Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/247487/mid_jsou-svetla-ktera-nevidime-SLW-247487.jpg
4
4258
4258
Marie-Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Odvážejí s sebou nejspíš nejcennější a současně nejnebezpečnější klenot z muzejní sbírky.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2015 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
All the Light We Cannot See, 2014
více info...
Přidat komentář
Příběh dvou mladých lidí, jejich rodin a kamarádů mě velmi zaujal a nutil mě zapřemýšlet nad dobou a obtížemi, kterými si museli potýkat. Werner vyrůstal v nacistickém Německu se svou sestrou v domě pro sirotky, byl velmi chytrý a plný plánů na slibnou budoucnost inženýra. Díky svému nadání dostal příležitost studovat na dobré škole, kde se hlavně učilo, jak správně bojovat a zemřít za svou vlast. Autor v knize krásně ukázal, jak snadno byli mladí lidé v nacistickém Německu ovlivnitelní a když něco dělali ostatní, tak to dělali také (ne že by měli možnost volby). Werner zaujal svého profesora a začal mu pomáhat s konstrukcí přijímačů, pomocí nichž měl vyhledávat pozici odbojářů. Ale ne vždy je vše černé a bílé a pochybnosti ve Wernerovi vždy byly a někdy je potlačoval více a někdy vyplouvaly na povrch. A pak přišel zlom, kdy si Werner uvědomil, co je pro něj důležité a jaký chce být. Naopak mladá Francouzka Marie-Laure, která v dětství oslepla, měla milujícího otce, který by pro ni udělal cokoli a hlavně jí pomáhal přežit ve světě bez očí. Její válka byla jiná než Wernerova, ale ke konci příběhu se vlastně potýkali se stejnými problémy a s tím, jak přežít. Kniha samozřejmě není jen o Wernerovi a Marii-Lauře, objevují se v ní i jiné postavy, které dotváří tento krásný válečný příběh – nacistický voják (pátrající po vzácném diamantu a snu o velkolepém Hitlerově muzeu), Jutta (Wernerova sestra, která má jasnou představu o době a věcech, které se dějí kolem nich), Etienn (strýc Marie-Laury, který stále nedokázat překonat traumata z předchozí války a musí se vypořádat s tou další), … Moc se mi kniha líbila.
No nevím, co si o tom myslet, podle mě je kniha dost přeceněná, a po přečtení všech těch vyjuchaných recenzích jsem asi prostě čekala hlubší emotivní zážitek. Kniha je napsaná pěknou formou, hezký přirovnáníčka, metafory a tak, ale bohužel to pro mě bylo příliš omáčky a málo činů. Především 2 hlavní postavy mi přišli bez osobnosti a nějaké pořádné akce jsem se od nich dočkala až v závěru knihy, a to byl hlavní důvod toho, že mi vůbec nepřirostli k srdíčku (jako třeba Rudy ve Zlodějce). Knihu jsem jen tak prolítla, bylo mi vcelku jedno co s Wernerem a Marie-Laure bude, a i když mě jedna konkrétní událost celkem šokovala, no tears were shed. Není to špatná kniha, je to napsané pěkným jazykem a ten koncept je zajímavý, bohužel, když mi nepřirostou k srdci postavy, nepřiroste mi k srdci ani knížka.
Mozaika příběhu je výborná, na první pohled volné konce dokreslují atmosféru. Co je ovšem naprosto dechberoucí je Doerrův sloh (spolu s fantastickým překladem). Úplně jsem se tetelila blahem u každé věty.
Tak tuhle knížku nějak nemůžu dočíst. Pořád čekám, kdy se mi to začne líbit a zatím nic... Neustále ji odkládám a občas se k ní vracím, ale nejde to. Uvidíme, třeba příští rok.
Moc pěkná kniha. Ze začátku mě trochu příběh nudil, stále se tam neudálo nic zajímavého. Nejvíce mě zaujalo, jak dokáže autor propojit všechny příběhy v jeden. Krásné ...
Čtení mi připadalo cestu zarostlým lesem, kde se občas objevila mýtina zalitá sluncem. Ale více času z té cesty jsem se prodírala houštím a trnitými keři a zakopávala o kořeny. A na tu cestu jsem se vydala, že tam šli ostatní, tak proč ne i já. Na konci jsem zjistila, že jsem se vlastně do toho lesa ani pořádně neponořila, že jsem šla stále jen při kraji. A závěr? Byla jsem zklamaná, že na konci cesty nebylo nic výjimečného.
Zkrátka, knížka mě moc nebavila, nesedl mi styl a vadilo mi, že děj dost rychle přeskakoval z jedné osoby na druhou a nestačil se příběh každého pořádně rozjet. Sotva se začalo něco dít, už kapitola skončila a začalo se o někom jiném.
