Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/247487/mid_jsou-svetla-ktera-nevidime-SLW-247487.jpg
4
4258
4258
Marie-Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Odvážejí s sebou nejspíš nejcennější a současně nejnebezpečnější klenot z muzejní sbírky.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2015 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
All the Light We Cannot See, 2014
více info...
Přidat komentář
Budu si od tohoto autora přečíst i něco dalšího. Kniha se mi líbila velice, nevadily mi ani krátké kapitoly, spíše mě nabudily. Vřele doporučuji.
Tato kniha je jednou z nejlepších, které jsem kdy přečetla. Přestože nemám ráda válečnou tématiku, tento příběh byl naprosto fenomenální. Sálají z něj neuvěřitelné emoce, síla, trpělivost a neuvěřitelná chuť do života i přese všechno, co se tenkrát stalo. Je to kniha plná světla, přestože se svět nachází uprostřed temnoty. Styl, kterým je tato kniha napsaná, je jedinečný. Veškerá ocenění, které autor již získal, jsou opravdu zasloužená a věřím, že o této knize ještě uslyšíme.
Úžasná knížka, jedna z nejlepších, co jsem četla.
Procítěný příběh a úplně jsem se do něj vžila. Ani mi nebylo jasné, jak to všechno dopadne. Paráda!
Poslední dobou jsem nějaká náročná a žádná z knih mne nedokáže uspokojit. Tenhle příběh je krásně a lehce napsaný, bezvadně se čte. Dokonce se mi i líbí kratší kapitoly, jen ten konec chtěl něco aby mi spadla brada.
Krásná kniha o smutných osudech lidí, kteří si zasloužili žít v jiném období. Čte se bezvadně, autor má fakt talent. Vše je krásně propojené. Těšila jsem se na konec a je to po dlouhé době, kdy mě autor překvapil.
Na „Světla, která nevidíme“ jsem měl políčeno docela dlouho, kladné ohlasy všude možně nešlo přehlédnout a tak jsem knihu nakonec zakoupil. Horší investici jsem nemohl udělat, z mého pohledu je to jedna z nejvíce přeceňovaných knih, jakou jsem kdy četl. Neskutečně mne rozčilovaly ty krátké kapitoly na dvě až tři stránky, ale občas také jen na jednu. Po těchto krátkých kapitolách se střídají dvě hlavní linie, příběh slepé francouzské dívky Marie-Laure a talentovaného německého mladíka Wernera, a jedna vedlejší linie popisující pátrání německého praporčíka von Rumpela po legendami opředeném drahokamu. K tomu všemu autor skáče v čase, kdy střídá přítomnost, která se odehrává v několika srpnových dnech roku 1944, s událostmi, které těmto dnům předcházely. Výsledkem je naprosto nekonzistentní chaotická mozaika, sotva se člověk začetl do jednoho příběhu, je z něj vytržen a vržen zase do jiného, přičemž někdy kapitoly velmi stručně popisují celé měsíce a jindy jen pár okamžiků. Autor měl navíc zvláštní potřebu každou mikrokapitolu pojmenovat, takže tu máme třeba jednostránkovou kapitolu Ponožky o, ehm, ponožkách. Ty dva příběhy spolu vlastně celou dobu vůbec nesouvisí a tak si autor musel pomoci alespoň bizarní náhodou v podobě francouzského rádiového vysílání, které německý albínek jako dítě poslouchal. Jak dojemné. Tušíme, že příběhy se na konci protnou při obléhání Saint-Malo, ale žádné srdcervoucí finále se nekonalo, kniha vyznívá jaksi do ztracena, jakoby autor nevěděl jak to pořádně zakončit, takže kapesníky jsem si chystal úplně zbytečně. Poválečné kapitoly si autor mohl zcela odpustit. Kniha je kratší, než by se dalo z počtu stránek usuzovat, spousta kapitol končí na začátku stránky a jméno kapitoly také vždy zabere několik řádků, i tak jsem však knihu četl neobvykle dlouho. Popularita této knihy oceněné Pulitzerovou cenou se naprosto vymyká mému chápání, mělké, podbízivé, občas neskutečně naivní, občas neuvěřitlně stručné, vyumělkovaní hlavní hrdinové. Remarqueovi, který tu dobu doopravdy zažil, to nesahá ani po kotníky, jeho knihy působí autenticky a člověka na rozdíl od tohoto kýče skutečně dojmou. Naprostý souhlas s komentářem od tanuki.
Hodně zvláštní knížka která mě okouzlila a vlastně ani nevím čím?? Příběh tak nějak plyne,děj se rychle přesouvá od dívky k chlapci, od chlapce k dívce, a já přitom hltám každé slovo! U pasáže kdy esesák čmuchá v domě mi bušilo srdce jak šílené a byla jsem strachem bez sebe :D Fakt nevím, jak to autor dělá, ale knížka ve mně vzbuzovala silné emoce a cítila jsem na konci smutek z toho, že tahle válka opravdu byla... Od autora se určitě chystám přečíst i další knihy, rozhodně je jeho psaní něčím přitažlivé...
Knihu jsem začínala číst s velkým očekáváním, které se ale s každou další stranou pomalu vytrácelo...stále jsem čekala na bod zlomu, kdy mě kniha chytne a už nepustí - ten ale nenastal...
Tak tohle byla lahůdka po hodně dlouhé době. Nebo jsem dlouho hladověla po něčem podobném, kde kvalita vykoukne hned na první stránce knihy. Dnes je někdy těžké se orientovat pečetí bestselleru, když zároveň je bestsellerem hovadina typu padesát odstínů atd. Prostě tady jsem se nemohla odtrhnou až do úplného přečtení.
