Kafe @ cigárko
Marie Doležalová
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/262411/mid_kafe-a-cigarko-262411.jpg
4
1719
1719
Jak v době blogové vytvořit ze svého blogu fenomén, který se pro zástupy čtenářů stane čtvrteční drogou? Jak přetavit spontánní (rozuměj úplnou náhodou vzniklý) nápad v prestižní Magnesii Literu? A jak dosáhnout toho, že vám lidi za celý rok nenapíšou jediný negativní ohlas? Jednoduše: především nesmíte mít nic z toho v úmyslu. Právě naopak! Vy musíte jen tak mimochodem uskutečňovat sen o vlastním blogu, aniž byste si stavěli jakékoli vyšší cíle. Pak už zbývá jen pár dalších předpokladů: důvěrně znát svět, o kterém píšete. Psát tak, aby se všichni aktéři popisovaných příhod poznali, a cítili se polichoceni či pobaveni, nikoli dotčeni. Musíte být vtipná a inteligentní a psát tak dobře, že vaše články vyhledávají i lidé, kteří by za jiných okolností žádný blog ani historky z hereckého zákulisí nikdy nečetli (ze zásady). A hlavně – musíte umět shodit sama sebe a dělat to s takovým šarmem a grácií, že všechny vaše chyby a trapasy budou čtenáři milovat. Zkrátka a dobře: musíte psát jako Marie Doležalová. A když se k tomu přidají geniální ilustrace Jana Hofmana, vznikne kniha, kterou prostě chcete mít. Kterou chcete dát jako dárek. Protože tahle kniha vám zvedne náladu tak jako žádná jiná!... celý text
Přidat komentář
Komentář píšu s odstupem několika dní od dočtení knihy, jinak bych napsala, že to byl zbytečný blábol. A kniha si to myslím až tak nezaslouží. Dalo se to číst, aniž bych skřípala zuby. Ani jsem neměla šílené nutkání (jak u jiných knih) nakopat korektorovi do pozadí.
Knihu jsem si vybrala do Výzvy, sama bych po ní nikdy nesáhla. Blog autorky jsem nikdy nenavštívila a ani to nikdy neudělám, tohle veřejné svěřování lidí jde mimo mne. A ještě to sledovat dlouhodobě a čekat, kdy se na blogu objeví nový slint? Tak to už vůbec. Styl psaní: popis nějaké situace z pohledu laika (jakože diváka, neználka v hereckém prostředí), pak popis z pohledu autorky, jakožto herečky, mě začal po pár kapitolách dost otravovat. Nebavilo mě to a ke knize se určitě už nevrátím. Někoho však takovýto styl může bavit, tak směle do toho a čtěte. :)
Kniha je pro odreagování nebo vyplnění času, když nemáte náladu číst něco "složitého" - tak jsem to aspoň měla já :-)))
Odpočinková kniha se zdravými názory, jenom se to zkrátka musí číst po částech jako na blogu.
Styl psaní Marie Doležalové se mi vážně líbil. Můžu říci, že tato blogerka se projevila jako jedna z nejlepších...ovšem dát blogové krátké příběhy či eseje do jedné knihy byl nápad originální. Ale možná trochu unáhlený. Jednotlivé kapitoly se prostě nedaly číst za sebou, zkrátka necítila jsem, že bych četla ucelenou knihu, stále jsem se cítila jako na blogu. Často jsem se nemohla začíst, ale na druhou stranu jsem se i několikrát zasmála. Takže je to tak půl na půl a vychází mi 3 hvězdy.
Nechá se přečíst za chvíli. Styl psaní mi nevadí, ale zase mě výrazně neoslovuje.. Za mě 3*.
Přečetl jsem na doporučení kamaráda, byl tím docela nadšen. Mne to naopak výrazně zklamalo, asi nejsem pro tento druh literatury ta správná cílová skupina. Takže chyba sice na mé straně, ale víc než na 2* to u mně nedá.
Původně jsem viděl pořad Kafé a cigárko na Streamu, na jehož základě jsem si chtěl knihu přečíst. Musím uznat, že to je moc hezké čtení. Jen je opravdu potřeba si to dávkovat po částech tak, aby to člověka nepřehltilo, nýbrž jen potěšilo. Přece jen, čteme tady rok zážitků. Z celého díla je cítit, že se jedná o blogové příspěvky, což je formát, který se k tématu, o kterém paní Doležalová píše, daleko více hodí.
Dokážu si představit, že bych tuto knihu darovala někomu kdo studuje na DAMU nebo se zajímá o okolí divadla a filmu. Hezky napsané, ale pro mně ne tolik zajímavé.
Kapitolky jsou krátké úderné a vtipné, hodněkrát jsem se zasmála:) Četla jsem na etapy, abych se nepřehltila, ale můžu doporučit:)
Četla jsem na několikrát - vždy jsem si příběhy dávkovala. Najednou bych to nedala.
Dobrá odpočinková kniha
Mě tyhle náhledy do "zajímavých" hereckých kruhů a chvilek neberou, nesnáším slovo CIGÁRKO a nesnáším vodorovný knihy.
Mářa jako taková se mi nelíbí tím jak se všude možně zaprodala a její "sláva" pro mě znamená pouze ukníkanou zrzavou ošklivou Sašu, toť vše.
Nebralo mě to.
Nejsem na fejetony a na ty "vtipný" už vůbec ne.
Blog neznám, ale knížka se mi dobře četla. Jsou v ní opravdu zajímavé články, které mě bavily, jelikož zákulisí herců mě vždy zajímalo.
Tuhle knihu asi nikdy nedočtu. Marušku mám ráda jako herečku, fandila jsem ji, když tančila, určitě psát umí, ale to o čem píše, mě absolutně nezajímá.
Příjemné oddechové čtení k pískovišti. Herečka sebe a své kolegy vykresluje v podstatě jako jiný živočišný druh. To bylo docela zábavné.
Pro čtení ve vlaku dobrý oddech. Je poznat, že je kniha složená z krátkých fejetonů určených pro časopis. Rychle, stručně, zábavně... hlavně něco každý týden vypotit (když už je to pravidlená rubrika). Místo x-časopisů si s sebou prostě vezměte Kafe@cigárko. Vyjde to nastejno.
Milá slova z divadelního zákulisí. Ale toho osobního. Je to zajímavá sonda do herecké duše.
Autorka vypráví vše nevtíravým způsobem a s příjemným vtipným podtónem.
Pohodové oddechové čtení.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Kafe @ cigárko |
| 2018 | Jeden kopeček šmoulový |
| 2021 |  Dopisy Ježíškovi |
| 2021 | Fejetony do kabelky |
| 2018 | Čtení do kabelky aneb Nejlepší fejetony z časopisu Glanc |
Kafe a cigárko jsem četla v r. 2016 a bylo to skvělé, relaxační čtení. Vždycky pár stránek u kávy a hned měl člověk lepší náladu. Autorka nám nic nevnucuje, píše vtipně, kdyby kniha byla blábol, tak si na ni po třech letech ani nevzpomenu. Mezi různé žánry patří i humor a tady se mi líbil. Ke kafíčku doporučuji.