Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/247487/mid_jsou-svetla-ktera-nevidime-SLW-247487.jpg
4
4258
4258
Marie-Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Odvážejí s sebou nejspíš nejcennější a současně nejnebezpečnější klenot z muzejní sbírky.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2015 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
All the Light We Cannot See, 2014
více info...
Přidat komentář
Na knížku jsem se moc těšila. Ze začátku mi dělalo problém skákání v čase, na což jsem si zvykla asi až v polovině knížky. Příběh byl ale úžasný. Posledních cca 100 stran jsem četla jedním dechem, místy s husí kůží po těle. Příběhy určitých postav bohužel neskončily happyendem, což se ale v románu, odehrávajícím se ve válce, snad ani nedá čekat. Každopádně knížka stojí za přečtení.
Nemohla jsem se odtrhnout - a to i díky stylu vyprávění. Vyhovovaly mi krátké kapitolky, ve kterých se střídalo dění kolem dvou hlavních postav. Takže čtení v praxi vypadalo: "Ještě si přečtu tuhle kapitolku, a tuhle.. a ještě jednu, poslední :-)" a nakonec zjistím, že jsem o 50 stránek dál... Střídání časových linek mi nevadilo, protože všechno do sebe zapadalo, jako ten nejlépe namazaný stroj. Závěr byl famózní, žádný happy-end v klasickém stylu, ale přesto si troufám tvrdit, že pro oba naše hrdiny to skončilo, jak nejlépe mohlo. Paradoxní, smutná pravda. Rozhodně si nenechte román ujít, stojí za to!
Úžasná kniha zase s trochu jinou tématikou 2. sv. války. Miluju příběhy, kde se střídají doby a vypravěči. Text pojednávající o životě slepé dívky byl skvěle zpracovaný, čtivý a já se nemohla vůbec odtrhnout. DOPORUČUJU.
Úžasná kniha, velmi čtivá, zajímavý styl vyprávění. A i když příběhy z války moc nemusím, tahle mě dostala. Nominaci si zaslouží!
Moc krásná kniha. Jen mě trošku zklamalo, že je tam o jejich setkání cca jen deset stránek. A taky konec má celkem rychlý spád. Jinak je to úžasná, krásně čtivá knížka. Škoda, že Werner zemřel, ale tak to ke krásné knize nevýslovně patří. Určitě doporučuji.
Nádherné vyprávění. Často velmi, velmi dojemné.... I přes to, že jsem knihu četl v originále (All The Light We Cannot See) a nemohl logicky vnímat dokonale všechny odstíny textu.
Je to memento pro naši generaci, která už válku nezažilo, co tohle šílenství s lidskými životy, udělalo a (bohužel, musím s obavou napsat) i může znovu udělat.
The Pulitzer Prize for Fiction 2015 si kniha opravdu zasloužila a vřele všem (přemýšlivým) doporučuji.
BTW: Nově a věrně obnovené Saint-Malo je skutečně krásné město. Měl jsem to štěstí si je před pár lety, nic ještě o knize (pochopitelně) netuše, prošlapat. Kamenné budovy, hradby, racci a bouřící nezměrné moře....
Smutná, dojemná kniha o dvou mladých lidech před a během války... Příběh o tom, jak moc válka zasáhne do života všech, kteří ji zažijí a přežijí... Za mě příběh, který si Pulitzerovu cenu rozhodně zasloužil. Krátké kapitoly, střídaní postav i časů, vůbec nic z toho mi nevadilo... Příběh si prostě plynul a já si ho neskutečně užila. Určitě doporučuji všem, výborná záležitost!!!
Melancholicke, pomale, zasnene citanie bez vacsej dramy. Zaver ale bol dobry, realisticky, bez zbytocnych "happy endov"
Právě ji čtu. Jsem cca v polovině a nabyl jsem dojmu, že styl psaní je pro mě nepřijatelný. Příběhy jednotlivých postav jsou prostřídány. Proti tomu nic, kdyby každý ten střípek událostí jednotlivých příběhů nebyl napsán na maximálně dvou stranách, přičemž jedna půlka strany je prázdná. Rozuměj nepotištěná. To je ale zbytečné plýtvání materiálem. Jen co je pravda. A že těch postav je docela dost, tak je z toho docela nepřehledný guláš. To je jako kdybych vám všem tady psal tento text způsobem, že každé slovo vám nabídnu na extra řádku. Nejsem na konci, ale manželka dočetla a prohlásila: "Příběh slušný a zajímavý, ale naprosto příšerně napsaný". A Pulitzerova cena? Inu, dnes se takovými oceněními nedá usuzovat, že je to TO PRAVÉ zrovínka pro nás. Nebo snad jenom pro mě? Vždyť vzpomeňme na "intelektuální" Berlínský mezinárodní filmový festival či na Filmový festival v Cannes. Oceněné také nejsou TY NEJLEPŠÍ, ale jen ty nejintelektuálnější. Mě tato kniha kupodivu stále drží, ale nadšen nejsem, jen čekám, až se trpělivě prokoušu k vyvrcholení. Za ty peníze a za to ohromné množství nepotištěného papíru to ale nestojí.
