Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/247487/mid_jsou-svetla-ktera-nevidime-SLW-247487.jpg
4
4258
4258
Marie-Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Odvážejí s sebou nejspíš nejcennější a současně nejnebezpečnější klenot z muzejní sbírky.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2015 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
All the Light We Cannot See, 2014
více info...
Přidat komentář
Zdálo by se, že téma 2. světové války v literatuře je už vyčerpáno. Autor však zpracoval opět poutavý, dojemný příběh dvou úplně odlišných mladých lidí. Každý z nich stojí na jiné straně barikády, oba si myslí, že konají správně. Hledají pravdu a smysl života. Každý svým způsobem odolává hrůzám války.
Krásný jazyk - díky výbornému překladu. Ocenění knihy je podle mě na místě. Doporučuji .
Dnes v noci jsem dočetla. Stále nad tím přemýšlím a bezhlesně šeptám - zastav! Moc knih mě v životě nerozbrečelo a ani tato se k nim nepřidá, ale neměla tomu daleko.
Doporučuji. Zvlášť lidem v mém věku (17), kterým někdo občas "vysvětluje" válku. Co bylo, jak to mělo být, kolektivní vina, současný stav ve světě ...
Myslím, že kdo četl, ví o čem mluvím. Kdo nečetl, ať si přečte :-)
Kniha se mi velmi dobře četla. Vyhovovaly mi krátké kapitoly. Vystihuje i pocity té druhé strany v době války - vina, stud,zamyšlení. Autorovi se podařilo velmi dobře spojit děj dvou hlavních postav. Moc se mi líbilo zakončení příběhu. Knihu doporučuji.
Skvěle vyprávěný příběh. Dojemný, napínavý a stejně jako Zlodějka knih především o lidech, o jejich statečnosti a přístupu k životu ve víru války. Ta magická část byla pro mě třešničkou na dortu.
Dobrá, fakt dobrá kniha. Číta sa úžasne ľahko, aj keď je o ťažkých životných obdobiach a situáciách, ktoré by nikto nechcel zažiť. A po jej dočítaní som sa nejakú dobu nemohla pustiť do ničoho iného, taký výrazný dojem zanechala.
Kniha byla od začátku zajímavá, i díky neobvyklému členění textu do krátkých kapitol a prolínání časových rovin i jednotlivých hlavních postav. Neobvyklé je i zapracování válečných událostí, atmosféry. Silný příběh podrhuje prožitek slepé dívky a její vztah k otci i ostatním blízkým. Na pozadí válkyse tu rozvíjí osudy tří lidí, které se v jednom okamžiku prolnou, opět zvláštním a neobvyklým způsobem. Kniha je opravdu neobvyklým zpracováním života ve válce....
Zase jsem jednou podlehl tomu, že něco má nějakou cenu, medaili nebo já nevím co... jsem nepoučitelný. Nutno dodat, že to nebyl až takový průšvih, jak se mi zhruba v polovině knihy zdálo. Nejsilnější jsou poslední kapitoly, kde se jednotlivé osudy uzavírají a jsou poměrně emotivní. Ale v samotném hlavním příběhu knihy nevnímám nic zásadního, šokujícího nebo převratného, co by mě přimělo napsat, že je to vynikající nebo dokonce výjimečná kniha.
Faktem ale zůstává, že Doerr ovládá svoje řemeslo velmi dobře, kniha je příjemná, čte se hezky. Vadí mi krátké kapitoly, ale to je jen otázkou osobního vkusu a neberu to tedy jako obecné minus.
Takový americký Remargue. Vyvolává podobné pocity. Naději, melancholii, bezradnost ve fatálnosti atd. A to zrovna není můj šálek kávy. To je spíše můj problém, ale musím reagovat na přehnané vyzdvihování knihy, jak u recenzentů, knihkupců a v neposlední řadě asi i nenáročných čtenářů. Je to dobrá kniha, ale podle mého názoru si Pulitzerovu cenu nezaslouží. Už jen kvůli krátkým a jednoduchým kapitolám, kde veškeré vykreslení postav a dějů je surově okleštěné.
