Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/247487/mid_jsou-svetla-ktera-nevidime-SLW-247487.jpg
4
4258
4258
Marie-Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Odvážejí s sebou nejspíš nejcennější a současně nejnebezpečnější klenot z muzejní sbírky.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2015 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
All the Light We Cannot See, 2014
více info...
Přidat komentář
Tolik popsaného papíru, tolik očekávání...a nakonec tak velké zklamání. Originální perspektiva, to jistě, ale... brzy se to omrzí. Nakonec mě - bohužel - zaujal na celé knize nejvíc její obal.
Válečný příběh nevidomé dívky, která zná prostor pouze z modelu města - potud skvělé, veliký potenciál! Od samého začátku jsem knize fandil, aby se vyšvihla výš, než na průběžné dvě hvězdy, a já si to čtení začal užívat, ale až na místo někde ve čtvrté čtvrtině (kromě závěru), tomu tak bohužel nebylo. Ploché vypravování, jemuž dynamiku nepřineslo ani střídání časových linií, ani krátké kapitoly. Ty jsou mimochodem dlouhé cca 1-3 strany a každá začíná na nové straně a nemohu se tak zbavit dojmu, že to bylo jen proto, aby kniha působila jako opravdu těžký a hodnotný román.
Krásná kniha - moc se mi líbil styl vyprávění, kratičké kapitoly, ale každá byla významná, střídala postavy, které se časem všechny nějak propojily. Jen ten konec byl takový nějaký smutný a do ztracena.
Moc jsem nevěděla, co od této knihy čekat....řekla bych, že mě překvapila více, než jsem očekávala....skvělý nápad s krátkými kapitolami...to mě prostě bavilo,žádné velké okecavani o nicem, jak někdy bývá...prostě se v dané kapitole řeklo nejdůležitější a šlo se dal. Není to jedna z těch knih, ktere bych hltala a nemohla se odtrhnout, ale i na tak velky pocet stran, jsem ji precetla rychle. Hodnotim velice kladne.
Hezká kniha, zase trochu jinak podaná válka a vše okolo, ale.............. nevadilo mi střídání postav a ani časů, i když vlastně trochu ano, protože mi pak chyběl moment překvapení na závěr. Nevadilo mi ani to, že kniha v podstatě nemá žádný dynamický děj. Nevadilo mi na té knížce vlastně nic a přečetla jsem jí jedním dechem, ale přesto někde uvnitř nejsem přesvědčená, že bych měla dát pět hvězdiček. Nevím, něco mi tam chybělo nebo přebývalo, ačkoli sama nedokážu říct, co vlastně. Třeba podobně laděná Zlodějka knih mi nějak zůstala pod kůží víc. Nicméně knihu k přečtení určitě doporučuji.
Prvních dvě stě stránek nic moc, rychle se střídající kapitoly, poloprázdné stránky, sice to utíká, ale co z toho? Potom vyvrcholení a myslím, že posledních 100 stránek pro mě taky zbytečných. Ale čtivé.
Často si stěžuji, že současní spisovatelé jsou placeni od stránky, že jejich knihy obsahují spoustu prázdných slov, uměle natahovaný děj. Ovšem 534 Doerrových stran je málo. Napsal nádherný příběh, který je sice označován jako válečný, ale více je o touze po lásce, sdílení, hledání smyslu života a především o obyčejných lidech, které válka semlela a o podílech (kolektivní) viny na válečném běsnění.
Střídání časových rovin, vypravěčů i žánrů - sága, detektivka, fantasy příběh drahokamu, dobrodružný Verneův 20 000 mil pod mořem, to vše žene příběh kupředu tak rychle, jako bych sledovala film. Skvělé!
PS: Jeden z citátů z Vernea v této knize: "Věda, chlapče, je plná omylů; ovšem omylů, kterých se máme dopouštět, protože nás přivádějí postupně k pravdě."
To platí i o životě.
