Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/247487/mid_jsou-svetla-ktera-nevidime-SLW-247487.jpg
4
4258
4258
Marie-Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Odvážejí s sebou nejspíš nejcennější a současně nejnebezpečnější klenot z muzejní sbírky.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2015 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
All the Light We Cannot See, 2014
více info...
Přidat komentář
Asi budu jedna z mála, ale nijak mne tato kniha nenadchla. Četla jsem ji poměrně dlouho, chvíli mi trvalo než jsem se začetla. Příběh samotný tak nějak pozvolně plynul, nebyl pro mne nijak napínavý, ale chtěla jsem vědět "co z toho vyleze". Asi v polovině knihy jsem začala tušit, že osudy Marie-Laury a Wernera se setkají. Také jsem očekávala že na konci nebude happy end. Nicméně jsem od toho očekávala víc. Příběh to byl pěkný, ikdyž na to veli časté střídáni kapitol jsem si chvíli zvykala. Možná jen potřebuju k takovým knihám dospět, abych ji dokázala více ocenit, ale jak už tady někdo psal, čekala jsem od toho víc.
Jako když na hedvábnou šňůru navlékáte korálek po korálku a teprve na konci držíte v ruce překrásný náhrdelník.
Krásně napsaná kniha, balzám na duši, ikdyž se příběh odehrává ve smutné době... Čtěte pomalu a vychutnávejte si každou kapitolu.
Křehký a podmanivý příběh z období války. Kniha o malých radostech, zjitřených smyslech a bojem člověka sama se sebou.
Dnes jsem knihu dočetla.... Včera po strhujícím závěru jsem si musela dát den pauzu a smířit se s jiným koncem.. Krásný příběh, který upoutá pozornost a nelze se odtrhnout.
Právě jsem dočetla. Strhující, krásný příběh, od kterého se nejde odtrhnout. Řadím si do knihovny, vedle Zodějky knih, protože mě podobně silně zasáhla, všehcny postavy, soudy, domy, uličky, doba, která nesmí být zapomenuta... Díky autorovi, ta Pullitzerova cena je zasloužená, deset let práce je znát..
Nádherně napsaný příběh, i přestože se odehrává během II. světové války, je něžný a křehký.
Nadherna kniha!Je to kniha, kterou kdyz otevrete, tak uz jen ctete a ctete a ctete. Uzivala jsem si kazde kapitoly, kazde postavy, kazde budovy, kazdeho okamziku.
Kniha je nádherně napsaná. Zajímavý příběh. Jen ten konec mi přišel trochu nedotažený. Jakoby ho autor už trochu odflákl.
Ale tento román určitě stojí za přečtení.
Snažila jsem se číst pomalu, abych mohla vnímat vytříbený jazyk a zapojovat všechny smysly a představivost, na druhou stranu jsem využívala každou volnou chvilku a spěchala, abych znala celý příběh....
Škoda jen posledních 4, pro mě nadbytečných, stran - ale bez nich by to bylo na 6 hvězdiček a to stejně nejde.
knížku jsem přečetl poměrně rychle, čte se moc dobře, je psaná krásným jazykem. Problém je, že celou dobu čekáte na nějaký výsledek, nějaké ukončení a ono - nic... takže na konci docela zklamání místo nadšení. Začínám se divit, proč je hodnocení tak vysoké, za co ten Pulitzer... ale nemám patent na pravdu
Kniha je psaná krásným jazykem, děj pozvolně plyne a rozplétá se. Jen mi přišlo zvláštní, že hlavní hrdinku jsme sledovali v průběhu jejího dospívání, ale já jsem měla pocit, že se celou dobu chovala, jako by jí bylo stále třináct.
Čtení, které si člověk užije. Osobně jsem si však ale odnesla z jeho čtení více otázek než odpovědí.
Krásně se čte, autor vládne nesmírně nádherným jazykem, na knize je znát ta touha vybrousit ji k dokonalosti. Podobně jako tatínek Marie-Laure cizeluje modely míst, kde žijí, aby jeho slepá dcera mohla v této plastické mapě dotyky brouzdat a naučila se pak sama chodit do reálných ulic. Člověka při čtení úplně popadá chuť ohmatat si její svět, snaží se cítit, myslet, vnímat jak ona. Příběh útočí opravdu na všechny smysly, skorem jsem slyšela šumění a skřípání, když německý sirotek Werner ladí rádia.
Vytkla bych jednu věc a to konec, utnula bych ho dřív a nechala smysly v napětí, byla bych ráda za nedořečené, do tohoho příběhu by mi to krásně pasovalo. Ten doslovný závěr mě trochu rmoutil, ne pro jeho obsah, ale pro jeho nadbytečnost. Čekala jsem emocionální bouři a ta se nedostavila, zavál jen lehoulinký vánek, jak kdyby autorovi na závěr došla energie. Skoro dokonalý model, akorát ty domky na konci ulice jsou trochu pochroumané.
Druhá světová válka očima německého dorůstajícího chlapce v Hitler Jugend a osud francouzské slepé dívenky, která vyrůstá v Paříži a je nucena s tatínkem odjet do Normandie, kde hledají azyl u strýce dívky. Příběh děvčete je úzce spajtý s povoláním jejího otce, který před útěkem z Paříže obdržel od svého nadřízeného, ředitele Muzea, kámen, drahokam, o který se zajímá německá SS.Kniha, příhěh dětí, Francouzů, Němců je velice čtivý.
I když je kniha z válečného období, nelíčí podrobně žádné krutosti, jak tomu někdy bývá. Autor mistrně rozkrývá několik životních příběhů, které se v jedné chvíli protnou. Sama trošku píšu, ale něco takového bych asi v životě nezvládla. Klobouk dolů, pane Anthony.
Člověk by čekal, že kniha o válce bude neskutečně depresivní a smutná, já z ní mám ale tak krásný a pozitivní pocit... Je úplně vymazlená, užíváte si každou větu, každé slovo! Pro mě kniha roku a jistě předčí i ty něj knihy z předešlých let...
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál retrospektivní vyprávění
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Knihu jsem koupila úplnou náhodou, nic jsem o ní předem nevěděla a nic jsem tedy nečekala. Díky krátkým kapitolám se čte rychle a svižně, v podstatě se vlastně ale celou dobu nic nestane. A poslední kapitoly už jsou úplně zbytečné. Kniha je sice svým způsobem skvělá, ale prostě tak nějak průměrně skvělá.