Skvělý příběh, skvělé zpracování. Krátké kapitoly se mi líbily. Vidím za nimi autorovu hru s námi čtenáři. Vnímala jsem, že běhám po řádcích přesně tak, jak on píská. A to se mi vždycky líbí. Všechny postavy měly svoje osudy i naplnění. Pro mě je to mimořádná kniha, která mě okouzlila a dostala. Každá postava s osudem a příběhem, jejda, to se pak tak krásně čte.
Dokud jsem četla, stále jsem na ně na všechny myslela. :-)
Ode mě plný počet. Krásně se čte. Otázka kolektivní viny, nebo naopak osobní statečnost a morální síla jednotlivce ... tyhle otázky se táhnou celou knihou, taková nitka. Určitě to není stěžejní. Spíš tak na okraj, ale výstižně. Postavy jsou krásné ... mají svoje kouzlo ať už stojí na jakékoliv straně barikády. Mě nejvíce oslovil Etienn, úžasně se vyloupl.
Opravdu doporučuji přečíst ... je to jiné.
Právě jsem knihu dočetl a přemýšlím co o ní vlastně napsat. Knihu jsem si koupil zejména kvůli výborným recenzim, ať už u nás či v zahraničí. Musím uznat, že autor zcela jistě umí skvěle psát. Jeho jazyková vybavenost jde ruku v ruce s jeho výborným vypravěčským stylem. Bohužel, z mého mého pohledu, knize velice škodí minimalistické pojetí jednotlivých kapitol. Kapitoly v rozsahu 2-4 stran jsou opravdu přehnaně krátké. Po celou dobu čtení knihy jsem se nedokázal pořádně začít. Což je opravdu škoda. Ale možná je chyba na mé straně a již jsem moc přivykl nekonečným monologům a odstavcům Dostojevského a jemu podobných autorů. Možná prostě je tato doba uspěchaná i v literatuře. A také jsem očekával mnohem méně války. V recenzích bylo často zmiňováno, že válka je jen kulisou. Ale musím konstatovat, že války je tam opravdu hodně. Ale možná jsem jen přesycen tou záplavou románů s tématikou druhé světové války. Rozhodně, ale nechci nikoho zrazovat od přečtení této knihy. A navzdory mým výtkám knihu určitě doporučuji.
Po stylistické stránce pro mě byla tato kniha téměř dokonalá. Jednotlivé kapitoly jsou velmi krátké a obkročmo střídají popis z pohledu Marie-Laure a Wernera. I přes to, že u většiny knih bych krátké kapitoly přivítala, tato je ale výjimkou. Je sice pravda, že každá ta malá kapitola měla svoji vlastní pointu, ale já bych dala přednost delším oddílům. A důvod? Mnohokrát se mi během čtení přihodilo, že mě jednotlivá vyprávění naprosto okouzlila a pak byl najednou konec. Další kapitola. A navíc z jiného pohledu. Myslím, že právě toto bylo důvodem, proč mi trvalo dost dlouho knihu přečíst, protože jsem třeba po každém 2. oddílu knihu odložila a šla dělat něco jiného. Jednoduše mě dílo nedokázalo plně vtáhnout. To ale nemění nic na tom, že jsem si čtení doopravdy užila a všem bych tuto kouzelnou knihu doporučila.