Úžasná kniha.Nemám ráda knihy o válce,ale přesto mě kniha nalákala a chtěla jsem zjistit,jak může slepá holčička přežít válku.Kniha je čtivá, neobsahuje kruté scény a odkryje Vám tajemství drahokamu.Co by jste dělali,kdyby byla válka?Doporučuji.
Strašně zdlouhavý děj gradující v rychlé rozuzlení. Čekala jsem od takto rozvíjejícího děje něco MEGA, a ono se to nedostavilo. Ale zajímavý příběh, zápletka, nejvíc se mě zaujal pohled té druhé strany barikád. Dávám čtyři hvězdičky za námět, gradující napětí.
Ta nejlepší věc, kterou jsem za poslední dobu četla. Úžasně citlivá, dojemná a lidská. Do tří čtvrtin jsem se bála, kdy vyskočí masomlejn holokaustu a celé to křehké a jemné roztrtí napadrť. A potom jsem autorovy uvěřila, že to neudělá. A když skeptik jako já něčemu uvěří, už to musí být prostě kouzlo.
Pro mě jedna z mála knih, u kterých si i po čtvrt roce vzpomenu na děj a hlavně atmosféru příběhu. Na to, jaké jsem při čtení měla pocity a jaké obrazy jsem viděla. Skvělá.
Neskutečná kniha, nejlepší, jakou jsem v poslední době četla. Velmi lidská, laskavá, krásná.
Nevím, asi mně ta kniha moc nesedla. Těšila jsem se ne ni, ale asi to, co jsem od ní očekávala, ve mně nevzbudila. I přesto, že ta místa znám. Sant-Malo je krásné městečko i celé pobřeží okolo. Ale beru to jako fakt, že každému se líbí a sedne trošku něco jiného. Ve mě nevzbudila žádné emoce a za pár dní si na ni asi ani nevzpomenu. Pullitzerova cena je jen věcí názoru a ne zárukou kvalitního čtení.
Téma druhé světové války bylo pro mě pojaté celkem neobvykle, ale příběh mě okamžitě uchvátil. Všechno bylo vylíčené realisticky, klidně by se to tak mohlo stát.
Krásná kniha s těžkým tématem, ale neuvěřitelnou lehkostí. Zpočátku jsem se prala s dvěma dějovými linkami a dvojím časem vyprávění.....později už jsem přechody téměř nevnímala, poté co jsem se zorientovala ve jménech a městech.
Příběh Marie-Laury a Wernera, tak rozdílných a přece stejných - dvou snílků, kteří se musí vyrovnat s těžkými životními situacemi. Ač se celý příběh točí okolo "Moře plamenů", mnohem více jsem vnímala životy obou mladých lidí a jejich okolí, než jen hledání diamantu.
Konec by se pro mne obešel bez dalšího vyprávění o osudech přeživší - celý příběb pro mne skončil odchodem Wernera a šťastným shledáním Marie-Laury a Etienna.
Nicméně originální "válečný" příběh, bez přítomnosti živých a krutých popisů války, a přesto velmi silný.
Ta kniha mě dostala. Od začátku do konce mě nutila být ve střehu, nedýchat, očekávat... Příběhy hlavních postav se po krůčcích rozvíjejí a nenápadně proplétají, dojímají i napínají, až se to téměř nedá vydržet. Trochu lituji, že závěr mi přinesl lehké zklamání z "rozřešení". Asi jako když po výborném, hutném, kvalitním, pestrém obědě o několika chodech očekáváte skvělý, zázračný zákusek a oni vám naservírují poněkud mdlý, lehce oschlý moučník. I tak se ale kniha řadí k těm nej, které jsem zatím četla.
(Než jsem ji začala číst, sebrala mi ji má 12ti letá dcera, které se taky moc líbí. Doufám, že rozdýchá všechny pasáže).
Kniha se mi moc líbila, bavily mě krátké kapitoly, které nutily číst dál a dál. Ani bych nevěřila, že mě válečné téma tak dostane. Krásně vykreslené postavy a příběh také. doporučuji.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál retrospektivní vyprávění
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Úžasná kniha