Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
Marie-Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Odvážejí s sebou nejspíš nejcennější a současně nejnebezpečnější klenot z muzejní sbírky.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2015 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
All the Light We Cannot See, 2014
více info...
Přidat komentář
Když jsem ji dostala od paní knihovnice se slovy"to by se ti mohlo líbit", moc jsem si od toho neslibovala. Ale kniha mě úplně dostala. Jsem nadšená!!!!! Poutavé čtení, od kterého se nechcete a ani nemůžete odtrhnout.
Včera večer jsem knížku dočetla. Je to nádherný příběh, můžu všem doporučit.
Přesto, že je knížka z války, není tam válka popsaná tak detailně jako ve Vypravěčce, nebo ve Zlodějce knih, což jsem ocenila.
Příběh je napsaný poutavě.
Jediné co mi na knize vadilo, byli až příliš krátké kapitoly. Velmi se mi líbilo propletení příběhu dvou dětí, které , postupně rostly a tím vyprávěli svůj příběh, na svých stranách barikády.
Po dlouhé době nádherná knížka, která mě dokázala zaujmout a od které jsem se nemohla odtrhnout. Neváhejte a přečtěte si ji :)
Naprosto úžasná knížka! Dostala jsem ji k Vánocům s ročním spožděním, ale nic to nemění na mém pocitu nadšení. Úchvatný děj rozpracovný do nejmenšího detailu, až máte pocit, že spolu s Marii-Laure ohmatáváte model přímořského bretaňského městečka nebo že si můžete sáhnout na Moře plamenů. Jedině doporučuji.
Nejprve mě kniha nějak extra nebavila, ale jsem moc ráda, že jsem ji dočetla! Snad první kniha, ve které nebyl můj oblíbený a očekávaný happy-end.. Pořád jsem doufala, že se to Wernerovi jen zdálo a on se objeví na další stránce.. Jen ta představa, že třináctiletý chlapec má předurčený osud a musí vnitřně bojovat sám se sebou a s tím co je a není dobré. Nad knížkou budu dlouho přemýšlet..
Nemůžu říct, že by mě kniha vtáhla do děje hned po první stránce, ale přesto jsem se od ní ve výsledku nemohla odtrhnout. Přijde mi, že je to jedna z mála knih, u kterých na konci víme, co se s takřka hlavními postavami stane. Nemusím tak přemýšlet o tom, co je vlastně teď s Marií-Laurou nebo jak dopadla Jutta. Za mě 5*!
Velmi silný příběh na který nemohu přestat myslet. Třináctiletí chlapci deformovaní a znectlivění hrůzou Hitlerjugend, chlapci, kteří se naučili zabíjet. Chybná rozhodnotí, ze kterých nevede cesta zpět. Leda ke smrti. Čistota Marie -Laury. Krásný vztah s otcem. Překonávání těch nejtěžších stínů a halucainací kvůli druhým, kvůli tomu, že jsou důležitější - Etien. Wernerova cesta zpět k sobě. Jediný možný návrat. Kniha je překrásná, myšlenkově bohatá a poetická. Neuvěřitelně silná. Doporučuji.
Krásné. Trochu jsem si musela zvykat na změny v čase a scénách, ale bylo v tom něco magického - jít za hlasem amatérského vysílání. Nebo provázanost osudů lidí na různých stranách barikády. Rozhodně žádný prvoplánový doják s přímočarým dějem, naštěstí žádné velké příběhy a velká hrdinství. V tom je právě poetika této knížky.
Kniha se mi líbila, a to hodne. Pro me silnejsi a lepe napsane nez Vypravecka. I když je asi nefer ty knihy srovnávat jen proto, ze jsem je cetla hned po sobe. Zase trochu jiny uhel pohledu. O zvěrstvech netřeba detailně psát a presto tam jsou, atmosféra doby primo hmatatelná. Epilog taky úžasný. Jsem furt naivni a vzdycky cekam nějaké velké rozuzleni, happy end, zvrat na poslední chvili, superhrdinske kousky, lide co toto prožili přece nemůžou dal zit obyčejný život, nemohou jen tak v tichosti zemrit, a prave ta skromnost, obyčejnost, lidskost je nakonec to, co mi vhani slzy do oci.
Taky jsem od knihy čekala víc, knihy z druhé světové války od jiných autorů se mi líbily mnohem víc například Vypravěčka, Klíč k minulosti, Ráchelina kniha. Nicméně byla zajímavě napsaná, propletené osudy, stojí za přečtění. Dávám 4 hvězdičky.
Ano, je potreba takove knihy cist s uvedomit si, ze vsichni co stali ( mozna stoji) na "spatne" strane(nemecti vojaci) jsou spatni a naopak. A uvedomit si, ze neni samozrejmost zit v miru, mit co jist a delat co chceme... Moralni stranka pribehu byla krasna! Co bylo ale pro me horsi byly skoky v case-kdybych rano zacala a vecer docetla bylo by to v pohode, ale vzdy, mi trvalo po navratu ke knize, zorientovat se kde jsem. Konec? nevim...
Velmi pečlivě promyšlený syžet (nic bych neměnila - krátké kapitoly a zdánlivě chaotické střídání časových rovin mají svůj důvod a chápu i zařazení závěrečných epilogů ze současnosti), hluboké citlivě pojaté téma a brilantní styl psaní (smekám i před překladatelem)...válečná tématika obvykle svádí k prvoplánovým a černobílým scénářům...tady na to zapomeňte...musíte číst i mezi řádky...teprve potom to celé správně pochopíte...
Skvělá, skvělá, skvělá. Saint Malo jsem navštívila před několika lety, jen krátce, ale při popisech jeho zákoutí se mi okamžitě vybavila jeho zvláštně magická atmosféra. Těžko uvěřit, že autor, který může svět vnímat očima, dokáže tak brilantně popsat to, co "vidí" člověk, který tuto schopnost nemá.
Možná jsem to jen četla v nějakém nevhodném období, nevím, ale mě ta kniha prostě nebavila.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál retrospektivní vyprávění
Autorovy další knížky
2015 | Jsou světla, která nevidíme |
2017 | O dívce Grace |
2016 | Zeď vzpomínek |
2016 | Sběratel mušlí |
2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Při příležitosti probírání učiva druhé světové války přinesla do třídy naše (již bývalá) dějepisářka tuto knihu, ze které nám předčítala vybrané pasáže. Když jsem na ni pak náhodou narazila v knihovně, řekla jsem si, že tomu zkusím dát šanci. Téma druhé světové války mě vždycky jistým způsobem lákalo, proto jsem se do knihy začetla téměř okamžitě a přečetla jsem ji za pár dní. Osudy naprosto odlišných lidí, kteří vyrůstají ve stejném, a přece tolik odlišném světě, do sebe zapadají jako dílky skládačky. Krátké kapitoly mi vůbec nevadily, naopak jsem se vždycky těšila, až zase budu moct "přepnout" na jiný pohled. Líbila se mi celá kniha, ale nejvíc mě dostal asi ten konec... u takových knih je zvláštní, když vidíte, co se stalo s jejich hrdiny po mnoha letech. Prostě jeden velký palec nahoru.
Dějepisu i čtení zdar!