Více si můžete přečíst zde: http://the-power-of-books.blogspot.cz/2015/11/jsou-svetla-ktera-nevidime-recenze.html?m=1
Kniha se četla dobře, i když tomu zrovna nepřispíval ani její (zbytečně objemný) rozsah ani přeskakování v časových liniích (také celkem zbytečné). Celý příběh nesporně těžil z mnoha pečlivě poskládaných specifických prvků: výběr dvou netuctových hrdinů, rádioamatérství a konstrukce vysílačů na jedné straně a záliba v dřevěných hlavolamech na straně druhé, to celé podpořeno ještě "honbou za diamantem" a skvělým výběrem klíčového místa děje, na konci světa v Bretani. Skutečné válečné hrůzy jsou předloženy celkem minimálně a mimochodem, i když samozřejmě děsivá doba strachu o život vlastní a druhých je zřejmá.
Kniha dle mého svým stylem i obsahem nejlépe vyhovuje mladší generaci, což je dáno právě věkem hlavním hrdinů. V tom je asi hlavní přínos díla, protože klasickou válečnou literaturu starších autorů asi mládež do ruky (s chutí a často) nebere.
Za sebe ale mohu říci, že asi žádné dílo válečné hrůzy na osudech jednotlivců nevylíčí nikdy mocněji, než to nabízí Na západní frontě klid, i když tam se jedná o jinou velkou válku, která naneštěstí nebyla tou poslední.
Skoro mi u konce vlítly slzy do očí. Kniha se mi líbila, i když to není úplně můj žánr. Příběh mimo jiné zobrazuje určitým způsobem zkázu, jakou sami na sobě páchali Němci v období nacismu, zároveň zobrazuje jejich poválečný stud za ohlédnutím do jejich minulosti. Marie-Laure je symbol nezdolné životní síly, jako slepá je členka francouzského odboje s národním klenotem z pařížského muzea v ruce proti německému praporčíkovi.
Knihu jsem dočítala včera dlouho do noci, nechala dojem z ní doznít, .... a ještě teď o ní přemýšlím. Začíst se šlo hned, je to krásným jazykem napsaný příběh slepé francouzské dívky Marie- Laury a německého chlapce Wernera v době okupace.
Příběh si plyne svým poklidným tempem, střídají se střípky ze života obou mladých lidí, a já si to jen tak vychutnávala a skoro cítila tu vůni broskví, čerstvého pečiva a v duchu se procházela uličkami francouzského městečka.
Nejsou tam žádné velké zvraty, napětí nebo detailní popisy hrůz války, přesto ve mně kniha zanechala intenzivní pocity a radost z četby této mimořadné knihy. Velmi a ráda doporučuji.
Musím se přidat ke kladným komentářům . Knize není co vytknout, nemohla jsem se od ní odtrhnout a přečetla ji za dva dny. Krásně psané kapitoly, zdánlivě nesouvisející postavy, které však postupem času dávají krásný celek. Těžká doba války a přesto tolik poetických věcí obyčejných životů. Tolik odvahy některých jedinců / a také zrady některých dalších/. Víra, naděje, oslava každého dne života.
Poslední kapitoly, odehrávající se o mnoho let později, mi na rozdíl od některých zde nepřišly zbytečné, byly potřebné pro jakési uzavření příběhu, alespoň pro mě..
Doporučuji všem a knihu řadím k nejlepším, jaké jsem kdy přečetla..
Jedna z nejkrásnějších knih, které jsem četla, měla jsem ji přečtenou za 3 dny jen proto, že jsem se donutila ji zavřít, abych si ji užila ještě další den. Pulitzerovu cenu si 100% zaslouží. Nádherný jazyk, skvělý překlad.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál retrospektivní vyprávění
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Kniha jakých by mělo být víc, kniha, kterou bych zařadila do doporučené školní četby. Nádherně čtivý příběh, hluboce emotivní, pravdivý, ukazující, co znamená válka pro obyčejné lidi, co všechno jim bere, jak mění jejich životy a poznamenává je až do konce jejich dnů. Dnešní generace již nevěří, co vše by je mohlo potkat, druhá světová válka je pro ni již pouze historickým pojmem. Jsou světla, která nevidíme přináší pohled bez pathosu a přitom hluboce působivý.