Knihy z valecne doby uplne nevyhledavam.. Asi neni dobre pred tim zavirat oci a kazdy by mel mit povedomi o tom,co se odehravalo,ale stejne...
Kazdopadne na zaklade kladnych recenzi,jsem si knihu koupila a jsem rada,ze ji patri misto v me knihovne.
Zajimavy a citlivy pribeh. Pravda,obcas jsem se trosku nudila a preskakovala jsem... ale celkovy dojem z knihy mi to nenarusilo. Toho casu,ktery jsem s touto knihou stravila urcite nelituji.
Už dlouho jsem nečetla tak citlivý příběh a ještě k tomu z válečné doby. Upřímně jsem ráda, že žiju nyní a nemusím řešit otázku přežití. Kniha byla čtivá, příběh poutavý, jen dočíst se mi ji nechtělo neb jsem tušila, že někdo musí zemřít...
Ze začátku chvíli trvalo než jsem se začetla. Ale pak i díky krátkým kapitolkám knížka ubíhala sama. Čekala jsem trošku něco jiného, ale byla jsem mile překvapena.
Řemeslně napsaná limonáda! K dokonalosti chybí už jen usměvavý americký seržant s přilbou nedbale posunutou do týla, balíčky žvýkaček po kapsách, ale hlavně podávající naší slepé hrdince najlonky, které už fakt dost potřebovala.
Dočetl jsem kupodivu až do konce, zajímala mě představa realtivně mladého autora o dosud největší poznané hrůze lidských dějin. Myslím ale, že ani Hollywood se neodváží...
Krásný styl psaní, hluboký příběh. Knihu jsem si vychutnávala a jsem ráda, že se stala součástí mé knihovny.
Za mě tři hvězdy, sice se četla dobře, I příběh mě zaujal, ale asi jsem čekala víc
Knihu jsem nedočetla,bohužel. Velké problémy se začíst a o udržení pozornosti ani nemluvím. Včera jsem kus přečetla a dneska už ani nevím,o čem to vlastně bylo. Určitě to bude silný příběh,jak anotace napovídá. Ve vhodnou dobu se k ní zkusím vrátit.
Knihu jsem přečetla za necelý týden. Je skvěle napsaná, čtivá, má krátké kapitoly - akorát pro mě :) V knize je skvěle ukázán průběh války, všechny její hrůzy i následky. Člověk si hned udělá lepší představu, jak hrozné to asi v té době muselo být. Asi jsem čekala, že hlavní hrdinové spolu budou "o něco déle" a prohloubí to tak jejich city. Je pravda, že Marie-Laura mi i uprostřed knihy připadala stále jako dítě, i když jím nebyla a celkově se toho o ní moc nedozvídáme. Osobně by mi daleko víc zajímal příběh Volkheimera a Frederika (jak píše Zuzika), ale nic to nemění na tom, že to byla fajn kniha :).
Knížka určitě není špatná, příběh je zajímavý, ale já jsem se do knihy nemohla pořádně začíst, vžít se do toho, užít si ten příběh, teda až na posledních asi 150 stran. Nevím, jestli to bylo neustálým střídáním dějových a časových linek, ale to mi v knihách většinou nevadí, spíš naopak, ale tady mi to asi nějak nesedlo.
Krásný příběh. Začátek mě nudil ale postupně mě kniha dostala. Rozhodně stojí za přečtení :) !
Válečné knihy miluju a tahle je další, kterou jsem si zamilovala.
---pro někoho možný spoiler---
Moc se mi líbilo vyprávění z pohledu dvou postav, v rozdílných prostředích a s tím, že se potkali až ke konci příběhu. Hrozně mě bavila promyšlenost příběhu - detaily, které se později vysvětlily a pomohly tak celému příběhu, krátké kapitoly také hodnotím pozitivně - pořád jsem chtěla číst dál a zjistit, jak to celé skončí. Občasné přeskočení v čase myslím dobře doplňovalo děj a z knihy přímo sálala atmosféra. Musím zmínit i zajímavé, a jakoby skutečné postavy, to se autorovi povedlo hodně. Líbil se mi i konec - to, že autor ukázal, jak si přeživší postavy vedou po válce.
Knížku rozhodně doporučuji a i když nejsem žádný znalec, tak myslím, že tady je ten Pulitzer zaslouženě.
Velmi emotivní kniha z prostředí 2. světové války, která nabízí 2 různé pohledy.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál retrospektivní vyprávění
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Asi jsem čekala víc. Kapitoly byly na mě moc krátké, než jsem se stihla do příběhu položit, už jsem byla zase jinde. Byly momenty, kdy jsem byla dojatá, ale byly i takové, kdy to se mnou nedělalo vůbec nic. Neupírám knize čtivost, zajímavý a silný příběh a myslím, že za přečtení určitě stojí, ale nemám potřebu mít jí v knihovně a vracet se k ní.