenže jako celek se mi kniha určitě líbila. Těchto pár chvil mé nepozornosti určitě převážila genialita zápletky....
Dokonale vykreslená mentalita ľudí a atmosféra stredoveku. Niektoré pasáže bežného čitateľa možno nudia ale bez nich by to nebolo také autentické. Kniha má viacero rovín a možno ju chápať viacerými spôsobmi. Jednoducho klenot svetovej literatúry. Jedna z najlepších kníh druhej polovice 20. storočia.
"Někdejší růže je tu už jen co jméno, jen pouhá jména držíme ve své moci." (viz pozn. 412)
Velmi dlho som sa bal zobrat tuto knihu do ruky. Po dlhom vahani som ju zobral a pri citani skoro nemrkal. Genialne, napinave, zamotane, velmi narocne na pozornost citatela a kvalitne odvedena praca spisovatela. Citaval som ju po veceroch az nociach na prelome jesene/zimy co mi vytvaralo vybornu kulisu pre citanie. A nemohol som sa ubranit pocitu ako keby skladam puzzle, nic nebolo naviac, vsetko do seba presne zapadlo a kazda cast ci detektivna,historicka,teologicka ma dolezite postavenie pre vytvorenie pribehu a celkoveho dojmu
Štítky knihy
duchovno náboženství teologie tajemno zfilmováno středověk italská literatura spisovatelé Itálie inkvizice kláštery, opatství knihovny mnichové, mniši mezilidské vztahy světová literaturaAutorovy další knížky
| 2005 |  Jméno růže |
| 2011 |  Pražský hřbitov |
| 2001 | Foucaultovo kyvadlo |
| 2015 | Nulté číslo |
| 2001 | Baudolino |
Dlouho jsem si brousil zuby na nějakého toho Eca a z okolí sledoval, jak z regálů knihkupců po desítkách kusů mizí nejnovější román Pražský hřbitov. Až jednou v antikvariátu narazil jsem na Jméno růže a bylo jasné, že uzrál ten správný čas. Přesto jsem ještě nějaký čas váhal, knihu opakovaně vytahoval z police a znovu ji vracel, listoval v ní a čekal, kdy nastane ta správná chvíle pro začtení. Ta přišla jednoho studeného listopadového rána, kdy jsem jel do práce. Posadil jsem se na jedno z posledních volných míst v autobuse, ještě celý rozespalý knihu rozevřel a začal číst. Samozřejmě to byla chyba, což jsem poznal vzápětí. Eco se nedá číst, když jste ještě po spánku rozespalí. Nedá se ani číst večer, jste-li unavení a klíží se vám zrak. A máte-li kolem sebe ruch a rozptyluje vás milion věcí, tak to raději zabalte rovnou. Je to těžká kniha se složitou kompozicí, vybízející hned k několika výkladům. I ten labyrint, který v příběhu zastává důležitou roli, si můžeme vyložit mimo jiné tak, že k pravdě nevede pouze jedna cesta. Člověk se často musí vracet zpět (ať už v bludišti chodeb nebo textů), přičemž opakování nám usnadňuje snáze pochopit věci takové, jaké jsou (pravdu). Jméno růže osobně považuju za vrchol postmoderní literatury. Je to vážně velmi těžká knížka a její náročnost bude pro vás vysoká do té míry, do jaké budete ochotni nad textem přemýšlet. Je to román, složený jakoby z více žánrů. Kdo jej bere jako pouhou detektivku, přichází a ochuzuje se o mnohé. Mě kniha chytla, okouzlila a zaujala natolik, že už mám v záloze připravený další Ecův román a určitě nezůstanu jen u toho. Taky mám najednou chuť přečíst si jiné historické romány, jiných autorů i jiných námětů. Jméno růže je kniha, která ve mně vzbudila zájem o žánr, což je úžasné. Takových knih není nikdy dost.
Za co už nemůže autor, ale co je naprosto úděsné, je kvalita českého vydání. Takové množství chyb a překlepů jsem v žádné jiné knize neviděl (ano, i Pratchettova Zeměplocha může blednout závistí), což je o to zarážející, že se jedná o vydání šesté (!). Vzhledem k tomu, o jak významnou a kvalitní knihu se jedná, považuji tuto skutečnost za hanebnou a nanejvýš trapnou. Nepraktické jsou i překlady latinských slov a vět. Vzhledem k jejich množství by jejich umístění bylo přijatelnější ve spodní části stránky, v poznámkách pod čarou. Listovat každou druhou minutu v zadní části knihy, to byl opravdu horor!
(22. listopadu 2011 – 1. prosince 2011)