Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/247487/mid_jsou-svetla-ktera-nevidime-SLW-247487.jpg
4
4258
4258
Marie-Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Odvážejí s sebou nejspíš nejcennější a současně nejnebezpečnější klenot z muzejní sbírky.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2015 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
All the Light We Cannot See, 2014
více info...
Přidat komentář
Rozprávka! Dobrí sú dobrí, zlí sú dobrí. Niekedy umrú aj tí dobrí, ale zlí potrestaní budú tiež. Kto vie, prečo kniha získala Pulitzerovu cenu...
Úžasná kniha, vtáhla mě do děje od samotného začátku. Splnila vše, co od dobré knihy očekávám, dojala, nenudila...
Kniha se velmi dobře četla. Oceňuji i poslední kapitoly, kde bylo mnohé vysvětleno, jen zpočátku mi kniha přišla velice zdlouhavě napsaná. Příběh byl ale krásný ...
Kniha Jsou světla, která nevidíme mi v mnoha ohledech připomínala Zlodějku knih. Nicméně v porovnání se Zlodějkou knih mi tato kniha přišla mnohem zajímavější a vyzrálejší.
Příběh se nejprve soustředí na dvě hlavní postavy, slepou francouzkou dívku a německého sirotka, a později se přidá několik dalších postav. Vzhledem k nelineárnímu způsobu vyprávění je vám hned od počátku jasné, že se jejich životní příběhy nějakým způsobem setkají jenom nevíte jaká cesta k tomu povede.
Na knize oceňuji především prolínání různých časových rovin a propojení s pohádkou resp. legendou o Moři plamenů. Dále bych vyzvedl závěr knihy, ve kterém se s postavami nakrátko setkáte s větším časovým odstupem. A vy je tak můžete spatřit v jejich plné lidskosti. Poznamenané tím co prožili a z daleka ne se vším vyrovnané.
Moc krásná kniha, ke které se jednoho dne určitě vrátím.
Drsné, jemné, nelidsky lidské, lidsky nelidské, hnusné, krásné, romantické. Zkrátka a dobře v této knize najdete snad vše, co rozervané srdce čtenářovo ráčí. Pulitzer zaslouženě.
Co bych ale obvzláště vypíchl, byť možná srovnávám nesrovnatelné, je to, že tento příběh rozhodně nedopadne tak americky dobře, jako příběhy, dnes stejně, či asi i populárnějšího brita Folletta.
Kniha mne doslova pohltila. Mám ráda knihy umístěné do doby 2.světové války. Byla to hrozná doba, ale člověku se otevírají ústa úžasem při sledování osudu jednotlivce, který v té době žil. Kniha má krátké kapitolky (2-3 strany), takže se neztratíte v dějové linii první postavy než si přečtete nové osudy té druhé. Mohu jen a jen doporučit. Ač smutný, tak velmi poutavý příběh si ráda přečtu ještě mnohokrát.
Pekelná doba 2. světové války čtivě podaná příběhy dvou "dětí". Uvozovky proto, že děvče, které oslepne a chlapec, který narukuje do války nemůžou zůstat dítětem. Musí předčasně dospět. "Když jsem oslepla, Wernere, říkali, že jsem statečná. Když můj otec zmizel, lidi říkali, že jsem statečná. Ale to není statečnost. Já nemám jinou možnost. Jednoduše se vzbudím a žiju svůj život."
Mám přečtenou, za svůj krátký čtenářský život, vůbec nejdelší knihu. A zvládl jsem to během tří dní!
Tak jako jsem dříve měl žaluzie za okny permanentně zatažené, abych měl v pokoji temno a mohl sledovat filmy. Tak poslední týdny je tomu zcela naopak, pouštím do svého života světlo, a díky knihám prožívám nové, napínavé, nečekané, milé a dojímavé příběhy... :-)
Toto dílo si mě chytlo pevně do svých knižních desek již od první stránky. Postava Marie-Laure se po dočtení řadí k mým nejoblíbenějším, po bok Liesel Memingerové (Zlodějka knih) a Alexe Woodse (Vesmír versus Alex Woods).
Příběh je čtivý, ale asi tak 100 stránek před koncem mě to přestalo bavit.. Už to na mě bylo moc rozvláčné.. Na druhou stranu to může být tím, že jsem přesycená knížek o válce a potřebuju pauzu ;) Jinak za mě krásný sloh, zajímavý příběh, dobře vymyšlený konec.. Jen se to prostě asi netrefilo do mého naladění.
líbilo se mi to opravdu moc. když jsem knihu dočetla seděla jsem jako pecka a jen tak koukala "do blba". nádherný příběh, nádherné vztahy mezi otcem a dcerou, bratrem a sestrou apod. bylo to takové jemné, něžné a v kontrastu k tomu drsná válka. po přečtení knihy mám hroznou chuť jet do sant malo a přečíst si j.verna :)
Kniha mě začala víc zajímat až od půlky, ale byla neskutečně krásně napsaná + příběh byl skvělý
Krásná kniha, krásný jazyk, krásný příběh. dva příběhy, každý z jiné země válečné Evropy. Od začátku čekáte, těšíte se, kdy se oba propojí..spojí se, na jediný den...
No.. Je to čtivé. Ano, velmi čtivé..
A tím to nejspíš i končí.
Takové dvě chudinky jako v téhle knížce jen tak nepotkáte. Nepřekvapilo by mě, ani kdyby ten malý Hitlerjugend byl na vozíčku a zabíjel své nepřítele pomocí geniálního nadlidského stroje co vysílá takové radiovlny, že ten kdo je poslouchá vezme revolver a prostřelí si hlavu.
Opravdu ne.
Dále mi přišlo, že má autor nějakou čůrací úchylku, protože i když nad městem svištěly granáty, hořely střechy a krvelační němci si brali ženy, nezapomněl se zmínit o cestě ke keramické míse.
Ale na druhou stranu.. Je to čtivé.
Velmi čtivé..
Příběh mi vzal dech. V některých chvílích doslova. Nejsem dojímací typ, ale tady jsem neměla daleko k pláči. Příběh tak krásně plynul a já při čtení zapomínala na okolí. Jeden z nejkrásnějších příběhů, které jsem četla. Za mě 5 hvězd
Smutné a dojemné, jak jen knihy o válce bývají. Velice sympatické hlavní postavy, důkaz, že nic není černobílé, a že obyčejní lidé jsou všichni společně válečné oběti, nehledě na strany, na kterých stojí. Autor píše čtivě a malebně, radost číst. Pobrečela jsem si.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál retrospektivní vyprávění
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Knížka mě ihned vtáhla do děje i když jsem se obávala válečného období, které nemám moc ráda, ale velmi příjemně jsem byla překvapená. Přečetla jsem ji jedním dechem, nejen díky zajímavému stylu autorova psaní, ale i díky prolínání časových linek a napětí.
Pokud bych měla doporučit, tak to určitě udělám.