Na knihu jsem se těšila velmi dlouho, ale nakonec jsem mírně zklamaná. Na konci jsem sice dojatá byla, a to hlavně z toho důvodu, že mi kniha připomněla, jak nedávná je historie 2. světové války. Že se svět neuvěřitelně rychle mění a to, co máme teď, zítra mít nemusíme. Krása této knihy je v příbězích dvou lidí, kteří nejsou stateční, ale prostě žijí tak, jak musí. Anthony Doerr nesází na naturalismus války, drama ani beznaděj, ale na dlouhý příběh lidského života poznamenaný hrůzou něčeho, co si již pamatuje jen jedna generace. Tu Pulitzerovu cenu chápu, ale mně se do vkusu autor moc netrefil, bylo to dlouhé a kapitoly příliš krátké, jaká ironie.
Pěkný příběh. Chvíli mi trvalo než jsem si zvykla na přeskakování mezi časovými obdobími, ale pak už se to četlo dobře.
Nádherné!!! Miluju knihy z této doby a už se těším, až si ji přečtu znovu. Jen jsem patrně doufala v jiný konec.
O této knize už toho bylo hodně kladného napsáno a byla oceněna Pulitzerovou cenou, o to víc možná budu vypadat jako literární ignorant, protože já z ní zase tak nadšená nejsem.
Je čtivá – ano – to je způsobeno hlavně krátkými kapitolami, ale já i přes tuto výhodu jsem se vlastně musela do čtení nutit. Nic mě netáhlo zpátky do dvou i více prolínajících se příběhů, mezi kterými autor neustále přeskakuje a nejen v ději, ale i v čase. Zakomponování mystického pověsti o vzácném drahokamu do příběhu mi přišlo tak trochu navíc i proto, že v knize vlastně chybí, co se s ním stalo.
Úprava: Na základě upozornění jednoho uživatele DK musím uvést, že to v knize nechybí, jen já jsem to asi přehlédla nebo nepochopila.
Události 2. světové války byly popsány v mnoha knihách, takže se už těžko můžeme setkat s něčím novým. Tady mám pocit, že se autor snažil tlačit na citovou rovinu čtenáře. Třeba znásilnění Rusy mi v knize vyznělo, jako by to tam autor prostě musel zařadit, aby šokoval a mohl si to odškrtnout na svém seznamu válečných hrůz.
V knize je samozřejmě mnoho částí a myšlenek, které si zasloužení ocenění. Například pasáže o nevidomé dívce a jejím způsobu vidění světa, pohled na válku očima francouzské dívky a její rodiny a na druhé straně prožívání Hitlerovy doby německým nadaným sirotkem.
V každém případě ovšem doporučuji si knihu přečíst nejen proto, že ji většina čtenářů považuje za mimořádnou, ale proto, abyste se na 2. světovou válku podívali jinýma očima a na knihu si potom vytvořili vlastní názor.
Jelikož ráda čtu knihy s touto tématikou, zrovna tento příběh se mi nečetl dobře. Myslím si, že kdyby kniha měla klidně o 200 stran méně, nevadilo by to. Naplno mě příběh upoutal až na konci, kdy se začlo dít něco víc. Dost mi to připomínalo Deník Anny Frankové (byť se to nedá srovnávat, vím).
Krásná kniha o ošklivé době. Na knize mne uchvátil nejen příběh, ale i styl jakým je psána. Vždy, když dočtu takovou knihu, je mi líto nepoučitelnosti lidstva, které se stále dopouští stejných zvěrstev. Hlavní hrdinové nemohou být čtenáři nesympatičtí a to i přes všechno, co se kolem nich děje. Jsou to Hrdinové s velkým H. Kniha si jistě zaslouží ocenění, která ji byla udělena. Možná bych jen příběh ukončila už v roce 1945, byť by to bylo příliš kruté. Rozhodně nejlepší čtení letos!
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál retrospektivní vyprávění
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Úžasný příběh napsaný tak, že jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Závěr má rychlý spád, ale není to na škodu.
Jednoznačně stojí za přečtení, sama se k ní určitě nejednou vrátím.