Jozova Hanule
Květa Legátová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/76_/76212/bmid_jozova-hanule-1vd-76212.jpg
5
1838
1838
Příběh Jozovy Hanule uzavírá želarský cyklus spisovatelky Květy Legátové, která v roce 2001 vpadla na českou literární scénu jako meteor. Postavami této novely, situované do let druhé světové války, jsou opět vesničtí obyvatelé, které čtenáři znají z předchozí povídkové sbírky Želary. V centru vyprávění je však tentokrát osud mladé lékařky, ukrývající se v zapadlé horské vesnici před nacistickým pronásledováním, jež zde v prostředí zcela odlišném od intelektuálního klimatu velkoměsta nachází hluboký milostný vztah k prostému vesnickému muži. Na motivy novely Jozova Hanule natočil režisér Ondřej Trojan podle scénáře Petra Jarchovského film Želary (2003) a kniha již byla přeložena do deseti jazyků.... celý text
Přidat komentář
Nádherný příběh s několika krásnými myšlenkovými rovinami: historická skutečnost, láska, životní sty, osobní proměna... Moc doporučuji.
Jedna z nejlepších českých knih, se kterou jsem se setkala. Docela prostě napsaný příběh, který je ale právě svou prostotou a čistotou tak nádherný. Zobrazuje nádherný duševní růst hlavní hrdinky, zobrazuje čistou a nezištnou lásku. A popis vesničky v horách byl tak pokojný, až jsem se chtěla odstěhovat :)
Tento druh literatury není úplně můj šálek čaje, ale novela Květy Legátové se mi dost líbila. Je psaná osobitě, místy jen v náznacích, syrově a bez sentimentality, hodně věcí je potřeba si domyslet. Dovedu si představit, že jiný autor by stejný příběh rozepsal na pětkrát delší rozsah - ovšem otázka je, zda lépe. Působí překvapivě autenticky a věrohodně.
Krásný příběh o tom, že práce a čistý vzduch hojí duši, že láska je rozumové rozhodnutí a že láska je silnější než smrt.
Fascinuje mě, kolik hloubky a citu dokázala autorka vtělit do tak útlé knížečky. To se některým autorům nepodaří, ani když napíšou několikasetstránkový román.
Úzká kniha. Když jsem ji prvně položila do dlaní, myslela jsem si, že to bude další spleť něčeho, co se jen těžko dá nazvat skvělým čtením. Říkala jsem si "jen aby byla napsána nějaká další kniha", ale je to úzké, takže to budu mít hned. Už je to víc než 10 let a já ji četla poněkolikáté. Příběh je situován do válečného období, je to příběh, v němž má hlavní slovo kultura (nářečí, zvyky, tradice), přístup k lidem a láska. Láska, která tiše a pomalu odemykala srdce jedné lékařky k venkovskému muži. Přestože byl příběh zfilmován, již po několikáté bych dala přednost knize.
Četla jsem ihned po skvělých Želarech, které pro mě byly divoká jízda. Tato kniha byla naopak lehoučká a taková jako uklidnující.
Hanule je nesentimentální, syrová, žádná klišé. Celá kniha se nese v podobném duchu, žádné dlouhé prožívání a pitvání tragických událostí, ale jen strohé konstatování. Přesto a možná právě proto je vše plné emocí a citu.
Autorce se podařilo v krátké novele postihnout hluboký příběh, zastihnout atmosféru samoty vesnice i popsat pomalu vznikající nečekanou lásku. Knížka mě vzala za srdce a určitě moc doporučuji k přečtení.
Kraťoučké, ale silné. Musím přiznat, že nadšení u mě propuklo až v půlce, konec je dokonalý. Oceňuji, jak byl propracovaný vývoj vztahů Hanule k Jozovi. Taky se mi líbilo, že se nejednalo o popis historických událostí, jak to často bývá, ale tyto události zůstaly na pozadí a autorka se soustředila na to, jak plynul život. Což mi přijde reálnější. Krásné.
Těžko se ubránit údivu nad tím, jak barvitý příběh je možné vtěsnat do tak málo slov. Jedním slovem epické. Hluboká poklona paní Legátové.
Ano, podle této kratičké novely v roce 2003 Trojan natočil Želary.
Ano, spousta věcí (většina) se dostala na plátno.
Ne, nezkazilo mi to dojem z knihy.
Mladičká doktorka z Prahy je okolnostmi nucena provdat se za cizího člověka a odejít s ním do rodné vsi .
Na tak malém prostoru nečekej květnaté popisy krajiny, odstavce o pocitech postav nebo vyčerpávající výčet zvyků na vsi.
Všechno zmíněné dostaneš v malých porcích, ale precizně dávkované a navíc okořeněné nářečím.
Vryla se mi pod kůži ryzostí a upřímností pochodů z nitra hlavní postavy.
Její počáteční frackovitost přechází k prozření, že konec světa se nekoná a v podstatě najde sama sebe uprostřed hor.
V kostce jde tedy o lovestory psanou z pohledu hlavní postavy s nevyhnutelným koncem (jsi na konci 2. světové), po které šáhni, máš-li chuť na romanťárnu na pozadí drsného vesnického života.
Po filmu jsem četla knihu. Film mě dostal přírodou a krajinou, až jsem se jela podívat na skutečnou Jozovu chalupu do Zázrivé. Ještě stojí, ale již je v bídném stavu.
Knížka je jiná, ale čte se hezky.
Určitě čtivější a krásný doplněk Želar, na druhou stranu, byť dějově a příběhově je to velmi silné, hutností a jakousi barvitostí popisu mne možná víc zasáhl předchozí titul Želary. Nicméně ideální je, přečíst si obě knížky.
Štěstí nemusí vždycky přijít v takové podobě, jak jsme si ho představovali. Nevím, jestli jsme vůbec schopni si uvědomit, co to hlavní hrdinku Elišku alias Hanuli muselo stát - opustit celý svůj život, kariéru, přátele, domov, přijít v podstatě o svou identitu. Psychologicky to muselo být zpočátku peklo, o to víc je pozoruhodné, že právě to peklo se pro ni nakonec proměnilo v ráj. Sice v pěkně drsný ráj, ale to už je život...
Celkově - nádherná kniha, která duši hladí i bodá. Oceňuji krásný jazyk paní Legátové, který příběh jedné osudové lásky posunul na ještě vyšší úroveň ("právě svou neschopností vládnout mi nasadil pouta").
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) láska zfilmováno Beskydy rozhlasové zpracování klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2002 |  Jozova Hanule |
| 2001 | Želary |
| 2003 | Pro každého nebe |
| 2006 | Nic není tak prosté |
| 2009 |  Návraty do Želar |
Drsné i jemné, láska má mnoho podob.