Skvěle psaná kniha. Opravdu nádech Zlodějky knih. Jen ten konec byl na můj vkus hodně příkrý a moje romantická stránka si žádala jiný konec :-) Nechci psát víc, abych neprozrazovala podrobnosti a ti, co četli, ví.
Tak už se není čemu divit... Pan Doerr získal Pulitzerovu cenu naprosto oprávněně... Přečetla jsem román, který mě pohltil každou svou stranou, každou větou i slovem... Krátké kapitoly dodají knize na svižnosti a čtenář má větší možnost představivosti... Jedná se o brilantní dílo z pera muže s obrovským potenciálem.... Kniha neobsahuje žádné "sladké klišé", pouze krutou realitu, víru, nástrahy osudu, ztrátu a hrůzy války... Rozhodně neváhejte a začtěte se do tohoto nádherného, ač srdcervoucího příběhu...
P. S. Kdo je fanouškem Zlodějky knih (jako jsem já), nebude litovat určitě!
Kniha je úžasná, psaná velmi krásným jazykem! Prožívala jsem každý moment hlavních hrdinů. Kompozice je také velmi zajímavá a úplně vás v táhne do knížky stejně jako děj samotný!
Doporučuji!
Bohužel se nepřidám k většině nadšených z tohoto díla. Prolínání dějových linií mi obvykle nijak nevadí, ale tady to opravdu nešlo. Kapitoly byly tak krátké, že mě nedokázaly vtáhnout do děje a probudit mé emoce. Bylo to roztrhané na tisíc kousků a podle mě to knížce vůbec neprospělo. Jestli to mělo zvýšit dynamiku, pak se to zcela minulo účinkem. Jako bych jen tak klouzala po povrchu jednu stranu za druhou, ale zůstala jsem nedotčena. Četla jsem to jen abych to dočetla do konce a doufala jsem, že to snad nějak vygraduje a alespoň konec mě chytne za srdce, ale nic nic nic!
Mno, na knížku jsem se docela těšila a děj se mi i líbil, trochu jiné téma, zajímavé. Ale ten závěr, jak už všichni byli staří a setkání třetího druhu, to už mi tam nezapadlo..
Nemůžu se ubránit dojmu, že Světla jsou přeceňovanou knihou. Velmi americkou. Příběh sám o sobě není špatný, ale i když se odehrává v době válečného běsnění, tak mu chybí větší hloubka a naléhavost. Je příliš líbivý a podbízivý. Všechny postavy jsou něčím zvláštní, ale tak nějak prvoplánově. Slepá dívka, chlapec s bílými vlasy, německý praporčík stižený nevyléčitelnou nemocí, neuvěřitelně zručný otec, strýc s vnitřními běsy. A k tomu všemu Moře plamenů. Děj je vyprávěn na přeskáčku. V některých knihách to má své opodstatnění, zde mi to ale připadalo jen jako manýra, jako snaha vyhovět současné módní vlně. Jako by autor připravil polévku ze všech ingrediencí, které jsou nyní v kurzu a spoléhal na to, že nemůže uvařit nic špatného. Ne, špatné to opravdu není. Ale cítím tam trochu moc glutamátu, umělých barviv a přidaných aromat. Další talíř už bych si nepřidal.
Tato kniha byla ve všem přesná. Autor vše do nejmenšího detailu naplánoval, ale stejně jako většina filmů nebo knih oceněných nějakou cenou byla...prostě divná. A. Doerr psal zvláštním způsobem, a i když jsem si na něj po chvíli zvykla, myslím, že by nějaké části mohl víc rozvést. Jinak doporučuji.
Myslím si, že tato kniha by si zasloužila víc, než být písmem na papíře. Přála bych si, aby se tyto slova šířila po celém světě, obletěla ho. Přeji si, aby tento příběh zasáhl lidi tak, jako zasáhl mě. Příběh plný tolika úžasných věcí. Věty, kterými se mohl klidně otřást svět. Už jen sedět a číst tuto knihu bylo pro mne velikou poctou. A větší poctou bylo, že jsem se mohla do knihy ponořit o něco víc. A najít v ní to kouzlo, které jsem tak dlouho v nějaké knize hledala. Na konci jsem se cítila, jakoby poslední kousek zapadl do skládačky. Jsem spokojená.
Není to ani taková recenze. Spíš pocity, kterou ve mně kniha zanechala. A tyto pocit jsou velmi hluboké. Takové, které si nemohu nechat jen pro sebe.
Na knihu jsem se moc těšila a čtení se mi líbilo, díky krátkým kapitolám ubíhá opravdu svižně. Zážitky slepé Marie-Laury jsou opravdu zajímavé, hltala jsem každou další epizodu z jejího života. Příběh Wernera mě až tak nebavil a dokonce jsem některé odstavce přeskakovala. Musím říct, že jsem čekala více, ale určitě stojí za přečtení!
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál retrospektivní vyprávění
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Kniha se mi líbila, i když pravda, ze začátku mi trochu vadil řídký text - krátké kapitoly a nevyužité stránky knihy. Kniha je tlustá, nicméně tady naše lesy příliš nešetřili. A když je příběh dobrý, je škoda každé poloprázdné strany - ale chápu, že autor má právo na grafickou úpravu podle svého gusta. Zajímavý námět, oddělené dějové roviny, které se ve finále protnou. A zase si člověk uvědomí, jaké měl štěstí, že do jeho osudu nezasáhla válka.